Yamaha YZF-R6R (2008)

Příběh s podtitulem: I na lempla jednou štěstěna sedne.

Začnu tentokrat trošku ze široka. Oba dva treningy na tuhle sezonu nedopadli v mém podání vůbec dobře. Pokus zajezdit si v Misanu skončil neřadící motorkou, a navíc nateklou šlachou na pravé ruce. No dal jsem tomu chvilku času, jel si zatrénovat do Brna, a odjel sem tam odtud sice hezky svezenej, ale s pravou rukou oteklou od lokte až ke koncům prstů. V tu chvíli jsem si myslel, že pro mě sezóna skončila.

První Endurance v Moste jsem tudíž musel vynechat. Vzal jsem si jen Čmeldu RC390, a potrénoval a opatrně ruku zkoušel. Pak jsem jí naordinoval na doporučení lékařů další 3 neděle klidu. Během Endurance závodu jsem dělal na pitlajně alespon mechanika a děfku pro všechno.

A začal se blížit Slovakiaring. Nechtěl jsem přijet nerozjetej až tam, takže jsem Čt-Pa před akcí objednal dva dni na Sachsenringu.

Krásný trening, ruka byla hodná a to i když jsem jednu dvacku zkusil na R6ce. Tímto MOC DĚKUJI rodinnému lékařskému teamu že mě dal dohromady. A tak jsem mírně optimistický sbalil jen R6ku a vyrazil směr Slovakiaring. Dorážím mezi posledními, stihnu se rozložit do Boxu, dát dvě zdravotní, a kde se vzalo, bylo jedna ráno, a tak se balím do peřin. Kopyta mají solidní základní sestavu já, Ace a Alobalista. Sesterský litrový team The Beauty a skřeti bohužel přišel o Beauty, neboť Rossinka má pro změnu problémy s kolenem, takže to zůstalo jen na Veverce, Kubovi a jedné přibrané posile.

V pondělí si při krásném počasí super zatrénujeme, střídám tréning kolenaření s páru rychlejšími koly za Parmičkou nebo za Jamesem. Trať je rozžhavená až na 50 stupňů takže se poprvé v životě svezu na SC0, a kromě trati oměřujeme teplotu i Rossince, abychom věděli kde se chladit. Nálada v boxu je výborná, a po ježdění rozjíždíme večerní barbecue. Celá akce vrcholí rumovým picollem a Aceovým pokusem se dostat do o číslo menší kombinézy (sázku vyhrál).

A teď to hlavní, jak se mohlo stát že lemry čili Kopyta bojovali o vítězství v závodě ? Ace si vzal kvalifikační tranďák. Kvalifikoval se pohodovou jízdou na 31 místo na roštu. A protože on ten běh přímo miluje, šel si to rozject. Věděl sem že takhle zezadu se mu pojede líp, nebude terčem obložek, a krásně se dostane do tempa.

Jdeme na to, jsem připravený v kombinéze, držím Chruška-bike, vlajka letí nahoru/dolů , a Ace přibíhá k motorce suverénně první. Tentokrát ani žádný problém s naskočením a startováním, takže vystřelil jako raketa Sajuz. Asi to pod Uralem pravidelně trénuje.

Jdu kouknout na průjezd prvním kolem. P31=>P23. Slušný progres už na začátku závodu. Honzík tahá dál, již před půlhodinou odjetého závodu začínají některé teamy střídat, a tak se pomalu prokousáváme výš a výš.

Pak přichází mrak a nepříjemný studený vítr, který zvěstuje vodu. Veverka s Peťanem běhají po boxu dost zmateně, a chtějí přezouvat. Já jednoznačně prohlašuju, že pršet nebude, a že to spadne vedle. NO NEMÁM TALENT.

Je odjeto cca 50 minut závodu, a začne fakt hodně chcát, minimálně na cílofce v cílové zatáčce. Vrháme se ve dvou na Peťanovu motorku, nadáváme (hlavně já) a přezouváme. Mezitím přibíhá Rossinka z pitlajny že Ace ukazuje dolů, asi už je na suchu. No kde by byl, už je tam skoro hodinu (to gesto ale znamenalo že máme dvě kola a máme připravit mokrou motorku).

Dělám co můžu, přikazuju Rossince ať ho teda stáhne, a dál se hmoždím s předkem, zatímco se Peťan obléká. Trať je fakt hodně mokrá a chudák Honzík tam jede na slicku.

V tu chvíli někdo na slicku na té vodě padá, a vyráží SC. A teď, je to záchrana nebo průser ? Vydrží ještě Honza s benzínem ?

Mokrej bajk i s pilotem připravenej. Na tomhle místě bych chtěl připomenout, že Alobalista na mokrých ještě NIKDY nejel, ale co, jednou se to zkusit musí. SC zajíždí, a za ním Hozna. Přehazuji transpondér, plácám Alobalistu po zádech, a nabádám k opatrnosti. V tu chvíli jsme už P11, a druzí v šestkách.

To co následovalo byl koncert v podání někoho, kdo na vodě nikdy nejel. Pravidelně patřil mezi nejrychlejší bajky na trati kluky co tam byli na slicku krájel jako máslo, a tu a tam si podal i někoho na mokrých. Navíc musel rozhodnout kdy zajet abych už to dal já na slicku rychlejš. Nakonec po zprávách z trati od Veverky mu máváme cedulí, stahujeme ho po bratru padesáti minutách na trati, a vyráží splašený Ozzák. Prohlížím si první kolo trať. Mokro už je jen na dvou místech, bohužel obojí jsou táhlé pravé zatáčky. Zbytek je zcela suchý. Takže časy ustaluji kolem 2:30, a jak zatáčky osychají víc a víc, blížím se až k časům 2:24. A pak už svítí hladové oko a nedá se nic dělat. Zvedám ruku, team potvrzuje, a já se zase stávám osádkou pitlane.

Jsme stále na P4, a první s SSP, ale je jasné že rychlejší teamy teď na suchu nás ryche sjedou. Jsou s námi v kole. Povedlo se to dvěma teamům litrařů, a také teamu FR který jede s námi šestistovky. Ale ani těm jsme neprodali kůži lacino. Franky se s Peťanem, který byl za nás na dráze poslední ještě po Acovi, přeci jen krapet natrápil. A tak se zrodila naprostá fantasie. Nejlepší umístění teamu Kopyta RC, velká bedna a stříbro.

Děkuju kluci, dali ste to na těch sračkách na slicku, i prvně na mokrejch nejlíp jak to jen šlo. Trpaslíci zajeli taky parádně, a ještě jednou se Veverce omlouvám za prohlášení že pršet určitě nebude

A děkuju celému teamu WildMotors, že pro nás dělá tak nádherné závody.

Event jsem zakončil páru kolama na open pitlane, abych nevyšel ze cviku, a pak už se valilo směr domů.

A zazvonil zvonec, a pohádky je konec.

• 

  Berušky před boxem