Kawasaki KLE 500 (2004)

Odpočinutý jsem začal poslední den výletování. Opět slunné ráno a kolem mě nádherná krajina Šumavy. Nikam jsem nespěchal, chtěl jsem navštívit hrad Švihov u Klatov, první prohlídka od 10 hod. a já to měl jen 70 km. Přes Sušici a Klatovy jsem se tedy dostal až ke Švihovu. Zakoupil jsem si lístek a čekal na prohlídku. I s průvodcem jsme na okruh vyšli tři. Hrad je to nevelký a pěkný. Oproti zámkům všeobecně jsou hrady jen stroze vybavené, a zde tomu není jinak.
Po prohlídce jsem si ještě šel nafotit hrad zvenčí. Jen malá odbočka: kolem hradu protéká rameno řeky Úhlavy a podél něj vede stezka. Na kraji stezky v trávě se co metr nacházejí psí ho*na a je to vcelku nechutné.
Rozhodoval jsem se, zda jet podle původního plánu až na Boží Dar anebo menší oklikou se začít přibližovat k domovu. Rozhodl jsem se pro druhou variantu. Podle svého přesvědčení používat hlavní tahy co nejméně jsem jel přes Stod, Stříbro, Konstantinovy Lázně a Manětín, až jsem přijel ke Kralovicím a zahlédl krásně vypadající klášter v Mariánské Týnici. Zastavil jsem, abych udělal pár fotek, ale přišla mi, že by nebylo na škodu prohlédnout si klášter i zevnitř. A rozhodně jsem a neudělal jsem chybu. Celý komplex kláštera je doslova oslňující. Na prohlídku Muzea a galerie severního Plzeňska, která se v budově nachází, jsem se nevydal, což asi byla chyba dle recenzí na internetu.
Pak už mě čekala zřejmě nejotravnější část cesty. Rakovník-Mšec-Slaný-Veltrusy a do Neratovic k sestře na kávu. Po dvouhodinové návštěvě v Neratovicích mně zbylo dojet jen 40 km domů. Nikam jsem nespěchal, říká se, že poslední kilometry bývají kritické. V podvečer jsem stál před garáží, spokojený a vyklidněný.
Najeto celkem 1520 km, z toho 0 po dálnici a 190 km po silnicích první třídy. 1330 km připadlo na dvojky a trojky. Myslím si, že zemi je nejlepší poznat podle venkova, a nejen velkých měst. Jaký rozdíl je vidět hnusná satelitní městečka kolem Prahy a malebné jihočeské vesnice! Kopcovitou krajinu Vysočiny. Pohoří a lesy Šumavy nebo Jeseníku a placku Polabské nížiny. Máme tu, v té naší malé republice všechno. Otázka je, zda si toho dostatečně vážíme. Ale to je na jiné povídání...