Suzuki GSX-R 1300 Hayabusa (2015)

Začíná mi být jasné, že pokud chci až do jižního Španělska, musím obětovat část pohodového kochání po místních silničkách ve prospěch dálniční nudy. Ráno po dobré snídani a natankování motorky mířím na vyhlídku k hlavnímu turistickému magnetu v okolí - dálničnímu mostu - který je jedním z nejvyšších na světě. Na pohled je to skutečně impozantní stavební dílo. Nejlepší výhled na most je podle všeho z kopce nad dálničním motorestem viditelným z parkoviště, ale vzhledem k tomu, že sluníčko už slušně pálí a je to docela daleko, musím se spokojit s fotkami z větší vzdálenosti. Poté už projíždím mýtnicí na dálnici a nejpomalejším možným tempem si v pravém pruhu užívám průjezd po mostě. Pár kilometrů se dálnice vlní mezi horami a vytváří tak řidičsky zajímavé pasáže, dál směrem k moři už nastává jen regulérní nuda a asfaltová šeď přerušovaná jen zastávkami pro benzín a odpočinek. Přejezd hranice do Španělska je hladký a cesta ubíhá bez zvláštních příhod až na kolonu způsobenou smrtelnou nehodou motorkáře. Pohled na nehybné tělo zakryté plachtou a ležící helmu opodál není zrovna příjemný. Kvůli policii a záchrance je provoz stažený do jednoho pruhu a hýbe se jen pomalu. Dál už je to zase celkem v klidu až na obchvat Barcelony, kde je provoz hustý jak mléko. I tak si ale říkám, že mám celkem kliku, protože opačný směr tří a místy i čtyřproudé dálnice úplně stál. Monotónní jízda po dálnici je únavná a vybírá si svou daň v podobě bolavé zadnice. Na naléhání batůžka sjíždím z dálnice a po chvíli kufrování nacházím zastrčený, ale velmi příjemný malý kemp v městečku Benicarló. Je tu spousta britských důchodců - turistů - kteří sem podle všeho jezdí už dlouhá léta. Jsou velmi přátelští stejně jako celý personál místní restaurace a tak je večeře po náročném dni opravdu příjemným zážitkem. V tomto kempu jsem se také poprvé setkal se zajímavým španělským fenoménem užitkové vody, která není k pití. Po zbytek dovolené jsem tak vždycky hledal nápis "aqua potable".