CFMOTO 700CL-X Adventure vs. Moto Morini Seiemmezzo SCR: Čína, nebo poločína?

Kapitoly článku

Jak jsem to viděl já? Popravdě, dost podobně jako Zajoch a víceméně se jeho článek můžu podepsat. Kategorie scrambler je hodně komplikovaná a rozdíly mezi prvním a posledním scramblerem na trhu jsou propastně velké. Existují vyloženě terénní kousky, jako třeba Ducati Desert Sled nebo Triumph 1200 XE a potom ty silničně orientované jako je třeba právě tohle testované Moto Morini Seiemmezzo SCR. Jasně, můžeme být rádi, že je trh pestrý a máme z čeho vybírat, ale možná by někteří výrobci měli mít víc pokory a sebereflexe. Zkrátka stroj ze škatulky Scrambler by měl být použitelný na silnici i v terénu, a to znamená jisté nároky na ergonomii i podvozek. Kdepak, bylo naivní očekávat precizní jízdní vlastnosti na asfaltu a zároveň perfektní fungování v náročném terénu, to dá rozum, ale jistou dávku všestrannosti na horších silnicích a v lehčím terénu, ano. My tu máme CFMOTO 700CL-X Adventure a Moto Morini Seiemmezzo SCR, a tak se pojďme podívat, jak na tom jsou a jestli nemají ve svém názvu Adventure a SCR pro nic za nic.

Svezli jsme se se Zajochem ve městě, po horších i lepších okreskách a vrkli jsme si taky na polňačkách za městem. Sám za sebe musím říct, že za jízdy jsou obě motorky docela podobné a vyloženě mezi nimi nevnímám rozdíl jako hrom. V tom jsou mnohem víc jednoznačné technické tabulky, které dávají větší šance céefku s výkonnějším motorem, vyšším podvozkem a nižší váhou. Jenže na silnici to není tak jednoznačné a Moto Morini i CFMOTO nabízí velice slušnou ovladatelnost a jednoduché řízení. Celkem mě překvapuje, jak malý rozdíl vnímám v hmotnosti, což jde ruku v ruce s lehkostí řízení a čekal bych, že těžší Seiemmezzo SCR bude výrazně těžkopádnější a tím pádem náročnější na řízení. Není tomu tak a bez větších problému sedmistovkovému CL-X sekunduje. Rozdíl jako den a noc není ani v ergonomii, ovšem CFMOTO 700CL-X Adventure mi vyhovuje o maličko víc, zejména díky pohodlnějšímu sedlu a pocitově užší stavbě v oblasti kotníků. Moto Morini totiž tahá kotníky zbytečně moc od sebe a také povrch sedla, pěna i tvarování mi nehrají do noty.

Záměrně jsme se vyrazili sklouznout na menší okresky s horším povrchem, a tady se ukazuje, že ani CFMOTO, ale ani Moto Morini neohromí perfektním podvozkem, nýbrž docela průměrným. Za delší konec špagátu tahá CL-X, protože jeho stavitelné pérování se zdvihy 150 mm přeci jen filtruje rozbité asfaltky o něco lépe a vyčíst mu mohu snad jenom občasné zhoupnutí zadku. Seiemmezzo SCR je na rozbitých asfaltkách o poznání víc neklidné a nervózní, což na pohodě moc nepřidá. Moto Morini je prostě tvrdé až moc a už teď si říkám, jak se chce popasovat s lehčím terénem. Jestli má v něčem navrch, jsou to brzdy, protože prachobyčejné Bremba brzdí skvěle, což se o radiální brzdě J. Juan říct nedá. V tomhle směru by mělo céefko přidat a možná by stálo za to pouvažovat o druhém kotouči, protože jeden je očividně málo.

Když se soustředím na konstrukčně hodně podobné motory a jejich průběh výkonu, jsem opět u toho, že rozdíl není tak velký, jak bych podle technických tabulek čekal. Samozřejmě, že silnější motor céefka je za jízdy znát, ale na rovinu říkám, že to není až tak velký rozdíl, jak jsem si před svezením myslel a logicky očekával. Daleko větší rozdíl vnímám v průběhu výkonu, respektive dávkování, kdy Moto Morini působí hladším dojmem na plynu a reakce na otočení plynovou rukojetí je o kus plynulejší. Zkrátka kolik plynu tam dám, tolik ho tam mám, a tak to mám rád. CFMOTO mě fascinuje jistým kopancem, kdy s troškou nadsázky funguje jako výbušný dvoutakt, protože v určité fázi, přesněji řečeno s přechodem do druhé půlky rozsahu plynu, v něm čapnou saze.

Mohutný spodek a dynamický přechod do středního pásma nejsou silnou stránkou ani jedné mašiny, to je fakt, ale použitelné střední pásmo a přechod do vyšších otáček už stojí za to. Když řadovým dvouválcům nedám pokoj a pořádně je dráždím, tak jízda pěkně odsejpá a hned je to o větší radosti. V tu chvíli ale musím počítat s nástupem lehčích vibrací, které se dostaví u obou bez rozdílu, nicméně říkám, že to není nic hrozného, co by stálo za zdvižený ukazováček. Moto Morini i CFMOTO mají pochopení k pomalému průjezdu vesnic, kdy si nechají líbit docela nízké otáčky na vyšší kvalty, a přitom nijak neprotestují nervózním a ucukaným projevem či vibracemi. To je určitě fajn, protože jde o pohodové cesťáky, které se zrodily pro normální svezení bez velkých sportovních ambicí. Když to vezmu kolem a kolem, tak po stránce motoru na mě dělá o málo lepší dojem Moto Morini, a je bez diskuze, že si to vysloužilo hlavně reakcí na plynovou rukojeť, což má na svědomí prachobyčejné lanko na rozdíl od elektronického plynu céefka.

Bude to platit i v terénu, respektive na obyčejné polňačce? Dávám si stejný úsek ve stupačkách CFMOTO 700CL-X Adventure a Moto Morini Seiemmezzo SCR, a to co se dalo očekávat posvezení na silnici, se jenom potvrzuje. Ale hezky popořádku. CFMOTO 700CL-X Adventure má na nezpevněném povrchu papírově větší předpoklady, a to se potvrzuje. Těží především z lepšího pérování s vyššími zdvihy, takže rozbitou polní cestu filtruje lépe, ovšem je znát, že pro větší offroadové divočiny stavěné není. V terénu ale musím vyzdvihnout velice příjemnou ergonomii pro jízdu ve stoje a širší řídítka nebo skvělé rozměrné stupačky. Přesně tohle mi Moto Morini nedává a dost nahlas říká, že terén není jeho doména. No dobře, řídítka jsou srovnatelné, to bych mu křivdil, ale charakteristika pérování určitě ne, což se dalo očekávat a ničím příjemným není ani větší vzdálenost mezi kotníky. Proto je nasazení v terénu mírnější a svezení je hlavně o kochacím tempu.

Pokud bych měl Seiemmezzo SCR za něco pochválit, je to opět lankový plyn a dávkování výkonu a jsem v pohodě vlastně i s dávkováním a účinkem přední brzdy. Co je na pytel, to je pevné ABS na zadním kole, které se nedá legální cestou deaktivovat, a to by mělo být u scrambleru samozřejmostí. CFMOTO to umí, což je fajn a jak si na silnici přední brzda nezasloužila slova chvály, tak v terénu to není tak špatné a relativně dobře se mi s ní pracuje. Reakce na plyn je u CL-X stejně punková, jako na silnici, a to znamená nějaké ty mínusové body, podobně jako je schytá za nulovou ochranu spodku motoru, olejového filtru a výfukových svodů. V tom si mohou s Moto Morini podat ruce, protože také ochrana břicha Seiemmezza SCR stojí za houby.

Přesně to jenom poukazuje na skutečnost, že CFMOTO 700CL-X Adventure i Moto Morini Seiemmezzo SCR je potřeba brát hlavně za silniční stroje se vzhledem scramblerů. Ten mají na svědomí hlavně přední vysoko položené blatníky a drátěná kola obuta do pneumatik s hrubším vzorkem. Jestli má některý kousek blíž k terénu, je to CFMOTO 700CL-X Adventure, a to především díky o krapet lepšímu pérování a jeho vyšším zdvihům. Právě v tomto směru je mezi CFMOTO 700CL-X Adventure i Moto Morini Seiemmezzo SCR asi největší rozdíl. Musím přiznat, že jsem ale čekal rozdíl daleko větší po všech stránkách a ve výsledku jsem byl překvapen, jak blízko k sobě oba stroje mají. O sympatiích můžou rozhodovat maličkosti, a nejspíš rozhodne hlavně to, jak moc vážně to s terénem potenciální kupec myslí vážně. Nebo že by snad rozhodl vzhled? Mě designem oslovilo o něco víc u Moto Morini Seiemmezzo SCR, ovšem za jízdy tomu bylo na opak a cítil jsem se lépe za řídítky céefka.