Informace o značce

První motorku (něco mezi kroskou a endurem) postavil prakticky na koleně a kousek po kousku, ale to mu nebránilo v tom, aby uvedl v život několik pokrokových řešení, jako například nádrž pod sedlem, nebo rám podobný dnešnímu Deltaboxu. Na svou dobu se motorka s půllitrovým čtyřtaktním jednoválcem mohla nejspíš chlubit také výjimečně nízkou hmotností, protože si vysloužila název Piuma, což v překladu znamená pírko. Fotky Umbertova výtvoru prý zaujaly dokonce i inženýry ve vývojovém oddělení Hondy, ale k užší spolupráci nakonec nedošlo.

Ani zájem zákazníků o terénní speciál Borile Piuma 520 ale nebyl zřejmě tak velký jak by si jeho autor přál, a tak se Umberto Borille postupně přeorientoval na vývoj silničního jednoválce. Jako základ mu posloužil plochodrážní motor GM500, ke kterému bylo třeba vymyslet oddělenou převodovku. Ta se společně s novou klikovou skříní zrodila na starém rýsovacím prkně, jak jinak než pod Umbertovou tužkou. Při navrhování designu zbytku motorky se nechal inspirovat britskou klasikou, a o pár měsíců později vyjel na silnice s prvním BT45T.
Před širokou veřejnost se dostal poprvé v roce 1997 na výstavě v Miláně, a o dva roky později doplnily prvotinu BT45T přejmenovanou na B 500 T (Touring) modely B 500 CR (Café Racer) a B 500 CE (enduro). Všechny by se daly charakterizovat stejným sloganem: klasický vzhled, moderní technologie. Prvním a v podstatě jediným motocyklem moderního designu je B 500 MT ve stylu supermoto, představený v roce 2001. Žádný z modelů se nikdy nevyráběl sériově - zhruba 50 kusů za rok se stihlo vyrobit ručně - ale firma přesto slibně prosperovala.
Nadějný vývoj bohužel zastavila rodinná tragédie, a když se v roce 2010 Umberto pokusil svůj byznys opět rozběhnout, už se neobešel bez investora. Jeho designérské umění ani znovunalezený entuziasmus by samy o sobě nestačily, a tak vznikla nová společnost Umberto Borille & Co. Tu částečně vlastní a řídí milánský podnikatel Alberto Bassi, kterému kromě toho patří jachtařská firma Sciallino a tradiční krejčovský salón Sartoria v historickém centru Milána. Právě v něm jsme se zajeli v listopadu cestou z výstavy podívat na prezentaci žhavé novinky.
S "novodobými" dějinami značky Borile jsou spojeny modely R500 Ricky (scrambler, věnovaný památce zesnulého Umbertova syna), Bastard a B450, které jsme viděli na výstavě EICMA na podzim roku 2011. Designová návaznost na předchozí modely, laděné ve stylu ve stylu šedesátých let zůstává tedy zachována, stejně jako malosériový postup výroby.

Poslední novinka z dílny Umberta Borile však naprosto vybočuje z nastaveného kursu a nejen to - Borile Multiuso se vymyká snad veškerým designovým konvencím. Jak už je zakořeněno v názvu, tentokrát konstruktér nemyslel při práci jenom na styl a techniku, ale v první řadě na praktické využití. Za jeho myšlenkovými pochody nehledejte žádná velká tajemství. Umberto si původně chtěl postavit motorku hlavně sám pro sebe. Nadšení z jízdy v terénu ho ani po skončení závodní kariéry neopustilo, a dodnes si rád vyjede s partou kamarádů zablbnout do lesa. Na druhou stranu už však není žádný divočák, a tak pro svoje hobby ježdění hledal nějakou klidnou a lehkou motorku, se kterou by mu k otočení kolem stromu stačil místo driftu pořádný rejd řídítek. A po marném hledání a zkoušení několika sériovek mu, stejně jako před třiceti lety, připadala nakonec vlastní tvorba jako nejlepší východisko. A protože nebyl zvyklý chodit pro netradiční řešení daleko, výsledek vypadá jako kříženec trialu, endura a horského kola.

Více zde.

Pokud Vám v článku chybí některá data z historie, budeme rádi, když nám pošlete doplnění.