KTM 990 SM-T

Text: Matěj Oliva | Foto: Jarda Ducháček | Zveřejněno: 29.6.2009 | Zobrazeno: 57 374x

Kapitoly článku

Okruh

Ač cestovní, stále je SM-T modelem třídy supermoto, na oranžové akci v Milovicích jsme ho tedy měli možnost prohnat po motardové trati. Zde se ukázalo, o jak všestrannou motorku se jedná. Utažené zatáčky nejsou problém, stejně jako akcelerace na rovinkách. Jízdy trvaly 45 minut, tedy poměrně dlouho a na velice technické trati. Brzdy i po takové dávce zábavy fungovaly téměř stejně jako na začátku. Je ale přeci jen třeba pčítat s tím, že se nejedná o čistokrevné supermoto, takže raději vyražme na delší cestu.

Umístění zavazadel, město, dálnice

Naše cesta vede z Prahy přes Strakonice a Strážný na Salzburk a Zell am see, kde je cíl naší cesty. Předně je třeba naskládat na SM-T věci na víkend pro dvě osoby. Vypůjčili jsme si tedy od prodejce KTM Autonova Brno sadu originálních kufrů. Ty jsou ale určeny spíše pro jednoho jezdce na cestu do penzionu. Ke slovu tedy přišel také tankvak. S ním už jsme se poskládali celkem bez problémů. Pak už jen namazat řetěz a vzhůru na cestu. Nejdříve je třeba se vymotat z ucpané Prahy. I se spolujezdcem a kufry není manévrování mezi auty problém a díky širokým řidítkům a vysokému posazu má jezdec přehled a kontrolu nad strojem. Hydraulická spojka pak neunaví a stačí na ní jeden prst.

O něco horší je cesta po dálnici. Téměř litrový dvouválec dokáže bez větších problémů supermoto rozpohybovat přes dvousetkilometrovou hranici, ovšem maximální únosná

rychlost se pohybuje okolo stosedmdesátky. Pohodlná cestovka se spolujezdcem je někde mezi 140 – 150 km/hod. Přes menší rozměry polokapota poskytuje celkem slušnou ochranu, nicméně záleží hodně na aktuálním posazu jezdce a samozřejmě na jeho výšce. Každopádně nepočítejte s komfortem, který vám nabídne například model Adventure, nebo jiné velké cestovní motorky. Dálniční úseky jsou tedy spíše o překonání, než o požitkové jízdě. Po sjezdu na klasickou státovku už si jízdu opět užíváme a předjíždění pomalejších aut není ani se spolujezdcem problém. Motor pracuje bez problémů zhruba od 3500 ot., větší zátah se dostaví až v šesti tisících, odkud motor táhne lineárně až k omezovači. Ten zasahuje trochu nečekaně a nepříjemně, ale dá se na to bez problémů zvyknout.

Mattinghofen

Cestou jsme projížděli okolo odbočky na Mattinghofen, tedy rodiště SM-T. Neodolali jsme a zastavili na pár fotek, bohužel už bylo po pracovní době, takže podnik byl vylidněný.

Alpské průsmyky, jízda na vodě

První den v Alpách se konečně dostáváme na silnice, na které SM-T primárně patří. Než vyjedeme do hor, projíždíme údolními spojovacími silnicemi s dlouhými táhlými zatáčkami. Zde se SM-T chová naprosto příkladně a drží stopu. Jen bylo třeba nejdříve přidat dvě kliknutí na plně nastavitelné zadní jednotce WP. Poté si i se spolujezdcem můžete užít opravdu sportovní jízdu. Začínáme stoupat k mýtné bráně na slavný Grossglokner. Pochopitelně začíná pršet, takže přejezd průsmyku se odkládá, aspoň nastává jedinečná příležitost vyzkoušet, jak se KTMka bude chovat na vodě. Velkým plusem je zde motor, který má kultivovaný a uhlazený chod. Jezdce tak nezaskočí žádným cukáním při přidání plynu, nebo naopak zablokováním zadního kola, které může být na vodě více než nepříjemné. Další kapitolou jsou brzdy, které ač bez ABS fungují dokonale a dají se perfektně dávkovat. Radiální pumpa umožňuje přesnou odezvu a i kdyby se vám podařilo přebrzdit přední kolo, víte o tom ještě dřív, než se stihne přední guma utrhnout.

Druhý den už na průjezd Grossglokneru vychází počasí

dokonale, takže okolo deváté dopoledne už hltáme překvapivě prázdné nekonečné zatáčky. Zde se naplno projevuje síla SM-T. Perfektní odezva podvozku, sportovní pneumatiky Continental a pružný motor a rychlé řízení je přesně to, co dělá motorku v tomto terénu nepřekonatelnou. Cestou nahoru pak máte možnost smlsnout si na nějakém tom supersportu, kterému se do vraceček přeci jen tolik nechce. Nechám spolujezdkyni odpočinout a vrhám se do serpentin sólo. SM-T se překlápí s ještě větší lehkostí a co nevidět jsou odřené stupačky. Každý metr zatáček si užívám a pocit z jízdy umocňuje potřeba častého řazení a vytáčení motoru. Kdyby se nerozsvítilo hladové oko, tak tam snad jezdím dodnes.