ktm_duke_890gp




Top Gun: Suzuki Hayabusa vs Kawasaki Ninja H2 SX

Co si takhle na chvíli zavzpomínat na přelom milénia, kdy vrcholil boj o nejrychlejší motorku na Zeměkouli? Jak? Vezmeme přímého potomka jednoho z legendárních bojovníků, k němu postavíme novodobou interpretaci na toto téma a vyrazíme s nimi na letiště změřit, kdo je rychlejší. Vyhraje stará dobrá Hayabusa, nebo přeplňovaná Ninja?

Není zapnut JavaScript. Tento text má být nahrazen přehrávačem.

Kapitoly článku

Suzuki představila novou Hayabusu pro loňskou sezónu a na našich stránkách už je to taková stará známá. Dnes už asi leckdo zapomněl na částečné zklamání, které po jejím představení přišlo. Neobjevilo se tehdy žádné přeplňování, žádná nejsilnější motorka světa, spíš jen návrat do katalogu s nutným doladěním pro 21. století. Základní koncepce a konstrukce z konce devadesátých let s dlouhým nízkým podvozkem a hliníkovým litým rámem u Hayabusy zůstala, stejně jako řadový čtyřválec o objemu 1 340 cm3. Ten se dočkal jenom takového lehkého Euro 5 pohlazení, které mu vykouzlilo silnější střed a nízké otáčky, takže by ve finále nová Busa měla být rychlejší než předchůdce i přes svůj papírově horší výkon. Sice píšeme horší, ale pořád ukáže masivních 190 koní a 150 newtonmetrů. Navrch pak dostala nový vzhled, lehoulince upravenou geometrii, kde se zostřil úhel řízení z 24° na 23° a s tím se zkrátila také o 7 milimetrů stopa. Plně stavitelné tlumiče KYB dostaly optimalizované nastavení, zadní centrál k tomu také jinou upravenou konstrukci, o brždění se starají lepší brzdy se třmeny Brembo Stylema a většími 320mm kotouči. Hlavně ale legendární sokol dostal elektronickou výbavu hodnou této doby, kde najdete skoro vše, na co si vzpomenete. Přitom je to tady takové nenásilné s tou krásnou čtveřicí analogových budíků na přístrojovce. Jak už ale bylo řečeno, Hayabusa byla novinkou pro rok 2021, kdy jsme jí věnovali hodně prostoru.

Vyzkoušeli jsme ji snad ve všech režimech i počasí

Proto se přesuneme k druhému aktérovi tohoto srovnání, který je plnohodnotnou novinkou pro sezonu 2022 a také se o něm s trochou nadsázky dá říct, že nám ukáže, jak by Busa mohla vypadat, kdyby v Suzuki poslechli své fanoušky a postavili Sokola zcela nového s přeplňováním. Teda abychom to uvedli na pravou míru, stoprocentní novinka to zase není. Ninju H2 SX Kawasaki představila už v roce 2017 a v nabídce vydržela do příchodu nové emisní normy. Ta zapříčinila, že přeplňovaný cesťák z nabídky vypadnul, aby se do ní se slávou zase vrátil pro rok 2022. S přeladěným motorem, zcela novým vzhledem a také s hodně bohatou výbavou, kde se nejvíc probírá radarový systém ARAS – dvojice radarů, adaptivní tempomat, varování proti srážce a hlídání mrtvého úhlu v zrcátkách. Detailní samostatný test novinky už jsme na stránkách zveřejnili, dnes si trochu zavzpomínáme na dobu, kdy šlo o to být nejrychlejší, a v tom hraje prim výkon. Kawasaki má stejně jako Busa řadový čtyřválec, ale o objemu 998 cm3. Její trumf je ale v kompresoru, který dotlačí motor k rovným 200 koní doplněných o 137, 3 newtonmetrů. Když to porovnáme s konkurentkou, máme tu vyšší výkon o deset koní, na druhou stranu ztrácí necelých 13 newtonmetrů a stranou nemůžeme nechat ani to, kdy špičky přichází. Suzuki maxima výkonu dosáhne v 9 700 otáčkách, veškerý točivý moment je k dispozici dokonce v sedmi, oproti tomu u Kawasaki si na vrchol krouťáku musíte počkat o 1 500 otáček déle a všechny koně dokážete využít až když motor kokrhá 11 000 otáčkami. Leccos by mohla napovědět ještě hmotnost, ale tam je to docela vyrovnané, když Kawa převyšuje Sůzu o pouhá dvě kila – 266 vs. 264. Jak tohleto dopadne…?

Kompresorová Ninja je výkladní skříň technologií Kawasaki

Jenže nejdřív se musíme na letiště nějak dostat. S Kamilem Holánem si dáváme sraz v Praze v redakci a rozebíráme si stroje. Já vím, že mě čeká s SX ještě několik dalších dnů, takže si na ní počkám a beru si starou známou Hayabusu. Na místě je znát, že je jí pořádný kus, ale nízké sedlo je plus a veškeré manévrování jde zvládnout v pohodě. Kawasaki má sice sedlo výš, ale pořád to není nic, o čem byste horlivě vyprávěli v hospodě příběhy, „že jste přeprali bachyni.“ To spíš budete vyprávět, jak je příjemná. Kamila hodně překvapilo, jak je motorka s kompresorem, od které čekáte všechny ty výkony a divokost, ve městě příjemná a jak snadno jsme Prahou proklouzli. A já to musím potvrdit. Vlastně je obdivuhodné, jak snadno tyhle motorky projedou městem. U každé si zprvu musíte zvyknout na odezvu plynu, ale to trvá chviličku a pak je to pohoda. Jedou od nejnižších otáček, samozřejmě mají dostatek výkonu na předjíždění všeho, jen na té Buse se člověk trochu víc nadře. Ne že by byla nějaká vzdorná, ale prostě je tu ten jasně sportovně orientovaný posez, kdy i na městském okruhu ve špičce co chvíli odlehčuju rukám.

Hayabusa sice dostala řídítka o něco málo blíž k jezdci, pořád je to ale sportovec

O dost přirozenější prostředí je pro ní i pro její dnešní sokyni dálnice, jenže to by nesměl být rok 2022, kdy autem jezdí úplně každý, dokonce i ten, kdo by v něm za volantem díky nesvéprávnosti sedět neměl… Levý pruh, kde se slávou jedeme tachometrových 140 km/h není na Hayabuse žádným extra vysvobozením. Sice vnímám krásně fungující aerodynamiku, ale nudíme se i já i motorka. Kamil na Kawě vypadá stejně, navíc se s tím jako správný závodník úplně nemaže, takže rychle ale elegantně a hlavně bezpečně se nakonec probojujeme na státovku. Zlatá dálnice vám povím. Devadesát je ještě ubíjejících a netrvá dlouho, kdy začínám cítit své dlouhé nohy. Protahuju ruce, nohy, ruce, nohy, občas zatáhnu za plyn a někoho předjedu. To je jediná světlá stránka cesty, kdy se ukáže krásná síla toho sametového motoru. Nádherně se sbírá od nízkých otáček a už tam má síly na běžné rychlé proplouvání krajinou dost. Nevypadá ale, že by s tím kompresor nějak výrazně válčil, co ale vidím už teď zezadu, že si Kamil nijak neulevuje a vypadá spokojeně. Ta Kawa bude asi vážně pohodlná… Já se tak můžu aspoň těšit pohledem na 4 krásné analogové ručičkové ukazatele, které decentně doplňuje malý barevný displej. Tohle se neokouká, a i když jsou ty barevné velké displeje pěkné, tohle by mi bohatě stačilo. 

Se Suzuki splynete lépe, na Kawasaki je to zase pohodlnější při běžném tempu

Taky teda u té jízdy mám dost dobrý pocit. Sice troch trpím, ale ležím na tom jako závodník a prostě si připadám dobře, jako ten rychlý desperát. Přitom ale v jízdě není ani náznak agrese. Ten dojem podporuje i mocné hučení čtyřválce, jo, tohle ukojí kdejaké ego. Naštěstí už sjíždíme na zapadlejší cesty, kde se ukojí i ego řidičovo. Otáčky stoupají, do hry se dostává rychlořazení, teda vlastně zase tolik ne. Tyhle motorky mají místo plynu ovladač na otáčení zeměkoule a řadička je jen volič intenzity a do určité míry agresivity. Z dvojky na trojku řadím v necelých 7 000, mám tam 120 a vytočená trojka znamená nějakých 180 km/h. Je vám teda asi jasné, že při svižném svezení moc řadit nemusíte. Navíc na tu trojku můžete jet v obci šedesát. Jak říkám, chcete brutální výjezdy? Dejte jedničku a dvojku. Chcete rychlou plavnou jízdu? Dejte trojku. Na čtyřku už je to spíš economy run a pět šest jsou vyloženě na rychlé přesuny. I tak je ale pořád jízda hodně rychlá s rychlostmi často a o dost překračujícími okreskový limit. Přitom mi to vůbec nepřijde. Neochvějná stabilita, komfortně nastavený pevný podvozek a i přes ty kilogramy krásná ovladatelnost. Navíc je tu nízké sedlo, takže se dočkají vzrušení i kolenní slidery. Jedeme spíš otevřenou krajinou, ale po cestě potkáváme i jedničkové vracáky a ani tady není s Hayabusou jediný problém.

Zvědavost ale stoupá, a protože si myslím, že se blížíme k cíli, troubím na Kamila a v obci vyměňujeme motorky. Cože? Tohle že je stejná kategorie? Na H2 SX si teď po přesednutí přijdu jako na cestovním enduru. Vrchní polovina těla parádně vzpřímená, rozhled mám jak Papež ze svého legendárního skleněného vozítka, v rukou širokánská řídítka jak na GS a ty nohy! Díky Kawo za tolik prostoru! Doufám, že v tom vidíte tu nadsázku, SX opravdu nemá řídítka široká jak cestovní enduro a i zbytek jízdní pozice je silniční, ale to je právě to kouzlo přímého porovnání a po přesednutí z toho nízkého letadla jsem to tak několik kilometrů vnímal. Dokonce jsem se z toho chvílemi až kochal. Jenže na to není čas, pořád jedeme naším svižným tempem, takže je lepší být ve střehu. Také tady nemusím kolečka v převodovce nijak prohánět, abych stíhal a i tady je dosažení absurdní průměrné rychlosti neuvěřitelně snadné. Vlastně možná ještě snadnější. Řízení Kawasaki je takové automatické, uvolněné a není to jenom tou jízdní pozicí, kde si po té změně fakt lebedím. Je to i způsob, jakým vás Suzuki vtáhne do děje, zatímco Kawasaki vás od něj spíš drží trochu stranou. Suzuki na vás mluví z airboxu, z koncovek, jste v ní zaklesnutí, takže tvoříte jeden celek, trochu vás to bolí, ale celkově z toho máte sportovnější dojem. Místo toho si SX krajinou jen tak pluje, vy ho skoro ani neslyšíte, dokonce ani to štěkání kompresoru po ubrání se k vám moc nedostane, podvozek všechno hezky filtruje a k vám se toho ve finále ani tolik nedostane. Teda ve srovnání s Hayabusou. Je tady zkrátka strašně znát rozdílný přístup ve vývoji. Zatímco Hayabusa byla kdysi špičkou sportovního světa a až s postupem času se dostala do katalogové škatulky sport tourer, Ninja H2 SX je od začátku postavená jako sportovně cestovní mašina. Odpovídá tomu jízdní pozice i to, jak si vás hýčká. Vsadím se, že kdybychom jeli na nějaký delší trip, cestu budeme chtít oba absolvovat právě na Kawasaki.

Co jí ale ani jeden neodpustíme, jsou brzdy. To cestovním zaměřením Kawasaki neokecá a zase je to hrozně znát při přímé konfrontaci. Suzuki brzdí tak, jak by takhle rychlá moderní motorka měla. Třmeny Stylema se zakusují hned s akurátní razancí, nejsou kousavé, ale je tam dostatek síly a krásně se dávkují. Po přesednutí sáhnete na páčku Kawasaki a nic. Musíte za ní vzít o dost víc, aby se dostavil podobný účinek a to nás ani jednoho nebaví. Jo, člověk si zvykne a samostatně to asi tak zásadně vnímat nebude, ale při tom porovnání to je do očí bijící. Vsadím boty, že u verze SE, kde jsou třmeny Brembo, to bude ta správná písnička. Už v základu je taky adaptivní tempomat, který jsem rychle vyzkoušel i na okresce. Neměl problém se držet motorky, i když v nějakých větších zatáčkách ji ztratil a když jsem si to schválně namířil na auto na blikačkách u krajnice, vážně jsem čuměl, jak to flekuje. Víc jsem se mu ale věnoval v samostatném testu, takže kdo nečetl, může si doplnit vzdělání tam. My už stejně dojíždíme na letiště, kde mrkáme na spotřeby a nestačíme se divit. Jeli jsme spolu celou dobu a Kawasaki ukázala necelých 10 litrů, zatímco Suzuki to dala s o tři litry menším průměrem. Jenom to ještě doplním, že během sólo testu se spotřeba běžně pohybovala kolem sedmi litrů.

Teď je ještě chvíle klidu, focení a točení a za sebe musím říct, že takhle na runwayi to motorkám moc sluší. Nová Hayabusa se mi líbí, už jsem do těch jejích tvarů dozrál a ta poslední generace se vážně povedla. Navíc je krásně postavená a čiší z ní solidnost, škoda jen, že je v té matné šedé, v lesklých variantách vynikne ještě víc. Parádní lak má vedle toho Kawasaki. Zelená perleť na sebe na sluníčku strhává pozornost, i černá je pěkně hluboká. Navíc je lak na exponovaných místech „kouzelný“, sám se umí opravit v případě drobného poškrábání, typicky „šmouhy“ po mytí a leštění. Nečekejte, že to zacelí šlic od zipu, ale i tak je to fajn a přidává to na hodnotě, kterou i tady cítíte z každého detailu. Mimochodem hodnota, to je taky velké slovo do pranice. Suzuki si cení Hayabusu na 439 900,-, Kawasaki svou Ninju H2 SX na 599 900,-. Ovšem, to platilo pro model 2022! Dvacettrojka po inflační náloži povyskočila na 619 900,-. To už je hromada peněz a může to být pádný argument při rozhodování, i když obě budou ve finále asi pro někoho trochu jiného.

Teď už ale konečně přišel čas na to zjistit, kdo je rychlejší. Jestli stará atmosférická škola, nebo sci-fi přeplňování. Nečekejte žádnou exaktní vědu a přesná čísla na desetiny, rozdali jsme si to pěkně po staru, ale určitou představu nám to dalo. Disciplíny byly čtyři. První klasická čtvrt míle s pevným startem, druhá zrychlení na trojku z 60 km/h, potom pružné zrychlení ze 130 km/h na šestku a na závěr brzdy ze stovky. Nejvíc času jsme věnovali dragsterovým soubojům. Žádné hrátky s elektronikou, launch controlem a dalšími berličkami, u obou motorek jsme nastavili nejostřejší defaultní režimy a šlo se na to. Před první jízdou jsem měl teda malou dušičku, jak se vyrovnám zkušenému závodníkovi, ale nastavil jsem rozumné otáčky, nadávkoval spojku a nakonec jsem vypálil a profrčel na Ninje cílem první. Druhou rundu už to Kamilovi vyšlo lépe a Hayabusa vyhrála. Třetí kolo jsme si motorky vyměnili. Viděl jsem, jak start trefil lépe Kamil, udělal si drobný náskok, ale já jsem se pečlivě poskládal a nechal Busu zazpívat. Pěkně jsem dotáčel kvalty a nakonec se na čtvrt míli dostal do vedení. Poslední jízdu jsem schválně nechal Kamila od cíle odjet prvního a využil jsem všechno, co v Hayabuse je, abych ho dojel, předjel a zvítězil.

V pružném zrychlení to bylo vyrovnanější, do určitého momentu to byla plichta, ale jak se Busa začala nadechovat, šla zase nekompromisně dopředu a potvrdilo se to i ve zrychlení ze sto třiceti. Kawasaki vypadala na začátku nadějně, ale roztočená třináctistovka s pečlivě zalehnutým lehkým jezdcem šla nakonec stejně na první místo. Tohle bylo docela překvapení, protože právě ve špičce by tabulkově měla mít Kawsaki navrch. Svou roli určitě hrály kilogramy, fér by bylo to poctivě dovážit, ale při sprintu na čtvrtku jsme prohodili motorky a stejně to vítězně vyšlo pro Suzuki. Objem ničím nenahradíš, zkrátka platí i v tomhle případě. A vzorně jsme si motorky prohodili i při brždění, kde zase zlato urvala Suzuki. Ve všech případech zastavila dřív. Svou roli hrála určitě výkonnost brzd ale také nastavení ABS. Kawasaki se snažila a předním kolem urputně pohvizdovala na limitu, Suzuki byla ale taková vyrovnanější a jistější. Na tom všem má ale asi největší podíl celková konstrukce. Dlouhá nízká Suzuki je prostě postavená na co nejefektivnější zrychlení a to v obou směrech, zatímco Kawasaki je cesťák. Ale nemyslete si, taky Suzuki má své mouchy. Ani jsme nemuseli dávat tvrdé brzdy, stačilo dát pár koleček po okruhu na letišti s bržděním a páčka dávno nebyla na svém původním místě.

Ano, spravedlivější by bylo vzít Ninju H2 ale koukněte na nabídku Kawasaki. Už není v nabídce. H2 R je zase jiný vesmír, který bychom navíc museli přivézt na letiště dodávkou. Nakonec to srovnání ale mělo svůj smysl a ukázalo, jaký je v těch motorkách rozdíl. Hayabusa je tou starou dobrou legendou přitahující týpky, kteří pořád baží po adrenalinu a mají rádi takový ten starý feeling z motorky, kterou doopravdy řídí. Naproti tomu je Ninja H2 SX vybroušený cestovní expres, který vás s minimem námahy přepraví v pohodlí absurdní rychlostí na druhý konec světa. A nemyslete si, i ona vám přitom dokáže pěkně rozšířit zorničky.

Informace o redaktorovi

Honza Zajíček (Odebírat články autora) - Výška redaktora: 183 cm
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)
Jarda Ducháček - (Odebírat články autora)

Kterou stíhačku byste si vybrali vy?

  1. Hlasováno: 68x
  2. Hlasováno: 190x

Hlasování

Dotazník se zobrazí pouze přihlášeným uživatelům. Nejste bohužel přihlášení, tuto akci můžete provést v pravém horním rohu nebo se nově registrovat.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Autoři článku obdrželi prémie 135 Kč od 6 uživatelů. Prémie jsou již uzavřené, děkujeme.
Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (2x):



TOPlist