Yamaha YZF-R6R (2008)

Blíží se konec sezóny, a vzhledem k zimnímu 14 dennímu výletu do země okruhaření zaslíbené, čili Španělska bohužel dochází i dovolená. Pátrám tedy uprostřed srpna po nějakém víkendovém ježdění, a padne mi do oka třídenní Brno s německými FR-Performance.

Podaří se mi přesvědčit kolegy Alobalistu aka Petra aka Pankáče a Ejse aka Honzu aka splašenou Hrušku, aby mě nenechali ve štychu, a lákám je na krásné počasí a 2h Endurance který se jede v pátek.

Sjíždíme se v paddocku ve čtvrtek večer. Ace vyhrává, je před branou první, a jako první taky projde výslechem u štik na vjezdu, kde je třeba odevzdat čestné prohlášení a test či potvrzení o očkování. Pak zabírá místo pod benzínovou pumpou a roznese kanystry a židličky po širokém okolí abychom se taky vešli. Jako velitel stanu ho chudák staví sám. Děkujeme pardále.

Já s Katkou dorážíme za chvíli. Jako velitel grilu a lednice okamžitě zapaluji toto bezvadné zařízení, a během dovybalování už se ládujeme masíčkem, zeleninou, a zavlažujeme Radegastem.

Po další zhruba hodince doráží Pankáč a jsme komplet. Pokus jít se na dráhu podívat na padající hvězdy zhatí mraková přikrývka, tak jsem si alespoň chvíli poležel na dráze a chytil ropuchu .

Pátek: Jasno a horko. Už před akcí jsem prohlašoval že bych si strašně rád dal jedno opravdu letní ježdění. A že na vodě už letos nejezdím, a chci si užít suché ježdění. Mokré gumy nechávám ostentativně doma, to si dám radeji kafe, a 3 dny snad neproprší.

Na programu je 5 jízd, extra kvalifikační tréning na dvouhodinový vytrvalostní závod, a ještě ten závod samotný. Takže naprostý masakr. Na motorce mám měkkou metzeleru K1, která má v Mostě a následně sosnové najeto už tři dny. Na rozježdění v Brně myslím ideál. Od rána se zdá že guma ještě funguje …. jako nesmysl co vydrží. Asi je to hodně tím, že dva a půl dne z toho bylo v Mostě, kde nový asfalt gumy moc nežere, ale stejně je to neskutečné. Jel jsem na ní před třemi týdny osobák v Mostě, a hned ve druhé dvacce poprvé nakukuji pod 2:20 v Brně. Šikovná guma. Každopádně sluníčko pálí a před horkem se není kam schovat. Přijíždí Hanča, a tak bude během endurance na pitlane hned dvojice pomocnic. To se hodí. Zvlášť v tomhle horku.

V poslední dvacetiminutovce před závodem dokonce padne můj už hodně fousatý brněnský osobák 2:19.270, o pár tisícinek, takže je guma vyhodnocená jako spolehlivá a způsobilá odjet 40 minut stint v endurance. Ve světle toho, co následovalo se to jeví jako kritická chyba .

Kvalifikační transpondér a rundu svěřujeme teamové jedničce Pankáčovi, který zajede peckovních 19. Bohužel i přes to na startu Endurance stojíme na nelichotivém 22 místě z 29 teamů, v šestkách na trošku přijatelnějším čtvrtém místě ze šesti. Rozhodne taktika a bojový duch. Dá se předpokládat že každý team nasadil na kvalifikaci nejrychlejšího jezdce, ale my všichni tři dokážeme zajet dost podobně tak snad to bude znamenat posun vpřed.

Dohodneme jednoduchou strategii 40 minut každý, ideálně aby Honza najel 45 minut, já taky, a pro Pankáče zůstalo cca 30 minut na závěrečný sprint. Že bude startér Hozna se ani nemuselo hlasovat, to je prostě fakt. Děvčata na pitlajnu dostala rozkaz, aby jezdci ukázali po 40 minutách ceduli že má odpracováno, a střídání necháme čistě na něm. Ať si mávne.

A přichází to. Honza je ready, vyrazí na rošt, a já oblečený v kombinéze odcházím podržet mu motorku na LeMans start. Dojdu na pitlajnu, odložím střídací ceduli, zeptám se traťáků jestli můžeme střídat u nich na nájezdu na trať protože nemáme box.

Vydám se nekonečnou boxovou uličkou směrem ke startu. Z dálky zbystřím, že rošt už vypadá vlastně připravený ke startu, představím si Honzu který tam pořád nemá držiče, a zahajuji sprint v kůži. A tak nastal ten ftipný okamžik, kdy periferně registruji mávnutí vlajkou, a k Hoznově motorce přibíhají ze dvou stran dvě osoby. Honza přes trať ke svému startu, a já v kombinéze a klobouku …. asi se tam o Tajfunu popereme.

Naštěstí vidím že mu motorku drží někdo s pořadatelů, tak ustávám v marném běhu, a úplně hotový odcházím zpět na náš slot na pitlajně sledovat začátek závodu. Tak tohle si za rámeček nedám. Nepodržel parťákovi. Nestihl start. Budu vyplísněn. Tři černé puntíky v řadě a to jsem ještě ani nevyjel. Dojdu na pitlane kde děvčata dávají pozor co se děje, a nejdůležitější zprávy vysílají teamovým rádiem. Takže dojdu do zázemí, ještě jednou kontroluju motorku která dostala nové brzdové desky, a sledujeme s Pankáčem vývoj závodu na časomíře.

Pomalu se nám otevírá pusa, a nedaří se nám jí zavřít. Honza vyrazí, a jede 21, 21, 20, 19, 19, 19, 18 (osobák), 18 (další) a pak pokračuje šňůra 19 tek dalších nekonečných 45 minut. Koukáme na sebe s Pankáčem a nechápeme, co si před jízdou šňupnul. Jako kurva tohle byla jízda. Z pitwall přichází informace že se hlásí o střídání, a tak skáču do helmy, na bajk, a číhám na pitlajně. Příjezd, Pankáč přehodí tranďáky, a já vyrážím. Honza nás neskutečnou jízdou dostal na pozici 3 v šestkách, tak mu to nechci zkazit. Po jednom kole přede mě vyjíždí motorka s nápisem Malo na zádech. Tak nějak se jmenoval team co byl těsně za námi. A kruci. Snažím se ho držet, a mám pocit že to není problém a dokonce si věřím na předjetí. Jedu cca 6 kol 20 ~ 21, a pak se to stalo. V náletu na stadion kde jedu bokem mám celý stadion neodbytný pocit že musím mít defekt zadku. Dalších pár zatáček to vylučuje, ale přesto se motorka řídí jak na ledě. Prokletej zadek. Měl jsem ho vyměnit Tahle guma už prostě řekla dost, a není kde brát. Jenže … na trati jsem zatím s bídou polovinu svojí 40 minutovky, a já tu musím vydržet. Alespoň tech 40 minut aby to Petr bezpečně dojel. Kombinéza s nápisem Malo je dávno v prachu, a já se jen snažím přežít. Neudržel pozici, další černej pontík, a bude další plísnění.

Dělám s motorkou hrozný věci. Lezu co nejvíc pod ní abych jí na výjezdech co nejrychleji co nejvíc stavěl a mohl přidávat. Pocitově jedu tak 2:30, (časomíra pak říkala že 23), dřu se jako Bulhar, je mi zle, a jedu pořád na hraně pádu.

Sleduji hodiny na palubce, a když mám pocit že jsem tam cca 36 minut, tak mávám že chci střídat. S potvrzovacím a zajížděcím kolem by to mělo být akorát 40, a protože Honza svůj stint maličko natáhl, Petrovi zůstane zhruba 35+ minut. Do pitlajny dorazím téměř ve smrti. Honza přehazuje transpondér a já téměř padám z motorky. Je mi zle fyzicky, a cítím se blbě i duševně, asi jsem jim to posral.

Holky sledujou Pankáče, a já se ploužím do zázemí. Bajk mi odváží Honza. Shazuju ze sebe hadry, a po nějaké době se bez valného zájmu kouknu na livetiming. COŽE !? My jedeme druzí ?!

Petr jede spolehlivě a rychle, jako ostatně vždy. Sází jednu 19ku za druhou, takže teamu za námi spíš ujíždí, a já jdu na pitlajnu připravit 3 piva. Tak todle bude velký. Velká bedna s nemcema ?! Tak to bych nečekal ani v nejrůžovějším snu. KOPYTAAAAAAAA. Bác, prapor, a je to tam. Pořád tomu nemůžu uvěřit. A Petr který přijede z dráhy taky ne. Ptá se nás 3x jestli nekecáme. Přesto že jsem posral co jsem mohl, tak mi kluci ten pohárek teda vyjeli. Nejsem moc sběratel pracholapů, ale tenhle, z Brna, a ještě od němců má speciální sladkou příchuť, ten si na památku nechat chci. Kluci neprotestují, i když ho vyjeli oni. Ještě se sluší říct že v celkovém pořadí to bylo 11 místo. Slušný posun!

Honzík osobák, Kopyta pohár a velká bedna … Na stupně vítězů se ploužím už dost zdechlej, gumu na přezutí mi veze Pankáč. Hned pak lehám do dodávky. Mám dost. Asi jsem se přehřál. Večer vynechávám, v křeči se pokusím najíst. Ženuška se o mě krásně stará. Namasíruje rozstřelená záda. Ugriluje mi sýr, který mi udělá trošku líp. Zapiju brufen jedním pivem, zavlažím se litrem vody, a jdu spát.

Vtipné podvečerní historky jako rušení nočního klidu, hudrování germána – „toho jsem na tebe poslal“, teď už jen pochcat rybu, a jiné zákulisní storky téměř nevnímám. Takže snad se dočkáte zápisu od přímých aktérů. Tedy pokud si je sami pamatují. Oslava to prý byla velká. Větu: on měl největší problém s tím že jsem se mu smála jsem do dodávky někde kolem půl druhé ráno slyšel za 5 minut zopakovat nejmenovanou kolegyni asi 12x.

Sobota, závodní den. Probouzím se naštěstí ok. Germáni v potvrzovacím „libesbrifu“ na tuhle akci zvali každé ráno na snídani, tak to jdeme prubnout. Kluci teamoví parťáci vypadají po ránu zhruba tak přehřátě jako jsem byl já večer, a vrhají nenávistné pohledy směrem německá státní hranice. Každopádně snídaně naprosto perfektní, 3 druhy šunky, sejra, kafe, čaj, juice, jogurt, marmeláda, nutella, houstičky, jakési zobání do jogurtu …. pecka.

Po snídani se hotovím že vyrazím na dráhu ale nějak pročíhám program, myslím že jedu ve 40, ale jedu už ve 30, a to jen na 15 minut, takže než se obleču, tak stihnu jen najížděcí a sjížděcí kolo. Každopádně se cítím dobře, K2 co jsem tam dal na ráno něž budu mít na druhém ráfku obutou starší SC1 zjevně funguje. Dráha má zatím cca 26 stupňů, ale je jasné že je jen otázka času kdy bude zase na 50, protože Mordor už zase topí naplno. Blažková přistupte ke krucifixu! Team jako jeden muž dospívá v muže.

Další dvacku už rozhejbanej prasknu 2:18.7 (aka osobáčik), a spokojenost velká. Další a poslední předobědovou už se zas ploužím přes 20, tvrdá guma už nefunguje, je to moc rozpálené. Dojedu, a jdu přezouvat použitou SC1 na závod. Kluci se pomalu probírají z komatu předešlé noci.

Cítím se na závod připraven. Stojíme na P15, 16 a 19, bude boj. Hned po obědě jako první závod jsou supersporty. Vyřeším kontrolu bajku, nákup benzínu a deštníku v místním FunShopu, a jedeme na start. Na roštu mi Káťa aka moje milovaná choť podrží … deštník nad hlavou. Milé a příjemné. Němci se s tím nijak nepářou, vyhánějí osazenstvo roštu, a šup vlajka do zahřívacího kola. Znovu rošt, světla, bum, start.

Start jako vždy spíš nic než moc, než v prvním kole vykrájím pomalejší bajky co mě předjeli, je Pankáč s velkou skupinkou rychlejších supersportů pryč, a já se tam táhnu za R6kou s germánem s nápisem MYTHOS na zádech a přemýšlím kudy na něj. Po zhruba třech kolech se ale začínáme pomalu blížit k dalším motorkám, za chvíli i k Petrovi, který ze startu vyletěl jako Sojuz, ale teď ho Mythosak vykrojí, a já chci za ním tak přemýšlím kudy. Už mě zjevně brzdí, tak mu to tam pouštím na brzdy na Ačko, a zkouším ještě chytit Mythosáka. To už se nedaří, ale poslední dvě kola svítí na časomíře zase 18, takže absolutní spokojenost, a já mám splněno. V cíli kopyta pozice 13,14,15, to jde !

Po závodě se ukazuje že se Petrovi stalo to co mě v Endurancu, totálně odešla guma, a jde rešit jinou. Po chvilce laborování jde zakoupit medium Bridgestone. Já na druhý den nakupuji jednu SC1, kdyby to vypadalo nadějně pro závod, tak bych to zkusil na nové gumě v neděli. Zatím funguje ta jetina co jsem obul před závodem.

Probíhají další 3 závody, a pak ještě další jízdy než se dostane na poslední 2 dvacetiminutovky které chci jet, tak na doporučení Hanči (děkujeme) vyrážím se ženuškou na koupaliště. V tom pekelném vedru ještě příjemnější než sprcha která mě udržovala ready celou sobotu a neděli. Další přehřátí jako v pátek jsem zažít nepotřeboval. Koupaliště je pecka biotop, půl se ho vypaří když do něj skočím. Drahouška tam nechám, a vracím se na drom, dojezdit si čas na dráze. Petr jede zakousnout novou zadní gumu. Copak zadek funguje skvěle, bohužel jde bokem na předek, a po dojezdu do depa se ukazuje, že i jeho přední guma je totálně sjetá, takže řešení pokračuje, a jde shánět i novej předek. Odhaduju že na novém obutí bude Petr v neděli nechytatelnej. Ale alespoň bude motivace.

Po dojezdu se snažím nalákat team na koupaliště, ale nikdo nechce, tak frčím sám. Voda, pivo, hranolky, sličná řidička co mě dovezla k mezitím zatopenému grilu zpět do paddocku, jako wellness hadra. Jen kdyby nebylo takové vedro. Já uznávám že jsem si přál letní event, ale čeho je moc ….

Párty se rozpadá ještě před večerkou. Fekální historky ze sobotní noci se pokud vím neopakují. Nafukování Zeppelinu ze psí boudy se nekoná. První paprsky sluníčka mě vytahují super vyspalého už v šest ráno. Zatopím bajky, poklidím ležení, udělám si kafíčko, a užívám chvilku kdy je v paddocku ticho a teplota pod 30.

Snídaně a jdeme na věc. Hned v první dvacce kde Petr zkouší nové obutí se ukazuje že to s tou nechytatelností bude pravda. Naprosto nemám šanci. Chce to se víc uvolnit a rozhýbat. Ve druhé dvacce jedu 18.9 a stejně mi mizí jak pára nad hrncem, takže usuzuju že už tam bude mít 17 (nakonec 18.1) a že v závodě dá 17 jak nic.

Není čas na nic, druhý závod je ještě před obědem, a protože se mi zdá že by to mohlo klapnout, dávám tam přeci jen novej zadek. Když už, tak už. Podle časů ze včerejšího závodu stojíme P15, 16 a 18. Nicméně rošt vypadá značně prořídlejší než včera. Drahoušek mi opět podržela deštníček což v tomhle vedru opravdu bodne. Motorku na roštu raději vypnu aby se neupekla. Pusa pro štěstí, vlajka do warmupu. Přestože se nejede naplno, tak trénuju jak předjíždět v první zatáčce, na Áčku a na stadionu, protože očekávám tradičně start na dvě věci.

A je to tu, rošt, světla, BÁC. Zaváhám se spojkou, a ještě stojím a už kolem mě letí Pankáč co stál za mnou. V první zatáčce jsme všichni tři za sebou, ale na vnitřku kde se to špuntuje, takže nás přeletí ještě pár motorek zvenku. Řešíme to na Áčku a pak na stadionu jak bylo v plánu, pak žehlím splašenou Hrušku, a ženu se za Peťanem. Motivace se za ním vytáhnout na hezkej čas na nový gumě je velká.

Brzy docvakneme Suzuki, Petr jí vykrojí ukázkově, a začne hned odjíždět. Mě to trvá o kousek delší dobu, a udělá se mezi námi bublina. Pouštím to pod Suzuki ve výjezdu ze stadionu a ženu se za naší teamovou jedničkou. Když mi na časomíře blikne v kole kdy jsem ho sjížděl 2:17.3 vím že už mám splněno, a stačí to dovézt do cíle a nerozbít si hubu. Petr zpomalil, já už jsem taky utahaný, ale on asi maličko víc, takže mu to tam pouštím, a vezu si ho za sebou. Nemám přehled kolik je času do konce, ale jede se 20 minut +2 kola, což vychází na bratru 11 kol, to je v tom hicu neskutečnej záhul. Maličko zpomalím abych to udýchal, a občas se otočím jak daleko za mnou visí Daytona. Občas blíž, občas dál, ale je tam pořád. Za ní už taky nikdo, Honza asi zůstal zaseknutý za Suzuki. Na dohled přede mnou nikdo není, takže není koho stíhat. V časech kolem 2:18 dokroužím závod do úspěšného konce. Je to tam. V celkovém pořadí P6, 7 a 9, ale protože jedou Němci nějaký Bridgestone cup, který se vyhlašuje extra, tak je z toho P5, 6 a 8. Mno a protože FR rozdává 8 pohárů, jdeme si pod pódium pro pohár a šampus všichni tři. Tomu říkám pokal extrapaket.

Po vyhlášení koukneme v restauraci na MGP, pak se jdu ještě svézt, ale ve třetím kole mi přední guma ve Schwantzu jasně řekla, že už toho má plné zuby. Tak jedu do depa. Aha, řekla mi to dobře, na pravé straně předku už nic nezbylo. Zaplať pánbůh že jsem si na závěr tak vydařeného víkendu neustlal na předek. Na poslední dvacku už to nemá cenu řešit, a tak balení, sprška, loučení a domů.

Trvalo mi to 11 let, ale konečně Brnu na šestce začínám přicházet na chuť. Na tréning středně rychlejch zatáček a přehazování motorky je excelentní, to se musí uznat. Stejně jako na tréning náletů na brzdách, ale to zas až příště.

Každopádně tenhle event měl extra náboj. Druzí v endurance. Všichni tři osobáky. Všichni tři pohár v nedělním závodě. Krom udešlích gum žádný technický problém ani zához. Myslím že tohle se ještě nepovedlo.

Plusy:

Počasí (to bylo někdy až moc v plusu)
Teamový duch
Čas na dráze, a to zvlášť v pátek
Pokal Extrapaket
Super snídaně
Krásná ženská s deštníkem na roštu

Mínusy:

Jako vzít si za přezutí 15E, i když jsem si koupil gumu od nich, to je slušná židovina
Event nebyl z nejlevnějších, ale Brno, víkend a ještě s Němcema no ...

Diky ženo, pardálové a pardálice, těším se na Sachsenring.

• 

  Pokal extrapaket

• 

  Tak jsme druhy no a co !

• 

  Kopyta forever

• 

  Menim desky tak necum