Test Voge 300AC: Malé čínské retro

Moje testování je o tom, poskládat do jednoho ucelenýho balíčku zážitky a zkušenosti z několikadenního ježdění. V hlavě mám i žebříček jednotlivých motocyklů a ten aktuální testovaný tam po testu zařadím a nechám jej tam pro další porovnání s konkurencí. A hned na začátek musím říct, že Voge se vyšplhal nečekaně vysoko. Tam nahoře jsou japonské a evropské motocykly a druhá polovina žebříčku patří čínským výrobcům. A Voge se jako první čínský motocykl prodral do horní poloviny.

To, že tento výrobce chce být lepší než ostatní z Číny, poznáte ihned. Pokud na motocykl koukáte z dálky, říkáte si, ano, tohle už jsem přece někde viděl. Silueta jako kdejaká japonská motorka. Promiňte, ale musím to tady říct trochu neomaleně. Pokud by totiž na nádrži bylo například Yamaha nebo Honda, vůbec bych nešpekuloval, že je tady něco špatně. Ještě nikdy se mi nestalo, abych byl s čínským výrobkem tak spokojený. Vždy tomu něco chybělo, někdy víc někdy míň, ale pokaždé jste nad něčím ohrnovali nos. Tady ne.

Lakování je zdařilé, matná zelená šmrncovní a logo Voge na nádrži pěkně ve 3D stylu. Přední obrácená vidlice svírá dvojici brzdných kotoučů a na přední dvoupístku není žádný název. Přední LED světlo je dost zajímavé, a byť nejsem zastáncem jeho tvaru i jeho grafiky svícení, tak aspoň něco nového. Sedlo, respektive obě sedla jsou z příjemně tuhého a poctivého materiálu. Pneumatiky jsou značky Cordial, tedy pro nás „no name”. Gripy rukojetí jsou ale z pořádné gumy a vypadají „poctivě”. Klíček zasunete do spínačky, otočíte a tady vás taky nic nepřekvapí. Žádné pazvuky nebo vyčvachtaný pocit laciného zpracování.

Přístrojovka je strohá a jen lehce moderní. Grafika fontů je ale obstojná a i přes menší údaje je čitelná. Dostanete tady ale jen to nejnutnější, takže otáčky motoru, aktuální rychlost, zařazený kvalt, stav paliva, celkové kilometry plus jedno denní počitadlo. Celkový stav a denní počitadlo si přepínáte levým tlačítkem a tím pravým jen měníte podbarvení přístrojovky z modré na oranžovou anebo do žluté. V zrcátkách nevidíte skoro žádné vibrace, což je v této třídě malý zázrak. Nepamatuji si jiný motocykl, že by nabídl tak čistý obraz za vámi. Škoda jen toho designu, který ubírá na praktičnosti a v jistý moment jsem stejně raději otočil hlavu, abych se přesvědčil, že vedle mě nic nejede. Pracoviště řidiče jako celek je fajn,  jen mně lehce vadila až příliš jemná odezva při přepínání směrových světel. Až sem zapomínal občas blinkr vypnout, jak nedostanete do palce levé ruky pomalu žádnou zpětnou vazbu.

Posez je uvolněný a záda máte téměř rovně. Řídítka jsou trochu výš, než jsem zvyklý, ale vlastně proč ne. Vždyť tohle má být víc retro stroj z dvojice naháčů, které výrobce nabízí. Rozhodně se ale nebojte, že byste přišli o sportovnější zážitky, ale o tom až později. V každém případě se jedná o velice příjemnou pozici, kdy ani nohy nemáte zalomené a zkrátka na Voge 300AC vydržíte celý den a pořád vás to bude bavit. Ideálně na takové to popojíždění do města, na vesnici a někam na ryby, jednoduše univerzál na všechno.

Spojka jde jemně, a kdyby nebyla páčka tak trochu „na volno”, bylo by to úplně super. Takže nakonec jsem nějaké to mínus ve zpracování našel. Přední brzda, tedy páčka je pak nastavitelná a skutečně, funguje to. Lze si tedy nastavit potřebnou vzdálenost pro vaši ruku. Při jízdě si pak nebudete stěžovat ani na jednu z nich. Konkrétněji spojka s jemným řazením se krásně doplňují a neměl jsem nikdy problém.

Slabší místo je při zahřátém motoru, kdy zastavíte a vypnete motor, abyste po krátké pauze zase popojeli. Tam jde jednička hůř a musíte si pomoct často popostrčením motocyklu. V ostatních disciplínách, kdy dojíždíte do křižovatky, tak se na neutrál dostanete krásně z dvojky, ale i pak při zastavení z jedničky. Žádné dlouhé hledání neutrálu. Všechno jde tak jemně, až jsem se začal za jízdy flákat a podařilo se mi zařadit falešný neutrál. Takže klidně víc té mechanické odezvy prosím. Přední brzda je pak silná a nestává se často, že by měla i tolik citu. Za jízdy si krásně hrajete s dávkováním, a ty dva velké kotouče spolu s „no name” třmeny jednoduše fungují parádně.

Ono ostatně i ta váha 170 kilogramů není úplně špatná. Ovladatelnost je dobrá a vy z té pohodlné pozice si krásně motorku vodíte do všech stran. Nečekal jsem takové chování, zvlášť na těch pneumatikách, ale musím smeknout. Příhradový rám je nejen pěkný, ale spolu se stejně hezkou zadní kyvkou makají, jak mají. Určitá preciznost je až zarážející. Ten sportovní pocit a zároveň jemnost pohupování je dobře nastavena. Snad jednou nebo dvakrát jsem si postěžoval sám sobě do helmy, že té tuhosti je někdy moc, ale to byly už hodně špatné silnice. Ve většině případech se vám tohle bude moc líbit. Je znát, že zadní pérování tady není do počtu a makalo jak při sportovní jízdě, tak v momentě, kdy jsem zvolnil z důvodu špatného povrchu.

Pneumatiky krásně držely ihned a od podvozku dávaly super zpětnou vazbu. Kde si ale tak nejsem jistý, že by byla rovnocený soupeř u japonských motocyklů, je motor. Takhle nějak nevýrazně fungoval bavorák G 310 R, když byl uveden před lety na trh.

Nevysvětlujte si to špatně. Motor není špatný. Jeho zvuk na volnoběh a ve spodním spektru je v pořádku a je až nečekaně hutný a bublavý. Myslím, a nebudu daleko od pravdy, že tento jednobuch o sobě z celé party třístovek dává nejvíc vědět a zároveň to není otravné a přehnaně agresivní. Po rozjetí krásně zatahuje a využívá do středního pásma spektru otáček tak, jak má. Ve městě a na popojetí do kina ve svižném tempu do rychlostech 90 km/h jsem neměl problém. Využíval jsem přesnou převodovku všemi směry a pružnost motoru mi k tomu sekundovala. Jakmile ale ve vás chytnou saze, tak už se motoru s vámi do akce moc nechce. Cožpak o to, on se na hodnotu lehce pod 9000 otáček roztočí rychle, ale náboj uvadá.

Netvrdím, že ostatní to mají výrazně jinak. Ano, samotný výkon tady není kdoví jaký. Spíš mně ale vadila sterilita. Motor už po středním spektru zní navíc i trochu ukřičeně a není to ten správný sound. Takže ho ždímete, motorka funguje, vy se tlačíte neustále na červené spektrum, ale zážitek už není odpovídající. Těžko říct, proč to tak je. Možná tady z retro naháče dělám sportovního naháče a zasloužil bych pohlavek. Anebo jen vnímám, že podvozek má na víc než motor, a to mě mrzí.

Ať je to jakkoli, tak jak motorka funguje, tak by si zasloužila víc koní. A nebo víte co? Stačilo by malinko lepší zvuk po překročení středního pásma, k tomu odpovídající zátah a bylo by to. Je mi fuk, jestli jede na rovině sto padesát a nebo jen 140 km/h. Kdyby dostala drajv, tak bych jí odpustil ledacos. Zkrátka motor musí bejt lepší, a pak to nemá chybu.

Po praktické stránce jde o univerzála, který ale nepočítá s větším spolujezdcem. Mladá drobounká holčina nebude mít problém, místa není na rozdávání. Je docela zajímavé, jak mohutný držák registrační značky se tady použil, ale není to nic drastického a mě to zas utvrdilo v tom, že jim šlo o kvalitu. Ano, můžete říct, že to nasekali ve fabrice jak Baťa cvičky a teď to budou cpát všude. Klidně, mně to nevadí. Vedle přístrojovky pak najdete i USB zdířku, která je schovaná pod gumovou zátkou. Zda tento gumový kousek přežije dlouho, si nedovolím odhadnout, na to těch našich testovacích pár dní nestačí.

Tak a jsme na konci. Voge 300AC je tady a je potřeba s ním počítat. Poprvé jsem si u čínského výrobce řekl, že se to povedlo a je to plnohodnotný soupeř. To, že tady něco najdete, co vám nepřijde úplně top, není zásadní výtka. V této třídě je to o kompromisech. Pamatuji si, jak jsem byl nemile překvapený z prvního BMW G 310 R. To tady jsem si při jízdě pošmáknul víc a vlastně i ten design se mi líbí. Voge 300AC se povedlo, jen do příště polaďte prosím motor.

Informace o redaktorovi

Tomáš Procházka (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 177 cm
Jan Altner - (Odebírat články autora)
Honza Zajíček - (Odebírat články autora)

Klady a zápory

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE