Honda XL 700V Transalp (2008)

Pohodová záležitost s posezem jako člověk, s klidným motorem a možností vjet do řadovky po schodech a trefit devadesátky vchodové dveře aniž bychom já nebo motorka zůstali venku.

Více fotografii

Vybíráno z těchto modelů (a proč jsem nekoupil):
Jawa 350/360 Panelka: Doma stála již dost dlouho, byla moje první \"velká\" v 17 letech, tak šla dál a do dosbrých rukou (teď spinká u radiátoru pod schody na koberečku)

První dojmy - Konečně moped, který se neztrácí mezi nohama. Jen ta váha na místě je oproti Jawě 350 někde jinde, už nedokážu jednou rukou nadhodit zadek a zaparkovat u zdi bez přejíždění. Jízdu jsem neabsolvoval, máme sníh a odrážedlo (nemám sedlo ani baterku) nemá sněhové řetězy jen ABS.

Motorku bych doporučil pro - Pro člověka se zdravým rozumem, kutila, truhláře extrémistu, domácího politika...

Doplňky na motorce - Pořídil jsem hlavní stojan a padáky, nově turistické plexi a držák pro 8" cokoliv.

Recenze

Kolega si pořídil nový skůtr od místního prodejce/dovozde. Prý má taky nějaké špeky z Itálie a že se pojedem podívat, kdybych náhodou chtěl vyměnit Pincka za něco s plexištítkem a kufrem pod sedlem. Tak jsem jel, po úvodní ceremonii a lustraci prodejcovým psem byly nachystány skůtry od Hondy, Suzuki a nějaké další. Venku mínus, lehký vánek, pes hlídal kamna a já somroval helmu a rukavice, páč jsem nepředpokládal v nabytí tacitní znalosti. První šla na řadu Honda v 125, no, jede to, fučelo na mně ukrutně (nemělo plexi) a přál jsem si z mezizubních prostor stírat berušky a ne sněhové vločky, ten úsměv byla větrem rozčísnutá křeč, nikoliv výraz nadšení. Po příjezdu byla má ledová skulptura přenesena oběma kamny vyhřátými výtečníky na druhý stroj - Burgmana. Díky plexi a zvedutému adrenalinu v krvi se mi za obecním hnojištěm podařilo díky akceleraci z křeče vykouzlit úsměv, asi na deset vteřin, než díky bočnímu větru a nastíněné ceně opět přituhnul.
Tak jsem se vrátil do dílny, přitulil se ke psovi u kamen a po zdvořilostní výměně blech uviděl pod plachtou onen zázrak v sekci "dovezeno, k vyleštění a prodeji"... Gumy vypuštěné, stál nějak divně, prach, na stole leží odšroubované plexi a papíry s nápisem Honda. Zvědavě jsem tedy nakouknul a viděl, chudáčka broučka zlatého, jak jej kousla italská kobra. Opečovávaný miláček se stal evidentně středem pozornosti zhrzené milenky. Na nádrži vylitý tmel, boční plasty pečlivě "ověšené" šedým chrchlem z pixle tmelu, motor elegantně vytuněný černou barvou, sedlo pořezané, světlo pošrábané... tuším slevu a ihned rozmrzám. Tělesná teplota stoupá ve chvíli, kdy nehtem bez problémů odrýpnu kousek tunigové úpravy. Asi to nebude takový problém, ujišťuje mně i prodejce, ale z výměny pohledu usoudím, že se mu do toho moc nechce. Já jsem víceméně rozhodnutý, skůtra nechci.
Nastává fáze dvě, co řeknu doma? Otázka se zdá malichernou ve chvíli, kdy přijedu domů a po schodech vcházím do 90cm dveří, kudy vesele dlouhé roky skotačím na Jawě, tři schodky, odlehčuji nohou na druhém a následně třetím schodu pravou, baletní přechytnutí se zakončeným padedé zadního kola na prahu, za mohutného šedého dýmu a bublání dvoutaktu který se žene chodbou na dvorek. Vybavil se mi zážitek, kdy jsem na metrdvacet široké chodně štrejchnul bowdenem plynu o zaparkovaný kočárek a užival si brutálního zátahu dvoutaktu ve chvíli, kdy jsem se octnul i s botníkem zachyceným o stupačku na dvorku. Honda Transalp je pravda trošku větši, težší a vůbec, botník se změnil na odkládací stěnu se zrcadlem a skříní. Na to TA sice výkon má, ale já koule ne.
Následovala druhá návštěva prodejce, tentokrát s metrem a deníčkem. Můj milý deníčku, nutně potřebuju tudle motorku a ty mi poskytněš alibi a dostatek pádných argumentů k posvěcení koupě. Naměřil jsem tedy všechny povolené hodnoty - dvěře, výšku schodů a výšku pod motorkou, řídítka pohoda ale kryty páček ne, váha ve trojnásobku mé, neprojedu chodbou díky botníku, nezaparkuju v dílně díky rozměrům a velkou spoustu dalších podobných důvodů, díky kterým jsem ji okamžitě koupil. Nasněžilo a prodejce dojel s dodávkou. Pochopitelně jsem mu nepověděl o drobných nástrahách v podobě rozměrů a vyřkl postulát: "motorka v dílně = zaplaceno", následoval úsměv - sousedi maj vrata a já stál u nich, úsměv neustal ani ve chvíli otevření těch správných, těch devadesátek nad schody Vybitá baterie znamenala náhradu koní Hondy jedním volem a mou maličkostí v podobě ústnatého regulovčíka disponujícího patřičnou hotovostí. Zmizel úsměv, nikoliv motivace. V životě jsem neviděl tak motivovaného hráče-vzpěrače hlavolamu ježka v kleci, tedy Hondy v apartmánu z konce 19. století od architekta s heslem "pravý úhel je ten černý šutr z kamen".
Dvacet minut trvala hra "twister" (levou ruku na žlutou, pravou nohu na modrou a partner obráceně) Hondy v chodbě a na dvorku to byla procházka růžovým sadem, plácli jsme si, už to byl jen můj problém.
Následovale krátké hapticky-kognitivně-empirické období zjišťování adheze a koheze nevhodně umístěných nátěrových hmot na motocyklu, výroby nového sedla, výměny předního vočička a následného leštění součástek včetně závažíčka na špici předního kola. Baterie, první start a první požár vosku na svodu předního válce ve stádiu "čoudím tedy jsem, akurva kde je voda".
Zbývala tedy poslední fáze, co udělat proto, abych nehrál tetris při každém průjezdu chodbou. Deníček s malůvkou a metr poskytl jistou naději, když vyklidím všechen nábytek, problém to vyřeší, schody vyskáču jak na třipade a už se vidím u moře. Myšlenku jsem řekl v kuchyni, zpětná vazba byla rychlosti světla, že jsem dostal nápad - nic stěhovat nechci (to byl samozřejmě můj nápad, původní a nikdo mě na něj nepřivedl). Tím prošla zpráva o novém motocyklu bez jakéhokoliv povšimnutí a nákup byl bez připomínek schválen rodinnou radou. Na chodbě se začaly objevovat různě předměty z dílny jako metr, vodováha, prodlužka, opravdu velké kladivo (záruka kvalitního řemeslníka-odborníka), fréza a šablona pro frézování do dřeva nápadně připomínající tvarem řídítko s chráníčem a zrcátkem. Následovalo přeměření výšky, umístění šalobny a strašný řev frézy, pak ještě 4x. Když opadl prašný mrak zdravého formaldehydu z dřevotřísky, byl vidět jen můj zářivý úsměv na druhé straně "průstřelu" skříně v celé délce 2,8metru. Na rampu na schody seru, ať to nemám tak jednoduché, když všechno tak vychází.
Těším se až sleze sníh, až se konečně projedu. TA má nalítáno 12tis, je to leštěnka, dokonce ani pod kryty výfuku nebyly vidět uschlé kapky, nikde znánky po jízdě v dešti, nedivím se, že italská přítelkyně původního majitele žárlila, staral se o motorku skutečně výborně.
---
Tak jsem snědl další mouchu, nemohu jezdit jezdit rychleji než 85km/h protože se mi helma s "obličejem" otáčí ke spolujezdci a já nevidím dopředu. Je na čase vymenit plexi za vyšší. Prohledám tedy inzeráty, nabídky obchodníků a vybírám jedno nestavitelné. Kupodivu, druhý den v poledne dorazilo. Nahodil jsem jej na motorku, a že zajedu pro manželku do Zlína.
Cesta od domu tradičně pomalá, u kostela těsně minu otevírající se dveře osobáku, pak pět minut zácpa u ubytovny "Podhoran", smůla, nemůžu se zamknout jako v autě Vyrážím ven z města, to co se začalo dít kolem padesátky díky nárazovému větru bych přirovnal k programu pračky Gently-strong odstraňovače skrvn z dětských brindáčků. Měl jsem chuť plexi sundat.
Za městem jsem zrychlil a najednou slyším zvuky, co dřív ne. Pod levým kolenem šustění ze zadního válce, vzadu řetěz, motor celkově je nějaký hlučnější a asi jsem píchnul. Z letargie mně vytrhl až nástřel hmyzu do vršku helmy. Do vršku a né přes držku jako tomu bylo doposud.
Dobrá věc takové plexi, jen ty nižší rychlosti jsou horší. Další nevýhodou je hmyz, který se tentokrát díky podtlaku za štítkem, začal objevovat kolem budíků. Kráná sušená masařka na mně cenila zadek vedle displeje, ještě jedna mrcha, pravděpodobně Italského původu, lezla kousek vedle. Toš dobré vysavač vycucal je z poza palubky ven.
Celkový výborný dojem mi kazil jen cestou zpět baťůžek, který neustále vyvažuje zatáčky opačným směrem a nutí mně jen pomalu.