Test: Honda CBR1000RR Fireblade

Ještě vloni se každému honily hlavou myšlenky, že Honda svůj nejlepší sportovní klenot pohřbila se vší parádou, protože se na znovuzrození motocyklové ikony čekalo dlouhá léta. Je to už tolik let, co jsme mohli vidět razantní změnu tohoto modelu, že už si člověk ani nepamatuje, který rok to vlastně doopravdy byl. V posledních letech se inovace týkaly spíše Euro norem, a tak i ti zarytí fanoušci značky Honda v době dlouhého inovačního půstu konvertovali třeba ke konkurenci. Dnešním dnem mohu za sebe s čistým svědomím říci, že Fireblade je zpět!

Test: Honda CBR1000RR Fireblade

Kapitoly článku

Tohle milé překvápko si možná Honda záměrně nechala až pro rok 2017, protože letos slaví pětadvacet let, kdy vznikla modelová řada RR, řada do které patří stroje s ambicemi vyhrávat na závodních okruzích. S novým motocyklem pochopitelně přišel i nový design a od mírně zaoblené siluety předchozího modelu přebírá štafetu soudobý ostře říznutý blejzr. Dnes už je snad pravidlem, že to co patří především na závodní dráhu, tak musí být dostatečně osekáno, ořezáno a nabroušeno, jinak v tomhle ultrarychlém podsvětí nejrychlejších strojů neobstojíte. Přestože se nový Fireblade proměnil v dravou vyhublou šelmu, stále v něm ale najdete toho dobrého starého Fároše, který s elegancí vtipkoval se svými soky, aniž by k tomu potřeboval extra šťávu v oblasti designu.

Do redakce zavítala vylepšená verze SP a ta se od těch standardních odlišuje dokonalou kombinací hondích barev. Každý si určitě všimne zajímavých, do kapoty vetknutých, světlometů a věřím, že se mezi vámi najde spousta těch, co koketují s myšlenkou, že se Japonci tentokrát inspirovali od italské modelky s chraplavým hlasem. Nicméně, pohled nového Fároše na mě působí opravdu dobře, přes ostré rysy vnímám i určitou uhlazenost a možná je jen dobře, že se Honda nepustila do přehnaného futuristického díla. Takhle je to za mě akorát.

Když se podíváme pod pokličku kokpitu, najdeme tu dominantní TFT displej se spoustou možností nastavení i zobrazení. Ovládací centrum se dočkalo barevného doprovodu a vypadá profesionálně. Přibylo i dostatek ovládacích hejblátek, ve kterých se člověk musí zorientovat, ale poté už jde vše samo.

Důležité je ale připomenout, že letošní model vyjel z továrny s přívlastkem Total Control a tak zde najdeme i několik jízdních režimů. Dohromady jich je pět, z toho tři jsou nastaveny uvědomělými vývojáři, kteří moc dobře vědí, že i v pěti stupních nad nulou se vždycky najde bezmozek, který protočí plynovou rukojeť dvakrát dokola. No a pak jsou tu ještě dvě možnosti individuálního nastavení a to je přesně ta věc, jakou budete závodník hledat jako první při jízdě na okruhu. Někdy je prostě zapotřebí do toho vnést své moudro a nastavit si tu mašinu hezky podle sebe, i kdyby to mělo stát laminovací soupravu.

V menu přístrojovky si můžete nastavit základní parametry spojené s jízdními režimy a tím jsou výkon, kontrola krouticího momentu, motorová brzda nebo všudy přítomný ABS. Kdo by si snad pořídil verzi Fireblade SP, jako je tato, najde zde i rozšíření pro nastavení semi automatického systému pérování od společnosti Öhlins. To už je ale vyšší dívčí a během jízdy v běžném provozu si ani nevzpomenete, že byste mohli za jízdy tunit pérování.

Co ohromí každého, alespoň ty, co mají kolem 175cm, je jízdní pozice jezdce. Fároš měl vždycky pochopení pro dokonalé ergonomické řešení spojené s kompaktností a důrazem na agilní schopnost vymést každou zákrutu s jedním prstem v nose. Motocykl poskytuje jezdci dostatečný prostor, takže hra na schovávanou před větrem mě bavila. Člověk se cítí, jako by se skutečně vtělil do motocyklu a plným douškem si vychutnal rychlost, která dává s tímto motocyklem smysl.

Zadní krovka s koncovým LED světlem patřila vždycky mezi části motocyklu, které jsou v hledáčku více, než si dokážeme připustit. Tady to Honda elegantně sladila s ostatními prvky a poskytuje i relativně velkou nosnou část pro náš batůžek. Celkový vzhled podtrhují jak jinak než pětipaprsková, loukoťová, v tomto případě, zlatá kola. Ryze sportovní design se jim neupře a krásně ladí například s předním pérováním Öhlins.

V sedle CéBéeRka se zamilujete do zbrusu nového motoru, který je o osm koní silnější a v souvislosti s nižší váhou motocyklu o patnáct kilogramů, se pocit z dobře odvedené japonské práce násobí. Co si budeme nalhávat, modelu Fireblade, vždycky oproti konkurenci krapet výkonu scházelo. Na druhou stranu, nižší výkon byl vždycky vykoupen téměř brilantní ovladatelností. A to byl asi také jeden z hlavních důvodů, proč se Fireblade udržel tak dlouho, během vývojového půstu, na závodní scéně světového šampionátu superbiků.

Prospekty uvádí hodnotu zlepšení o celých čtrnáct procent v poměru Power to Weight, takže na závodních tratích je skutečně opět z čeho těžit. Zarytí fandové, do trochu jiné muziky, nebudou souhlasit, ale průběh motoru je balzám pro váš zadek. Je cítit zlepšení v nízkých otáčkách, surová síla řadového čtyřválce. Silný výkon motoru je hladce učesán až někam pod hranici deseti tisíc, potom přichází hurikán Maria a smete všechno ze silnice. Ten pocit, když dotočíte všechny rychlostní stupně do maxima, je nedocenitelný, alespoň u Fireblada. Tenhle model totiž nikdy nebyl žádnou vysoko otáčivou pilou a těžilo se z hutné konstantní síly. Nový model ale přináší něco navíc v podobě přičmoudlých trenek, pokud si to hezky dotočíte až tak, kde startují zubní kartáčky od Ferarri. Maximum je někde kolem 13ti tisíc, ale tahle holka vás pustí krátkodobě i dál a to je to, co předešlým modelům tolik chybělo.

Jízdní vlastnosti nelze hodnotit jinak, než kladně. Motocykl se díky chytrému mozečku a několika senzorům pohybuje po silnici hodně sebejistě a zvlněnou vozovku rovná jako mandl prádlo. Fireblade je stabilní hlavně ve výjezdech pod plným plynem a to i s těmi pneumatikami, ze kterých je dobré si udělat zahradní květináč. V zatáčce pod větším zatížením předního kola poskytne dobrou odezvu a nasměruje stroj přesně tam, kam chcete.

Dlouhé cestování bych na tomto typu motocykl bez rozmýšlení vzdal, protože tenhle klenot je určen pro rychlou jízdu a v prostředí uzavřených okruhů mu bude hej. Nesmím zapomenout ani na skvěle fungující quickshifter s elektronickým řazení jak nahoru, tak i dolu před zatáčkou v zatáčce i na jejím výjezdu. Tohle všechno posune jezdce na závodní trati o pár desetin vpřed a co je důležité, dokonale zklidní motocykl při řazení v náklonu, tam ho závodník ocení nejvíce.

Další věcí, kterou nejen závodníci ocení je brzdové ústrojí. Honda zvolila jistotu v podobě radiálně upevněných třmenů Brembo a jejich funkce společně s technologií Total Control si udržuje velký nástup, výdrž i dobrou schopnost dávkování brzdného účinku.

Nový Fireblade navázal na svého předchůdce a přidal do svého arzenálu moderní prvky, které v mých očích posílají Hondu do daleko jiných výšin. Fároš mi opět potvrdil, že se nevzdává a vrátil se plnohodnotně bojovat se svými protivníky, aby jim ukázal, že Honda není jen stroj, ale že má i duši, která mnohým motocyklům chybí. Jak se jezdilo v sedle ohnivého ostří na okruhu Algarve počátkem letošního roku, si můžete přečíst tady.

Informace o redaktorovi

Tomáš Mikšovský - Výška testovacího jezdce: 174 cm

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Autoři článku obdrželi prémie 7 Kč od 4 uživatelů. Prémie jsou již uzavřené, děkujeme.

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.00
Známkováno: 6x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



TOPlist