Yamaha YZF-R6R (2008)

Od konce agentury WildMotors, která pro nás pravidelně pořádala šampionát vytrvalostních závodů jsem se několikrát zamýšlel nad tím, co vedlo k jejímu konci. A kromě jiného to bylo i neustálé natahovaní množství a délek závodu.

Na jednu stranu 2 hodiny při vší úctě není endurance, ale šampionát čtyř čtyřhodinovek, a dvou osmihodinovek málokdo odjezdí. Nikdy nemohou všichni, ve dvou jsou to vražedné podniky, a těch gum, benzínu, desek, atd atd.

Celou tu dobu zastávám názor, že šanci má jeden dlouhý endurance za sezónu, na který se sejde pořádná návštěva endurance chtivých. Jako by mě vyslyšel, vypsal už v zimě RaceCzech šestihodinový závod v Mostě. Teamový kolega Ace neváhal, a hned v předprodeji mezi vánocemi a silvestrem jeden teamový tiket zakoupil. A tak, po delší době co spolu jezdíme spíš sprinty a občas dvouhodinový „baby endurance“ nastal ten čas, že bude mít sezóna opravdu ten pravý vytrvalostní vrchol.

Pro toho kdo vytrvalostní závod nikdy nejel bych chtěl doporučit, zkuste to! Motorky jsou zcela individualistickým sportem, za řídítky je pilot sám, odstřižený od okolního světa, jen s plynem, brzdou, a otáčkoměrem před očima. A přece. Endurance je jediná možnost jak si tenhle sport užít teamově. Nic pro frajery individualisty, protože tady končí, já, a začíná ochota „udělat to pro team“. Tady vznikají neskutečné zážitky, společné výhry i prohry, skvělé výkony korunované neslavnými konci, a někdy naopak mizerné výkony kdy výsledek spadne člověku tak nějak do klína.

Kopyta RC se narodili jako team v roce 2013, kdy po rozpadu CECu si „rychlíci“ tohohle šampionátu přáli udělat pořádný vytrvalostní závod. A byl to závod jako řemen. Plný vody, záhozů kde jsem coby okruhový „pulec“ urval za Kopyta společně s Honzou který už dávno jezdí roadracing, a Ivanem, který kvůli problémům se zády už okruhaření dávno nechal neskutečné třetí místo v kategorii supersport.

A tady někde byl zasazený bacil, který dovedl Kopyta na start další šestihodinovky, a opět v Mostě a opět pod stejným promotérem. Trošku zamrzelo, že hozenou rukavici nahlášenou tak dlouho dopředu zvedlo jen 22 teamů. Na druhou stranu, kvalita byla všude cítit. V kvalifikaci kde předpokládám že každý team nasadil svého nejrychlejšího pilota … jakkoli u teamu Roháč a Fejta to nebylo tak jisté …. protože za ně nastupoval i Michal Prášek, a čas tomu úplně neodpovídal, jsme s časem 1:45 byli „až“ třetí v šestkách, a desátí celkově!

Předposlední team měl čas 1:48 , což už opravdu nezajede okruhový nováček. Ale právě nováčků si myslím že to mohlo zkusit víc. Častěji střídat, jet pomaleji, ale mít šanci přímo na trati okoukat něco od těch rychlejších, a to v různých místech trati.

Jako zkušení vytrvalci jsme věděli, že u takhle dlouhého závodu není vůbec důležité jak rychlého má team nejrychlejšího jezdce, ale hlavně jak konzistentní jezdci jsou, neudělat chybu, nemít technické problémy, a neudělat chybu ve střídání.

Vědět to je jedna věc, zrealizovat pak druhá. Ale pěkně od začátku. Kluci Ace a Pankáč měli koupené hned po tomhle podniku prodloužený víkend v Brně, takže pohrdli nabídkou jet před závodem potrénovat v Mostě. Roumen se omluvil z rodinných důvodů, a tak jsem se dostavil v pondělí před středečním závodem do Mostu sám, a dohodl sem si společné zázemí s Tondou a jeho Tuonem.

Super společnost, počasí i tréning na litru, abych nevystavoval šestku před vrcholem sezóny nebezpečí poškození či destrukce

No super to bylo až na jednu drobnou maličkost. A to že ze šesti dvacetiminutovek jednu spláchnul déšť a při ČTYŘECH DALŠÍCH došlo na přerušení červenou vlajkou. Za celý den jsem odjel 21 kol. A jedinou dvacku jsem absolvoval celou bez přerušení. Každopádně jsem to bral jako znamení, že se mám šetřit, a litrový osobák jsem o vteřinku posunul i tak dolů, takže příprava cajk. Zabaleno. Na dílně provést výměnu mečů, čili složit litra, a naložit šestistovku. A druhý den po odstěhování poníka na MČR do Zduchovic hurá opět do Mostu.

Team už je v boxu kompletní, takže skládám R6ku, a kompletuji team dvou Námah, a dvou Triumphů. Kontrola všeho, jedno zdravotní pivo, jedno vykloktání ústní vodou značky Myslivec, a jdeme na kutě.

Program je nastaven dle mého názoru optimálně. Napřed 4x20 minut warm-up, aby mohl každý člen teamu vyzkoušet sebe i stroj. Pit line je ovšem stále otevřená, takže se nezdržuje stahováním lidí z dráhy, a ještě se dají nacvičit pit stopy a výměny transponderů. Super. Pak následuje kvalifikace, kde napřed krouží znovu Roumen, snažíce se odhalit příčinu oslintaného vnitřku bříška jeho tříválcového stroje. Neodhaleno. Nejisto zda stroj vydrží závod. Ani co přesně hrozí. Čili teamu hrozí potenciální ztráta člena ještě před startem. Je ale rozhodnuto že to zkusíme.

Pak vypouštíme teamovou jedničku Peťana, který nás usazuje na 10 místě se super časem 1:45.588
V šestkách třetí, ale oba další teamy nám dýchají těsně na záda. Jako team bojujeme s technickými problémy Roumenovi motorky, a tedy také s tím že toho letos z osobních důvodů moc nenatrénoval. A s rýmičkou našeho největšího vytrvalce, našeho splašeného ovoce a mistra startů. Oproti tomu cítíme velkou sílu v teamovém duchu, výdrži na dráze, a neskutečné podpoře osazenstva pit line, skládajícího se s Katky, Hanči a Nikči. Tak mi Vám ty medaile tedy seženeme!

Nedá se nic dělat, ačkoli jsem starty celý rok poctivě trénoval aby měl team zálohu, Hruštičkovo kvalitou neoplývám, a tak si to jde Honza odstartovat. Peťan aka Pankáč mu jde podržet motorku, a já jako druhý v pořadí sedím nastrojený v plné polní u motorky, kdyby se věci nevyvíjeli jak mají.

Buch, start. Honza odjede naprosto famózně, a na cílové čáře je sedmý … jenže …. do prvního stintu zdá se téměř všechny teamy nasadili nejrychlejšího pilota, a po prvním kole jsme až patnáctí, po třetím čtrnáctí. Ale … a to je právě kouzlo endurance. Závod se jede na šest hodin, a naše strategie mluví jasně. Žádný team nemá jen nejrychlejší jezdce, snad kromě YARTu. A Každý jednou potřebuje střídat. Navíc v 11 kole závodu vyjíždí první safety car, a rozděluje nás od nejbližší šestkové konkurence, to bolí hodně. A soupeři na prvním až jedenáctém místě dostali k dobru skoro celé kolo. No … pořád jsme na začátku. SC po třech kolech zajíždí, nejednalo se o nic vážného, a jede se dál. Honza přes objektivní potíže jede rychle a … hlavně … dlouho. Signalizuje střídání a tím pádem i prázdnou nádrž ve 30 kole závodu! Takže s dvoukolovou potvrzovací procedurou dá 32 ostrých kol, a do závodu jsem po více než hodině vypuštěn já. Předávka už díky střídání teamů před námi probíhá na 11 celkovém místě.



Vyrážím, jak si vedeme netuším, ale jede se mi dobře. Očima si sjedu občas časomíru, a vidím že kromě předjíždění zvláště podobně rychlých litrů se držím celkem pohodlně pod 1:50. Občas sjedu pohledem ceduli nad dráhou, po 45 minutách na dráze přijde krátká krize, ale rozeženu jí, a jezdím a jezdím. Tempo nepolevuje, cítím se už zase dobře, občas na pitwallu pod slunečníku zahlédnu drahouška v klobouku a jede se mi fajn. Jsem pod dozorem. Blíží se hodina na dráze. Začínám pochybovat, jestli nemůžu mít poruchu hladového oka. Takhle dlouho bych na trati vydržet neměl. Čekalo se 55 minut v plném tempu a už jsem tam 57. A nic. Moje mudrování v dolíku přerušuje hladové oko. Uf, při průjezdu po cílovce signalizuji že jsem na suchu. Team hned další kolo vzorně potvrzuje, a já letím po odkroužení dalšího kola po koleni do pit line.

Příjezd, předání transpondéru teamové jedničce čili Pankáčovi, a skácení se do křesla. Čistá hodina na dráze. 33 ostrých kol. Po návratu alespoň vegetativních funkcí rychlá rozcvička, a než půjdu chystat motorku na další rundu, sjíždím časomíru. No vida, předávka proběhla na 5 místě celkově, po vystřídání propad na sedmičku. A Peťan letí neskutečně, moje nejrychlejší kolo našeho teamu 1:47.1 rychle maže kolem 1:46 a šňůra čtyřicet sedmiček se zdá nekonečná. Neskutečná jízda, a neskutečné jak se Pankáč poslední dobou zlepšil. A ta výdrž. Blíží se polovina závodu, a on stále krouží. Pak přijde smluvený signál z trati, potvrzení, a vypuštění Roumena. Teď se bude lámat chleba. Jsme pevně usazení na pátém místě celkově, a i díky problémům PRIO racingu na druhém místě v šestistovkách.

Jenže, do konce závodu je ještě hrozně daleko, a uvidíme jestli vydrží technika a jezdci. Roumen dostal jednoduché instrukce. Pokud to jen trochu půjde, vydrž tam dlouho, a podruhé tam nebudeš muset. A splnil je do puntíku. Odkroužil pořádnou porci 25 kol, a nechal zbytek teamu načerpat síly do druhých, a o poznání drsnějších stintů. Skvělá bezchybná jízda. Důležitý moment závodu. Střídání opět bez problémů.

Jsme výrazně za polovinou závodu, a teamový stratég rozhoduje, že uděláme všechno pro to, abychom to dojeli už jen na 3 stinty a ušetřili tak střídání, a pojistili si druhé místo v supersportech, které v tuhle chvíli visí kousek před námi. Propadáme se postupně na sedmé, po střídání dokonce osmé místo závodu, a předstihnou nás soupeřící šestkaři „BOHEMIAN SUNDAY'S RIDERS“. Malá oběť pro velký výsledek.



Honza aka Ace aka splašená Hruška, který jak připomínám bojuje s rýmičkou krouží dalších neuvěřitelných 22 kol. Skvělá práce. Bohužel je i čas, jít na dráhu znova. Výměna opět bez problému, a z vrchního stratéga se stávám opět lopatou, která krouží do zblbnutí světa po dráze. Ze začátku jsem malinko ztuhlý, ale poměrně rychle se rozjedu, a ve třináctém kole druhého stintu, když konečně vyřeším jednoho litra co mě zdržuje a ne a ne ho předjet, tak zatahám a dávám si svůj aktuální šestkový osobák 1:46.3. Jako čekal jsem hodně, a udělal pro tenhle závod při tréningu hodně, ale tohle jsem nečekal.

Spokojenost je velká, ale upřímně, i tak prostě dochází šťáva. Snažím se zoufale tam zůstat aby byla co největší jistota že už to Petr dá, ale nejde to, ruka na cílovce sama letí nahoru, další kolo přichází potvrzení, já mířím opět po koleni do boxovky. Střídání, Peťan vyráží na snad poslední stint.

Mdlo před očima. Po 10 minutách mám pocit že to půjdu hodit. Chladím se, a pak zase přicházím k sobě. Masakr, co takové voženíčko s člověkem udělá. Podle časomíry dalších 26 kol. Chvilku jsem měl strach, že jsem tam nevydržel dost dlouho, a že to Petr ještě nedá, ale kontrola časomíry ukazuje že by to mělo být v pořádku, a že by to měl dát.

Vystřelí opět jako kaťuše, a nabuzen moji 46kou, tam sází asi sedm svých, aby mi jasně ukázal, kdo je teamová jednička. Pardále, jasně že ty, a to nejen rychlostí, ale po tomhle závodě uznávám i tvoje vytrvalecké kvality. Hned po dvou kolech si bere zpět už dříve vyjeté páté místo a druhé v šestistovkách. U časomíry si krapet „rvu vlasy“. Protože teď to zahodit by byla velká škoda. Odtikávají poslední minuty. Ace opakovaně žádá aby už se mohl svléknout z kombinézy, protože je stále připraven naskočit na Tajfunu pro případ problému na dráze. Negativní. Až po šachovnici Kefalín! Na „České Nedělní Výletníky“ už máme kolo k dobru, takže snad. Tři kola do konce. Pak už svítí LL, a pak vidí napřed vedoucí team, a za chvilku i Peťan šachovnicovou vlajku .

Exploze emocí. Nádhernej pocit po tý dřině se rozlévá celým tělem. Neskutečný výkon teamu, neskutečná pomoc od holek na pit lajně. V boxu kde bylo ráno živo chodili ke konci závodu 4 zombie. Dokázali jsme to na bednu, a dokonce na druhý flek. Nádhera. A jako vždy, dobrý výsledek dělají i dobří soupeři. Smekáme před výkony všech, kdo závod dojeli, i těch kteří to po pádu nebo technických problémech vzdali.

Strašně bych si přál, aby se tohle ujalo jako každoroční tradice. Jeden dlouhý vytrvalostní závod za sezónu.

Poděkování: Peťan, Roumen, Ace aka jezdci, Katka, Hanča a Nikča aka osádka boxu a pit lane a v neposlední řadě Michalu Mulačovi aka RaceCzechu že pro nás tenhle krásný závod uspořádal.

PS: A chtěl bych sem připojit jedno porovnání pro ty, kteří si dopřejí okruh jen jednou za čas a počítají každou minutu na dráze. Připomínám že první den jsem na běžném agenturním dni najezdil jen 21 kol. Na naprosto standardně a bezproblémově proběhlém dni v Mostě jsem najel 34 kol. A v tomhle dni, který mě stál i s boxem a příplatkem abychom měli box pro sebe 5275 korun českých při čtyřech lidech v teamu jsem odjel ... chvilka napětí ... 73 ostrých kol. Víc než dvojnásobek běžného agenturního dne. Tak to jen pro představu, co člověk při vytrvalostních závodech za svoje peníze dostane.

PPS: Ještě bych chtěl připojit jedno extra poděkování za ty malé drobnosti, které nám jezdcům tak zpříjemňují život. Melouny nakrájené v boxu. Cukeťák a kefírová buchta upečené mojí drahou. Rosítko na kytky co tak bezva chladilo po dojezdu a i strážce pitlajny. Banana! Slunečník držený nad jezdcem v plné polní a čekající na pitline více než dvě minuty na svoje střídání. Voda z lednice která se mi po dojezdu sama objevila v ochablé ruce. A milión a jedna dalších maličkostí, které prostě potěší, a nejsou úplně samozřejmé.

• 

  Podium SSP

• 

  Dojezd závodu

• 

  Kopyta komplet :-)