Yamaha YZF-R6R (2008)

Sedmihodinový vytrvalostní závod je vždycky neskutečný zážitek, a tak příprava na něj musí být dokonalá. Přijal jsem tedy téměř okamžitě za svůj nápad kolegy Aceho, jet před Slováčem potrénovat na milovanou Pannonku. Nicméně nápad ject So-Ne Pannonku, a hned Po-Ut Slováč mi přišel přeci jen krapátko ultimativní, a tak jsme plán upravili na Pa-So tréning, v neděli klid v lázních Sarvar, a pohodový přesun na nedaleké Slovensko, a potom už vypukne vrchol sezóny.

Plán vynikající, poslední dovolená vybraná, Ace přistává na Ruzyni, a téměř obratem se scházíme den před akcí v servise pro jeho Tajfunu, přibalujeme další bajk který má cíl až Slováč, v mojí dodávce se tísní R6ka i KTMka, a tak prostě Rokšíldi dva jezdci na čtyři bajky valíme směr rozpálené Maďarsko.

Zbytek teamu, Alobalista i Roumen trénovali nedávno v Mostě, tak ať jim neděláme ostudu.

Dojíždíme včas, v dobré náladě, rozkládáme stan, zapůjčený laskavě panem Veverčákem, rozbalujeme nádobíčko, a těšíme se na ježdění. Určují plán, který mě má rozjezdit a zároveň fyzicky nezničit. Tzn v pátek ježdění na Čmeldovi alias RC390, v sobotu pro přivyknutí rychlosti R6, a zakončit ježdění závodem.

První den je neskutečné vedro, vzduch stojí, a Čmelda jezdí pomalu, takže po první dvacce necítim nic než čísté vedro, a přitom se nepotim. Šílený stav. Naštěstí ve druhé dvacce začnu na motorce něco dělat, organismus spustí vylučování tekutin, a tělo začne fungovat jak má.

Odjedeme krásně všechno, v závěrečné dvacce stahuji o vteřinu loňský podzimní Čmelda-osobák, a těším se další den na R6. Jen malinko laboruji s obutím. Pannonka je velice hrubá dráha, čili jasně K2, ale rozpálená na 50 stupňů čili K1. K2ka v takovém vedru klouže, a K1 na tom asfaltu člověk zničí za 3x20 minut. A teď babo raď.

Už večer se naštěstí spustí několikrát přerušená přeháňka. citelně se ochadí, a tak s klidným svědomím obouvám K2, a dáme grilčo a zasloužené pivko z vlastních zásob. Soproni nebrat

Další den se v klidu adaptuji na krapet jiné rychlosti náletů a brzd na R6ce, občas se potaháme s Honzíkem, který mílovými kroky zakrajuje další a další osobáky, až se dostane na krásných 2.12 v závodě kde mě má na dostřel. Přesto že si zkusí krátkou enduro trávo vložku, tak si neustele, a nepřijdeme o klíčového vytrvalce do slovenské sedmihodinovky. Já jedu v závodě nejlépe 11, což je sice 3 vteřiny za mým osobákem, ale jsem spokojený, protože jsem to jel naprosto v klidu, s přehledem, a bez jakékoli křeče nebo krizovky. Prostě super příprava.

Motorky ustájené, další pivo, a plán na nedělní přesun. Napřed velká snídaně, pak lázně, pak oběd, pak přesun a ubytování na Slovači, a pak ještě předělat bajk na slovenský převod, delší rozvor, a na K1čku protože už se zase otepluje.

Všecno proběhne podle plánu, a jedvá se vracím z obhlídky slovenské trati, už slyším v kopytnatém boxu hlášky Pankáče a Roumena, tedy zbytek hvězdného teamu Kopyta RC. Veverka se tentokrát separuje s Kavkama, Kubou a Rossinkou v extra boxu, a tak se alespoň chodíme navštěvovat. Tudíž do našeho boxu ubytováváme navíc ještě Hlavsu, milého společníka. Ten mi přivezl skvělé samolepky hyen, a podkoviček, a tak s radostí malého dítěte zdobím bike, a všem ho pyšně ukazuju. Mno a je večer a po nějakém krátkém plkání se odebírám na kutě.

Ráno se rozhoduji, že přeci jen ještě zaměstnám čmeldu. Na Slovensko ho s sebou obvykle nevozím, ale pár kol bych si tu na něm odjel rád. A tak beru samolepku do skupiny C, jako Couralové, a vyrážím opatrně na trať s tím že tam budu zoufale nejpomalejší. Není tomu tak, a krom motorek co se kolem mě sypou i občas někoho předjířdím, což vylučuje zajet čisté kolo. Přesto se před obědem fakticky jen po dvou dvackách čas ustaluje na 2:45, což sice není moc rychlé ale ani žádná tragedie.

Hlavně prostě čmelda tolik nedře, a síly se budou na endurance hodit. Bohužel hned druhou dvacku zahazuje zuzanu Hlavsa, a tak se ho snažíme v boxu alespoň trošku utěšit. Zápůjčku jiného biku aby mohl hned na dráhu a krapet pomoci svojí hlavě s díky odmítá, a stěžuje si na silně naražená žebra, což kdo zná, ví že je horší než zlomeniny. A není nad to když člověka kamarádi v dané situaci rozesmívají.

Odpolední ježdění s R6kou naráží na regruping, kde jsem se s čmeldou kvalifikoval do skupiny D jako Dacani [ (c) Kitty ] ale s R6kou nevím, jestli bych si tam nepřipadal méněcený. Děkuji tímto panu promotérovi za pohotovou pomoc, a přidělení B jako blbci. Vím Jamesi, nemáš to s náma potížistama lehký.

První dvacku po jídle si opět zvykám na rychlosti R6ky, kde nálety opravdu nejsou stejně jako na čmedlovi. Zjišťuji, že rychlá pravá mezi horizonty už nejde jezdit za šest stále plnej, a další drobné rozdíly. A přestože odpoledne je brané jako kvalifikační, nehrotím časy, a vozím se spíš tak abych si vyzkoušel kde a jak odpočívat, abych neměl problém dávat ve slušném tempu celou nádrž. Což se celkem daří, a s časem 22.9 jsem navýsost spokojen. Rozježdění z Pannonky je znát. Jedu uvolněně, nechybuju, a všude cítím potřebné rezervy a přehled nad situací.

V mezičase je čmelda na zápůjčce u Rossinky, ketrá kombinuje Hlavsovo jízdy s mojí motorkou, a opět zkouší svoje unavené koleno. Bohužel se znovu ukazuje že v motorce to nebude, protože přijíždí sice nadšená, ale bolavá, a ježdění musí nechat.

Roumen se pochlapuje, zajíždí osobák 22 nízkých, a i díky němu a nahlášení mladého Vostatka do teamu jako náhradníka stojíme na P12 roštu pro zítřejší závod. Mimochodem systém kvalifikace pomocí průměru času tří nejrychlejších jezdců teamu mi přijde skvělý nápad, a doufám že tento systém zůstane, protože lépe odkrývá karty jednotlivých teamu, a myslím že je i spravedlivější. A pak, alespoň má Bóža co dělat.

Mno a pak o něco méně piva, povzbuzování VAMOS, a na kutě, protože UŽ ZÍTRA to vypupkne.

Ráno probíhá obligátní kontrola všeho a všem i křížem, aby byla jistota že se dostaneme do cíle. Zatajuji teamu drobný únik chladicí kapaliny z hadice k vodní pumpě. Přestože byla vyměněna páska, sáchne to znova, a jediné rozumné vysvětlení je, že je hadice nekde maličko prasklá. Zbývá se jen modlit, že bude jen odkapávat, a já budu jen driftovat do pravých zatáček, a že to nepraskne úplně. Takový drift bych k životu ani nepotřeboval. Novou hadici nemám, páska to nevyřešila, pomodlit, dát nové gumy, a ono to nějak dopadne.

Rozjedeme se pár kol ve warmupu, já jdu na rošt podržet Ejsovi bajk, rovnou v kombinéze prože jsem na P2 co se pitstopů týče, vlajka letí nahoru a dolů, a START. Ejs běží jako vždycky nejrychleji. Já nechápu jak to dělá. Po naskočení a nastartování bajku bohužel začne nekonečně dlouhou dobu kvrdlat s fofršlapkou, a né a né se trefit do jedničky aby mohl vystřelit. Všechny bajky už jsou v nedohlednu, když konečně zmizí také. No start nebyl z nejlepších, podle času prvního kola cca -20 vteřin. No to na 7 hodin není nic tak podstatného. Doufáme hlavně, že ho to nevystresuje, zachová klid, a pojede v pohodě.

Sedám si na pitwall do telemetristova stánku pod slunečník, levým okem sleduju Ejse na dráze, pravým okem notebook s livetimingem, a dívám se jak rozjíždíme závod. Ace se pomalu začíná prokousávat zezadu ze snad čtyřicátého místa, další velký posun vpřed začíná jakmile se rozjíždí první střídaní.

Náš vytrvalec však krouží a krouží okolo vteřinky za osobákem, což v tom provozu a předjíždění je pecka, a mává až po téměř hodině na dráze. Skáču na bajk, a letím na svojí jízdu. Jede se mi dobře, jsem uvolněný, na dráze je hodně předjíždění, ale snažím se to řešit v klidu, a snad jsem to nikomu nějak ošklivě nezavřel. Kroužím až do hladového oka, zvedám ruku, team potvrzuje, a já spokojený zajíždím a pouštím na trať Pankáče. Po obstarání mašiny, otření sáchnoucí chladící kapaliny, dolití trošky vody do expanzky, a natankování se zase ometám u časomíry a pozoruji jak se závod vyvíjí.

Pohybujeme se kolem čtrnácté pozice celkově, na jisté čtvrté pozici v naší kategorii SSP, a vypadá to více než pozitivně. Protože na řadě je ještě Roumen, a pak Ace, mám dost volna, a tak se odskočím občerstvit gulášovkou a kofolou. Mezitím Peťan odkrouží také bez chyby a v super rychlých časech celou nádrž, a do hry naskakuje Roumen. Pochvaluji si, jak závod probíhá dobře, čtvrté místo je jisté, třetí řešitelné, po okolí se flákají mraky plné vody, a jen pár kilometrů od okruhu vydatně prší. Zkoumáme radar, a řešíme taktiku do zbytku závodu.

Bohužel právě v tu chvíli přicházi od traťové komisařky zpráva že Roumen s Daytonou leží v trávě v technické pasáži. Připravujeme Aceho, a pobíháme před i za boxama, a vyhlížíme mrtvolák, Roumena, a nejlépe oba. Modlíme se ať je v pohodě, najednou výsledek závodu není tak důležitý.

Po nekonečné téměř čtvrthodině přibíhá Roumen po svých, flákneme s tranďákem na Aceho Tajfunu, a informujeme se na Romanův zdravotní stav.

Todle kolo nám trvalo krásných 14 minut a 40 vteřin, což je čistá ztráta pěti kol. Roman letěl ve velice rychlé zatáčce v technické pasáži, takže to, že přišel po svých, bereme jako malý zázrak. JEŠTĚ ŽE TAK! V zápětí traťáci přivážejí Daytonu, na které kupodivu taky není mnoho škody. Uražené řídítko, a stupačka s plotnou zpřepáčka je jediná faktická škoda na bajku. Neskutečné štěstí v neštěstí, tak malé škody už jsem na motorce po pádu v takovém kalupu dlouho neviděl.

V pořadí to bohužel znamená pád na 30 pozici celkově, a suvedénně poslední deváté místo v kategorii SSP. Teamy před kterými jsme měli pohodlný náskok jedno až dvě kola jsou nenávratně v prachu, a pomoci může jen zázrak nebo vydatný déšť. To první ani druhé bohužel nepřichází, a pak děláme co můžeme abychom dojeli alespoň jak to jde. S vědomím že se vlastně nic nestalo to jde snáž. Nedokážu si představit ještě řešit že se kamarádovi něco stalo.

Ace opět odkrouží nádrž. J8 taky. Ovšem zakončenou malým extempore, kdy mi hned v kole kdy se mi rozsvitilo hladové oko začala motorka škubat, a já raději vletěl do boxu z první a bez přípravy, než abych zůstal někde na trati a opět nabral několik kol ztráty. Takhle to odbylo asi 20 sekund než se Alobalista dostrojil a zmizel. Peťan dal cca 40 minut. Zesiluje vítr a déšť je cítit ve vzduchu. Je cca hodina a půl do konce. Domluvíme se že já připravím mokrou motorku, kdyby přeci jen, Ace zkusí dát zase hodinu, a nebo zajede kdyby spustil déšť, a Peťan v nejhorším zbytek dosprintuje na suchu. Honzik opět odjel na suchu celou nádrž (už třetí, je to démon!), kapky se neukázali, tak tam na posledních 20 minut naskočil Peťan, a bylo dobojováno. V celkovém pořadí jsme se doškrábali na celkovou 23 pozici, a v SSP na sedmou. A to jen díky problémům dvou SSP teamů, co dojeli (jeden z nich teda ani nedojeli) za námi. Zbytek už byl po takové ztrátě neřešitelný. Ale takový už je sport. A hadice vydržela

MOC děkuju klukům, že se mnou jezdí, jste skvělá parta, a mám Vás rád. Je mi ctí že se mnou jezdíte, a dáváte do toho všechno. VAMOS, Žvrź Žvrź, a příště to klapne !!!

• 

  Příprava na pannonce

• 

  Klid v lázních

• 

  Předvečer závodu

• 

  Hyeny hodují

• 

  Trnasponder swap

• 

  Nějakej mrtvej, po 3 hodinách na trati ....

• 

  Cíl závodu, VAMOS