Honda CBF 500

Design a konstrukce:

Když přicházíte k novému CBF, už zdálky vidíte, že je to Honda. Není snadné zachytit proč, ale ten tvar nádrže a celkový obrys si zachoval něco z CB500, ale možná i trochu z tvarů CB750 - další legendy, která je svým zaměřením na trhu nahrazena modelem CBF600. Zblízka už vystupují hlavní rozdíly. Pohled zaujme hlavně zadní polovina motocyklu s neobvyklým zadním světlem s integrovanými směrovkami. Jako celek motocykl působí vyváženě a černá barva testovanému naháči jednoznačně slušela. Zblízka ale jen těžko najdete nějaké shodné prvky se starým cébéčkem, kromě známé siluety stříbrného motoru, který se i přes chlazení vodou nadále pyšní žebrováním jako u vzducháčů. Jedinou výtku bych měl ke zpracování přední části rámu motoru a krku řízení, kde jsou při pohledu zblízka na očích sváry na trubkách, které jsou u většího modelu CBF600 zakryty polokapotáží. Škoda, že se z předchozího modelu CB500 nezachovaly typické boční kryty chladiče, které by také skryly prázdné místo mezi bočními trubkami a úzkým dvouválcem. Jinak ale pětistovka na společné konstrukci jednoznačně vydělala. Má pořádné pneumatiky 120 vepředu a 160 vzadu - starý model i konkurenční pětistovky obouvají jen 110/130. Celkově zmohutněla do délky i do šířky a jestliže jiné pětistovky ve společnosti velkých muscle-bikes vypadají trochu jako chudí příbuzní, CBF nemusí závidět! Celek opticky doplňuje pořádný leštěný výfuk s dunivým zvukem s neobvyklým oválným tvarem. Svody od motoru jsou provedeny v matném nátěru.

Posaz, ergonomie:

Nasedám na motocykl a okamžitě chápu, proč u téhle Hondy v reklamních materiálech tolik vyzdvihují univerzálnost a pohodlí pro každého. Výška děleného sedla 77 cm dovoluje i krátkonožkám bezpečně došlápnout na zem. Naopak já dlouhonožka jsem nadšený, protože nohy nemám nijak moc skrčené a hlavně (!) se mi kolena krásně vejdou vedle nádrže. Kolikrát já jenom proklínal svého prvního japonce Suzuki GS500, kde mi kolena narážela přímo na hranu prolisu nádrže, a to se mi stává u každé druhé motorky! Konečně je tu motorka taky pro nás, normální dvoumetrové lidi ;-)
Stupačka řidiče je na pravé straně poměrně blízko výfuku a řidič se občas patou dotkne výfuku. No a jestli budete jezdit v teniskách nebo gumovkách, na výfuku brzy budete mít naškvařenou gumu z podrážky jako u testovaného vzorku.
Sedlo dělené na dvě samostatné části je OK, ani moc měkké ani moc tvrdé a ani po třech hodinách jízdy jsem neměl žádné námitky. Jízdní poloha je hodně vzpřímená, ještě víc než u předchozího modelu. Na rukou nespočívá téměř žádná váha. To je prima ve městě a při cestovní jízdě, při řádění v zatáčkách jsem ale měl tendenci si trochu poposednout dopředu a naklonit se, abych dostal víc váhy a citu na předek.

Přístroje, ovladače:

Všechny ovladače najdete na obvyklém místě jako u každé Hondy, výjimkou je jen táhlo sytiče, které zůstalo dole z boku na motoru. Chybí také ovladač světel, protože světla se zapínají automaticky se zapínáním zapalování, a na jejich místě je umístěn spínač varovných blikačů. Chytré využití uvolněného místa! Varovné blikače fungují jen při zapnutém zapalování, nebo ve speciální poloze klíčku, takže nehrozí, že vám je nějaký vtipálek zapne a vybije baterku.
Přístrojový panel je řešen klasicky se dvěma budíky, mezi nimi je ale hezky zakomponován krytý prostor pro kontrolky a modernizace se projevila také v podobě displeje s ukazatelem najetých kilometrů a dvěma denními počítadly. Budíky jsou zepředu plastové. Škoda, tady by chromované kryty udělaly velkou parádu, ale na takovéto naháče majitel stejně většinou nasadí malý efektní plexištítek. Chromovaná zrcátka se opticky příjemně doplňují s chromovanou objímkou předního reflektoru a jsou vykloněná dost do strany, takže je v nich i velmi slušně vidět.

Informace o redaktorovi

Filip Tichý (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 195 cm

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE