Yamaha FZS 600 Fazer (1999)

Věčnej hlad...
Víkend 01- 02.08.2020

ČHMÚ (= Český hydrometeorologický ústav, aby si někdo nemyslel, že mu nadávám) v pátek vydal výstrahu před vysokými teplotami, tzn před úmorným vedrem. Koukám na tu jejich mapu a chvíli si nejsem jistá, jestli zírám do mapy předpovědní nebo koronavirový, poněvadž je to tmavě červený skoro stejně. Nicméně je jasný, že vyšťavit se za jízdy na černý motce v černý helmě a černých kožených hadrech můžu s přehledem i tam, kde by mohlo být o půl stupně větší kosa. Vstávám tradičně brzy, venku to vypadá parádně, stačí vymyslet kudy tudy cestička. Hhhm, z Český Třebový na Litomyšl je to furt zavřený, zahájím to na Choceň, pak hodně známý silnice a pak úplně neznámý silnice a pak zase notoricky známý silnice. No vida, mapa a itinerář jsou hotový. Tyyyjo, jakože slušná nálož, by radši plán neměl vůbec vidět hřebeček, abych ho taky dostala z maštale. Pobaleno, zamknuto, hochu, namasíruj si kopýtka, vyrážíme. Takže na tu Choceň z Libchav, safra mám to za rohem a vůbec tu cestu tady neznám. V Chocni mi do druhýho kruháče v plný rychlosti vlítne stříbrnej osobák, následuje zátěžovej test brzd a propružení vidlí. Tvl, můj test!! Mno, to bylo o fous. V tu samou vteřinu probíhající vlastní reakce na danou situaci se mi značně rozšířil slovník. Tyyjo a řidič = chlap v letech s bílýma vlasama a americkýma slunečníma brejlema přes půl obličeje si snad ani nevšiml, že vjíždí do kruháče, natož že by v něm mohl jet ještě někdo jinej a ten měl nedejBože přednost. Debil! Číhám na okraj Litomyšle, nádrž motky je v cajku, ale moje ne. To byl taky nápad, dát si před odjezdem dva škopky kafe. Zapíchnu to na Reserve pro busy, což by nikomu nemělo vadit, obzvlášť když jsou prázdniny, léto v plným proudu a jako na potvoru sobota, tzn den, kdy se točí turnusy na pobytech. Jsem prostě akutní případ. Trpím ve frontě, z kabinky vyleze maminka s malým klukem a strká ho před sebou k umyvadlu, aby se umyl. Zírá na mě a moje nákrčníkový zoubky, nejde mu udělat krok a hlesne „...když já se bojím...“ Chachaaaaa, to je dost dobrý. Fofrem mizím z přecpaný čerpačky. Cestou přes Poličku k Havlíčkovu Brodu sonduju, kde čepují plnotučný palivo. Je to nějaká podezřele velká bída a tu správnou pípu nacházím právě včas až v Jihlavě. Srovnám kosti, zadek, pošlu do sebe dávku kofeinu, žádný velký meškání, moc mě toho čeká. Ve Znojmě mám pocit, že jsem špatně sjela, zastavuju na nejbližší benzínce a kontroluju mapu. Kdepak, jedu dobře. Doprčic, zvoní telefon. Mládě. Už se těší dom, po jedný noci u svýho táty. Snažím se co nejvíc zkrátit hovor. Není tu stín a já se peču zaživa. Mládě ví svý “...Seš na motorce, viď? Mi to bylo jasný jak facka. Kde seš?? Ve Znojmě?!! To je přece na druhý straně republiky!!...“ Musím ho pochválit za zeměpis. Jižní Moravou hýbou žně a ve výhni horkýho vzduchu je šedožlutá mlha z prachu sklizní. Ani trochu se mi to nezamlouvá, k tomu vedro jak peci, je to tu placatý snad i bez krtiny a na hlavním tahu pekelná nuda. Nějakým zázrakem proklouznu Pohořelicemi úplně jinudy a vyjedu přesně tam, kde potřebuju, olalaaa. Mám před sebou moc příjemný okresky. Kotvím až v Kyjově, abych si prohlídla trasu v mapě. Ještě jsem ani nesesedla a už u mě stojí drobnej starší chlapík, čopřík se mu vyhřívá na sluníčku. A prej jestli taky jedu na sraz do Nikolčic. „Nejedu.“ A jestli teda nevím, kde ty Nikolčice jsou, páč je nějak přejel. „Nevím. Dej mi vteřinu, se aspoň svlíknu a kouknem do mapy.“ No pusu nezavřel a najednou povídá: „...jéééžiš, ty seš ženská! Já myslel, že seš chlap!...“ A stejně tu pusu dál nezavřel. Než jsem přišla s kafem, zjistil od místních, že motosraz přejel o skoro čtyřicet kilometrů. Když odjížděl, volal na mě „tak se měj fajn česká holko!“. Snad tam nakonec dojel v pohodě. Mě čekají Koryčany a Kroměříž, krásná krajina, krásná cesta. Cítím, že začíná být teplotně akorát, čímž mi dochází, že hodina nebude akorát. Musím oželet lem Hostýnsko-vsetínské hornatiny a směr na Bystřici pod Hostýnem. Za Hulínem lámu cestu na Přerov. Mám představu, že zrychlím. V Přerově cedule tranit, tranzit, tranzit a bác – končí silnice. Na kopaništi rozvěšený snad všechny možný zákazový cedule včetně slepý ulice. Zastavuju v oblaku prachu, že mrknu do mapy, a mezitím kolem mě občas projede nenápadně auto za autem a mizí v tý oranici. A nikdo za celou dobu nevyjíždí. Sááákryš, to musím prubnout taky. V tý samý chvíli dostává na druhý straně stejnej nápad traktor s vlečkou, ovšem on jede anglicky vlevo, tudíž ho tak míjím a jsem z dopravní situace ve městě Přerov kapánek plachá. Nicméně s krůpějí potu v helmě navíc se dostávám po starý cestě do Hranic. Musím si dát malou oddechovku, tankuju a ptám se pro jistotu obsluhy na správnej směr na Ostravu. Paní mi sice směr poradila, ale ne po dálnici. Takže zpátky a na dálnici, jenže netrefa a ukazatel hlásí Frýdek-Místek. Mě jebne. Na prvním možným sjezdu Polom podjíždím dálnici (beztak to tu postavili pro podobný pitomce, jako jsem já) a vracím se už na tu správnou strasse. Letím na exit 330, uhýbám na Fulnek a pobízím hřebečka k Opavě. Tu se mi daří projet i po rozkopaný silnici. Fajn, jsem na jedenáctce, zapadající slunko přímo do čumáku, teplota klesá. Předpisy a rychlost moc v souladu nejsou. V Jelení zastavuju, měsíc je jak rybí oko, oblíkám si nepromoky, joo to bude prima teplo. V Bruntále přes superkvalitní a celistvou vrstvu mrtvol na plexi přehlídnu tradiční oranžovou ceduli a rázem jsem na výpadovce na Olomouc. No to né! Do řiti už! Je fakt, že tenhle den jsem v Olomouci ještě nebyla, ale taky ani nebudu! Na benzínce si umývám helmu a vracím se úspěšně hledat oranžovou ceduli. Hodina neúprosná, tma nemilosrdná. Vypadá to, že jsem si hodila rezervaci na soukromej přejezd Skřítku, všude je naprostej klid. V Šumperku uprosím obsluhu zavřený čerpačky o místnost dvounulku, rozhodně se takhle finále pojede líp. Na silnici je pusto prázdno, jen čtyřvál duní do nočního ticha a já se modlím, aby odradil všechny kožichy od chuti přebíhat asfalt. Hřebeček zaplul do maštale ve 23:21 hodin a myslím, že dostal svalovou horečku. Brouku, promiň... Měl to být takovej lážo plážo odpočinkovej den na pohodu plus nějaká komínovka na chuť... A nebylo to tak snad? Chichiiiii...
Přes noc, teda spíš přes zbytek noci mi otrnulo a cvičně jsem se ráno mrkla na radary. No jo no, budeme muset zase vyjet, co naděláš. Ještě v pyžamu se jdu opatrně podívat do maštale. Čekám, že se motka bude krčit schovaná v koutě a v zapalování bude mít zalomenou třísku. Ooo ne, stojí tam hrdě a odpočatě (můj dojem) a vypadá jak přeplněnej hmyzí pohřebák. Neboj, dneska se jen vyklušeš jak dostihovej kůň po závodech. V hlavě už mám plán, budou zatáčky a trasa pro blbnutí a radost. Skvělej je úsek mezi Lanškrounem a Štítama a to je dnešní cíl. Od Český Třebový vyženu pavouky z laufu a těším se, že se s novýma gumama v zatáčkách pomazlím. Ne na rychlost, prostě na hraní a užívání. Provoz je minimální. Hned za Lanškrounem dojíždím „pomáhat a chránit“, ooouuuhjeee, dělají mi provokativní předvoj až do Štítů, je to legrační. Asi jim nefunguje blinkr, když předjíždí cyklistu, a tachák, když jedou obcí. Ale chápu, že to jsou drobnosti pro běžný občany. Ve Štítech na náměstí je opouštím, otočka a jedu zpátky na Lanškroun. Je to parádní. Otočka a zpátky do Štítů. Jsem úplně normální, ale ve Štítech to znovu otáčím a tradááá k Lanškrounu. Nad Lanškrounem si pokaždý řeknu, že by to chtělo fotku, poněvadž je krásnej výhled široko daleko, jenže nikdy nestihnu zastavit. U Lanškrouna naposledy točna a ještě jednou do Štítů. Bylo to skvělý. V Králíkách si dávám pauzičku na benzínový kafe a známou řeč. Pozoruju u toho radar, kterej avizuje mokro. Myslím, že pro neděli to bude tak akorát. Cestou k doupěti chytnu pár dešťovej kapek a jsem neskutečně brzy doma... a mám čas psát... Jsem po víkendu těžce mimo realitu. Hřebečku, nový obutí je bezva, že jo? Jsi frajer, děkuju Ti...

01.08.2020 – 637 km.
Trasa: Žamberk, Choceň, Litomyšl, Polička, Havlíčkův Brod, Jihlava, Moravské Budějovice, Znojmo, Pohořelice, Přibice, Dambořice, Kyjov, Koryčany, Kroměříž, Hulín, Přerov, Hranice, Fulnek, Opava, Bruntál, Šumperk, Červená Voda, Králíky, Žamberk
02.08.2020 – 157 km.
Trasa: Žamberk, Česká Třebová, Lanškroun, Štíty, Lanškroun, Štíty, Lanškroun, Štíty, Červená Voda, Králíky, Žamberk