Kymco K-XCT 125i: sporťák z dorostu

Na úvod ještě připomeňme, že třístovka nás loni v testu zaujala nejen vzpomínaným, pro Kymco už typickým, odvážným moderním designem. Tenhle skútr totiž zabodoval i na silnici spojením silného motoru, tuhého podvozku a dobré ovladatelnosti. V případě nové 125 změnili konstruktéři pouze obsah motoru, navenek zůstal K-XCT stejný. Dominantou stroje v bílém provedení (existuje ještě modrá a červená verze) je přední kapota se spoustou hranatých detailů. Agresivní sportovní výraz určuje dvojice světlometů a kratší zatmavený plexištítek, který vizuálně škádlí svými čertovskými rohy. Souhra ostrých tvarů a hran pokračuje přes podlahu a středový tunel ke dlouhé podsedlové části, zakončené LED koncovým světlem s blinkry. Praktickým i líbivým detailem jsou také úzká dlouhá madla spolujezdce. Do celkově sladěného sportovního designu tak nepasuje snad jen při pohledu zprava nadmíru fádně působící tubus koncovky výfuku. Nikterak se v případě letošní novinky nezměnila ani ergonomie a velikost a vybavení úložných prostor. Sedlo ve výšce 800 mm má sportovně tužší polstrování, v přední části je optimálně přizvedlé a řidičova část zakončená miniaturní bederní (či spíše jen prdelní) opěrkou je poměrně dlouhá a široká. Sedlo zkrátka řidiči nabídne adekvátní pohodlí a bezvadnou stabilitu při agresivní jízdě brzda-plyn i při překlápění v zákrutách. Spolujezdec je na tom už o chlup hůř – jeho část je kratší a tvrdší, naštěstí výklopné stupačky i slabá madla poskytují dostatek opory.
Ačkoliv je sedlo relativně vysoké, sama vysoká podlaha způsobí, že posez je ve výsledku poměrně hluboký, respektive kolena jsou dost pokrčená. Na podlaze kolem širokého středového tunelu přitom není dvakrát moc místa, takže nohy musí zůstat prakticky v jediné poloze. Před nohama naštěstí zůstává dostatečný prostor, takže otlačená kolena si z K-XCT neodnesou snad ani basketbalisti. V kategorii 125 ccm skútrů je tahle zmenšená třístovka i přes všechny výtky pořád nadprůměrně prostorným strojem.Dostatek místa skýtá hlavně podsedlový prostor – tam se trošku tetrisovým způsobem, ale nekonec přece jen hladce, vtěsnají i dvě otevřené přilby, a k nim přihodíte ještě pár drobností. Prostor je navíc osazen osvětlením na světločivnou diodu, tudíž vybití akumulátoru při nechtěném nedovření sedla zde nehrozí. Škoda jen, že tak velkému sedlu chybí hydraulická vzpěra. Ta by jistě eliminovala možná komicky vyhlížející, ale dost nepohodlnou manipulaci v prostorné vaně za současného přidržování vysoko rozevřeného sedla. Na uložení drobností za jízdy však slouží spíš přední hluboká, ale trestuhodně nezamykací schránka, kde lze díky 12V zásuvce třeba dobíjet mobil - jen ho tam hlavně nezapomeňte! 11litrovou nádrž nakrmíte skrze hrdlo ve středovém tunelu a v přední části skútru najdete i praktický sklopný háček na tašku. Změnu proti loňské silnější verzi nezaznamenaly ani ovladače na řídítkách (včetně pro Kymco typického vypínače světel), ani jednoduchá přístrojovka, z níž na vás mrkají základní kontrolky a velký digitální displej, informující kromě rychlosti také o otáčkách, hladině paliva a teplotě chlazení. Tuhými a titěrnými gumovými tlačítky pak lze přepínat celkové a dvě denní počítadla a nastavovat hodiny. Zde není co řešit – vše praktické a jednoduché; tak hurá startovat!Nakopávačku byste tu marně hledali, tahle 125 je odkázaná jen na elektrický startér. Jak už bylo řečeno, jedinou zásadní změnou letošního K-XCT je právě nová kubatura. Čtyřventilový kapalinou chlazený a vstřikováním krmený jednoválec známe už ze starších modelů Kymca, kde rovněž doplnil předchozí třístovky (Downtown). Motor naskočí i za studena hladce a tiše a jen nesmělé vrčení výfuku na volnoběh vám napoví, že agregát už pracuje. Motor svým výkonem 10,6 kw (14,4 k) těsně atakuje legislativní hranici a to nejlepší ze sebe vydá v 9000 ot./min. Točivá stopětadváca s poměrně těžkým strojem (pohotovostních 172 kg) nedělá při rozjezdech kdovíjaké prostocviky; pomalejší akcelerace je ještě umocněna malou vůlí na začátku chodu plynové rukojeti a nakonec i variátorem laděným spíše do tahu ve vyšší rychlosti. Městský hromadný autobus ani zatmavená oktávka na hlínách vás sice při oranžové na světlech nesešrotují, přesto vlažná akcelerace 0-30 km/h trošku kontrastuje s nepokrytě sportovním vizuálním provedením skútru. Nezapomeňme však, že stále sedíme na 125ce.
V rozmezí 30-90 km/h naopak zasluhuje K-XCT 125i pochvalu za plynulé rozprostření výkonu a okamžitou reakci na plyn. Dynamika jízdy v těchto městských a venkovských rychlostech je na danou kubaturu bezvadná, právě tady se ukáže sportovní duch skútru. Stopětadváca valí s trvalou agilitou kopec-nekopec i ve dvou až do devadesátky, a pokud máte dost trpělivosti a prostoru, pozvolna z ní nakonec vymáčknete nějakých 115 km/h (přičemž tachometr Kymco si svou tradiční desítku přidá). Příznivý dojem z agilního motoru podpořila i spotřeba cca 2,6 L/100 km, umožňující dojezd asi 420 km.Sportovním charakterem oplývá podvozek, který je pro potřeby 125 snad až naddimenzovaný, a stěží mu co vyčítat. Přední vidlice i dvojice zadních tlumičů s regulovatelným předpětím jsou v sériovém nastavení při sólojízdě přesně na hraně přijatelné tvrdosti – nejsou ani příliš tvrdé a obtěžující na pouličních výmolech, ani neztrácejí stopu na členité trati v nejvyšších rychlostech – zkrátka dobrý kompromis, jemuž není co vyčítat. Pro delší cesty se spolujezdcem lze navíc zadek přístupně a okamžitě přitvrdit. Celkově tak působí sportovně laděný podvozek s předním 14“ a zadním 13“ tuhým a přitom velice lehkým dojmem – skútr je tak nejen ve všech rychlostech naprosto jistý a stabilní, ale také až nečekaně lehce ovladatelný, což způsobuje hlavně docela malý rozvor kol. Manipulace na místě a v nízkých rychlostech je vzhledem k váze tak až snadná, menším postavám ale může působit problém kombinace vysokého sedla a nutnosti sundávat nohu z vysoké podlahy. Sportovní styl skútru je doplněn brzdami se stavitelnými páčkami – brzdy samy o sobě ale nejsou nijak brutálně ostré ani na nejtvrdší nastavení. Přední 260 mm a zadní 235 mm kotoučovka, obě s dvoupístkem, mají citlivý, ale spíše pozvolný účinek, takže při sportovní rychlejší jízdě je dobré nebát se vzít za ně trochu razantněji. Na závěr nesmíme zapomenout na ochranu řidiče před vrtochy počasí. Zatímco u běžných univerzálních dělníků jedné stopy to bývá jedna ze zásadních položek hodnocení, v případě sportovního skútru je nasnadě, že tohle nebude jeho nejsilnější stránka, jestli vůbec nějaká. Ovšem právě zde už třístovka velmi mile překvapila, a u K-XCT 125i tomu není jinak. Poměrně široká a vysoká přední kapotáž kryje nohy po celé šíři, ochrání také značnou část trupu. Zdánlivě malý štítek pak funguje naprosto parádně, kryje trup i částečně i ruce a ani ve vyšších rychlostech nepodporuje nepříjemné proudění vzduchu kolem hlavy. Tohle se prostě sportovnímu Kymcu povedlo.K-XCT 125i rozhodně není žádné titěrné pouliční honidlo, kterému v padesáti dojde dech, naopak jde o bytelný větší skútr, který s jistotou propluje městem a v rámci daného objemu poskytne i skvělou porci sportovně dynamické jízdy po obchvatech a hlavně na delších trasách mimo město. Tenhle skútr je pádným důkazem, že i „light verze“ větších modelů mají svůj smysl a že ani ony nemusí být jen chudými příbuznými svých silnějších sourozenců. Pokud se totiž ke zděděné vizáži, prostornosti a podvozku přidá také malý, ale šikovný motor s nižší spotřebou, dostatečnou agilitou a především nižší cenovkou, dostaneme stroj, který si své místo v nabídce s přehledem uhájí.
V případě K-XCT125i je způsob spojení výhod větších a menších skútrů, i přes drobné mouchy, totiž nadmíru sympatický. O ambicích Kymca napovídá ledacos i cenovka s cifrou 99 990 Kč, která K-XCT řadí mezi nejdražší stopětadvacítky na trhu. Velmi dobrá kvalita  zpracování, osvědčená výkonná technika, dostupnost náhradních dílů a celkově poctivé provedení skútru k tomu ovšem Kymco opravňují.