ktm_srpen




Bye Bye Kyklope: Bilancujeme dlouhodobý test Yamahy MT-07

Počasí jednostopému veselí pomalu přestává přát a spolu s tím se blíží nevyhnutelné – začneme vracet dlouhodobě testované motorky. Po 3 600 kilometrech došlo i na Kyklopa, tak si pojďme shrnout, jaké ty kilometry byly a co jsem o Yamaze zjistil.

Není zapnut JavaScript. Tento text má být nahrazen přehrávačem.

Kapitoly článku

Díky všem těm neveselým záležitostem sužujícím globalizovanou společnost jsem testovací MT-07 přebíral až na konci května. Plán byl samozřejmě úplně jiný, tou dobou už mělo mít Emtéčko za sebou dávno první tisícovku kilometrů a první zveřejněné články. Současně s tím už běžela naplno standardní testovací sezóna, takže na nějaké velké ježdění nezbylo tolik času. I tak si ale myslím, že přes 3 500 kilometrů je dostatečná porce na to, aby si motorka pořádně sedla, já si na ní zvyknul a objevil nějaké případné neduhy, které vyplynou napovrch až při dlouhodobém soužití. A jestli si myslíte, že by při nějakém vyšším kilometrovém nájezdu mohly vyplynout na povrch nějaké technické závady, jste vedle, jak ta jedle. Samozřejmě, selhání jednoho konkrétního kusu může přijít vždycky, ale u roky ověřené Yamahy s jednoduchou technikou je ta pravděpodobnost vážně minimální.

Hned ze showroomu dostala prvních 100 kilometrů, jak jinak než v dešti.
Ať si holka zvyká! :)

Pořád s relativně syrovou motorkou jsem vyrazil do Jeseníků, což byl takový křest ohněm. Z Prahy rozumný přesun do Lučan nad Nisou s neustálým dodržováním pravidel pro zajíždění a odtud pěkně přes hory až do Hanušovic. Vše v doprovodu objemnějších a o dost silnějších italských strojů. Nebýt ale pár rovinek po státovkách, stačil bych v podstatě celou cestu. Yamaha už tehdy ukázala svou lehkou stavbu a hravou ovladatelnost. Trošku houpavý podvozek mi kluci na sportovních motorkách mohli jen tiše závidět, takže tam, kde byli vyklepaný, já se hezky vezl. Kdo ale četl moje porovnání s první generací MT-07, ví, že z podvozku jsem nijak odvařený nebyl ani po straně komfortu, protože na to, jak se pohupoval, mi zároveň přišel docela udrncaný. Za ten den jsme ujeli nějaký 350 kilometrů a ani jsem z motorky přes drobnou stavbu nebyl nijak zničený, takže první výlet fajn. Druhý den mě čekal přesun k Havlíčkovu Brodu a nebyl bych to já, kdybych nechytil déšť. Příjemný charakter motorky mi to ale nijak nezkazil, a i když to byla cesta z půlky v nepromoku, užil jsem si to i tak, stejně jako návrat do Prahy následující den po zadních okreskách. Předtím jsem ale ještě v noci zvládl ověřit, že přední LED světlo svítí krásně. Dávno už jsou pryč doby, kdy naháče sotva mžouraly. Na budíku naskočila první tisícovka a mohli jsme na první servis.

Jestli jste chtěli na jaře mít jistotu, že zmoknete, stačilo vyrazit se mnou...

Garančku doprovázela také výměna pneumatik. Ne teda, že by to bylo potřeba. Pro letošní rok MT-07 dostala gumy Michelin Pilot Road 5 a na tomhle spojení asi moc chyb nenajdete. Během té tisícovky jsme sice nešli do žádných extrémů, ale fungovaly skvěle jak na suchu, tak i na vodě. Rychle se ohřejí a vzhledem k určení motorky nabídnou i dost přilnavosti. Já mám ale přece jenom radši sportovnější svezení, takže jsem s chutí přijal možnost nazout na emtéčko Mitas Sport Force+. S nimi jsem odjezdil zbytek sezóny, a jestli přemýšlíte, co na svoje MT nazout, chybu s nimi neuděláte, i když je to tak trošku overkill. Trošku víc to rozvedu v jejich samostatném testu ale česky řečeno jsou na tuhle motorku asi zbytečně moc sportovní. MT-07 není žádný překoňovaný supersport a dnešní sportovně-cestovní gumy, třeba Michelinky z prvovýroby, mu budou stačit i při svižném svezení. Někdo ale má rád větší rezervu v přilnavosti na suchu nebo se chystá i na nějaký ten okruh, v tom případě mu ve sportovních gumách bránit nebudu. Mitasky na druhou stranu fungují dobře i v chladnějším počasí, rychle chytají teplo a problém jsem s nimi neměl ani na vodě, které jsem si letos užil vážně dost. Za těch více jak 2 500 kilometrů ubylo jen minimum „masa“, zadní pneumatika si zatím drží celkem pěkný profil, no a to všechno je navíc za hodně sympatickou cenovku.

Mitasky sloužily vzorně

Městský provoz, toho si MT užilo hromadu a v téhle disciplíně ho musím jednoznačně pochválit. Celkem malá hbitá štíhlá štika, která se protáhne všude, rychle a zábavně. Vlastně cesta kamkoli, kde byly semafory a nějaká rovná prázdná silnice, mi dokázala vykouzlit ohromný úsměv na tváři. MTčko je totiž naprosto úžasná motorka na ježdění po zadním kole :) . Na dvojku se krásně vyhoupne nahoru, je pěkně vyvážená, se správnou odezvou na plyn, zadní brzda se skvěle dávkuje… No, uznávám, tohle není oblast, která by pro většinu zájemců o tuhle motorku měla být rozdílovou. Jenže tyhle vlastnosti při „extrémním“ použití se hodí i při běžném ježdění a při svých cestách je ocení i začátečníci. Motor je příjemný ale zábavný, má sílu už pěkně od spodu a uvolněná jízdní pozice dává dobrou kontrolu nad motorkou. Co už je ale horší, i vhledem k méně zkušeným, to je odezva na prvotní otevření plynu a spojka. Při porovnání dvou generací se jasně ukázalo, že škubnutí po otevření plynu je o dost menší, ale je tady pořád a pořád dokáže štvát. Stejně tak se mi nelíbí nové nastavení spojky, která je prostě dost kousavá. A kouše pořád, i po těch více než třech tisícovkách kilometrů. Kdokoli kdykoli na motorku sednul, toho to překvapilo a hodně lidem Kyklop taky chcípnul. Vlastně i mě to překvapilo pokaždé, kdy jsem se na něj vracel z jiné testovačky. Jde si na to zvyknout, ale věřím, že úplným začátečníkům to několik prvních stovek kilometrů dokáže pěkně znepříjemnit život. Dvojnásob těm, kdo má krátké ruce, protože je tady pořád nenastavitelná páčka. Síla potřebná ke zmáčknutí je ale fajn a stačí často jeden prst.

Motorka je lehká a dobře se s ní manipuluje i před garáží nebo na parkovišti.
O kolik by tu ji asi prodražila druhá nastavitelná páčka?

Další věci už si s postupem času sedly. Řeč je hlavně o brzdách a podvozku. Co se zpomalování týče, pořád to není žádný prémiový zážitek, ale tak nějak to odpovídá ceně a zaměření motorky. Že tu není žádný extrémní prvotní zákus, to je v pořádku, aspoň to nikoho nepřekvapí a nešokuje. Definitivní brzdnou sílu bych si ale dokázal představit lepší. Když brzdíte správně progresivně, pro vyprovokování ABS už musíte páčku fakt drtit k řídítku. Většinu času ale stejně asi budete využívat spíš brždění motorem, případně to doplníte jedním prstem na páčce, na takovou pohodovou jízdu to bohatě stačí. Právě pohodová plynulá jízda sedí i podvozku. Ten ne že by se s najetými kilometry nějak zázračně zlepšil o jednu úroveň, spíš jsem se naučil ho používat a zvykl si na něj. Určitá udrncanost se s kilometry trochu zlepšila, tlumiče trošku povolily, přesto je tu potřebná zpětná vazba. Plynulou jízdou se pak dá dost eliminovat měkkost a houpání, které je navíc o dost jinde oproti prvnímu modelu. To jsme si vyzkoušeli ve společném testu s Martinem, při kterém se projevily i další pozitivní změny – širší řídítka s lepšími zrcátky a pohodolnější sedlo. Motorka prostě nemá ráda hrubost a tvrdé zacházení. Když na ní ale budete jemní, odvděčí se jistotou a sportovním svezením v hlubokých náklonech.

Jako jo, brzdí to dobře, ale znáte to, vždycky je co zlepšovat :)

Toho jsme si spolu užili dost při výletu do Alp. Za tři dny jsme dali 1200 kilometrů, z toho po dálnici jenom v Čechách, zbytek už byly jenom okresky. A musím přiznat, že cestou domů jsem toho měl dost. Emtéčko má skvělé univerzální vlastnosti, patří k tomu i relativně dobrá schopnost cestovat, ale pořád je to spíš drobnější motorka. I když se na ní poskládám se svými 183 centimetry v pohodě, tři dny skoro non-stop v sedle jsou moc. Nohy jsou moc skrčené, jízdní pozici jde relativně měnit, ale pořád je to dost stísněné. Kdo bude chtít na dlouhou cestu, rozvrhněte si ji víc na pohodu. Krom toho jsem si ale na nic nemohl stěžovat. Párkrát bych si přál větší výkon, ale to bylo jen v situacích, kdy předjíždím na okresce dost za limitem. Prostě je to „jen“ sedmistovka. V kopcích jsem ale nedostatkem výkonu netrpěl, ani nedostatkem na podvozku nebo na brzdách. Bylo to hodně svižné, od stupaček se jiskřilo, přitom všechno na pohodu.

Po 12 letech ježdění vlastně moje alpské poprvé a Kyklop byl ve finále super parťák

Spolu s velikostí motorky samozřejmě souvisí i možnost sbalení se. Já jsem využil tankvaku a tašky na zadní sedlo Givi a vlastně mi to v pohodě stačilo. Nádrž je samozřejmě plastová, takže u tankvaku musíte spoléhat na popruhy nebo v ideálním případě sáhnout po systému s kroužkem na nádrži kvůli pohodlnosti při manipulaci a tankování. Tenhle systém nabízí i Yamaha v originálním příslušenství, tak bych zkusil mrknout tam. Pokud ale dáváte tankvak jednou za čas a vsadíte na popruhy, je fajn, že je víčko nádrže hodně nahoře a tankvak stačí vlastně jenom povolit a odklopit. Zadní brašna na sedlo se dobře přidělává díky stupačkám spolujezdce, zadnímu držáku značky a využít se dají taky praktická očka schovaná pod sedlem spolujezdce. Protože ale místo pro spolujezdce není nijak přerostlé, s největší pravděpodobností vám ukradne nějaký prostor pro řidiče. Kdo to myslí s cestováním vážněji, doporučil bych mu podívat se po nějakém rafinovanějším řešení. Buď originální příslušenství Yamaha nebo zainvestovat do jakéhokoli systému kufrů či brašen s vlastními držáky.

Cestovat se přece dá na všem ;)

Tenhle výlet by se vlastně dal označit jako taková krásná tečka za dlouhodobým testem. I když byly plány trošku jiné, nakonec to byla poslední větší akce. A přece ne, protože se s MT-07 ještě neloučíme definitivně. K téhle minicestě chystám ještě napsat cestopis a vzhledem k zaměření motorky na úplné začátečníky, lehce pokročilé nebo navrátilce do jedné stopy připravujeme miniseriál motoškoly. Ten zveřejníme před začátkem příští sezóny tak, aby se všichni po zimě mohli pěkně rozhýbat, rozjezdit, dostali do svého ježdění pohodu a ty správné základní návyky. Pro mě to loučení ve finále není úplně snadné. Přes trošku rozpačitý začátek mi Kyklop dělal příjemného společníka a nakonec jsem si ho oblíbil. Taková motorka, na kterou sednu, jedu a nic neřeším. Pro mě ideální „dělník“ na každý den, se kterým se ale dá užít i hromada zábavy. Normálně si dovedu představit, že mám „velkou“ motorku na neděli a vedle ní MT-07 na každodenní ježdění. Kdo o ní přemýšlí jako o první velké motorce nebo dokonce o úplně první, tomu ji ve finále můžu taky doporučit. Je lehká, snadno ovladatelná, vstřícná, zábavná, se spotřebou necelých 4,5 litru úsporná a dokonce se dá pořídit od 18 let s omezením na 35 kW. Pak už záleží jenom na tom, jak rychle se rozjezdíte a jak budete jezdit. Podle toho vás buď začnou věci jako podvozek a drobnější stavba limitovat a půjdete o úroveň výš (třeba MT-09), nebo vám vydrží „sedma“ na hodně dlouhou dobu.

Informace o redaktorovi

Honza Zajíček (Odebírat články autora) - Výška redaktora: 183 cm
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)
Jan Altner - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Autoři článku obdrželi prémie 10 Kč od 1 uživatelů. Prémie jsou již uzavřené, děkujeme.
Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (0x):
Motokatalog.cz



TOPlist