Do Slovinska a zpět na Africe Twin DCT

Text: František Hadt | Foto: František Hadt , Jiří Jevický | Video: Honza Zajíček | Zveřejněno: 13.9.2019 | Zobrazeno: 17 440x

Kapitoly článku

První zastávkou v našem týdenním putování byl rakouský Salzburg. Toto krásné město za návštěvu rozhodně stojí, minimálně procházka kolem řeky či výšlap k hradu, odkud je nádherný výhled na celé město. Zde se nám hodil stan, přenocování v kempu Panorama za cenu 32 EUR nám bohužel znepříjemnil liják, který neustával ani druhý den. Proto jsme se raději i za stálého deště vydali do místa našeho ubytování nedaleko slovinského městečka Sežana. Na rakousko-slovinských hranicích déšť ustal a teploty se okamžitě vyšplhaly nad hranici 30 stupňů Celsia. A vydržely prakticky po celou dobu pobytu. Ubytování se nacházelo přímo uprostřed Slovinského Krasu ve vinařské oblasti. Vzdálenost z Prahy 750 km.

Další tropický den jsme věnovali návštěvě jedinečného skvostu Slovinska, kterým jsou Skocjanské jeskyně. Jedná se nejhlubší a největší podzemní kaňon na světě. Prohlídka, během níž jsme pěšky pěkně po svých prošli spoustu sálů s nádhernými stalaktity a stalagmity, trvá téměř dvě hodiny. Mezi největší zážitek patří přechod mostu nad řekou Reka. Poplatek 20 EUR na osobu. Jen si nezapomeňte s sebou vzít nějakou mikinu, v jeskyni je teplota kolem 12 stupňů.

Odpoledne nás čekala návštěva pobřeží a jednoho z několika slovinských přímořských městeček. Izola, město, jehož jedinečná atmosféra dokáže okouzlit a nechat člověka alespoň chvilku zapomenout na všechny starosti. Krásné uličky plné kaváren a hospůdek doslova lákají k vysedávání a lelkování. Ne nadarmo se Izole říká Slovinské Benátky. Jinak se ve městě nacházejí dvě pláže, vyhlášená v Simonově zátoce a pak městská pláž na druhém konci města. Obě mají něco do sebe a v době naší návštěvy nebyl problém najít místo pro rozložení deky. Těm, kdo hledají při cestování po Slovinsku sluníčko, moře a koupání, můžu toto městečko vřele doporučit. V blízkosti Izoly je možné na slovinském pobřeží navštívit ještě další města. Mezi nejoblíbenější patří Koper, Izola, a Portorož.

Další dva dny jsme věnovali cestě do Julských Alp. Přestože vzdálenosti mezi jednotlivými zájmovými body nejsou nikterak veliké, jede se úzkými silničkami a cesta ubíhá pomalu. Nakonec jsme zdaleka nestačili vidět všechno, co jsme měli v plánu. Kvalitní asfaltové silničky vedoucí údolím nádherně modré řeky Soči umožňují krásné svezení. Krátká koupel v křišťálově čisté a také ledové řece byla osvěžující. Během jízdy krásně členitými a klikatými cestami jsme projížděli malebnými městečky a vesničkami. Okolí Tolminu nabízí obrazy přírody a pohledy na okolní vrchy trčící vysoko nad údolím řeky Tolminky. Během kratičké přestávky nás okouzlila krásná alpská vesnička Bovec doslova vsazená do nedotčené divoké přírody a obklopená horami a krásnými horskými pastvinami.

Následoval výjezd na čtvrtou nejvyšší horu Julských Alp, Mangart po uzoučké cestě široké pouze na jeden osobák. Přibližně 12km výjezd, plný zatáček, tunelů a krásných výhledů, byl pravým motorkářským rájem. Na jedné straně skály, na druhé hluboké srázy. Poplatek 5 EUR za motocykl. Kvůli značce zákazu vjezdu se na vrchol hory legální cestou nelze dostat, přesto to byl zážitek obrovský.

Když už jsme se pohybovali v oblasti hor, nemohli jsme vynechat dvě vyhledávané atrakce – městečko Bled a Bohijnské jezero. Bled je proslulý malebným jezerem s ostrovem, které v reálu vypadají ještě lépe než na fotkách. Bohužel do Bledu míří davy turistů, což zase nevyhledáváme my, a proto jsme dále pokračovali až k největšímu jezeru ve Slovinsku, Bohijnskému jezeru. Tam bylo podstatně klidněji, přitom není toto jezero o nic horší než Bled. Jezero 4,35 km dlouhé a 1,25 km široké s pobřežím o délce 10,9 km láká na průzračně čistou vodu a nádherné výhledy na okolní hory, posezení u jezera je doslova balzámem na duši. Při jízdě mezi těmito dvěma jezery jsme projížděli krásným alpským městečkem Kranjska Gora.

V blízkosti našeho ubytování jsme navštívili často opomíjený, ale o to kouzelnější hrad Štanjel. Malebné opevněné městečko Štanjel s křivolakými úzkými uličkami a krásně udržovanými kamennými domky je považováno za klenot Krasu. Dominantou města je zámek a kostel sv. Daniela z 15. století se zvonicí ze 17. století. Je to jedno z kouzelných míst Slovinska, které by byla škoda při cestách po této úchvatné zemi vynechat. Naše sympatie si tento hrad získal i tím, že jsme tu nepotkali téměř žádné turisty.

Před odjezdem jsme si dali odpočinkové výletění do vyhlášeného hřebčína v městě Lipica a kratičké koupání v Itálii v městečku Aurisina. Hřebčín Lipica, proslavený chovem bílých koní, se nachází v krasové oblasti poblíž slovinsko-italských hranic jen několik kilometrů od Jaderského moře. V současné době hřebčín chová asi 300 kusů krásných koní, kteří excelují v drezůře či na přehlídkách. V krásně udržovaném areálu se nachází hřebčín, stáje, cvičební aréna, jízdárna a hospodářské budovy. Vstupné 16 EUR na osobu zahrnuje prohlídku farmy s průvodcem, vyjížďky na koních či svezení v kočáře se platí navíc.

Slovinsko je známo svým kladným přístupem k ekologii a často se mu proto říká zelená země. Jedním z důkazů o šetrnosti k přírodě je i přítomnost dobíjecích míst pro elektromobilitu téměř na každém větším parkovišti či turisticky navštěvovaném místě.

Sám za sebe říkám, že Slovinsko je pro mě nejkrásnější země, ve které jsem kdy byl. Mix jižní atmosféry blízké Itálii v kombinaci s precizností a pořádkem, jaký známe v Rakousku, mě prostě moc bavil. Všude kolem nádherná příroda. Během jednoho dne není ve Slovinsku problém projít se po horách a večer popíjet oblíbený drink s výhledem na moře. Bohužel jsme spoustu míst navštívit prostě nestihli, i přes nevelikou rozlohu Slovinska je týden pro poznání země hodně málo. K vidění a objevování je toho tady opravdu moc a moc, a hlavně kromě Bledu nás po celou dobu pobytu nikde nepronásledovaly davy lidí. To považuji za obrovskou přidanou hodnotu a už nyní vím, že se sem budu určitě rád vracet.