Beta RR 350 Enduro vs KTM 350 EXC-F

Třistapadesátky jsme si přivezli do bývalého lomu poblíž Brodku u Prostějova. Jedná se o místo, kde jsme si už na jaře proklepli pětici čtyřistapadesátkových endur. Jelikož se nám rozmanitý terén líbil, vyrazili jsme sem i s třistapadesátkami z evropských luhů a hájů. Hned ze začátku musím konstatovat, že se obě mašiny v mnohém podobaly a nebyl mezi nimi pocítit tak evidentní rozdíl, jako když přesedáte například z pekelně ostré TM EN 450F na hodnou Betu RR 450 Enduro...

Když jsem přesedal z Bety na KTM, nebylo možné přehlédnout výškový rozdíl. KTM je docela vysoká a má velice úzké a poměrně tvrdé sedlo bez většího vykrojení. Beta je o kus nižší a její sedlo není tak úzké a tvrdé. To však neznamená, že by bylo nepohodlné a nějakým způsobem pro jezdce limitující. KTM pak může dělat nižším postavám trošku problém, a to zejména v těžkých enduro pasážích, kde je potřeba si čas od času šlápnout. Při usednutí za řidítka Bety má člověk pocit, že se ponořil přímo do jejího nitra, na čemž mají svů podíl výše položená řidítka. Naopak na KTM se sedí na téměř rovném sedle a řidítka nejsou tak vysoko. Posed na KTM se tedy podobá motokrosové mašině a Beta má zase blíže ke klasickému enduru.

V prvních metrech zjišťuji, že obě motorky jsou poměrně jemné a fungují už od velmi nízkých otáček a přitom působí neucukaným dojmem. Tahle vlastnost se mi líbí hlavně v technických pasážích, kde je potřeba mít cit, držet rovnováhu a terén zdolávat krokem. Beta je tady o chlup citlivější a její jednoválec se dá využívat téměř od volnoběžných otáček. Oproti vysoké KTM jí do karet hraje také menší výška sedla. KTM naopak těží z hydraulické spojky, která má naprosto jemný chod, takže šetří namožené zápěstí. Zde je potřeba podotknout, že i Beta dostala v sérii hydraulickou spojku, ale její chod není tak lehký a po kratší době je cítit unavené zápěstí.
Navzdory tuhému sedlu se KTM tváří po stránce ovládacích prvků jemnější, což platí i o sériově nastaveném podvozku. Na trialové pasáže mi tovární set-up naprosto vyhovoval, ale při motokrosovém lítání bych si ho dokázal představit tvrdší. Beta působí mnohem pevnějším a tvrdším dojmem. Nicméně rozbitou trať filtruje naprosto s přehledem a do rukou nejdou větší štosy. Konec konců, je na každém z nás, jak si pérování nastaví… rozhodující roli bude hrát váha jezdce a styl jízdy. Rozsah možností nastavení podvozku je obrovský a nevěřím, že by se někdo nemohl proklikat na to své ideální.  

Když se vrátím k projevu motoru, musím říct, že Beta díky laděnému a výfukovému systému funguje o něco lépe v nízkých a středních otáčkách. Také průběh výkonu kátéemky je velice lineární a jemný bez jakéhokoliv kopance. Dá se hodně dobře dávkovat, a v náročném terénu se člověk nemusí bát, že by při nechtěném vrknutí v mžiku hodil záda. Když dojde na motokrosovou trať, může se zdát výkon sériové EXC-F trošku utlumený. Nezbývá nic jiného, než hlavu přepnout na „dvoutaktní“ styl, což znamená více tahat a pohybovat se ve vysokých otáčkách.  Aby také ne, vždyť maximální výkon je položen těsně kolem 12 000 otáček za minutu, což je u ostrých endur dost neobvyklou hodnotou a leccos napovídá o temperamentu těchto dvou mašin. Výkon v tomto spektru otáček se šikne hlavně na motokrosových tratích nebo "erzetách" enduro soutěží, kde je potřeba valit pořádnou palici.

Když už jsme u srovnávání se čtyřistapadesátkou, tak je na tom po stránce ovladatelnosti třipade pochopitelně lépe. Každopádně se nedá říct, že by KTM 350 EXC-F či Beta RR 350 měla o tolik blíže k menší čtyřtaktní dvěstěpadesátce, jak hlásají reklamní slogany. Je ale fakt, že průjezdy pomalých a utažených zatáček jsou v sedle třistapadesátek velice příjemnou záležitostí. KTM je však o fous obratnější než Beta a zatáčkami prokluzuje s větší lehkostí. Podobné platí i při proplétání těžším terénem trialového charakteru. Příjemná je i stabilita testovaných mašin na rozbitém povrchu v přímém směru, úzké koleji, ale i krkolomném výjezdu. Stačí se „obout“ do stupaček a tlakem stehen korigovat požadovaný směr jízdy.

Beta vsadila na brzdy od Nissinu a kátéemka na Bremba. Brzdy bíločervené Italky odvádějí svojí práci velice slušně, dobře se dávkují a nevadnou ani po delší době lítání. O brembáčích kátéemky se dá říci to samé, ale jejich citlivost a festovní účinek je přeci jen o stupínek výš. K převodovkám evropských třistapadesátkových endur nemám větších výtek. Rychlosti pěkně zapadají jak nahoru, tak dolu, a jsou velice dobře odstupňovány. U KTM bych přeci jen přivítal o něco lehčí řazení neutrálu a delší jedničku.

Po nějakém čase za řidítky dvojice ostrých soutěžáků s třistapadesátkovým srdíčkem musím konstatovat, že se jedná o velice příjemné a jemné mašiny, které třídě enduro nezůstávají nic dlužny. Mašiny si jsou velice podobné a rozhodně se nejedná o vzteklé potvory, které by jezdce uštvaly hned po první motohodině. Díky nezáludnému a jemnému projevu motoru v nízkých otáčkách si poradí s krkolomným terénem trialového charakteru a díky výkonu ve vysokých otáčkách se člověk nebude nudit ani na motokrosových tratích či delších přejezdech lehčím terénem. Tvrzení, že se jedná o stroje s ovladatelností dvěstěpadesátky a výkonem čtyřipade není úplně mimo mísu, ale přeci jen ho chce brát s určitým nadhledem... Koneckonců KTM 350 EXC-F na mě zapůsobila o něco více "racing". Člověk si na na ni musí chvíl zvykat a teprve po nějaké nakroucené motohodině dokáže využít její potenciál a užít si ji na sto procent. Naproti tomu poměrně pohodlná a trialově naladěná Beta RR 350 Enduro padne rychle do ruky a člověk se na ní cítí jako doma od prvního okamžiku. A jak je na tom finanční stránka věci? Betu pořídíte za 179 500 kaček a na KTM budete muset naškůdlit ještě o 43 500 zlaťáků více, což není zrovna malý rozdíl. Třistapadesátková endura nalezneme v této chvíli pouze v nabídce těchto dvou evropských výrobců. Jejich asi nejbližší konkurencí je Husqvarna se svým modelem TE310 a nebo Husaberg FE390.