Yamaha XV 950R ABS

Po delší době u Yamahy jednoznačně motocykl, který má podle mého názoru velkou šanci stát se bestsellerem a ikonou dané kategorie. Sexy vzhled klasického motocyklu, poctivá práce a navíc možnost a potenciál pro nesčetné úpravy třeba i přímo v garáži s příslovečnou pilkou na železo a flexou. Ano doba je již poněkud hektická - jiná, ale tento motocykl se stejně jako několik dalších konkurentů na trhu snaží očividně zvolnit a razit klasické pojetí „Sport Heritage“. Vodorovné a jednoduché linie obnažují celek a v plné kráse vás nechají nahlédnout přímo do kuchyně.

Klasický kolébkový rám a kapkovitá nádrž jsou určující pro celý vzhled, stejně tak jako bublající dvouválec, který vrní pod nohama. Celek určují potom typická loukoťová kola, vykouslé kotouče a stylová koncovka 2-1. Oproti rámu je motor z pohledu jezdce lehce posunutý vlevo, aby se vše vešlo a mohutný vzduchový filtr příliš nepřekážel. Třešničkou na dortu je potom klasické kulaté světlo vpředu, kvalitní lakování a bezchybné zpracování všech kovových prvků. Ačkoliv by se na první pohled mohlo zdát, že se jedná o čistokrevné retro, není tomu tak. Moderní prvky a technika jsou zde v citlivém souznění s historickou inspirací v klasických motocyklech. Dobrým příkladem může být na první pohled dobře viditelná minimalistická zadní led svítilna nebo moderní digitální budík umístěný na řidítkách. Ty méně viditelné věci jsou ukryty v motoru, elektrickém managementu a třeba i v přepracovaném airboxu. Z hlediska ovládání veškerých nastavení na budíku je potom velice praktický ovladač na pravém řidítku.
K dispozici jsou dvě verze, my jsme testovali tu lépe vybavenou s označením XV950R. Ta má ve standardu ABS, jiné zadní odpružení s tlumiči „piggyback“ s nastavitelným předpětím, sedlo se vzhledem jelenice a výraznější lakování s pruhem. Celý motocykl je spíše čistě individualistická záležitost, ale v případě potřeby lze samozřejmě v základu na kratší vzdálenost přibrat i spolujezdce, který si ale  velké pohodlí neužije. Usazení jezdce je hodně nízko, ale pokud nemáte zrovna 2 metry, rozhodně nebudete trpět ani na delší tratě. Bráno tedy pohledem jezdce o výšce 182 cm. Úzká stavba a nízko položené sedlo motocyklu předurčují velice dobrou ovladatelnost a bezproblémovou kontrolu i pro jezdce menšího vzrůstu. I přes použití řady kovových doplňků včetně nádrže a blatníků se hmotnost se všemi provozními kapalinami ustálila na vcelku přijatelných 251 kg.
Přes levý kryt na klíč se dostanete ke klasické sadě nářadí a dále potom přes šroub přímo pod sedlo. To ukrývá krom řídící jednotky a kompletního náhledu k baterii i prostor pro menší lékárničku.
Zvuk je díky emisním normám lehce tlumený, ale i přes to si motocykl slušně pobrukuje a občas i trochu ustřelí při razantnějším ubrání plynu. Navíc v rámci příplatkové výbavy a doplňků ho lze přímo od výrobce vyměnit za lepší Akrapovič. Škála doplňků a příslušenství je veliká, a kompletní nabídka přichází na trh postupně. Některé kousky jejich majitelé dokázali upravit k nepoznání, jak můžete vidět v další kapitole článku.

Nezbývá než otočit klíčkem a vyrazit. Na rozdíl od přímé konkurence, je zde použita stále klasická spínací skříňka, která je však trochu neprakticky umístěna v pravé části před nádrží. Jezdec, to tak má trochu na delší ruku, ale jde spíše o zvyk. Motor vzduchem chlazený V-twin 60° o objemu 942 ccm je původem z většího cruiseru XVS 950A. Krom palivové mapy a dalších úprav bylo zapracováno především na sání a úpravě vzduchového filtru. Je pravdou, že motor odspodu neuvěřitelně a kontinuálně táhne. I když je zde papírový maximální výkon jen kolem 38,3 kW při 5500 ot/min, na typ tohoto stroje překvapivě stačí bez sebemenších problémů.
Co je třeba vyzdvihnout, je celkové chování pětistupňové převodovky a bezproblémová lehká odezva spojky. Páčka spojky jde neuvěřitelně hladce a neunaví, což zřejmě potěší především ženy. Jako vhodný, nejen vzhledově, se jeví použitý řemen na místo klasického řetězu. Po startu vnímá jezdec motor bezprostředně pod sebou a v kombinaci s nízkým usazením je tak jednoznačná a přímočará vazba bezezbytku naplněna. Motor se pěkně od nízkých otáček musí snažit, nicméně pohodové tempo a styl mu svědčí a pokud přitlačíte na pilu, není problém si užít i nějakou kroucenou okresku.
Vzhledem k objemu a zátahu od spodu je i přes nižší výkon přitom dostatek síly na jakékoliv předjetí. V tomto ohledu jsou tedy rozhodně liché úvahy o tom, že byste byli brzdou provozu. Ve výsledku je to ideální mix přívětivého charakteru, ale stále dobře nastaveného, aby vše fungovalo v případě potřeby dostatečně rychle a bezpečně. Za tohle dávám extra body; je znát, že se celkovému chování v továrně opravdu věnovali.
Podvozek je nastaven spíše na cestovanější vlnu a řadu výmolů pobere vcelku bez problémů, ale na nekvalitních silnicích půjdete nadoraz a vy to pocítíte na zadnici. Na oplátku vás při sportovnějším pojetí podrží a nepředvede nechtěná překvapení. Ani ne tak kvůli max. rychlostem kolem tachometrových 170 km/h, jako spíš kvůli nepřízni počasí a častějšímu ježdění bych asi osobně sáhl v rámci příplatkové výbavy po plexi, protože pokud by tento motocykl stál v garáži, příliš by nezahálel.
Stejně jako řada dalších majitelů, bych odsunul do věčných lovišť sedlo spolujezdce i se stupačkami a přidal nějakou minimalistickou brašnu pro každodenní ježdění. Pro mne osobně se totiž překvapivě osvědčil tento motocykl i jako vhodný kandidát pro kratší dojíždění do města a husté dopravy. Vlídný charakter a úzká stavba v kombinaci s dobrou spotřebou do 5,7 l /100km ho rázem totiž pasují i do role motocyklu pro každý den.
Menší výtku bych asi měl k nástupu přední brzdy, který by mohl být přeci jen na dnešní poměry razantnější. Přední dvoupístek se do kotouče 298 mm zakusuje, co mu síly stačí a při razantnějším zátahu případně zakročí ABS, ale pro dokonalý pocit sucha a bezpečí se zde naučíte využívat i zadní záchrannou brzdu.

Yamaha s tímto modelem podle mne překročila po letech svůj stín, a jednoznačně nám dokazuje, že návrat směrem k širšímu publiku a zákazníkům myslí opravdu vážně. S testovaným modelem XV950R se hlásí k historickému odkazu takových motocyklů, jako byla legendární řada SR 400/500 nebo třeba později představený Bulldog. Z hlediska konkurence je zde jasný protikandidát v podobě amerického H-D a jeho modelu 883 Iron. Pokud po motocyklu této kategorie toužíte, minimálně v rámci srovnání byste tedy měli oba vyzkoušet – vřele doporučuji. Nic totiž nenahradí osobní zkušenost před samotnou koupí.
XV950R se nabízí v testované uniformní zelené, případně matné šedé za 259 990 Kč. Levnější varianta XV950 stojí 229 990 Kč.