Harley-Davidson Road King Classic

U novinek z Milwaukee na příští rok, které se tradičně objevují už uprostřed stávající sezóny, jsme byli svědky jedné zásadní změny v přístupu. Premiéru zažil projekt Rushmore, což je v překladu něco jako průzkum spokojenosti zákazníků, spojený s aplikací jejich připomínek do reality. Celé to odstartovalo před několika lety, pak následoval dlouhý proces vývoje a výsledkem je řada novinek na příští rok, které se s trochou nadsázky dají označit za ušité na míru veřejnému mínění. Prvním kolem projektu Rushmore prošla celá řada Touring včetně testovaného Road Kinga, a už předem můžu prozradit, že v nejslavnější americké fabrice na motorky odvedli pořádný kus práce.

Dílčích změn je celá řada, ale na pohled se nový model od svých předchůdců se příliš neliší. Nezáleží na tom, jestli je to nezaměnitelnou buclatou postavou, nepřeberným množstvím chromovaných ploch, nebo bílými boky šestnáctipalcových pneumatik, ale Road King 2014 pořád vypadá jako Harley ze sedmdesátých let. Jenže i ortodoxní vyznavači klasiky si teď mohou společně s retro stylem dopřát ty nejmodernější technologie, a s nimi spojené kvalitnější jízdní zážítky. Ti vnímavější u nového modelu zřejmě postřehnou nižší profil blatníku, jiné logo na nádrži nebo nový design ciferníku otáčkoměru, o něco menší postřeh pak stačí k identifikaci nového předního světlometu, kde se objevuje dvojitý halogen.

Přesné výsledky rozsáhlé aknety, která stála na začátku projektu Rushmore, sice nemáme k dispozici ale ze všeobecného povědomí o značce Harley-Davidson není tak těžké uhádnout, že k nejsilnějším stránkám jejích motocyklů vždycky nepatřily brzdy a podvozek. A právě v těchto oblastech se letos překvapivě odehrály největší změny. Ne snad proto, že by starému Road Kingu chyběl brzdný potenciál. Dvě přední čtyřpístková Bremba, podporované vzadu stejně výkonným třmenem, si samozřejmě umí poradit i s tak težkým kalibrem, jako je plně naložená, 370-kilová motorka z poctivé americké oceli. Menší problém spíš spočíval v tom, jak schopnosti špičkových brzd co nejlépe využít. Šlapat radši na pedál, když na zadním kole spočívá víc váhy, nebo radši mačkat páčku, která teoreticky generuje dvojnásobný brzdný účinek? Ideálně obojí, jenže v jakém poměru? 

U nového modelu už tyhle starosti můžete hodit za hlavu, protože Harley si přizval na pomoc specialisty na ABS a podobné asistenční prvky z firmy Bosch, a společně vymysleli systém vzájemně propojených brzd. Ten pak přidali do výbavy Road Kinga (a dalších modelů) ke stávajícímu ABS. Vychytávka s trefným názvem Reflex začíná fungovat až po překročení rychlosti 35 km/h - při pomalém popojíždění například v trávě nebo na polní cestě vám do ničeho nekecá - a stará se o rozdělení brzdného účinku na obě kola.
Při tom vyhodnocuje informace o rychlosti jízdy, přilnavosti povrchu i intenzitě stisku páčky nebo pedálu. Teorie hovoří o tom, že při brzdění pouze zadním pedálem může systém poslat až 70 % účinku do levého předního pístku, při stisknutí přední páčky se zase částečně aktivuje i zadní čtyřpístek. V praxi to pak vypadá tak, že při brzdění před zatáčkou se předek téměř nerozhoupe, a v krizovce můžete naplno zahamovat, aniž by vám hned začalo ťukat do páčky ABS. To začíná reagovat až když jde skutečně do tuhého, a zásluhu na tom nemůže mít nic jiného, než zmíněná fičura od Bosche.

Když se zblízka podíváme na podvozek, tak u zadního odpružení celkem nebylo co vymýšlet. Tam se modernizovalo teprve nedávno, když Road King dostal novou kyvku a dofukovací tlumiče, a od té doby si na nedostatek tuhosti nikdo nestěžuje. Teď přišla na řadu výměna přední vidle, a ta nová je tužší nejen na papíře  (jmenuje se Stiffer) ale také v reálu. Při brzdění se nepotápí, na dírách neposkakuje a v zatáčce vede přední kolo jak po kolejích. Inženýři čarovali i s geometrií, protože železné monstrum teď padá ochotněji do zatáčky a celkově se snadněji ovládá. Mluvit v této souvislosti o chování supersportu by bylo přehnané, ale na svou zavalitou figuru si Road King počíná při změně směru s lehkostí a jistotou. Ale pozor! Mantinely v podobě nízko umístěných placatých stupaček zůstávají na stejném místě, a dovolují jenom omezený úhel náklonu.

Road Kinga si stejně těžko někdo pořídí proto, aby mohl každý den po šichtě provokovat domorodce z oblasti mezi Dubou a Liběchovem nebo Buchlovských vrchů. Tahle motorka už léta zajímá hlavně cestovatele, kteří mají rádi pohodlí, a také v tomhle duchu si jí zákazníci přáli trochu vylepšit. V Harleyi zkusili dát o něco širší řídítka, lehce posunuli ovladače, a i tyhle drobné změny jsou na ergonomii znát.  Škoda jenom, že Road King Classic jako jediný model z řady Touring postrádá nové hydraulické ovládání spojky. S lankem je přeci jenom o něco větší dřina, což pocítí hlavně ten, kdo je zvyklý na obsluhu spojky dvěma prsty. Jinak ale uživatelskému komfortu lze jen těžko něco vytknout. Vibrace motoru se k rukám, nohám a ...pozadí dostanou jenom v nízkých - přesněji řečeno ve volnoběžných - otáčkách, po rozjetí už o práci pístů pořádně nevíte. Dvě homologované koncovky pochopitelně pustí povolenou porci decibelů do prostoru, a zvukový projev vycházející z motoru i výfuků je za velkým plexi slyšet skoro v původním znění, ale v tomhle směru není Road King žádný chuligán.

Kdepak, za těmihle řídítky vládne prostě pohodička. Véčkový dvouválec je sice zas o něco nadupanější - to díky jiným vačkám, upravenému časování a vzdušnějšímu filtru - ale celková koncepce motorky svádí spíš ke klidnějšímu stylu jízdy. Uvedené změny mimochodem přidaly motoru papírově 3 koně a 4 Nm, a na vizitku si zmíněný agregát ke jménu Twin Cam 103™ mohl přidat titul High Output. Tady ale rozhodně nejde o to, vyždímat z motoru maximum - na výkonové limity se příliš často nedostanete. Důležitější je, s jakou lehkostí a ochotou motor reaguje na pohyb pravého zápěstí, ať už při rozjezdu z křižovatky, nebo při předjíždění či  výjezdu ze zatáčky. To všechno se navíc obejde naprosto bez vibrací, a velký dvouválec se sbírá i z nízkých otáček s pružností gumy do praku. Když nepočítám V-Rod, má nový Road King nejvíc kultivovaný projev ze všech Harleyů, jaké jsem měl možnost vyzkoušet. Můžete jej prohánět stylem brzda-plyn po okreskách, brouzdat společně městem, nebo jej nechat jen tak bublat s devadesátkou (případně stotřicítkou nebo ještě vyšší rychlostí) nastavenou na tempomatu, žádný režim mu není proti srsti.

S elastickým motorem výborně koresponduje i celková stavba motorky, která je nadmíru komfortní, ale zachovává si určitou míru všestrannosti. Road King je pochopitelně - už podle bočních brašen a plexi o velikosti francouzského okna - především cestovní motorka. Oba turistické doplňky lze ale během pár minut odmontovat, aniž byste potřebovali nářadí, a mohutný kolos se odlehčí alespoň opticky.  Při manipulaci na místě s ním ale bude pořád pěkná fuška, a vsadím se, že často zatoužíte po zpátečce. Osobně bych ale ještě víc uvítal normální stupčky pod nohama místo masivních plácaček, protože právě ty mi paradoxně pokazily představu dokonalého pohodlí. Mám radši, když si na delší trase můžu občas opřít nohy v jiném úhlu, což tyhle plošiny moc nedovolují. Nedokážu správně ocenit ani řazení pata-špička, a velký pedál brzdy vytrčený směrem nahoru citu v noze zrovna nepřidá, takže jediná subjektivní výtka směřuje k systému stupaček a nožních ovladačů. Jinak, přestože tuhle kategorii motorek nemám zrovna zařazenou v kategorii nejoblíbenější, mě Road King svým mladistvým charakterem schovaným pod old-schoolovou maskou příjemně překvapil.