ktm_srpen




Jak moc dospěla Yamaha MT-07? Mezigenerační srovnání!

Prodejní hit tří ladiček pro letošní rok s normou Euro 5 prodělal několik drobných vylepšení. Jak ale nejlépe zjistit, jestli jsou to opravdu kroky k lepšímu nebo jen zbožná přání lidí z fabriky? Přece porovnat ji s předchůdci! Díky naší databázi motorkářů jsme našli Martina, který nám obětoval jeden den a pomohl nám odhalit příjemnou pravdu.

Není zapnut JavaScript. Tento text má být nahrazen přehrávačem.

Kapitoly článku

S MT-07 to Yamaha trefila. Její příchod v roce 2014 navíc podpořila neuvěřitelnou cenou, když jste si novou motorku bez tehdy ještě nepovinného ABS mohli pořídit za 129 990,-. Naprosto neuvěřitelná cena za tak zábavnou a snadno ovladatelnou motorku postavenou v duchu kvality značky Yamaha. Tyhle doby už jsou ale dávno pryč, dneska se emtéčko prodává za necelých 180 000,-, ale pořád za ty peníze dostanete hodně. Dokonce možná ještě víc než dřív. S ohledem na množství materiálu to platí stoprocentně. Jsou tu větší kotouče, širší řídítka a taky přibylo nějaké to „ekologické“ harampádí ve výfuku s estetickým krytem na svodech. S tím vším asi ani nepřekvapí, že tu máme proti roku 2020 dvoukilogramový nárůst hmotnosti. Tohle nikdy kladné ohlasy nezaznamená, zase je na tom hezky vidět trend euro lobby. První MT vážilo natankované 179 kg. S příchodem přísné Euro 4 jsme se dostali na hodnotu 182 kilogramů a teď jsme na 184 kilogramech u natankované motorky. A když už jsme u těch negativních dopadů vynucených upgradů, přesuneme se k motoru. Řadový motor s válci vedle sebe má všechny ty roky pořád stejný objem 689 cm3, ze kterých do loňského roku dostal 55 kW a 68 Nm. Letos ho pravděpodobně přidaný katalyzátor v předních svodech stál jednu kilowattu a jeden newtonmetr.

Tak jde čas...

Tohle jsou jenom čísla, mnohem důležitější je ale pocti. Právě kvůli nim tady mám Marina a jeho MT-07 z roku 2017 (ještě jednou díky!). Martin je vlastně pro tyhle účely úplně ideální člověk. Jednak na své motorce najel už nějakých 20 000 kilometrů, takže ji zná do detailů, potom také představuje typického zájemce o tuhle motorku. Když si Yamahu kupoval, měl za sebou několikaletou pauzu od mladistvého řízení Simsona. Prostě první velká motorka a přesně tohle jsou typy lidí, kteří se o MT-07 zajímají – úplní začátečníci, navrátilci do jedné stopy po dlouhé době a samozřejmě je to i přestupní stanice od malorážek. Hodně jezdí MT také holky a bylo v plánu také nějakou do testu dostat, to se ale bohužel nepovedlo. Tak příště. Přesto to porovnání úplně ideální nebude. Martinova mašine je z roku 2017, MT-07 ale pro sezónu 2018 dostala lehký facelift spojený s nasazením jiného sedla a sportovnějšího podvozku. Už to samo o sobě MT pomohlo, jenže teď tu máme další změny.

Jiné boční plasty, plasty na nádrži, sedlo, přední světlo, to přinesl rok 2018

Začneme ale u těch negativních věcí, takže nižšího výkonu a vyšší váhy. Párkrát přesedáme, Martin jede většinu času na novince, ale nic se neděje. Ani kila navíc, ani úbytek výkonu prostě nepoznáte. Ovladatelnost je pořád špičková a motorka je opravdu hravá. Dokonce ve spojení s hodně sedacím posezem může působit až jako nějaký funbike. Asi dvakrát jsme si s Martinem vyměnili dojmy, že jedna jede o chlup líp než druhá, ale spíš než o nějakém měřitelném resumé to bylo o aktuálních pocitech. Jendou jednomu přišla živější a svižnější nová generace, podruhé zase ta starší, rozhodně ale jedna motorka druhé neujížděla. To je super zpráva! Emtéčko má pořád ten stejně zábavný motor, kde máte dost síly už od spodních otáček a umí se radostně vytočit i do těžce nelegálních rychlostí. Já mám ale stejně nejradši ten spodek a střed, kde motor CP2 krásně ukazuje přednost přesazení ojničních čepů simulující véčko. Vrrr, vrrr, vrrr… Pěkně odspodu a nasypat tam kvalty v přesně jdoucí nakrátko poskládané převodovce. Ve městě to má švih, ale není to žádná divočina. Navíc díky té síle od spodu je radost na dvojku líznout spojku a užít si dlouhé a krásně kontrolované wheelie. No, chápu, pro spoustu začátečníku to bude informace naprosto zbytečná, jenže pro tohle je ta motorka naprosto geniální! :) Na okresce je radost jezdit od nějakých 4 000 do 7 000 a užívat si oblast, kde kulminuje krouťák. Úplně přesně to je v 6 500 otáčkách. Motor má chuť dokonce i za sedmičkou, a když ho podržíte, nebude vůbec proti a bude hodně rychle pelášit dopředu do celkem dost nelegálních rychlostí, aby se v rozletu zastavil lehce nad trojmístnou číslovkou začínající dvojkou, ukazující aktuální rychlost. Když ale takhle letíte, celkově z té motorky cítíte, že to není to její pravé teritorium. Narůstají vibrace, není tam takový wow efekt po otočení plynu, ale jako správná věrná japonka drží a splní vše bez remcání. Stejně tak na dálnici, kde díky delší šestce točí při 130 kilometrech 5 000 otáček, dalších 10 kilometrů navíc znamená tisíc otáček navíc. V tu chvíli cítíte vibrace jak do nohou, tak do řídítek, ale že by vás otravovaly po zastavení nebo během jízdy, to říct nemůžu.

Motoricky pořád stejně dobrá

Určité změny na motoru si v mezigeneračním srovnání ale přecejenom všimnete. Bohužel to není zvuk, to je pořád takové šeptando výjimečně rozbité příjemným pobubláním z koncovky při dojíždění na křižovatku. Je to reakce na otočení plynové rukojeti. I u nové sedmy zaregistrujete občas drobné cuknutí při otevření plynu z nuly, ale je to o dost příjemnější než dřív. Martinova „sedmnáctka“ je v tomhle ohledu mnohem nekompromisnější. Tady stačí menší nepřesnost a odvděčí se vám větším cuknutím. Tohle je porovnání ob generaci, každopádně je to dobrá zpráva, protože tohle chování rozhodně udělá začátečníkům radost. Bohužel je to trošku nešťastně vyvážené nastavením spojky. Už když jsem s úplně syrovou motorkou odjížděl ze showroomu, připadal jsem si jako začátečník. Škubavý rozjezd, kdy jsem přemýšlel, jestli mi to chcípne nebo mě to pošle někam, kam nechci. Trošku přeháním, ale její kousavost mě fakt překvapila. Hodně jsem sázel na to, že si to stejně jako zbytek motorky časem sedne, jenže ono ne. Říkám o tom Martinovi, a když si motorky prohazujeme, ještě mu to připomínám. Samozřejmě si to vyžral v tu nejhorší chvíli, kdy fotíme a otáčíme se na silnici. I přesto, že si dával pozor, motorka mu párkrát chcípla. Co na tom, že jde páčka mačkat snadněji, když jí chybí progresivita a prostor záběru není moc velký. To staré MT je pravý opak. Musíte vyvinout nepatrně větší sílu, ale za ten cit a dávkovatelnost bych to klidně vyměnil. Tím spíš, když na tuhle motorku nastupují lidé z autoškol.

Škubanec spíš než v zatáčce poznáte ve městě a při popojíždění

Na tomhle určitě v továrně zase zapracují, protože jestli pro něco mám Yamahu rád, tak je to naslouchání. Vždycky, když představí další generaci čehokoli, tak je vidět, že poslouchali názory veřejnosti a co se třeba úplně nepovedlo, vylepší. V případě MT-07 to je prostor. Ne teda, že by vzali v Japonsku kouzelnou pumpičku a celou motorku nafoukli, pořád to je spíš drobnější motorka odpovídající třídě. Dali tady ale o 32 milimetrů širší řídítka. 32 milimetrů. Tak málo stačí pro úplně jiný pocit na palubě. Právě velikost nebo spíš malost motorky je jedním z důvodů, proč Martin přemýšlí kam dál. Nová řídítka ho sice nepřinutí k tomu zůstat u emtéčka, ale oba se shodujeme o obrovském rozdílu. Já jsem přijel na redakčním Kyklopovi, a když jsem si sednul na Marťasův stroj, bylo to, jako když si v ekonomické třídě v letadle sednu na prostřední sedadlo mezi dva urostlý chlapíky. Lokty pěkně k sobě, vydechnout a nedýchat. V tomhle případě je to ale ještě výraznější, protože emtečko sloužící k porovnání je ještě z doby před faceliftem. To znamená, že nemá vylepšené sedlo, které přidává ještě o dost víc prostoru pro nohy a mnohem víc pohodlí. Až jsem původně podezříval, jestli nemá Martin sedlo dokonce snížené. Vážně, tady je jízdní pozice úplně jiná, větší, prostornější a já se se svými 183 centimetry na palubě necítím nijak nepatřičně. Martin si to v sedle novinky taky užívá a pochvaluje si mimo jiné i zrcátka. Ta jsou dál nejen díky širším zrcátkům, oproti jeho stroji mají i delší nožičky s jiným vyuhlováním. Výsledkem je nesrovnatelně větší výhled bez nutnosti kroutit své ruce a uhýbat s nimi. Poměrně komfortní je i sedátko, na kterém jsem neměl problém jet jeden den do Jeseníků a druhý zase zpět. To na staré „sedmě“ je hodně měkké a prosedí se za pár kilometrů. Jak jsem ale už několikrát říkal, tohle řešila Yamaha už faceliftem v roce 2018 a i tak si Martin zvykl a nemůže si Yamahu za její talent k cestování vynachválit. V alpách s ní byl už několikrát.

Na staré je člověk tak nějak shrbený a schoulený do sebe, na novince se může nadechnout

Spolu se sedlem se v roce 2018 také sahalo do podvozku. MT dostalo sportovněji naladěnou přední vidlici i zadní tlumič, ten navíc s možností ladit útlum. Tohle nastavení je samozřejmě i na našem Kyklopovi, Yamaha v tomhle ohledu žádné změny nehlásila. Pořád je to ale trošku rozporuplné nastavení a za mě je právě podvozek místo, kde nejvíc odhalíte cenu motorky. Ne ani tak v možnostech nastavení, nenastavitelnou vidlici má třeba i nový Monster nebo Duke, a to jsou o sto tisíc jinde. Spíš to chování. Když na Yamahu troškuu zatlačíte, začne se pohupovat, takže zkrátka víte, že dál už ne. V rozporu s tím je tu ale takové množství zpětné vazby, že je motorka až trošku udrncaná. Při přesednutí z motorky na motorku je to zase obrovský rozdíl. Staré MT je o dost pohodlnější, ještě o hodně vláčnější. Pořád to ale není žádný cesťák, na větších nerovnostech nebo sérii menších umí drncnout. Novinka má jistoty o něco víc, ale pořád nemá v chování podvozku bůh ví jaké rezervy a ve městě mi hlavně ze začátku přišlo to drncání až protivné. Jenže právě tady v tomhle místě jsem rád, že tu mám Martina. „První dvě sezóny byly úplně v pohodě. To jsem neviděl žádný limity podvozku, kromě nějakýho potápění při brždění“. A to je přesně ono. Já vám tady můžu říct, že je podvozek uhoupaný, ale jako začátečníka vás to trápit rozhodně nebude. To spíš oceníte snadnou ovladatelnost a vstřícnost, obojí spojené s měkčím nastavením. A až když se trochu vyjezdíte a začnete zrychlovat, pak ty limity teprve začnete objevovat. To už vám ale třeba nebude stačit taky motor nebo fyzické rozměry a chtě nechtě se začnete poohlížet po něčem jiném. Stejně jako Martin. Třeba ale taky ne. Když jedete do stovky nebo lehce přes a jen tak ladně a plynule si MTčko přehazjete z vinglu do vinglu, je vše v naprostém pořádku a nabídne hodně svižné svezení. Stupačky jsou rozumně vysoko, takže jejich hlásiče začnete trápit až v hlubších náklonech na dokonalém asfaltu. I při tom umí být MT skvěle čitelné, jen na něj prostě nesmíe tlačit. Nesmíte ho prudce složit do zatáčky, nedej bože brzdit i v nájezdu do zatáčky a pak brzdu pustit. To všechno měkčí podvozek dokáže rozhodit. Ale jak na ní budete jemní, odvděčí se vám. Brzdy v tomhle ohledu nejsou žádnou výjimkou a zase odpovídají zaměření tohohle stroje. Jsou tu větší kotouče, Martin dokonce objevil nějakou sílu navíc, ale pořád jsou vstřícné a pro pořádný efekt se nemusíte vůbec stydět vzít za páčku. Hodně se mi líbí zadní brzda, kterou asi moc elévů používat nebude, ale pokud ano, dostane se jim hodně dobrý výkon s krásným dávkováním.

Ač se tváří hodně divoce a sportovně, podvozek je spíš opak

Blížíme se do finále, den končí, sedíme u motorek a začínáme rozjímat nad jejich vzhledem. Novinka je hodně rozporuplná a ani Martin z ní není nijak nadšený. Na druhou stranu říká, že světlo se mu nelíbí ani na jeho MT, takže žádná změna k lepšímu. Jedním dechem ale dodává, že vypadá rozhodně lépe jak na fotkách. Mně už se regulérně začíná líbit. Je to moderní, parádní jsou malé LED blinkry a díky novému tvaru nádrže mi přijde její vzhled kompaktnější, harmoničtější. Krokem vpřed je pak bez debat nový budík. Na první pohled vypadá hodně podobně jako ten starý a Yamaha jako to nejdůležitější zmiňuje inverzní zobrazení, ale mnohem důležitější je pozice otáčkoměru. Displej je díky svému místu na klemech řídítek utopený sám o sobě a dřív bylo znázornění otáček v jeho spodní polovině. Teď je aspoň na vrchu a nemusí se k němu člověk tolik shýbat. Čitelnost je dobrá i na slunci a nově můžete jeho údaje přepínat na levém řídítku. Odpadá tak mačkání čudlíků na displeji. Jenom je pořád škoda, že Yamaha neumí zobrazit dojezd. Místo toho vám od rozsvícení hladového oka zapne trip, ale to dělají všechny ladičky. Při mé průměrné spotřebě 4,5 litru a 14litrové nádrži to člověk stejně moc často řešit nebude a vlastně ani když bude mít pravou rukoujeť omotanou kolem dokola a displej ukáže hodnotu 5,5.

Ovladače vypadají o dost lépe, při krizovce se mi ale pořád blbě hledá klakson

Je vidět, že Yamaha nad dalším vývojem MT-07 přemýšlela a těmi několika drobnostmi ho dokázala zase poslat o chlup dál. V první řadě je super zpráva, že normy nijak nezabily motor a celkový charakter motorky. Další super zpráva je, že se na jeho palubě mnohem lépe zabydlí řidiči a řidičky všech možných velikostí, protože nová řídítka udělala opravdu pořádnou změnu. Za necelých 180 tisíc korun dostanete zábavnou a univerzální motorku, na které budou vaše první, ale i druhé kilometry protkané radostí a zábavou. „Ta radost, kterou dává za peníze, za který se prodává, to je prostě skvělej poměr,“ dodává na závěr Martin a já s ním musím souhlasit.

Informace o redaktorovi

Honza Zajíček (Odebírat články autora) - Výška redaktora: 183 cm
Jan Altner - (Odebírat články autora)
Honza Fuka - (Odebírat články autora)

Klady a zápory

+ Motor
+ Cena/výkon
+ Ovladatelnost a zvladatelnost


- Menší rozměry typické pro tuhle kategorii
- Trochu rozpočtový podvozek
- Kousavá spojka


POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Autoři článku obdrželi prémie 25 Kč od 5 uživatelů. Prémie jsou již uzavřené, děkujeme.
Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (0x):
Motokatalog.cz



TOPlist