yamaha_mt09




Honda CBR650F vs. Kawasaki Ninja 650

Když se občas zadaří a do rukou se nám dostanou dva konkurenční stroje, je to motorkářský svátek, který si člověk zapamatuje jako kůže tetování. Tentokrát k nám přilétly dvě vlaštovky z hnízda sportovních dravců s nejvyššími ambicemi, uspět v souboji malorážek pro mladé motorkáře a předvést jim, že i střední výkonová třída má co nabídnout a hlavně, neuříznout si ostudu v komunitě supersportů.

Kapitoly článku

Má vyvolená nesla označení Ninja a to byla malicherná předzvěst toho, že se budou v sedle malé Kawasaki dít velké věci. Hned zpočátku je ale zapotřebí si uvědomit, že se jedná o motocykl nižší střední třídy s téměř rozpočtovými náklady a tak historicky významný přívlastek Ninja si primárně spojuji spíše se šmrncovním designem podobným tomu, co obléká pravá Ninja ZX-10R, než s motocyklem nabušeným sofistikovanou elektronikou, prémiovým podvozkem a brzdovým ústrojím patřící mezi japonskou elitu. Ale jak říká klasik, sranda začíná už na pionýru a tak nová Kawasaki Ninja 650 má skutečně co nabídnout, byť všude přítomné bruselské bezpečnostní nástrahy dělají ze sportovních motocyklů tak trochu fádní přibližovadla bez notné dávky emocí.

Kawasaki již dlouhá léta koketuje s ostře střiženým designem zejména u sportovních motocyklů a i v tomto případě jde o povedenou věc, co zaujme na první dobrou. Určitá podoba s nejsilnější sestrou ZX-10R se nezapře, což může vzbudit zejména u mladých motorkářů velký zájem. Nejde přehlédnout ostrý zobák s dvojicí protáhnutých očí asijských rysů s velice funkčním větrným štítkem. Zato Hondí kukuč má zase více konzervativní parametry, které v konečném rozhodování mohou hrát významnou roli v rozhodování o koupi, protože obě rivalky jsou si jízdními vlastnostmi velice podobné.

Pěkný galimatyáš může v preferencích každého mladého motorkáře odstartovat i slušný výběr barevných provedení. U Kawasaki jsou to tři verze, z nichž zelenočerné provedení testovaného kousku je pro mě asi TOP. Jako alternativa je k mání ještě metalická černá a odvážná Candy Burnt oranžáda pro zaryté fajnšmekry.

Kompaktní palubní přístrojovka s ručičkovým otáčkoměrem na mě udělala mnohem větší dojem než CéBéeRky kuchyňská linka s digitálním otáčkoměrem, který ve svitu slunce nebyl zrovna dvakrát čitelný. Přepínače, spínače i blikače jsou na svých oblíbených místech na obou motocyklech a není třeba nad nimi moc přemýšlet, neb ovládací funkce spočítáte na prstech jedné ruky.

Jeden vypínač mi tam však vyloženě chybí. Pro někoho holý nesmysl, pro mnoho z nás tohle zásadní přepnutí změní stroj v adrenalinový dávkovač a z krotkého stroje o pár konících se stane neposlušné zvíře, s kterým bude doslova zábava brázdit české silničky s koňskými vdolky. Je to tak, ABS se stal nenávratně noční můrou pro všechny ty, kteří nechtějí jen tupě točit plynem a nedobrovolně být odkázáni k motoristické demenci za asistence bruselských hodnot bezpečnosti. Na milost bych vzal alespoň režim supermoto se schopností prokluzu zadního kola při brzdění do zatáčky. To se pak zážitek z jízdy dostane na daleko vyšší úroveň.

Ale pojďme zpět k designu a celkové ergonomii motocyklu. Na to jak je Kawasaki opticky malý motocykl, nabízí poměrně hodně prostoru za řídítky. Při sólo jízdě lze pohodlně využít i sedátko spolujezdce například při maximálním zalehnutí, to pak se fára cítí jako na kanapi. Vyšší řídítka uspokojí převážně skupinu cestovatelů, zato milovníci sportovní jízdy si na ně budou trochu zvykat.

Za zmínku určitě stojí fakt, že pozice stupaček je v případě Hondy nižší, než je tomu u Kawasaki a nohy nejsou tolik zalomené. Přívětivěji se tedy budou v sedle Hondy cítit jezdci s vyšší postavou a naopak ergonomicky sportovní provedení budou lépe snášet motorkáři s asijskými parametry. Nicméně, tolik drastické rozdíly v tomto srovnání netřeba hledat.

Po motorické stránce tu máme dva stroje, které nabízí odlišný koncept hnacího agregátu. Továrna Kawasaki vsadila na čtyřtaktní dvouválcový paralelní motor o zdvihovém objemu 649 kubíků, zatímco Honda se drží svých tradičních hodnot a montuje do rámu z hliníkové slitiny rovněž agregát o objemu 649 kubíků, ale jako čtyřtaktní čtyřválec.

Honda papírově válcuje zelenočernou hadimršku, když má téměř o dvacet koní navrch, ovšem pocitově za řídítky obou strojů tento rozdíl skoro nejde poznat. Naopak, když vezmete za plyn v sedle Kawasaki, je cítit větší býčí síla ve spodním spektru otáček a přesně v tomto rozmezí je Ninja zábavnější a celkový dojem důkladně zpestří i dvouválcová hudba linoucí se z ne moc elegantní koncovky výfuku.

Nová CéBéeRka se nejlépe cítí, když může pod zadkem kvičet celou štreku, rozuměj držet čtyři písty rozmotaný jako ruličku toaleťáku. Hodnotu krouticího momentu má Honda o dva Newtonovy metry slabší a tak potřebuje o malinko delší čas na rozjetí. S tím člověk musí počítat v případě předjíždění ve vyšších rychlostech. To se pak může stát z jasně přehledné situace ruleta štěstí. Každá z těchto krasavic má své přirozené endžinové charisma a těžko v tomto ohledu upřednostnit tu lepší. V téhle rozehrané plichtě je nejlepší vyzkoušet obě dvě a rozhodnout se dle vlastních pocitů. Mě o vous amerického sumečka vzala více za srdce dovednost dvouválcového motoru, který sice brzy popadal dech, ale radost ze silnějšího zátahu byla intenzivnější, nežli lineární průběh řadového čtyřválce.

Kawasaki Ninja 650 je postavena na příhradovém rámu z vysokopevnostní oceli, váží 193 kilogramů a je osazena zadním horizontálním Back-link tlumičem s možností nastavení jeho předpětí. Vpředu se uhnízdila teleskopická vidlice bez možnosti nastavení čehokoli a tak bude jízda ovlivněna především tělesnou dispozicí řidiče a jeho jezdeckým stylem. Těžko v této nižší střední třídě hledat elektronicky ovládané tlumiče Öhlins nebo něco podobného. O to více budete překvapeni, jak tyhle obě hadimršky fungují z pohledu jízdních vlastností.

Kawasaki dala do placu zbrusu nový příhradový rám (15kg), který váží jako karton hladké mouky. Má úzkou konstrukci a celkově přispívá k jednodušší ovladatelnosti a obratnosti stroje. Je až s podivem, jak snadno a bez odmlouvání lze vodit docela měkce nastavenou motorku na každodenní použití v trochu svižnějším tempu. Lehkost ovládání pozná i naprostý začátečník a pokud ne, dejte mu do rukou Buell 1125.

Brzdové ústrojí už bylo tak trochu komentováno. Nicméně, v případě Kawasaki nesmí chybět dvojice dvoupístkových třmenů Nissin s plovoucími kotouči o průměru 300mm. A jako přibrzďovací zadní komponenta jednopístek Tokico. S poměrně těžkým strojem si ve svých rychlostech brzdy poradit umí, i když v některých situacích až zbytečně mnoho do toho mluví systém ABS. Teoreticky by volba měkčích (lepivějších) pneumatik mohla zlepšit i brzdný účinek předního ústrojí. Mile překvapila spotřeba paliva, která se nevyhoupla přes šest litrů a to můžete doslova viset na plynu.

Kawasaki Ninja 650 si najde své zákazníky, kteří přemýšlejí o dostupném motocyklu pro každodenní použití ve městě a nechtějí se zaškatulkovat do komunity skútristů. Ale také si k ní najdou cestu i ti, kteří mají v srdci sportovního ducha a chtějí své tělo trochu prohřát a propotit. Tahle Ninja nabídne totiž dokonalý a nenáročný wellness, který ocení jak mladí sportovci, tak zkušení lišáci. Honda je na pohled větší konzerva, ale v sedle dokáže každému, že jakékoliv předsudky jsou naprosto zbytečné.

Informace o redaktorovi

Tomas Mysliveček (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 189 cm
Tomáš Mikšovský (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 174 cm
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)
Michaela Myslivečková - (Odebírat články autora)

Který model byste si vybrali vy?

  1. Hlasováno: 100x
  2. Hlasováno: 164x

Hlasování

Dotazník se zobrazí pouze přihlášeným uživatelům. Nejste bohužel přihlášení, tuto akci můžete provést v pravém horním rohu nebo se nově registrovat.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Autoři článku obdrželi prémie 12 Kč od 4 uživatelů.
Prémie jsou již uzavřené, děkujeme.
callowsick přispěl 3 Kč
Slam přispěl 3 Kč
vopák přispěl 3 Kč
RomanGR přispěl 3 Kč
Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (13x):



TOPlist