Yamaha FZ1 Fazer (2007)

Botky, vstupní lékařská prohlídka, recenze…...
29.06.2021

Fakt je doma. Fakt je v ložnici. Fakt ji mám…. Je zajímavý, že tentokrát na mě neútočí hryzavý svědomí. Prostě se věci zase dějí tak, jak mají. U hřebečka mi okamžitě naskočilo „hřebeček“ a už mu to zůstalo. U litra bez skrupulí „bestie“. Je to takovej Venom, co má chuť žrát hlavy (...we are Venom...), a když je zrovna žrát nebude, tak „Venda“. Kamarád mi poslal legrační porovnání: poměr váhy a výkonu. Lamborghini Essenza SCV12 jako nejsilnější V12 v historii značky má 2,29 kg na 1 kw. Fazer 2 kg na 1 kw…… Tudíž by v rodným listu mohl mít Bestie Venda Venom Essenza…. V tomhle úžasu přicházely další dny, události, dojmy a informace. První krok pojištění, druhej krok přepis. Rozsah pracovní doby na Odboru správním a dopravy, tedy Evidenci vozidel v Žamberku kapánek kolidoval s mojí pracovní dobou. Jeden telefonát a lavina mých přesvědčovacích argumentů napěchovaných emocema zlomil pracovnici k tomu, abychom si daly schůzku půl hoďky před ofiko úředníma hodinama. Fantastická baba. Když mi nesla novej techničák, měla ve tváři prazvláštní výraz a hlesla: „Víte vůbec, co jste si pořídila??“ „Myslím, že vím.“ „Jste si tím jistá??“ „Naprosto.“ „Takhle silnou motorku jsem tady ještě nikomu nepřepisovala!“ No tvl…. Kladivo na silniční čarodějnice. Pozoruju na sobě další efekt. Od tý doby, co je bestie v ložnici, mám emotivní erupce z ní, ale jinak jsem v tak těžkým klidu, jako by mě katapultovala o level vejš. Pranic se mnou nedělá divadelní představení na benzince u cedule konec města, kdy se takřka každej na motorce snaží urvat heft a za řevu motoru a rostoucího ega letí, co to dá. Prostě vím svý. Což kamarád okomentoval neskutečnou hláškou „...jako když tě puberťáci chtějí oslnit první erekcí a ty máš ve skříni důtky s poutama….“. Jsem se zbořila smíchy. Servisák Tonda (www.antoninsklenar.cz ) na mail poslal tři favority pneu, jsem je prostudovala a jasná volba byly Pirelli angel GT II. Vyšší nájezd a maximální přilnavost ve velkých náklonech bude to pravý, vzorek zajímavej, nooo a cena taky. Rezervaci v pekle mám stejně jistou, a když do pekla, tak ať bestii lítají jiskry od podkov. Tonda utrousil, že je na fazera zvědavej, že má motor z R1, a to byly bestie. Jasný. Ostatní člověk musí točit, aby měly krouťák na kw, tahle to má oboje jakože lineárně, krouťák a výkon jdou ruku v ruce, ale potenciál furt spí. Tonda mi s velkým respektem vyprávěl, jak zkoušel takovou motorku vytáhnout na jedničku do maxima otáček, chtěl vědět hranici. Je zkušenej, věděl, na co sedá, i co od toho může čekat. A přesto ho průběh, projev síly a reakce takřka vyděsily, když v deseti tisících měla motka takovej zátah, že se začala stavět na zadní. Radil mi, ať si ty krajní možnosti, kdy jde bestie v plným výkonu na druhej nádech na zadní, někde vyzkouším. Což snad ani nechci. Na druhou stranu začínám chápat vyjádření jednoho z bývalých majitelů, kterej motorku prodal proto, že na něj byla moc silná. Myslím, že ďábla v bestii nechám ještě nějakej čas spát. Na obzoru se rýsoval den s odstávkou elektřiny v práci, tudiž skoro volno, tudíž pravej termín domluvit s Tondou přezutí a bleskový omrknutí. V hlavě mám plán, jak by den mohl proběhnout, v pondělí večer si chystám věci a těším se ukrutně na úterý. Úterý 29.06.2021. Těším se tak strašně, že nemůžu ani dospat, a ve střevech mám hotový pozdvižení. Mládě vypravit předposlední den do školy a fofrem do kožených motohader. Jsem úplně hotová, že konečně můžu do sedla, že ten řev zase uslyším, že ty vibrace čtyřválu zase ucítím. Po strachu, nejistotě nebo nervozitě z novýho pekelnýho stroje ani památky. Lenoší měsíc v ložnici, a když byl už můj absťák k nesnesení, šla jsem si v sedle užít pocit „we are venom“ klidně v pyžamu. Teď konečně naostro. Soused už je naštěstí vzhůru, protože, když se před doupětem rozezní po nastartování dunění, mohlo by to v něm navodit stav bezmoci z přijíždějících okupačních tanků. Na kompu jsem omrkla radarovou situaci, která vyhrožovala, že se od jihozápadu řítí bouřkovej slejvák, a už skoro klepe na dveře. To stíhám, Tonda má motoléčebnu za cca jedenáctou zatáčkou, takže si dávám cvičný kolečko skrze Žamberk, kde přebíjím hlahol školáků jásajících, že se doflákali do konce školního roku. U přechodu pro chodce naproti škole se za mnou otáčí „pomáhat a chránit“, nic neporušuju, ale i pouhý průjezd je provokativní. S temným bublajícím černem za zády a prvníma třema kapkama parkuju u Tondy. Zdravíme se, potutelně usmíváme, Tonda si Vendu strká do dílny na připravený plac. Venku se spouští liják a vydrží s neskutečnou přesností po celou dobu, co jsme v dílně, tzn asi tři hoďky. A to je taky čas luxusního žvanění, probereme kdeco. Přezuto, gumy vypadají dost dobře, odmaštěno, zevrubně zkontrolováno, Utrousím, že z motky neslyším ani necítím nic vyloženě špatně, a na to Tonda reaguje, že, pokud já neslyším nějakej problém, tak on ho neuslyší taky. Olalaa, to beru jako obří poklonu a v rozpacích děkuju. Tonda bere helmu a jede Vendu projet. Jako na objednávku dolilo a ze silnic se odpařuje voda. Venda zmizí z dohledu, ale motor je slyšet po celou zkoušku. Netrpělivě čekám, s jakým pocitem se Tonda vrátí. Jooo! Je spokojenej, žádný vážný zádrhele nevystrčily růžky. Časem, nejspíš až v zimě, budeme vychytávat mouchy jako ventily, možná řetězovku, náplně, výměna brzdových hadic za pancéřky. Pohlídám si vidle, poněvadž trošku slzí. Buď se rozhýbou, sednou a prosakovat přestanou nebo se přetěsní. S brzdama byl Tonda spokojenej. Nezapomněl okomentovat, že hlavně slyšel výfuk, tak jsem kajícně přiznala, že laďák má sice vyraženou homologační značku, ale nemá tlumivku. Varoval mě, ať jsem opatrná, protože na tý zmáchaný cestě jsou ty nový gumy jak mejdlo. Jo jo, jela jsem jak posraná, opatrněji než poprvý v autoškole. Nejdřív doplnit žroutovi nádrž a pak alou do práce předat přepravci balíky. Během čekání na řidiče jsem větrala ukrutný vedro v prodejně a najednou ve dveřích chlápek s bojovným výrazem. „To je jako zavřeno??!!“ „Zavřeno je, jsme bez šťávy, co potřebujete?“ „Strašně mě nasrali lidi, přijel jsem se sem uklidnit.“ Koupil si helmu a bylo mu rozhodně líp. Ještě ucedil, že nejvíc miluje střelce na řvoucích mašinách, co blbnou na Laudonu (serpentýny na výjezdu z Lanškrouna) stylem plnej plyn a brzda. Jsem byla tichučko jak myška, poněvadž jsem tam měla namířeno taky. V práci jsem ztvrdla do čtyř, na venčení, seznamování a odrbnutí novoty z gum mi zbývaly s bídou dvě a půl hoďky. Fakt opatrně jsem si dala Lanškroun, Štíty, Lanškroun, Štíty a pak oklikou přes Králíky do Žamberka, kde jsem usoudila, že si zasloužím vamberák, takže na kruháč ve Vamberku a zpátky. Z časový diety jsem vytěžila aspoň 175 kiláků. S přibývajícími kilometry to byl čím dál větší zážitek, protože jsem víc a víc věřila víc a víc zajetým botkám. Serpentýny budeme pilovat, normální zatáčky jsou boží, předjíždění je masakr. Když je potřeba, má šílený zrychlení, fakt šílený, jede jak břitva. A přitom mě pořád drží v neskutečným klidu. Vůbec nemám potřebu kohokoli dojet, předjet, všem ujet. Když se mi zachce, tak to udělám vlastně všechno najednou. Se dobu táhnu za autem se zvukovým efektem čopra a pak si řeknu „tak třeba teď“ a ani nemusím podřadit, jen se Venda promění ve Venoma a ve zlomku vteřiny je na tacháku stopade a předjížděný auto za sebou už ani nevidím. Na prvním rande se mi povedlo vyšponovat otáčky na osm tisíc, což bylo v celkem hustým provozu, jako bych seděla na dělový kouli těsně před zážehem. Bezednej potenciál, jako prd letí jako prase. Ve skloněným sedle se sedí dobře, široký řidítka jsou moc fajn, když si jen tak brouká, veze mě jak cesťák. Pokud oba fazery srovnám, je to zajímavý a úsměvný. Hřebeček je na silnici hračička. Umí si elegantně proplout zatáčky, umí vyhnat pavučiny z laufu, natrhne prdel plechovce při předjíždění, na projev síly je jakoby jemnej. Venda je prostě bestie. I ten ohlušující řev z výfuku k němu patří. Je v projevu víc agresivní, chce jet a jet a žrát hlavy, do zatáček jde jak obilí padlý pod kosou, zařazený kvalt ho vlastně skoro nezajímá, má zátah v celým spektru otáček, rám a podvozek mi připadají natolik bytelný, že nastavují dostatečný limit pro chování motorky. Svícení oběma světly ho celkem slušně zviditelňují, laďák s vystřevenou tlumivkou se stará o nepřeslechnutí. Je fakt, že ještě po venčení mám zalehlý uši, a taky je naprosto bezpředmětný na něm řešit interkom. Hřebeček je baletka, Venda je zápasník MMA.
Dojezdovej čas 17:59 byl shodnej, jako když přiletím z práce. Ještě jsem dotáhla k dokonalosti parking. Otevřela jsem všechny patřičný dveře dokořán, kolem prahů naskládala nájezdy, úplně sklopila zrcátka, nahoře na cestě nad doupětem jsem houpla do sedla, nasměrovala Vendu a po okraji trávníku, aby se na gumy nenalepil bordel, jsem projela až do ložnice. Otočit, podložit bočák, utěsnit víčko nádrže, po vychladnutí umýt. Pecka! Boží! Fantazie!!!
Zatím shledávám jedinou lehkou negativní drobnost. Vzhledem k parkovacímu místu se zvýšil provoz v místnosti, kam normálně člověk návštěvu teda fakt netahá. Ovšem to je totálně zanedbatelnej detail.
Shrnu-li hodnocení, jakej Venda je. Když člověk špatně flákne sršně, okamžitě propukne „Venom efekt“. Varující zvuk, nasranej vzhled, síla, síla, síla a nebezpečí…. To je litr.

29.06.2021 – 175 km
Trasa: Žamberk, servis u Tondy (www.antoninsklenar.cz ), Dlouhá Třebová (PAOLO Moto – www.paolo.cz ), Lanškroun, Štíty, Lanškroun, Štíty, Králíky, Žamberk, Vamberk, Žamberk