ktm_cervenec




Test Triumph Street Scrambler: Když cesta je cíl

Někdy mám chuť sednout na motorku a nikam nespěchat, prostě samotnou cestu brát jako cíl. Ano, taková vyjížďka jde podniknout na každý mašině, to je fakt. Jenže na některých to jde lépe a na některých o něco hůře. Triumph Street Scrambler to umí velmi dobře a těch pár dní jsem si v jeho společnosti užil jedna radost.

Není zapnut JavaScript. Tento text má být nahrazen přehrávačem.

Kapitoly článku

Britové scramblery prostě umí! Přesvědčil jsem se o tom už při svezení na velkých dvanáctkách Triumph Scrabler XE a XC, které mě přesvědčily, že jsou továrnami na emoce v terénu i na silnici. Nyní se naskytla příležitost provětrat pírka novému devítikilu Street Scrambler, který má u Triumphu své pevné místo hodně dlouho a já samozřejmě ani chvilku neváhal. Slyšíte sami, že název Street Scrambler mluví spíše silniční řečí, to ale neznamená, že by to neuměl i v terénu.

Nové devítikilo pohání kapalinou chlazený řadový dvouválec s maximálním výkonem pětašedesát koní při 7250 ot./min. a maximálním krouťákem 80 Nm nastupujícím už při nízkých 3200 ot./min. K dispozici je trojice jízdních režimů, kdy ten třetí je offroadově laděný, ovšem kontrola trakce stále zabírá zhruba na 30%. Převodovka je opět pouze pětikvaltová a nádrž pobere 12 litrů, což při spotřebě kolem čtyř a půl litru dovolí dojezd více než dvěstěpadesát kilometrů.

Kolébkový rám je vyroben z oceli a ten samý materiál byl použit na kyvné vidlici. Pro odpružení v továrně sáhli po pérování značky Kayaba, přičemž je možnost nastavit pouze předpětí zadních tlumičů se zdvihem 120 mm. Takový je zdvih i přední teleskopické vidlice, a tak je jasné, že to na žádné velké terény nebude. Přední devatenáctkou kolo s drátěným výpletem obouvá „obojživelnou“ pneumatiku rozměru 100/90 R19 a zadní sedmáctipalcovou pneumatiku 150/70 R17. Suchý Street Scrambler váží 203 kilo a jednodílné sedlo leží ve výšce 790 mm nad zemí. Teď už ale nechme teorii stranou a pojďme se svézt.

Při prvním kontaktu vnímám drobnou a úzkou stavbu, ale i nízko položené sedlo, což bude vyhovovat také menším postavám. Vzpřímená jízdní pozice vyhovuje každodennímu ježdění, o čem se přesvědčuju právě teď, kdy se prokousávám z jednoho konce Prahy na druhý. Už z tohoto pohledu jsem si jist, že Street Scrambler bude dobrým parťákem při každodenní rutině a poradí si s nástrahami velkoměsta. Líbí se mi parádní budík, kterému stylově dominuje veliký analogový tachometr a v jeho dolní části malý LCD displej, ze kterého vyčtu zařazenou rychlost a další nejzákladnější informace. Pokud hledáte otáčkoměr, tak ten je mezi volitelnými údaji LCD displeje a je zobrazen pouze číslicemi. Je jasný, že tyto informace nejsou úplně největší, ale jsou relativně dobře čitelné a z mého pohledu to u motorky této kategorie bohatě stačí. Jelikož jde o poměrně jednoduchou motorku, procházení údajů je pod taktovkou tlačítka „i“ a přepínání jízdních režimů potom tlačítka „mode“ na levém řídítku.

Angláni vsadili na pérování Kayaba, které je naladěno na velice rozumný kompromis, a já jsem rád, že ve městě netrpím díky přehnaně tvrdému odpružení jako zvíře. Při jízdě ve městě mi vyloženě nic nevadí, a jelikož není dvakrát teplo, netrápí mě ani topící výfukové svody. Příjemný je lehký chod spojky, dobře dávkovatelné brzdy a neskutečně sametový motor. Právě motor je něco úžasného, tím mám na mysli jeho hladký průběh v celém spektru a také neskutečný krouťák s maximem už kolem tří tisíc otáček. Ano, vršek motoru není žádnou břitvou, ba naopak, ovšem takový projev dvouválce se alespoň za mě k pohodovému scrambleru hodí a nemůžu mu to mít za zlé. Za zmínku stojí krásný zvuk, podpořený příplatkovou koncovkou Vance Hines z originálního příslušenství, které však není za hubičku. Tady je fajn, že výfuk krásně podpoří bublání řadového dvouválce, přitom nijak neotravuje okolí přehnaným randálem. Jedním slovem paráda.

Ve městě je Street Scrambler velice příjemným společníkem, který čas od času ozdobí parkoviště některé z kaváren, kde po právu budí pozornost. Já si ho ale mnohem více vychutnávám v okamžiku, kdy mizím za hranice rušné metropole a na okreskách si ho házím z jednoho vinglu do druhého. Řeknu vám, silničky nejnižších tříd jsou balzámem na nervy, a jakmile tu Scramblera polechtám na plynu, začíná se odehrávat ta pravá jízda s luxusní zvukovou kulisou. Pohodový motor nic nešroubuje do extrému a k maximální spokojenosti mi stačí jízda kolem osmdesátky, protože v té rychlosti si stačím vychutnat okolí, ale i to nejlepší, co Street Scrambler nabízí.

Díky jízdním vlastnostem a povedenému podvozku je každá zatáčka radostí, stejně jako mohutný krouťák a okamžitý nástup výkonu při sebemenším pootočení plynovou rukojetí na výjezdech. Řadový dvouválec působí jako samet a musím přiznat, že před svezením jsem od něj očekával o fous hrubější projev. Jisté překvapení má na triku pětistupňová převodovka, protože ta je až nečekaně přesná a tichá. Teď by se mohlo zdát, že se Street Scrambler bude bát svižnějšího sklouznutí jako čert kříže, ale opak je pravdou. Když dostane pokouřit, umí se poměrně slušně rozparádit a relativně v klidu připravit nějaké to temperamentnější svezení.

Elektronika nabízí dva jízdní režimy, tedy Road a Rain a sám za sebe musím říct, že by bohatě stačil standardní Road, protože hladký průběh výkonu a maximální výkon 65 koní není ničím nezvladatelným také pro méně zkušené jezdce. Na okreskách působí pérování vyrovnaným dojmem a žádnou srandu nezkazí nepříjemně houpavým projevem, nicméně je potřeba dodat, že na mě předek působí o něco tužším dojmem než komfortně naladěný zadek. Při sportovnějším lítání nemám výhrad ani k dobře fungujícím brzdám a jsem v pohodě také s klasickou jízdní pozicí, která maximálně koresponduje s kategorií nahatých scramblerů. Pokud by byl k dispozici ještě větší rejd, bylo by všechno v nejlepším pořádku.

Několik desítek kilometrů beru Anglána na dálnici, a to už o tak velké radosti není, jenže to se dalo očekávat. Tím pravým hřištěm Triumphu jsou hlavně okresky a lehčí terén, o tom není pochyb. Nicméně nutné přejezdy po dálnici zvládá, a když valím kolem kila, dají se skousnout. Ve vyšších rychlostech tu pochopitelně chybí ochrana proti proudícímu větru, takže nemá cenu nikam spěchat. Jak už zaznělo, převodovka dostala pět kvaltů, přičemž pětka je zpřevodována do rychlosti, takže řadový dvouválec točí při stotřicítce lehce přes čtyři tisíce otáček.

Triumph si slůvko Scrambler v názvu musí zasloužit, a proto na pár chvil mizím v lehčím terénu, kterému jdou na ruku rozumně zvolené pneumatiky. Pohodové svezení přírodou je opravdu příjemnou záležitostí a vrkání po polních cestách má něco do sebe. Prostě nikam nemusím letět a jen si užívám obyčejné svezení bez konkrétního cíle. Už dříve jsem zmínil dvojici jízdních režimů, kterou však doplňuje ještě třetí režim Offroad. Jakmile ho aktivuji, ocitne se zadní kolo bez ABS a kontrola trakce se dostává zhruba na třicetiprocentní účinek. Ano, tohle chápu a je mi jasné, že Street Scrambler není ryzím terénním nářadím, ale kdyby se trakce dala vypnout úplně, byl bych krapet spokojenější. I tak se to dá hezky odhrábnout, v zatáčce si lehce zadriftovat anebo vystřihnout nějaký prudší výjezd na hlíně.

Když už jsem v lehčím terénu, jdu do stupaček a v tu chvíli se nemůžu ubránit pokušení, takže si bez váhání dopřávám svižnější průjezd polní cesty a také lehčích skoků. Street Scrambler to celkem zdatně zvládá a když s ním jemně přistávám, tak ho pokládám jako do bavlnky, stejně jako mu musím vyhovět při průjezdu rozbitých cest. Každopádně Street Scrambler se pro větší divočinu nenarodil, a pokud bez offroadových taškařic nedokážete žít, doporučuji vyzkoušet Scrambler 1200 XE na plnotučném podvozku Öhlins. Při jízdě ve stupačkách, kdy se pozice těla posune více dozadu, vadí pravému lýtku výfukové svody, tím pádem tlačí chodidlo ze stupačky, což není zrovna příjemné. Nad tím ale musím mávnout rukou, protože Street Scrambler je primárně asfaltovým úderníkem, a když v jeho stupačkách přičuchnu k terénu, nemůžu očekávat zázraky a dovednosti devítistovkového Tigera.

Každá sranda někdy končí a mně nezbývá než konstatovat, že pár dní ve společnosti Street Scramblera jsem si výborně užil a každý kilometr stál za to. Bavil jsem se na asfaltkách, bavil jsem se v lehčím terénu, ale nestrádal jsem ani ve městě, kde mi přišla vhod drobná stavba, nízko položené sedlo nebo hezky vyhlazený motor s nádhernou zvukovou kulisou. Zkrátka tenhle britský švihák má co nabídnout za každé situace a myslím, že dokáže zaujmout jak zkušené borce, tak jedince, kteří se po letech do jedné stopy vracejí. Všichni bez rozdílu ocení velice dobré jízdní vlastnosti, lehkou ovladatelnost, ale i povedený vzhled klasické motorky, co se jen tak neokouká. Koneckonců, přesvědčili mě o tom kolemjdoucí, kteří se u Street Scramblera zastavili a vydrželi se jeho detaily poměrně dlouho kochat.

Náš testovací kousek dostal několik příplatkových prvků z originálního příslušenství za 59872 Kč a jmenovat mohu třeba hrazdu řidítek, přední horní blatník, sedlo, spodní padáky, brašnu nebo homologovaný výfuk a od toho se také odráží finální cena. V základu stojí 269 900 Kč a je na výběr ze tří barevných variant, přičemž mně sedí asi nejvíce tato barevná kombinace. Triump Street Scrambler není velkým jedlíkem a při normálním ježdění si řekne o méně než pět litrů.

 

Informace o redaktorovi

Vláďa Novotný (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 171 cm
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)
Honza Fuka - (Odebírat články autora)

Klady a zápory

+ jízdní vlastnosti, motor, jízdní pozice
+ stavitelné páčky, snímatelná guma zubatých stupaček
+ vkusný a střízlivý vzhled, kvalitní zpracování
+ pohodová charakteristika, universální použití


- víčko bez pantu
- topící svody
- rejd
- jízda ve stupačkách


POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Autoři článku obdrželi prémie 12 Kč od 2 uživatelů. Prémie jsou již uzavřené, děkujeme.
Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (0x):
Motokatalog.cz



TOPlist