ktm_prosinec




Honda CB650R vs. Yamaha XSR700 XTribute: Nenechte se zmást retro kabátkem

Bývaly časy, kdy frčela klasika. Pak byly časy, kdy frčelo sci-fi. Teď frčí všechno a je jen na vás, který designový směr je vám bližší. Některé značky dělají kompromis a přicházejí s jakýmsi neo-retro stylingem, kupříkladu Honda s řadou CB Neo Sports Café, a jiné zase nabízejí dva technicky stejné produkty v jiném hávu. Tak to má Yamaha s řadami MT a XSR. Proklepli jsme stylovky střední třídy od obou značek!

Není zapnut JavaScript. Tento text má být nahrazen přehrávačem.

Kapitoly článku

Jestliže vás kulatá světla moc neberou a chtěli byste Hondu, máme pro vás špatnou zprávu. Japonská jednička totiž sází aktuálně na řadu Neo Sports Café, v níž nabízí jednoválce 125 a 300 plus čtyřválce 650 a 1000 – hezky od malé po největší. Takový ten moderní kosmický vzhled vám dnes nabídne akorát levná stopětadvacítka CB125F a dvouválcové CB500F plus NC750S. Ale nějak neznám nikoho, komu by se ten Neo Sports Café styl nelíbil a od posledního představeného modelu téhle řady, letošní novinky CB650R, si Honda slibuje hodně.

Litr, třístovka a stopětadvacítka už v řadě Neo Sports Café byly. Sci-fi designy u Hondy dnes má jen málo naháčů, např. CB500F

Erko vychází přímo z loňského CB650F, což nebyla špatná motorka, ale prostě tak moc UJM (univerzální japonský motocykl, kdo by neznal tuto desetiletí zavedenou zkratku), až jste její přítomnost ignorovali. Nová CB650R je efku technicky hodně podobná, ale mnohem víc než čtyřkoňový nárůst výkonu, šestikilová úspora hmotnosti a nějaké drobné úpravy ergonomie vezmou potenciálního zákazníka za srdíčko ty nové tvary. Šaty dělají člověka, plasty motorku. Jo a ta nová přední USD vidle, ta je taky pěkná. My jsme navíc motorku dostali v téměř plné výbavě, což znamená s vyhřívanými rukojeťmi a sadami příslušenství Neo Sports Café (hliníkové kryty přístrojovky, předního blatníku, spodní části nádrže a sacího potrubí) a Sport (klín pod motorem, kryt zadního sedla s hliníkovou deskou, tankpad a rychlořazení). Asi bych všechno k životu s cébéčkem nepotřeboval, ale nepopírám, že mu to sekne. Ale taky namísto základních 199 900 Kč takhle stojí 236 600 Kč.

Yamaha své zákazníky rozmazluje výběrem – jak dvouválcovou sedmistovku, tak tříválcovou osmpade si můžete koupit v moderním provedení MT i v řadě Sport Heritage jako XSR. My se zaměříme na sedmikilo, které je klasickou střední třídou a navzdory papírovému výkonu o 20 koní nižšímu je přímým konkurentem Hondy. Ono totiž jde o krouťák, a ten má Yamaha vyšší a ještě při nižších otáčkách. A podobné je to i cenově, naháč XSR700 vychází na 194 990 Kč. To je mimochodem proti MT-07, která je dárcem techniky, docela velký rozdíl, nula-sedmička totiž stojí o pětadvacet litránků méně, to u větších dvojčat MT-09/XSR900 je rozdíl akorát desítku.

U Yamahy si můžete vybrat mezi moderním nebo retro vzhledem

My jsme ovšem do testu vzali letošní novinku, a tou je model XSR700 XTribute. To je XSR, které dostalo pár doplňků, aby připomínalo legendární endurko XT500. Technicky je pořád stejné, nečekejte žádné dlouhé zdvihy odpružení nebo velká kola. Ale na lehkou změnu osobnosti to docela stačilo. XTribute nabízí hrazdová řídítka, široké offroadové stupačky, špalkové pneumatiky Pirelli MT60RS, jiné sedlo, harmoniky na vidlici a samozřejmě jiné barvičky. Takhle XTribute stojí 214 990 Kč, vy ho ovšem určitě budete chtít s vysokým výfukem Akrapovič, a to se celkem prohnete, protože s ním vychází tahle motorka na čtvrt milionu. Bez desetikačky, abychom byli přesní. Inu, za styl se platí a vždycky platilo. Tolik řečí peněz, teď už pojďme do sedel.

Ač se jedná o střední třídu, ani jedna motorka není žádný záprtek. Honda je trochu nižší a delší, Yamaha kratší a vyšší a obě nabídnou dost místa i pro běžného Středoevropana. Citelné rozdíly začnete vnímat, jakmile se posadíte. Honda je typický sportovně laděný naháč, takže čekejte lehký předklon k pěkným širokým řídítkům a sezení v tuhém, profilovaném sedle. To Yamaha daleko víc hraje na svou ikstéčkovou notu a působí jako scrambler – posez je daleko víc „sedací“, jste vzpřímení, řídítka se natahují k vám a zadek si hoví v měkkém vysokém sedle. Tedy ten můj si hoví jen chvíli, protože má radši tužší sedla, která se neprosedí, ale ten váš je na tom třeba jinak.

Obě motorky sázejí na digitální přístrojovky, ale opět každá po svém. Honda má velký obdélníkový budík, který už nějaký pátek dává do kdečeho a mně se tenhle budík líbí. Otáčky, palivo v nádrži, zařazený kvalt, teplota motoru, hodiny, samozřejmě rychlost, to všechno tady je, plus samozřejmě tripy, spotřeby… Mám rád i tohle inverzní zobrazení, čím silnější je sluníčko, tím lépe je vidět. V pravém horním rohu najdete téčko v kroužku, které prozrazuje, že Honda disponuje kontrolou trakce. Také ovladače na řídítkách jsou naprosto typická Honda těchto dní, velké, ale pořád dost elegantní.

To ovladače na řídítkách Yamahy jsou až titěrné a podstatně menší je i kruhový displej, namontovaný bokem před zámkem řízení. Milovníci symetrie z toho dostávají žaludeční křeče, ale je to hezky punkové. Ač rozměrově menší, čitelnost je v tmavějších podmínkách ještě lepší než u Hondy, bílé číslice září, na slunku však přebírá štafetu Honda. Je zajímavé, že do výrazně menšího prostoru dokázala Yamaha naskládat téměř to samé, co Honda, ale její displej samozřejmě působí poněkud vzdušněji a méně stísněně.

Jestli jsme při statické obhlídce ještě mohli najít spoustu styčných bodů, při jízdě působí oba motocykly jako z jiných světů. Honda je vážná a přesná, je to sportovní naháč se vším všudy. Nechtěli jste dneska jezdit sportovně? Jí to nezajímá a stačí jí pár zatáček, aby vás vyprovokovala. Takže dneska to zase na pohodu nebude. Čtyřválec má jadrný zvuk a na šestpade docela příjemně silné střední otáčky, ale samozřejmě nejšťastnější je, když mu „dáte napít“ a za pomoci quickshifteru tam ládujete jeden kvalt za druhým. To si ovšem můžete dovolit jen na volných úsecích a třeba po městě tuhle charakteristiku moc nevyužijete. Tam naopak oceníte schopnost jezdit pomalu i na nejvyšší kvalty, bez škubání a cukání. Prostě čtyřválec.

Yamaha má o 20 koní méně a Hondě logicky nestačí. Tak přesně tohle může říct jen člověk, který umí přečíst jen údaje o maximálním výkonu. A ano, tahle situace může nastat, když se silnice zcela narovná a Honda má prostor a čas na to, aby se roztočila. Jenže daleko častěji se ocitne v situaci, že se jezdec na ní snaží, aby Yamaze stačil, zatímco ta si jede jen tak vrk-vrk. To je totiž ta výhoda dvouválce a jeho točivého momentu odspodu. Ve městě působí XSR dynamičtěji, kdo navíc rád dělá blbinky, ten neopomene při každé příležitosti hezky panáčkovat po zadním, k tomu Yamaha vyloženě vybízí. Na Hondě musíte vědět dopředu, že budete chtít vystřelit ze zatáčky, zatímco u Yamahy je to otázka chvilkového nápadu. Na svůj objem a papírové údaje táhne dvouválec XSR opravdu mohutně, ale to se o motoru MT-07 dávno ví. Navíc tady ten příplatkový Akrapovič dělá z jízdy velkou zábavu i zvukově.

Ovšem Yamaha svou rozpustilou náturu přenáší i do podvozku. XTribute opravdu hodně připomíná scramblera, a nejde jen o ty zubaté gumy, které mimochodem na asfaltu vůbec nevnímáte, ale celkový dojem z jízdní pozice a měkkosti sedla i odpružení. Ale co si pamatuji své první svezení na standardním XSR700, to na tom bylo dost podobně. Tady se na sportování moc nehraje, nohy jsou poměrně dost vpředu a odezva z podvozku taková rozmělněná. Zatímco Honda je v zatáčkách skvělá, chce jezdit rychle a přesně a užíváte si, když ji můžete v slušném tempu protáhnout úsekem hezkých zatáček, Yamaha je takové děcko s ADHD. Občas chce z vinglu vystřelit, vzápětí se zase chvíli kochat, potom zpomalit, protože zahlédla ještěrku v příkopu, pak zase vyletí s předkem k obloze…

Na Hondě je zcela přirozené tlačit na pilu a vysedávat do zatáček, u Yamahy vůbec necítíte, že by to bylo žádoucí. To se leda rozhoupe. I když mají obě motorky stejný rozměr pneumatik, Yamaze s vyšším těžištěm do náklonu svou hmotností pomáhat nemusíte. Taky má sama o sobě o 14 kg méně než Honda. Podobně velký rozdíl je i v brzdách. Ač mají obě motorky čtyřpístky, na Hondě jsou brzdy silné a čitelné, Yamaha je však taková tupější. A rozhodně to není o tom, že má CB třmeny uchycené radiálně. Na XSR mě znervózňoval také velmi dlouhý krok zadní brzdy.

Jak vidíte, i když Honda i Yamaha sázejí na podobné retro kabátky, jsou to dosti odlišné stroje. Obě mají moderní techniku, ale Honda se tak i chová při jízdě. Když se nedíváte na nádrž a budíky, nebudete vědět, že sedíte na motorce, která se tváří jako klasika. To může být pochvalou i pohaněním zároveň, záleží na tom, jaké jsou vaše priority. Yamaha je větší individualistka a musíte jí přijít na kloub. U ní cesta k zábavě nevede přes dokonale projetou zatáčku, nýbrž prostřednictvím nekonečných jízd po zadním kole a otáčením se kolem nohy na dvorku u babičky. Kterou bych si vybral já? Mám v tom jasno od začátku, Hondu s motorem Yamaha :-)

Informace o redaktorovi

Jan Rameš - Výška redaktora: 174 cm
Honza Zajíček - Výška redaktora: 183 cm

Který model byste si vybrali vy?

  1. Hlasováno: 77x
  2. Hlasováno: 61x

Hlasování

Dotazník se zobrazí pouze přihlášeným uživatelům. Nejste bohužel přihlášení, tuto akci můžete provést v pravém horním rohu nebo se nově registrovat.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Autoři článku obdrželi prémie 99 Kč od 11 uživatelů. Prémie jsou již uzavřené, děkujeme.
Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (0x):



TOPlist