Kawasaki KLE 500 (2004)

Druhý den mě přivítal slunečními paprsky a jasnou oblohou. Nasnídal jsem se, sbalil své saky paky a již v osm hodin jsem seděl za řídítky. Čekal mě vcelku náročný den, ale těšil jsem se, neboť se podívám do míst, která jsem ještě nikdy nenavštívil.
Nedaleko Krnova mě čekal první zájmový bod, nádraží, kde začíná tzv. Osoblažská úzkokolejka, nádraží v Třemešné ve Slezsku. Pěkné nádražíčko se dvojím druhem kolejí. Udělal jsem si, podle mě, hezkou fotku Kawy v úzkorozchodném kolejišti a jel dále do výspy republiky, Osoblažského výběžku. Upřímně, je to opravdu konec světa. Ale je tam krásně. Dojel jsem až do Slezských Pavlovic, a nakonec až k hraničnímu kamenu z dob první republiky. Z jedné strany polská pole, z druhé krásný pohled na vrchy Jeseníků v dáli. Byl čas jet. Přejel jsem do Osoblahy, podívat se opět na nádraží úzkokolejky. Měl jsem větší štěstí než v Třemešné, zde již byl připraven vlak, tak jsem si ho mohl v klidu nafotit.
Z Osoblahy jsem to vzal do Polska, přes Hlubčice a Ketř a zase zpět do ČR. V Hněvošicích mě zaujal neobvyklý kostel, tak jsem se u něj zastavil. A zase zpátky do Polska, několik kilometrů a zase do ČR, konkrétně do Sudic, obhlédnout opravdu nádherný kostel sv. Jana Křtitele. Vedle kostela je hřbitov a dost náhrobků tu zůstalo z časů, kdy zde žili Němci.
Podél hranice jsem jel až do Píště a zase do Polska, několik kilometrů od hranice se nachází město Tworków a v něm zřícenina zámku. Zámek, sanovaná ruina, je částečně přístupný a to prosím zdarma! A je velmi fotogenický. Rozloučiv se v duchu s Polskem jsem byl zpět „u nás“ a přes Hlučín jsem dojel až k dalšímu bodu zájmu, vojenskému památníku v Hrabyni. Naposledy jsem tam byl na konci minulého tisíciletí na vojenské přísaze mého kamaráda. Lidí bylo nepočítaně, zřejmě za to mohl sváteční den, osmý květen. Dovnitř do muzea samotného jsem se neodvážil jít, rodiny se řvoucími děcky by mně jistě nedaly v klidu si prohlédnout expozici.
Čas hodně pokročil a já si uvědomil, že bych měl trochu hýbnout zadkem. Hodně jsem přemýšlel, zda nevynechat další bod, ale nakonec jsem to zamítl. Malinko jsem zabloudil, když jsem se nechtíc objevil až na kraji Ostravy, ale po poradě s Mapami.cz se mně podařilo najít správný směr a přes Bílovec, Fulnek a Odry jsem dorazil do Spálova, přesněji řečeno k poutnímu místu Panna Marie ve skále. Hezké místo s osvěžujícím pramenem.
Vzpomenuv, že čas letí, jel jsem bez prodlevy přes Vítkov a Moravský Beroun do Rýmařova. Trochu mě překvapila zavřená benzínka v Mor. Berouně, zrovna když jsem už jel na rezervu déle, než bych si přál. Takže malá zajížďka pro benzín a pak směle do centra a hlavního města dřevěných turistických známek v Rýmařově (sbírám je a dost často si podle nich vybírám body a cíle svých výletů. Nyní jich mám něco málo přes 500, včetně těch z Polska, Slovenska, Maďarska, Ukrajiny i Německa.) Cestu mně sice dost znepříjemňoval silný boční vítr, ale krajina kolem to vynahrazovala.
V Rýmařově jsem navštívil zmíněné centrum, dokoupil chybějící známky a uvědomiv si, že jsem hladov, využil jsem tamní restaurace a posilnil se burgerem a kofolou (moc dobrý burger).
Z Rýmařova jsem úžasnou cestou sjel až na Hanou, přes Uničov a Mohelnici jsem mířil dále na jihovýchod. Město Trnávka-Hradec nad Svitavou-Polička-Jimramov-Nové Město na Moravě. Pohádka. Pak kousek do Žďáru a na místo nocování, v Krčmě u rytíře Střely na konci Krucemburku. Unavený, ale spokojený, tak se dá zhodnotit druhý den cestování po naší zemi. Ujeto cirka 440 km.