Voge 500AC vs. RVM by Jawa Scrambler 500: Retro s asijskými kořeny

Chtěl bych to tak, a to opravdu moc! Ptáte se, co? No přece ryze českou mašinu s logem Jawa na nádrži, u které bych drbnul za plyn, poslal ji na zadní a v tu ránu by mě zahřálo u srdce. Hřál by mě pocit, že naše značka vyrobila zábavnou a šmrncovní motorku, kterou prostě musím mít doma. Ano, klidně by mohla vypadat jako tohle RVM, protože jeho design není vůbec špatný a nejen díky zadnímu letmáči a jednoduchému čistému designu vypadá opravdu skvěle. Problém je v tom, že kromě česko-argentinského projektu RVM by Jawa Scrambler 500 existuje ještě několik dalších na chlup stejných variant čínského stroje od značky Kove, a ty odlišuje pouze jiné logo na nádrži. No nic, musím doufat, že se to jednoho dne zlomí a dočkám se nějaké povedené Jawy Made in Czech Republic. Teď se ale budu muset smířit s tím, že se tenhle srovnávák neponese v duchu český naháč vs. Číňan, ale Argentinec vs. Číňan, respektive Číňan vs. Číňan.

V kalendáři se mi objevila informace, že nás čeká srovnávák dvou menších čínských naháčů, které spojuje jednak původ a také na chlup stejný motor. U toho vtipná poznámka: Vláďo, ty si vezmeš Jawu, dáš to? Možná už proto jsem se kousl a řekl si, že to dám a zkusím se oprostit od melancholických nálad a na Voge 500AC v porovnání s RVM by Jawa Scrambler 500 se podívám vyloženě pragmatickým pohledem. Zkrátka na dvou docela jednoduchých motorkách se svezu a zjistím, jestli fungují a jestli svými kvalitami odpovídají ceně kolem sto šedesáti tisíc kaček. Je to málo nebo moc? To je otázkou, tím spíš, že cena není až tak daleko od podobných motorek renomovaných japonských značek.

Při pohledu na ryze silniční Voge 500AC se nemůžu ubránit myšlence, že se nechal inspirovat mým oblíbeným Triumphem Trident a že se snaží být jednoduchým strojem po stránce vzhledu, konstrukce i výbavy. Jeho vzhled mě vyloženě neurazí, ale na rovinu říkám, že ani neohromí. Jasně, souhlasím, hodnocení vzhledu je vždycky vyloženě subjektivní záležitostí, a jak se říká, někomu se líbí holky a někomu vdolky. Z mého pohledu vypadá RVM o kus líp a skoro si dovolím tvrdit, že na čínský stroj vypadá opravdu skvěle a nestyděl bych se ho zaparkovat u kavárny a po jeho boku vysrknout jedno intenzivní ristretto. Být ale Scrambler můj, nikdy bych mu nenaordinoval ten hroznej držák kufru, co zničí docela povedenou zadní partii, které dominuje letmo uložené kolo, krátký blatníček a dvě výfukové koncovky. Teď mě zabte, ale za čistý a kompaktní vzhled by se nemusel stydět ani designér s italským pasem, jehož kreativita byla do jisté míry limitována rozpočtem, ovšem i přesto si prosadil kupu doplňků z poctivého kovu a hlavně parádní vyplétaný letmáč. Vzhled už ale nechme plavat a pojďme se radši svézt.

Jelikož tu máme motorky se stejným motorem Loncin, úplně nejdřív se zaměřím na projev dvouválcového řaďáku, který je záležitostí nejen této dvojice, ale i dalších mašin nejrůznějších výrobců. Platí tady pořekadlo, když dva dělají totéž, není to totéž, respektive když dva použijí totéž, není to totéž? Platí! A je to cítit od první chvíle, kdy si motorky střídáme a proháníme na stejném úseku. RVM je pocitově mnohem mírnější, gumovější a dá se říct, že plynulejší než Voge. Mně to rozhodně dává smysl a u kategorie scrambler podobnou charakteristiku vítám, tím spíš, když se za jeho řídítky příležitostně podívám do lehčího terénu. Scrambler je velice příjemný na plynu a líbí se mi jeho lineární průběh a přátelský projev. Samozřejmě že to není žádný bouřlivák, což se logicky od čtyřtaktního pětistovkového řaďáku s maximálním výkonem 43 koní ani nemůže očekávat, nicméně pokud se točí, celkem upaluje. Je pravda, že vršek motoru není tak silný a mám pocit, že je mu ubráno ve prospěch spodku a středního pásma, které využívám nejčastěji.

Sedám na Voge a v tu ránu cítím, že jeho motor je naladěn poněkud jinak, přesněji řečeno působí ostřejším a mnohem živějším dojmem. Projev motoru také v tomto případě odpovídá kategorii a silniční Voge nahlas říká, že chce platit za většího nezbedu. Je bez diskuze, že jede víc a Scrambler by si z něho klidně mohl vzít příklad. Příjemným překvapením jsou téměř minimální vibrace, a musím přiznat, že jsem tu nějaké nepříjemné brnění ve větším rozsahu očekával. Ani na ervéemku nenacházím nic, co by stálo za velké lamentování, ale je pravda, že ve vyšších otáčkách je oproti Voge něco znát. Celkem zajímavé je to, že mám rozdílný pocit z převodovek a opět platí, že RVM působí vláčnějším a jemnějším dojmem v porovnání s Voge, jehož šestikvalt je o trošku tvrdší, a tím, jak funguje, se mi líbí víc.

Ani jízdní vlastnosti nemluví jinou řečí a vlastně se dá říct, že odpovídají charakteristice motorů. Tady je potřeba připomenout, že Voge je čistokrevným silničářem na sedmnáctkových kolech bez sebemenších terénních ambicí, zatímco RVM se hlásí ke kategorii scrambler, a tím pádem má větší přední kolo, přesněji řečeno osmnáctku, která je nakombinována se zadní sedmnáctkou. Scrambler se na silnicích i přes větší přední kolo strašně příjemně ovládá a jednoduše řídí. Přijde mi lehký do ruky a až nečekaně obratný, což bude do jisté míry ovlivněno níže položenému těžišti. Vůbec nejvíc se za jeho řídítky bavím na silnicích nižších tříd, kde není nouze o zatáčky a jak to tak chodí, dost často ani o horší povrch. Právě tady Scrambler tahá eso z rukávu a na horším asfaltu odvádí velice slušnou práci. Je bez debat, že ervéemko není extra offroadoě orientovaným scramblerem, ale spíš univerzálem, který si v klidu poradí s rozbitými asfaltky, a když dojde na lámání chleba, popasuje se i klasickou polňačkou. Při silničním ježdění na mě pérování nedělá vůbec špatný dojem, a když netlačím na pilu, dává mi, co potřebuji. Ano, nepatřím mezi nejtěžší motorkáře, to je fakt, takže předpokládám, že borci kolem devadesáti-sto kil budou volat po trošku tužším odpružení.

Celkově je docela měkké a naladěno hodně komfortně, takže v porovnání s Voge působí uhoupaným dojmem. Dokud jezdím na pohodu a nic nelámu přes koleno, je všechno zalité sluncem, ovšem jakmile dám ervéemku trošku po kulích, začíná komfortní podvozek dávat najevo, že ostřejší tempo mu není po chuti. Jak už jsem zmínil, Voge 500AC je citelně tužší a nechá si líbit svižné tempo a temperamentní sklouznutí. Samozřejmě, že to není žádná supersportovní raketa s pérováním jako šutr, to ani náhodou, ale když ho srovnáváme s RVM, tak prostě tvrdší je. Já bych se nezlobil za o něco citlivější filtrování silnic s horším asfaltem a možná o krapet lepší soulad přední vidlice se zadním tlumičem. Na rovinu, podvozky RVM i Voge odpovídají cenové kategorii motorek a je pochopitelně znát, že jde o pérování nižší třídy. U obou ale funguje velice slušně a vlastně odvádí svou práci lépe, než jsem před svezením čekal. Také Voge se vodí v zatáčkách jedna radost a s jeho ovladatelností nemám sebemenší problém, stejně jako s jednoduchým řízením. Díky úzké stavbě a silničně orientované pozici na mě dělá dojem mnohem sportovnějšího naháče, než RVM a o trochu víc mě nutí tahat za plyn. Přesně tady se ukazuje, že i s menšími objemy může být kus legrace! V takových chvílích bych přivítal o maličko nižší váhu a o poznání lepší brzdy. Tím mám na mysli komplexní projev, tedy jejich účinek i dávkování. Mimochodem z tohoto pohledu si Voge s RVM nemají co vyčítat a jsou na tom úplně stejně, přesněji řečeno dost průměrně.

Teď se ale chci přesvědčit, že RVM by Jawa Scrambler 500 si slovo scrambler v názvu oprávněně zaslouží a na chvíli si ho beru do parády na nezpevněný povrch, kde by mírnější brzdy mohly být naopak ku prospěchu věci. Jednoznačně nejpříjemnějším překvapením je neskutečně pohodlná jízdní pozice vestoje, kterou by ervéemku mohl závidět leckterý scrambler renomovaných výrobců. Málokdo bude na polňačkách a v lehkém terénu očekávat od RVM dovednosti adventure mašin s vysokými zdvihy pérování, nicméně se v terénu nepředvádí ve špatném světle a dá se říct, že se nečekaně dobře bavím. Oceňuji vyšší řídítka, možnost vypnout ABS na obou kolech nebo hezky plynulý motor a rozumně nastavené pérování. Myslím si, že můžu mluvit o hodně přátelském scrambleru, který svou charakteristikou bude sedět i začátečníkům, kteří s nezpevněným povrchem nemají moc zkušeností. Zkrátka si v jeho stupačkách v klídečku střihnou polňačku, v klidu se svezou po šotolinových cestách a rozhodně přitom nebudou mít sevřenou zadnici z nepřiměřeného výkonu nebo nebudou trnout, kdy se svalí na krátkou nohu kvůli vysoké stavbě motorky. Sympatické je také to, že se na RVM už v sérii montuje poctivý kovový chránič motoru nebo zubaté stupačky, ze kterých jde sundat guma v cuku letu. Po vyblbnutí v terénu můžu s klidem říct, že si RVM by Jawa název Scrambler stoprocentně zaslouží a že v lehkém terénu ostudu určitě neudělá.

     

To je také důvodem, proč bych z této dvojice upřednostnil právě RVM, které mi nabízí mnohem širší spektrum použití a vlastně se mi i víc líbí. Ruku na srdce, to bývá při výběru motorky tím nejdůležitějším faktorem a kolikrát přebije i nějaké ty pihy na kráse, co se použití týče. Mně u něj vadí hlavně úplně na draka čitelný displej a asi bych bral u fous temperamentnější naladění motoru, jakým se může pochlubit Voge. Ani Voge 500AC nevypadá špatně, jezdí se mi na něm hezky a musím říct, že ani zpracování není vůbec zlé. Naopak, jasně říká, že pochází z fabriky prémiové čínské značky a je vybaven komponenty od světových výrobců. Ano, teď přiznávám, že ve mně žádné velké emoce nevzbuzuje, a pokud bych za něj měl utratit peníze, podobně jako za RVM by Jawa Scrambler 500, chtěl bych, aby se cena dostala ještě níž, tím spíš v porovnání s japonskou konkurencí. Ta cenám 169 990 Kč za RVM by Jawa 500 Scrabler a 157 990 Kč za Voge 500AC není až tak vzdálená a očekával bych větší kontrast.

Informace o redaktorovi

Vláďa Novotný (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 173 cm
Tomáš Scherer - (Odebírat články autora)
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)
Honza Zajíček - (Odebírat články autora)

Hlasování

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE