Keeway V302 C vs. UM Renegade Freedom 300: Harleye pro juniory

Kapitoly článku

Na cruisery téhle objemové třídy se vždycky tak trochu koukalo mezi prsty. Vždyť jde přece o kategorii vyhrazenou pro „velké kluky“ s velkými motory, jejichž spodní objemovou hranici ohraničuje malý Sporster! Jenže osobní představy o tom, jaké by motorky měly být, jsou občas prostě mimo, a při jejich vytváření je potřeba vystoupit ze svojí soukromé bubliny. Jasně, motorkář na vrcholu fyzické síly, který už má něco odježděno, a který na to finančně dosáhne, může s radostí sáhnout pro Harley nebo Indian, které zastíní většinu osobáků na silnici nejen objemem svých dvou válců, ale i cenovkou. Ale jak k tomu přijde osmnáctiletý kluk, který se poprvé v životě rozhodl, že to s těmi cruisery prostě zkusí, nebo jeho děda, který potřebuje zdrhnout z domu na ryby, ale naposledy jezdil na Kývačce před pětačtyřiceti lety…

Tady je situace docela jiná – to jsou potenciální zákazníci značek jako je Keeway nebo UM, kteří budou vděční za nabídku cruiserů malé objemové kategorie. Jejich výkony je nevytrestají, cenovky neudělají nezacelitelnou díru v rozpočtu, a když se jim motorka začne při otáčení na místě kácet, hravě její kilogramy udrží. A když náhodou neudrží, tak škody opraví za rozumnou cenu.

Nemluvě o tom, že jim pravděpodobně nebude vadit čínský původ obou motorek, potažmo ani fakt, že zatímco Keeway je prostě přiznaně čínskou značkou, UM má na předním blatníku výmluvný šítek „USA Originated“. Ten ovšem svědčí jen o tom, že vedení firmy, která původně vznikla v Kolumbii, najdeme na americké Floridě. Motorka jako taková je potom kompletně z Číny.

Ty dvě motorky, které jsme si s Honzisem vzali do srovnávacího testu, sice spojuje kategorie, ale jinak si vlastně moc podobné nejsou a jdou každá svojí cestou. Zatímco UM sází na specifický, trochu retro styl – byť třeba osvětlené linky na bocích nádrže k tomu moc nepasují a celé to působí jaksi „neuspořádaně“, Keeway sází na jistotu a pasuje se do role junior-Sportsteru. A popravdě až na nápis „Benda“ v předním světle, odkazující na značku, pod kterou se motorka prodává na některých trzích, není designu co vytknout. Keeway má pěknou nízkou siluetu a vyloženě parádní jsou opticky „macatá“ kola, tvořená černým ráfkem a pneumatikou s vyšším profilem.

Ten vůbec nejdůležitější prvek, který odděluje zrno od plev a UM Motorcycles od Keeway, se ale nachází v samotném srdci stroje, a jde pochopitelně o motor. Zatímco UM má jednoválec, Keeway se pyšní prďáckým vidlicovým dvouválcem. A ruku na srdce, právě dvouválec je hlavním důvodem, proč Keeway vyhrává tohle porovnání.

Nedá se říci, že by UM nedůstojně znělo, a už vůbec ne, že by nedůstojně jelo. Ale je prostě holou pravdou, že drnčícím jednohrnkem nikoho moc neohromíte, a těch 30 koní vám neumožní ani dostatečně efektní odlet. Keeway má sice koní na chlup stejně, ale celkový projev motoru propůjčuje úplně jiný zážitek. Dvouválec má vážně moc hezký zvuk a vždycky když jsem slyšel Honzise, jak se přede mnou rozjíždí, musel jsem uznale pokývat hlavou.

Za jízdy pak není rozdíl ani zdaleka tolik v dynamice, jako ve všech ostatních aspektech. UM umí ve středním pásmu otáček pěkně potahat, ale charakter jednoválce se tady projevuje tím, že je ideální spektrum otáček dost úzké. Nechte otáčky spadnout moc nízko a dočkáte se vibrací a cukání – vytočte motor příliš vysoko a dostaví se letargie a s ní zase i vibrace, nepříjemně prostupující stupačkami. A navíc je tu převodovka, která je na cruiser až příliš krátká. Jednička působí jako redukce na tahání přívěsu do kopce, šestku tam nakopete v šedesáti a pak v osmdesáti každou chvíli hledáte sedmičku – příjemná cestovní rychlost je tak kolem devadesáti. Oproti tomu dvouválec v Keeway si lebedí v mnohem širším spektru otáček, kde příjemně a kontinuálně táhne, zdaleka tolik nevibruje a o něco delší převody působí přirozenějším dojmem.
Bohužel pro UM, Keeway bere cenu prakticky i za každý další hodnocený aspekt. Jeho zpracování je preciznější – UM má kyvku z jeklu, vpředu obyčejné vidle a nejobyčejnější brýle, Keeway má kyvku hliníkovou, vidle sice obyč, ale obrácené, a moc hezky zpracované brýle. Hezčí jsou i různé detaily v podobě plastů, spojovacích materiálů, svárů nebo třeba digitálního budíku.

Ve prospěch Keeway hraje i samotná jízda. Mně se sice na UM o malý kousek lépe sedělo díky vyšším řídítkům, vytaženým směrem k jezdci, takže jsem se v jeho sedle mohl pohodlněji rozvalovat, ale Keeway tenhle nedostatek vyvážil mnohem komfortnějším podvozkem, lépe odpovídajícím cruiserovému stylu. Zejména v kombinaci s pružnějším a příjemnějším motorem jde prostě o lepší svezení.

S Honzisem jsme se shodli na tom, že tužší odpružení UM má výhodu jen v tom, že motorku stabilněji podrží v rychleji projížděných zatáčkách, ale ani tak nepočítejte s tím, že byste se nějak rozvášnili – poměrně rychle se na UM přihlásily ke slovu stupačky drhnoucí o zem, což jsem u Keeway s jeho výše umístěnými stupačkami nezažil. Nezávisle na porovnání musím nicméně obě motorky pochválit za to, jak bezproblémově prostorově pohostily i hovado mých proporcí. Přestože se jedná o malé cruisery, neměl jsem pocit, že bych na nich seděl jako vosa na bonbónu.

Faktem je, že i když jsme kolem motorek dlouze chodili a dlouze o nic diskutovali, vlastně jsme nenašli prvek, v němž by UM proti Keeway citelně vynikalo. Není to špatná motorka – to ani náhodou, ale prostě není tak dobrá, tak pěkná, nemá tak příjemný motor a nejezdí se na ní tak fajnově, jako na Keeway. Svoje nedostatky navíc neobhájí ani při porovnání cenovek – UM je sice levnější, ale bavíme se o částkách 122 900,- proti 129 990,-. I když v téhle cenové relaci může hrát roli každá tisícovka, tady nejde ani o 10 % rozdílu, a za tu jenom trochu vyšší cenu zkrátka dostáváte bez diskuzí lepší motorku.