Kawasaki ZX-6R vs Yamaha YZF-R6 vs 2x Honda CBR600RR

Text: Tomáš Mikšovský , Libor Milota , Tomas Mysliveček , Vláďa Novotný | Foto: Jiří Jevický , Tomas Mysliveček | Zveřejněno: 9.8.2009 | Zobrazeno: 88 571x

Kapitoly článku

Design

Letos si mě vzala pod křídlo „obyčejná“ Honda CBR 600RR. Ptáte se přoč obyčejná? To proto, že její brzdové třmeny nejsou zlatohnědé, nýbrž černé, což v praxi znamená absenci elektronického C-ABS, tedy žhavé hondí nuladevítkové novinky. Oproti ábéeskovému cebru to ovšem znamená ušetření celých deseti kilíček váhy a taky pětadvaceti tisícikorun.

Popravdě, říkal jsem si, jestli obyčejné cébro (víceméně na chlup stejné jako to loňské) nebude mezi ostatními šestkami tak nějak nudné - Ninja je naprostá novinka, to druhé cébéerko se pyšní ábeskem a loňská R6 mě nadchla závodními geny. Pravdou je, že se moje Honda vše snaží dohánět nápisem na prsou Limited Edition, takže vlastně až tak „obyčejná“ není.

Osobně bych ale od limitované edice očekával především nějaké technické vychytávky, karbonové doplňky nebo HRC barvy, tak jako zdobí litrového fároše. Tahle modrobílá kombinace mi moc do oka nepadla a nejspíš mi něco uniklo, protože tak nějak nerozumím symbolice ornamentů nalepených na boční kapotáži či cákanci na přední masce. Samolepky dokonce nejsou ani pod lakem, což působí poněkud levným dojmen. Ovšem podle ohlasů veřejnosti je velká část lidí, kteří jsou z modrobílé edice dosova nadšeni.

Jízda

Než jsem se dostal na mostecký okruh, musel jsem proklouznout městem a pár desítek kilometrů urazit po rozbitých okreskách. To proto, že jsem se nechal unést kouzlem tohoto drobečka a hned za Prahou nabral špatný směr. Jo jo, je to ta stará známá hondí supersportovní šestikule. Okamžitě se mi vybavují loňské chvíle v jejím sedle. Prostě maličká, lehoučká, skvěle ovladatelná a nezáludná mašina, která dokáže plynule měnit tvář beránka za rozlobenýho lucifera.

Jak známo, supersportovní šestistovky ideálně fungují až ve vyšších otáčkách a ani v případě Hondy tomu není jinak. Oproti konkurenci jí to však jde o něco lépe i ve středních a nízkých otáčkách. Výkonová křivka od nejnižších až po ty nejvyšší je přitom velice lineární a neskrývá žádné nemilé překvápko. Tím je snad pouze úřadující omezovač někde na hraně 16000 ot./min. Pokud jde o brzdy, ani na jejich bedra nemám v běžném silničním provozu žádné výtky a vždycky spolehlivě odvádějí to, co od nich zrovna žádám. Ostatně ty se mi u šestkového cébéerka líbili vždycky, tak jako sériový rozumně nastavený podvozek, který vyjde vstříc jak běžnému ježdění, tak lítání na okruhu.

Na mosteckém okruhu je vše v plném proudu a přichází také náš čas vyrazit na trať. Pár kol vezme zahřátí gum a pak už se dá pomalu začít tahat. Honda je ze všech přítomných supersportů výkonově nejslabší. Nicméně průběh výkonu mi připadá asi nejlineárnější a poměrně slušně použitelný i ve středních otáčkách. Je ale fakt, že absence několika plnokrevníků je oproti přítomné konkurenci pocítit. Jednotlivé rychlostní stupně zapadají hladce, ovšem díky zpřevodování chci v poslední části cílovky ještě řadit jeden stupínek nahoru a to už tam mám dávno šestku…mimochodem, signalizaci zařazené rychlosti by na přístrojovku mohli klidně vtěsnat, ale to je už ohraná písnička. Podobně to je, alespoň z mého pohledu, s antihoppingovou spojkou, protože dribling zadního kola při prudkém odřazení mi moc klidu nedodává.

Ten mi naopak dodávají brzdy, které fakt fungují a nenechávají mě po cílovce před esíčkem na holičkách. Pokud je řeč o klidu, dalším jeho zdrojem je plně stavitelný podvozek, který je vedle brzd už v sériovém nastavení velice dobře použitelný. Právě díky němu umazává cébro svůj koníkový hendikep vůči konkurenci. Drobounká a lehounká Honda se tak příjemně ovládá, reaguje na podnět jezdce a perfektně drží stopu. Osobně jsou mi tyto vlastnosti daleko bližší, něž nakoňovaná bestie, se kterou se musím prát zatáčku od zatáčky. Body dávám také sériově montovanému elektronickému tlumiči řízení. Ten si sice nenastavíte, ale věřte, že tu špinavou práci na hrbolatém výjezdu před cílovkou zmákne dobře.

Video Honda CBR600RR

Není zapnut JavaScript. Tento text má být nahrazen přehrávačem.

Kawasaki ZX-6R

Na mosteckém autodromu jsem měl také možnost dát několik okruhů na letošní novince od zelených, tedy šestkové Ninje ZX-6R. Okruhů bylo opravdu pomálu a tak můžu říct snad jen to, že se jedná o povedenou motorku.

Co se týče výkonu, má papírově z celé testované smečky navrch. Motor fungoval celkem dobře už od středních otáček, ovšem mnohem lepší to bylo v těch nejvyšších. Pokud bych měl srovnávat s CBR, tak na mě Kawí motor nepůsobil tolik plynulým a klidným dojmem, avšak kobylky v maximálních otáčkách tam znát rozhodně byly. Pocitově je znát o chlup vyšší hmotnost než je tomu u „bezábéeskové“ Hondy. Samotná ovladatelnost mašiny je však v táhlých i utažených vinglech skutečně na vysoké úrovni a nebylo chvilky, kdy bych se s ní musel přetahovat.

Líbil se mi také klid zadního kola při prudkém podřazovaní, prostě se jen odvalovalo, takže k driblingu jako u Hondy bylo daleko. Velkým přínosem je klasický stavitelný tlumič řízení Ohlins již v sérii a signalizace zařazené rychlosti. Po designové stránce je „malá“ Ninja také velice povedená mašina, zejména v této tradiční Kawí zelené. Zubaté kotouče nebo přísně tvářící se maska jí dodávají na dravosti.