Stále relativně teplé říjnové počasí v kombinaci s nutností vybrat zbytek dovolené mě nutily přemýšlet nad tím, že bych se sbalil a vyrazil na týden do mnou milovaného Srbska. Nutkavou myšlenku jsem rozvíjel současně s čím dál příznivější předpovědí počasí pro Srbsko.
Manželka se ani nesnažila mě zastavit, stejně by to nemělo cenu. Během nedělního večera jsem si udělal náčrt cesty a krom jedné noci si zamluvil přes Booking přespání. Žádná další větší příprava neproběhla, jen oblečení, stáhnout offline mapy (za což jsem byl při průjezdu mnoha srbských měst vděčný) a doklady.
Vyjel jsem v pondělí 16.10., teplota 3 st. Motorka v pohodě naskočila, ale při zařazení jedničky zdechla. Několikrát. Prověřil jsem spínač stojánku a měl ho tam. Zatuhlý. Pomocí WD jsem ho rozpohyboval a vyjel. No, po 50 km na obchvatu Kolína jsem si říkal, zda to byl dobrý nápad a zda to neotočím potupně domů. Ne, to dám.
S pár krátkými pauzami na cigaretu a tankování jsem přes Hevlín vjel do Rakouska. Poprvé jsem si vybral Rakousko proti Slovensku a budu to tak dělat vždy. Pěkné svezení, povolená 100 na bundesce a hezká městečka. Po 100 km jsem už byl v Maďarsku. Svítilo slunce a jelo se příjemně. Skončil jsem ve vsi Döbrönte nedaleko města Pápa. Pěkné ubytování. Vydal jsem se na podvečerní procházku na zříceninu stejnojmenného hradu a nasával vůni a krásu podzimu maďarského venkova.
Ráno jsem vyšel, abych sbalil věci do kufrů na motorce, která byla pod závojem námrazy a jinovatky. 0 st. Stín a údolí, co bych také chtěl v půlce října, že? Během dopoledne se již hezky oteplovalo k nějakým 14 st. a jelo se příjemně. Kolem Balatonu jsem se přes Pécs a nám známé Harkány dostal do Chorvatska, a dále směřoval kolem Osijeku do Vukovaru a na hraniční přechod Ilok - Neštin. Je to malý , málo vytížený přechod, který mám odzkoušený z předešlé cesty z Nového Sadu. Vše proběhlo bez problémů, znalost srbštiny evidentně pomáhá, a celníci byli přátelští a nedělali problémy. Neštin je v národním parku Fruška Gora, příroda pěkná, silnice víceméně také. Do doby, než jsem dojel k 10kilometrovému úseku, kde se stavěla nová silnice, takže offroad zaručený. Ve Sremské Mitrovici jsem poprosil pracovníka benzinky, jestli může zavolat na číslo ubytování, přeci jen odchozí hovory mimo EU jsou pekelně drahé. Bylo mi vyhověno a za necelou hodinku jsem už stál před vilou Violetta ve městě Šabac (v roce 2017 jsme ho s gangem překřtili na Black Šabac, což je jako balkánský revival Black Sabbath). Ubytoval jsem se a pak šel na procházku do města, nasát atmosféru Srbska, pocvičit srbštinu a také se samozřejmě najíst. Nemohl jsem si nedat čevapi, ty já tuze rád. Na večer jsem si zakoupil dvě piva značky Zaječarsko a usnul u jakéhosi akčního filmu, znaven cestou
-
stav tacho a navigace
-
zbytky hradu Döbrönte
-
západ slunce nad maďarským venkovem
-
vesnice Döbrönte
-
KLE na jihu Maďarska
-
vítejte v Šapci (Šabac)
-
jakási skulptura v městském parku
-
vstup do bývalé pevnosti
-
nábřeží Sávy
-
kostel sv. Petra a Pavla
-
uvnitř kostela sv. Petra a Pavla
-
pomník padlým srbským vojákům v 1. sv. válce
-
čevapčičárna
-
večeře
