Aprilia RSV 1000 R (2003)

Nadmíru talentovaná a překrásná italská lehkonožka, co umí číst myšlenky.
Poddajná, neskutečně mrštná a pořádně náruživá tím svým zvláštním způsobem.

Více fotografii

Výška jezdce: 170 cm

Vybíráno z těchto modelů (a proč jsem nekoupil):
Aprilia RSV 1000 Factory: Zajímavá nabídka přišla pozdě.
Aprilia RSV 1000 R: 04+ nic zajímavého.
Triumph Speed Triple: Třívál mě hodně lákal. Možná příště.
Ducati 999: Pořád jsou to jenom předražený jebky.
Aprilia Tuono 1000R: Jedničkový Tuono je nádherná motorka. Dvojkový už tak ne.

První dojmy - Hmmm... je to nějaký divočejší než moje bývalka... Ty vole, bývalka nějak nebrzdila... Kde že je ten neutrál sakra? ...Aha, z jedničky dolů.

Motorku bych doporučil pro - Pro důchodce, co si libují ve starých, rozsypaných italských krámech a pro ty, co vědí.

Doplňky na motorce - Race přepáčko.

Recenze

Tak jsem se teda konečně dokopal k tomu, abych sem něco sesmolil. To to trvalo.
Je to už pomalu půl roku, co jsem tuhle krásku solidně rozbil a nějak na to pořád nebyla nálada. Přišel jsem z toho záhadně o chuť cokoli o ni psát, i když by si to holka zasloužila. Myslím, že už je načase se do toho konečně pustit a tak trochu odpustit sám sobě, co jsem jí provedl.

Tady je start našeho příběhu, ač poněkud kratšího, než v co jsem doufal.

Celou první polovinu roku 2018 jsem se snažil sehnat Fucktorku, co by za to stála a nebo alespoň její ochuzenější příbuznou - RSV R. I přes to, že jsem měl pár jiných kandidátů, vlastně jsem v hloubi duše věděl a měl celkem jasno v tom, že nic jinýho než další Aprilii ani nechci. Vryla se mi hodně pod kůži a jen potvrdila to, co jsem už psal. RSV je sakra návyková hračka!

Dvojkový RSVéčko mě lákalo už hezky dlouhou dobu. Chtěl jsem ochutnat, jak velký progres v Aprilii udělali od prvního modelu. Pořád je to pro mě nádherná italská motorka, i když není tak krásná jako jednička. Prostě jsem ji chtěl - konečně se přehoupnout přes hranici 100Kw.
Hmm... to by bylo žrádlo. Radiální brzdy a nižší váha, sakra to bych chtěl procválat. Nicméně se nic zajímavého nenaskytlo a já se nakonec rozhodl pro tohle jedničkový eRko.

Teda přiznám se, že jedna Factorka mi frnkla hned z jara cca o měsíc a druhá přistála v mailu, když už jsem byl na půl cesty pro tuhle krásku - Fešandu po celolaku, co už měla leccos za sebou, ale přesto fungovala excelentně. Nemusel jsem si nic nalhávat. O její historii jsem věděl celkem dost a i přes pár bumbáců a mušek byla hodně v cajku. Chtěl jsem ji jako takovou lehčí investici k vymazlení. Toho už se chudinka nedočká.

Je nádherná. Je naprosto božská, ať se na ní dívám ze všech úhlů. Její křivky neskutečně žeru i přes to, že už nemá tak nádherně naducanou prdelku, jako mývala. Pořád je úchvatná. Zaláskovávám se do ní čím dál víc. Pro mě je absolutně nejdokonalejší a jedna z nejkrásnějších motorek, co kdy existovali. Jedničková Aprilia RSV je pro mě prostě něco neskutečnýho. Mistrovské dílo. Ta motorka je jednoduše dokonalá. Nechápu, že mě po těch letech pořád tak strašně moc bere. Navíc v eRku z roku 03 se všema těma dobrotama na ni navěšenýma je ztělesněním té nejnepřístupnější pornografie. Těhle křivek se jednoduše nedokáži nabažit a nikdy jich nemám dost. Žeru ji.
Není to ale tak, že jen dobře vypadá když stojí - jezdí totiž ještě mnohem, mnohem líp. Je to další z jejich velikých předností a jde jí to neskutečně.

Jako každá holka po dietě váží o dobré čtyři kilogramy méně, než její otrhaněji vyhlížející sestřička - dvojče. Vím, že to není sice až tak zásadní rozdíl, ale onen rádoby placebo kouzelný podvozek v kombinaci s kovanými ráfky umí divy a holka se mrská zatáčkami až neskutečně snadno a pekelně rychle. Místy by se dalo říct až přespříliš zbrkle - to by mohlo být to správné slovo. Je opravdu hodně hbitá. Je to neskutečný, ale jakoby uměla číst myšlenky a vše dělala dřív, než po ní vůbec chci.
Je tak strašně poddajná. Reaguje na sebemenší impuls s obrovským - ne, přímo s gigantickým nadšením. Nicméně o to víc vyžaduje pevnější ruku, přesnost a soustředění. Jakýkoliv neplánovaný pohyb okamžitě trestá přílišnou horlivostí a je víc než znát, že je stvořena pro trošku ostřejší zábavu, než je mrdání se po silnici. V tomhle je opravdu hodně přísná.
Stačí nepatrně pohnout malíčkem ruky a ihned reaguje s maximálním nadšením. Celkově působí hodně tuhým dojmem, přesto dokáže být v real světe pořád ještě přívětivá a nezalekne se horší silnice.
Není problém s ní ujet hodně slušnou porci kilometrů pouze s jejím nuceným dokrmováním. Kalorie spaluje přímočaře - není to žádná upejpavka. Na její figuře to ale není vůbec znát.

Samo jako každý dvouvál dokáže taky pěkně vrtět zadečkem při skoro každým agresivnějším náletu do zatáčky. Stačí se jen lehce přiblížit k páčce brzdy, začít ládovat kvalty směrem dolů (vlastně nahoru - mám race přepáčko) a čekat, co se bude dít. Rádoby antihoping spojka (moje klasické označení) sice dělá co může, i tak si s tím ale nedokáže úplně poradit a nechává zadní kolo sem-tam krásně tančit. No jo, přiznávám, že to často dělávám schválně trošičku hulvátštějším stylem, ale co už. Mám rád, když to pode mnou trošku žije.
Navíc konečně mám svoje vlastní a tak trochu vysněný radiální brzdy, co umí tuhle mršku pěkně razantně krotit v jejich vášních. Jsou parádně ostrý a dávkovatelnost je prvotřídní. Tohle jsem chtěl už tak strašně dlouho a dám si to sakra líbit. Zatím jsem nejel na bajku, co by brzdil líp. A to jsem už měl v pazourech i monobloky. Je to nádhera.

Vlastně celý jízdní projev téhle holky je neskutečná krása. Od prvního nadlábnutí toho úžasného šedesátistupňového Véčka (co si sousedi zaručeně zamilují), až po jeho občasné, neplánované zakokrhání v omezovači je silně návykové a silně mi narušuje mou DNA. Je to nádherné hřmění a nějak se ho nemůžu nabažit.
Jenom vidět ten bajk projet kolem je neskutečný zážitek. Ten soundtrack je úžasný. Hodně libový.
Motor nedá nic zadarmo a je potřeba mu porozumět. Tuhle motorku prostě nádherně doplňuje a když víš, jak na ni, o to víc si jízdu užiješ.

I když není moc překoňovaná, umí se při akceleraci pěkně zakousnout a zamrskat řidítky. Ano, má sice plně stavitelný tlumič řízení Öhlinse, ale je nastaven tak, aby se nesral přehnaně do řízení a nezabíjel její hravost. Skoro jakoby tam nebyl. Každý menší horizont se hned stává o to zajímavějším. V hodně nedočkavých rukách není problém utrhnout na výjezdu ze zatáčky zadní kolo. A to překvapivě dosti čitelně, bez jediného náznaku hasana. Ani jednou neměla tendenci mě nakopnout ze sedla, vždycky se krásně uklidnila a o to větší jsem z ní měl radost.

Je dokonalou i nedokonalou zároveň a tak je tu pořád slabina v baterce. Pokud chcete nahodit silnější s vyšším startovacím proudem, musíte trochu improvizovat. Už s ní tahle holka nepočítá a to i přes to, že je to to nejlepší, co se pro ni dá udělat. Myslím, že legendy o volnoběžkách netřeba zmiňovat.

Vlastně se nedá pořádně popsat, čím si mě Aprilia tak moc získala. Je to někde v hloubi, jen mezi námi. Vzájemně o tom víme, ale pochopit to dokáží jen ti, co ji opravdu poznali.

02 Mille vs. 03 mille R
Musím říct, že rozdíly jsou mnohem větší, než se na první pohled může zdát. Holky už ani nemohou být odlišnější. Jsou tady ony dobroty, jako zlatý fičury, radiální brzdy, ty božský kovaný kola, taky menší prdelka a nějaký ten karbon. Ale o vzhledu to až tak není.
Největší rozdíly přichazí, teprve až se dají oba bajky do pohybu. Erko je o dobrý čtyři kila lehčí. Hlavní zásluhu na tom mají právě kola a nevím, jestli je to i díky nim, ale bajk má o něco větší chuť akcelerovat. Výkon je překvapivě stejný. Jakoby z toho měl oproti sestřičce drobek větší radost. Myslím, že zmiňovat brzdy snad ani nemusím. ...Ale tak teda jo...
Už obyčejný RSVéčko brzdí naprosto skvěle, ale s těmahle radiálama se nemůže vůbec rovnat.
V porovnání s tímhle eRkem získává slovo nebrzdí nový význam. Ve srovnání s ním totiž vážně nebrzdí. Tyhle brzdy jsou na úplně jiným levlu. Bajk má taky oproti sestřičce plně stavitelný tlumič řízení. To je ale spíš jen taková drobnost.
Ten největší rozdíl totiž přichází, když dojde na podvozek. Zlatý fičury v kombinaci s lehkými koly jsou na hony vzdálené standartní verzi. I ta je sice v zatáčkách fenomenálně skvělá, ale vyžaduje o hodně agresivnější přístup. Člověk se k ní musí chovat víc hulvátsky, aby dělala co má a pořádně poslouchala. Né tak u eRka.
To zatáčí neskutečně rychle a neskutečně snadno. Bez jakéhokoliv úsilí. Je hned nadmíru jasný, že tenhle bajk musí být na okruhu žrádlo. Reaguje na sebemenší pohyb a mrská sebou z jedné zatáčky do druhé neskutečně snadno. Dá se říct až zbrkle a se štěněčím nadšením, ve srovnání se standartní mille. Ušetří vám taky dost síly. K jeho ovládání není narozdíl od sestřičky skoro potřeba. Celý bajk působí při jízdě tak třikrát lehčím dojmem. Je to mazec.
Má to i jednu nevýhodu - je o něco tužší a méně pohodlný při běžném užívání na našich silnicích. Nehledě na to, že s těmahle ráfkama moc děr vymést nechcete.
Taky má menší baterku s nižším startovacím proudem. Což mi přijde jako blbost, když všichni ví, kde má tenhle bajk slabé místo. Hold je to asi víc R , a o to jediný tady přece jde.

Sezóna 2018
Hned po koupi jsme začali pracovat na odstranění mušek, co Zoe, jak jsem jí pojmenoval měla. Udělali jsme provozní kapaliny, nasadily nový bačkůrky na čerstvě vyleštěný kola a pustili se do vzájemného očichávání. Vážně jsem z ní uslintával, byla skvělá. I přes to, že jsme spolu neodjeli ani půl sezóny, se nám během našeho dvou a půl měsíčního opojení podařilo namotat slušně přes 4 tisíce kilometrů. Stihly jsme pěkně zmasakrovat jednu sadu gum i navštívit IRRC v Hořicích. Tentokrát ale bez lesní offroad vložky.
Komu by se do ní taky s těma kovanýma ráfkama chtělo, že jo...

Zvládli jsme i jeden delší výlet směr zklamání ala Dubá. Totální nuda s vyjetýma kolejema a prdelí na každých 300 metrech. Vážně zábava.
Největší radost jsme měli, když se nám povedlo udělat spoustu parádních fotek téhle holky v pohybu. Teda nám vlastně ne. Bylo fakt neskutečně težký vybrat sem fotky z té hromady. Takže bych rád poděkoval Kátě Reichlové a Lucii Zárubové za kopu parádních fotek. Fakt se povedli. Díky.

Tak nějak jsem doufal, že by nám naše romance mohla chvíli vydržet. Bajk jsem chtěl v nějaké z dalších sezón hodit do vymazlovací fáze a přikoupit další na vážnější hrátky. No, prostě jsem jí nechtěl ublížit a dál si ji jen hýčkat. To už se mi ale nepovede. Vyválel jsem ji až moc solidně.

I tak to ale byl moc krásný příběh.