Vespa Primavera 125 S – to není skútr, to je Vespa!

Když se naskytla možnost otestovat novou Primaveru, objevily se v redakci pochybnosti – koneckonců italský skútr s „malou karoserií“ prodělal na letošek jen velmi drobný facelift, a hlavní vlastnosti se nijak neproměnily. Já jsem ale po ležící nabídce s radostí sáhnul, faktem totiž je, že na stopětadvacítkovém skútru se vždycky rád projedu. A Vespa? To je přece ten nejskútrovitější skútr ze všech!

Není zapnut JavaScript. Tento text má být nahrazen přehrávačem.

Kapitoly článku

V životě nenastane moc příležitostí, kdy byste vyhledávali popojíždění po ucpaném městě za povinnostmi. Ale když k tomu máte správný nástroj, může se i z téhle jinak otravné činnosti stát vlastně celkem zábava. Už mnoho let říkám, že neexistuje efektivnější způsob dopravy po metropoli než „dvacka“ skútr. Mám hrozně rád jejich ovladatelnost a uživatelskou přívětivost. Jak jsou postavené okolo koncepce „naskočím a jedu“, jak umí svižně zrychlovat i přes výkon, který se může v dnešním světě zdát úsměvný, a jak jsou v provozu rychlejší navzdory tomu, že vlastně vůbec rychlé nejsou.

Vespa Primavera, kterou jsem si na pár dní půjčil, je přesně taková, ale hlavně – je to pořád Vespa se všemi pozitivy i negativy, co k ní patří. Změn, které se pro letošek odehrály, je zde skutečně jen minimum. Je tu nový plast, který máte před koleny, inovované budíky, nové gripy, ale hlavně nová kola nebo nové barvy – což jsou vlastně ty věci, které budou novopečené majitele zajímat ve výsledku nejvíc. Protože styl a vzhled je tady až na první místě, což mi tak trochu připomíná, že kdybych šel nakupovat, vybral bych spíš model Sprint. Je technicky stejný jako Primavera, a to včetně základu plechové karoserie, ale má dle mého pěknější přední světlo – to zamračenější hranaté. Zato Primavera je klasicky „vykulená“.

Na druhou stranu ani na moment nepochybuji, že jsem dostal to nejhezčí barevné provedení ze všech malých Vesp. Primavera S se od verze bez-S liší vlastně jen barvičkami. Zatímco základní varianta má relativně střídmou barevnou paletu „eSko“ se pyšní kontrastními prvky, se kterými nejlépe hraje právě sytě žlutá. Navzdory tomu, že jsem na Vespu vlastně až moc velký a za její řídítka se esteticky nehodím – na Vespách vypadají nejlíp holky v puntíkatých sukních, to je zkrátka fakt – viděl jsem spousty lidí, jak se za líbivým žlutým skútrem otáčí. Vzbuzuje zkrátka emoce a to je něco, co vám žádná jiná skútrová značka nedá.

Navíc je tu nepopiratelně kvalitní zpracování. Vespa se chápe jako prémiová značka s prémiovým produktem, takže i základní Primavera je prostě pěkný stroj, na který je radost koukat, a to i v detailech. Snad jediné, co mi tu úplně nesedělo, je budík. Abych byl přesnější, tak nic nemám proti jeho horní analogové části, která je prostě klasický rychloměr se stupnicích v kilometrech i mílích. Moc se mi ale nelíbí displej, který umí zobrazovat vlastně jen pár úplně základních údajů, a pro svoje použití je vlastně až zbytečně velký a jeho ovládání přepínačem na pravém řídítku je vlastně až zbytečně složité.

Co se jízdy týče, Vespa umí vše, co jsem popsal už výše – je svižná, obratná a uživatelsky přívětivá. Stejně jako každý skútr, umí svižně vyrazit ze světel a exceluje v typických situacích v provozu, kdy zpomalíte téměř na nulu a pak potřebujete znovu zrychlit. Žádná práce se spojkou, žádné lovení kvaltů, jenom okamžitá reakce motoru a variátoru. Ovladatelnost s nízkým těžištěm je na výbornou a naprosto dostačující jsou i brzdy, byť na zadním kole bych rád viděl kotoučovou brzdu a ne buben. Přece jenom je jednadvacáté století a Vespa rozhodně nestojí málo peněz.

Vedle zadní bubnové brzdy se ovšem najde i pár dalších mínusů, které plynou částečně z toho, jak se Vespa drží svého kopyta. Nejvíc znát je to na předním odpružení, tvořeném jednostranným ramenem s vinutou pružinou. Vypadá to skvěle a navíc se můžete volně kochat pohledem na vážně pěkné kolo, ale malé zdvihy jsou zkrátka kompromisní, a když s Vespou vjedete třeba na kostky v centru města, dost je pocítíte. Pitomá je v základu také absence bočního stojanu, Vespu prostě musíte odkládat pouze na centrální stojan. Naštěstí to jde opravdu velmi snadno, stačí přišlápnout dlouhou páku stojanu a nepotřebujete ani druhou ruku, ale stejně se mi úplně nepozdává představa, jak tuhle činnost provozuje při každém zastavení padesátikilová slečna s podpatky. A ano, vím, že se v botách na podpatku nemá jezdit, ale viděli jste někdy lidi na skútrech? Boční stojan jde nicméně přikoupit jako příslušenství a není drahý – sáhne po něm myslím velká spousta majitelů.

Pak je tady pár drobností, v nichž Vespa vyloženě nestrádá, ale přesto o něco zaostává za konkurencí. Prostor pod sedlem je kompromisní a třeba moje překlápěcí přilba se do něj na šířku nevešla. 11 koní výkonu, které poskytuje motor i-get o objemu 124 cm3, už dneska taky nikoho neohromí a konkurence, která je zpravidla levnější, nabídne klidně o pár koní víc.

Když už jsme u těch cen, tady to je samozřejmě velké téma, protože i Primavera, která je vlastně nejlevnější stopětadvacítka v nabídce italské značky, vychází na 127 900 korun, případně ještě o 5 tisíc dráž, chcete-li pěkné barvičky spjaté s verzí S. Je to vlastně velká pálka, pokud cenu srovnáte s konkurencí, a ani fakt, že má Vespa místo rámu samonosnou plechovou karoserii, na tom nic nezmění.

Jenže víte, co je také fakt? Kupujícím Vespy je vyšší cena úplně volná, stejně jako jsou jim lhostejné všechny výše popsané nedostatky. Tahle značka nefunguje na racionální bázi. Vespa je „lovebrand“, ke kterému nedojdete chladným kalkulem „potřebuji skútr“. Vespu si kupujete proto, že nechcete jezdit na skútru, ale chcete jezdit na Vespě – na něčem hezkém, za čím se lidé otočí, a vy si za to rádi připlatíte navzdory tomu, že o padesát tisíc levnější Honda dělá spoustu věcí lépe. Protože když budete mít Hondu, tak budete mít skútr. Ale takhle máte Vespu, a to v lidech vzbuzuje úplně jiné pocity. A ani já nejsem takový balvan, abych tomu citovému vydírání malého žlutého skútru unikl. Přestože jsem tady popsal dost objektivních negativ, stejně musím zakončit tím, že se mi Vespa hrozně líbí, funguje velmi dobře a naprosto rozumím tomu, proč jich jezdí tolik. A toho Sprinta bych si vzal v modré s kontrastními doplňky. Přece nebudu jezdit na skútru… Když už, tak na Vespě.