Yamaha YZF-R6R (2008)

A je to zase tady. Únor, a nejvyšší čas, vyrazit po suchém tréningu s motorkou do slunného Španělska, trénovat to co nás opravdu baví. Jízdu na motorce. Motorka připravená, problém s řazením vyřešený, a já se už měsíc dopředu těším jak malej kluk na bombóny z NDR. Teamového parťáka Aceho se ptám zhruba každý den kdy už jedem, a jestli už tam budem.

Den D přichází, Ace přijíždí, a já tetrisím jeho motorku a okruhový bordel do Kombuchy, která je mojim bordelem naložená už minimálně dva dny, tedy od víkendu. Cesta ve třech na předním sedadle a dvojlavici Kombuchy bude maličko náročná, protože s námi jede ještě moje nejdražší, ale nic neřešitelného, a endurance máme vyloženě v krvi.

Vstávačka ve 4, a okolo 10té večer hotel v Perpignonu. Máme za sebou 1500km, do cíle v Cartageně zbývá cca 800, takže snídaně, a frčíme dál, a za světla dorážíme do Cartageny. Ubytování ve sdíleném boxu číslo 11, prozatím jen my dva. Rozložíme se, skáčeme do odlehčené dodávky, a jedeme do osvědčené "La Taranty " na večeři.

Všechno se zdá krásné. Teplo, palmy, skvělé jídlo, po cestě nákup benzínu a pochutin na ráno ... prostě poho ... dojíždíme do paddocku a narážíme na zamčený box. Vzhledem k tomu že tam chceme dát koupené věci a benzín, a hlavně že tam chce Ace spát, zatímco já se ženou spíme v rozestlané dodávce to vypadá jako problém dost závažný.

Odchytáme organizátorku od italských Gully Racing , se kterýmí první akci jedeme, a dožadujeme se přístupu do zaplaceného sdíleného boxu. Nemá klíč, někam telefonuje, nerozumí anglicky. Postupně z toho vypadává, že máme vydržet cca půl hodiny do 11:00.

Skoro v půl dvanácté doráží celé vedení Gully Racing . Napřed jdou do svého boxu, pak k nám, vlezou do boxu č. 10, a odmontují mříž k 11ce. NO tyvole!!!. Odtáhneme tam benzín, Honza si vezme alespoň hygienu a spaní, a zase to zalígrujou. Spát tam prý nejde (proč nikdo nechápeme, ale diskuse s Itálií je nemožná). Nic, počkáme až zmizí, pak Honzu ubytujeme do 12ky, která zůstala otevřená, a tamtéž bodáme na proud naší dodávku ať si můžeme v chladné noci přitopit. Mno to je začátek eventu jako víno.

Je ráno. Klíče od boxu 11 má Francesco, španělská odnož Gully Racing. Nechat nám ho nemůže, spát v boxu se nesmí. OMG. Mno nic, jde se jezdit. V Cartageně jsme dva roky nejeli, a je to znát. Na zadním kole mám největší mrdku z garáže, kterou jsem na podzim sundaval z motorky, protože už nechutně klouzala. Na naučení se dráhy značka ideál. Bohužel hned v první rundě zjišťuju i problém s převodovkou. Kombinace klouzajícího zadku, problémů s řazením, a i moje přirozená pomalost způsobuje, že Ace mi nekompromisně mizí rozdílem třídy.

Zatímco já se teprve pomalu blížím 1:50, bruslím na klouzavém zadku, a bojuji s řazením zejména ze 3 na 4 který často nedořazuji, a pak se ozývají nestrojařské zvuky, Honza tam sází celý den jeden osobák za druhým, a odskakuje mi až na rozdíl snad 4 vteřin.

Bohužel jeho krasojízda je poslední jízdu prvního dne zastavená tím, čeho se obávám celou dobu já. Přestává řadit, a končí. Z motoru se ozývají zvuky, jak když kovář mlátí do kovadliny, a je jasné že tohle na okruhu vyřešit nepůjde. Řekl bych mu něco hezkého, ale nic mě nenapadá. Smutek.

Odjezd na večeři, než se dohadovat s Italama, Honzovo spaní házíme do dodávky, a necháváme nezajištěná vrata boxu. Snad to klapne.

Bašta ok, na okruh i do boxu se v noci vloupáme, a všichni spokojení jdeme spát.
Další den je ve znamení endurance závodu. Původně byl domluvený šestkový team já, Honza a nějaký Ital, ale než jsme se dohodli, Honza neřadí a tudíž nejezdí, a tak jsem zase volný hráč. Přidělen k teamu #14, UK team, k Duncanovi (BMW S1000RR), Andymu (Triumh street 765) a Frantikovi (Triumh street 765).

Ráno se seznamujeme, jsou to pohodoví týpci, usměvaví, s vlastním zázemím v Cartageně, a všichni podle časomíry pomalejší než já. Mno snad jim pomůžu. Díky přítomnosti litru v teamu jsme v nejobsazenější kategorii Open (mix litrů a šestek). Celkově desátá startovní pozice, v open šestí. Agentura slibuje poháry pro pět nejlepších v kategorii, což se jeví jako řešitelné, zvlášť když za nás kvaldu jel Duncan, který je pomalejší než já.

Start Endurance na 90 kol (cca 2.5 h) byl svěřen mně, a nastala komedie, jaké není rovno. Na rošt ke "klasickému" LeMans startu odtlačili motorky závodníci bez motoru z pitline na kraj trati na startu. Předali k držení mechanikům, kteří je NASTARTOVALI. Startér s vlajkou přijíždí na elektrickém scooteru, a místo mávnutí vlajkou a startu závodu jede podél řady jezdců a jednoho po druhém pouští ke stroji. KINDERGARDEN hadr! Viděl jsem hodně, ale todle je pakárna !!!

Nic, šup do závodu, teamu jsem hned na začátku řekl, že pojedu jak řeknou. Mohu ject 20 min, mohu ject celou nádrž, což tady bude možná i přes hodinu, prostě jak si řeknou, tak pojedu. Byl mi svěřen start.

Startuju, na startu dostávám jednu Panigale, a pak ještě potkávám jednoho odpadlíka z teamů před námi. Hned je z toho osmé místo. Pak se začne střídat, vydržím krapet déle než ostatní, ale jsem teamem povolán do boxů na celkovém pátém místě. Po trapných 25 minutách letím do boxu, a předávám žezlo Duncanovi.

Jedu do svého boxu, tankuji a říkám si že asi končím. Ukazuje se že další tři piloti teamu mají problém vydržet na dráze i celých 20 minut, a za chvíli už stojím zase na pitline připravený na další stint. Ani jsem netušil zda ještě pojedu. Prý mám ject tentokrát déle. Asi už mají po těch 20 minutách dost.

Tentokrát začínají lítat vodní kapky, a dráha je maličko klouzavější. Zpomaluji z průměru 1:49 ma 1:50-51 a lítám téměř celých 40 minut. Pak přepouštím opět Duncanovi, a jedu se převléci. Z 2.5 hodinového závodu ve čtyřčlenném teamu mám odjeto cca hodinu a pět minut, to asi stačí. Duncan a Andy jedou ještě jednou na 15 min, pak zavlaje červená vlajka, a závod je o cca 7 kol zkrácen, protože vody je čím dál víc, a jeden velký pád asi stačí.

Bác, jsme celkově sedmí, pátí ve třídě Open, a tudíž podle rozpisu za pohár? Pecka !!! Donášíme české pivo do britsko-francouzského teamu feat. KopytaRC, a radujeme se z pohárku. V družné zábavě dorážíme na vyhlášení, kde dekorují ... tři nejlepší teamy, nikoli pět jak je v rozpisu. Mně je to fuk, ale na klucích (mno Duncanovi je 60) je vidět obrovské zklamání. Itálie, co na to víc říct. Rozpis jasně říká že dekorují 5 nejlepších teamů v každé kategorii.

Každopádně já se svezl pěkně, o 2 sekundy stáhnul osobák v rámci opatrného endurance závodu, a na další den dávám nové gumy na předek i zadek a těším se na závěrečný time attack.

Večer se opakuje klasika. Odjezd na večeři, vloupání se napřed do paddocku, a následně i do boxu. Italská klasika, chtělo by se říci.

Poslední den, kvalifikace, závod, a volné ježdění. Ještě pořád jsem 2 sekundy daleko od času, co tam Honza prásknul hned první den. Ale guma je teď nová. řazení se zlepšilo po tom co jsem si posunul páku ... natěšený jsem až na půdu.

Prví dvacka je zase oslizlo, tak na to prdím, a jedu až do druhé. Jede se mi výborně, honím se s litrem, až mi v pátem kole opět po řazení ze trojky na čtyřku vypadává kvalt, ozve se hnusné zarachtání, a nejsem schopný podřazovat. Konec filmu, poškozený mechanismus řazení. To snad není pravda, závod nic, zbytek dne nic. Podávám si ruku s Honzou, 3 dni, dvě převodovky na R6. To nevymyslíš. Za těch pět kol jsem ještě stihl další osobák, ale tím to hasne. Další šanci už jsem nedostal.

Konec filmu, nakládáme to, a razíme směr Valencie. Honza má od prvního dne kdy mu kleklo řazení domluvenou zápůjčku R1 s BikePromotion se kterýma jedeme Valencii, já netuším co bude. Stornovat event? Nebo budou mít také motorku na půjčení? Teď už to nemá cenu řešit, jsou na cestě, uvidíme na místě.

... TO BE CONTINUED ...

• 

  Hami?

• 

  Palma v Cartagene