První test Ducati DesertX: Pouštní liška

První přivonění k terénu probíhá pěkně v poklidu a ve stupačkách Ducati DesertX drtím rozbitou polní cestu. Pozice ve stupačkách není zlá a vlastně s ničím nemám problém a nemusím si na nic dlouho zvykat. Mám pod sebou docela úzkou a vysokou motorku, která prošla dlouhým testovacím procesem a je vidět, že si s ní Taliáni vyhráli. No dobře, možná jsem čekal o něco nižší váhu, nicméně ovladatelnost je hodně dobrá a je radost si s Desertem hrát a jízdu si hezky korigovat tělem. Naprosto přesně a s ochotou reaguje na každé pobídnutí, takhle to mám rád. Jednoznačně se na tom podílejí široká offroadová řídítka, štíhlá stavba v oblasti nohou a poctivé zubaté stupačky. Jsem rád, že se nemusím nepříjemně předklánět k řídítkům, protože jejich poloha je trefená víc než dobře.

Běžné svižnější tempo není pro DesertX sebemenším problémem a je vidět, že mu dělá dobře, stejně jako mně. V tuhle chvíli baští pérování v továrním nastavení nerovnosti velice slušně a já nedostávám vůbec nic sežrat. Používám režim Rally, což znamená plný výkon a elektroniku mám nastavenu podle sebe, což znamená vypnuté ABS, vypnutou kontrolu trakce a nastavenou ostřejší odezvu na plyn. S výkonem se mi dobře nakládá a nemám problém ani s jeho průběhem. Musím ale přiznat, že jsem čekal krapet silnější spodek a pružnější odezvu motoru od nízkých otáček při švihnutí plynem. Prostě takovou tu zdravou dravost, když si vrknu plynem a chci před dírou nebo louží odlepit přední kolo od země. Píšu zdravou dravost, což je rozdíl oproti agresivní reakci, která dost často bývá naopak kontraproduktivní.

DesertX si libuje hlavně ve středním pásmu a nahlas si říká o otáčky kolem čtyř tisíc a výš. Tam je mu dobře a tam pořádně ožívá. S chutí pak letí do vysokých pater, a to už začínám okolí kolem sebe vnímat jako rozmazanou čmouhu. V takovém kvapíku se necítím vůbec špatně a od mašiny dostávám dobrou zpětnou vazbu i požadovanou stabilitu. Když ale drtím rozbité úseky a sem tam trefuji větší díru, kamen nebo vytrčený kořen, dokázal bych si pérování představit o něco zdatnější, a to hlavně fungování zadního tlumiče. Vím, že je to subjektivní dojem, ale očekával jsem, že bude filtrovat drsnější terén ve vyšších rychlostech na úrovni offroadově zaměřených cestovních endur a bude srovnatelné hlavně s KTM Adventure 890 R. Sice celkově vzato odvádí svou práce dobře, ale zkrátka na cestovní enduro koketující s kategorií rally dělá pérování jen lehce nadprůměrný dojem.

Už proto mě zajímá, jak si poradí s technickými pasážemi a jak moc si bude tykat s většími skoky. Přijíždím do oblíbené lokace, kde si na jednom plácku můžu vyzkoušet všechno, na co jsem dostal chuť. Rally měním za režim Enduro a užívám si svezení po jednokolejkách, kde se proplétám utaženými technickými úseky. Pochopitelně také teď mám vypnuté ABS i kontrolu trakce a namotanou trať si čas od času okořením narušením vzdušného prostoru. Tohle je prostě žrádlo a bavím se až do morku kostí, tím spíš, když DesertX odlepím od země a na chvíli plachtím vzduchem. Chválím ovladatelnost, jednoduché řízení i rozložení hmotnosti, což letecké vložce hraje do karet. Pérování to zvládá, ovšem i teď připomíná, že nemá vyloženě „racingové“ ambice, a proto je důležité motorku dobře usadit a při dopadech tlumičům práci ulehčit.

Enduro jezdění po trailech je o velké radosti a jsem rád, že do toho Ducati praštila takovýmto způsobem a nadělila nám cestovní enduro, které si stoprocentně zaslouží obout nějaké chlupaté bačkory s vyšším použitím v terénu. Ani tady nemám s ovladatelností sebemenší problém a Deserta si vodím podle libosti. Pérování funguje velice slušně a odvádí dobrou práci. Jezdím tu na první a druhý převodový stupeň a je to spíš o nižších rychlostech a proplétání se po klikaté pěšince. Tady bych se určitě nezlobil za silnější spodek motoru a pružnější reakci při vrknutí plynem. Zkoušel jsem nastavit nejrůznější režimy a odezvu na plyn, ale k nastavení, které bych vychvaloval až do nebes, prostě něco málo schází. Tím spíš, že jde o poměrně velký elkový dvouválec a spodek bych očekával o fous mohutnější. Teď jsem asi kritickej až moc, že jo? Jenže to je tím, že jsem se na Ducati DesertX dlouho strašně moc těšil a zkrátka od prémiových značek chci to nej po všech stránkách.

Pro dnešek dávám terénu s bohem a po silnicích nejrůznějších kategorií to beru zpátky k domovu. A jelikož jde o cestovní motorku s pohodlnou vzpřímenou jízdní pozicí a rozumnou ochranou jezdce, ani asfalt jí nesmí být cizí. Na okreskách DesertX jasně říká, že bude o zábavu postaráno a motorka vystrčí růžky a předvede kus svého jižanského temperamentu. Za ideálních podmínek je jednoznačnou volbou režim Sport. I teď vnímám takový nemastný-neslaný spodek a naopak si chrochtám blahem při otáčkách ve středním pásmu s hodně úderným vrškem. Ducati DesertX jede jako z praku, a když k tomu připočtu velice dobře fungující oboustranné rychlořazení, mám pusu od ucha k uchu. Když quickshifter používám, jak se sluší a patří, maká dobře. V nižších otáčkách ale říká, že to není jeho parketa a rozhodně od něj nemůžu čekat fungování, jako předvádí třeba Yamaha, která z tohoto hlediska patří mezi špičku. Ale s tím se dá žít, protože rychlořazení dává smysl hlavně ve vyšších otáčkách a při svižnějším tempu.

Upaluji po okreskách, kde jedna zatáčka střídá druhou, a jsem úplně v pohodě s ovladatelností a jízdními vlastnostmi. Podílejí se na tom osvědčené pneumatiky Pirelli Rally STR, které jsou sériovou záležitostí, a pochopitelně povedený podvozek. Samozřejmě že cítím vysoké zdvihy pérování a velká kola offroadových rozměrů, každopádně to nevnímám jako překážku a na motorce se cítím skvěle. Ostřejší brzdy, nájezd do zatáčky a na výjezdu bráááp, pěkně pod plným ven. Tohle člověka jen tak neomrzí, tím spíš, že mám k dispozici skvělé úderné střední pásmo otáček. Jen si kruci říkám, že tu chybí peprnější zvuk, který by dodal ještě vyšší level emocí, tohle je jistým zklamáním. Ale tak to holt je a když už si tu vylévám srdíčko, musím zalamentovat na topením motoru do nohou, konkrétně do pravého stehna, které je za teplých letních dnů docela nepříjemné.

Už jsem zmínil pérování offroadové charakteristiky a musím říct, že se na silnici neukazuje ve špatném světle a nepřijde mi přehnaně měkké. Jasně, že existuje možnost přitvrzení, ale já jsem se sériovým nastavením v pohodě a nic nepotřebuji měnit. Velikou parádou jsou brzdy, které makají naprosto skvěle. Nacházím u nich ideální nástup, citlivé dávkování i festovní účinek. Vlastně se mi líbí, že si s nimi rozumím v terénu i tady na silnici a určitě si zaslouží všechny čtyři palce nahoru. Ducati DesertX si nechá líbit jak svižnější svezení, tak pohodovou kochací jízdu a je fajn, že i v takovém módu funguje klidně a vyloženě nedává najevo, že pomalé proplouvání krajinou nebo legální rychlosti v obci jsou jí proti srsti. Prostě na pohodu.

Když se zaměřím na ochranu a ergonomii, tak jsem spokojen s velice dobře postaveným trojúhelníkem řídítka-sedlo-stupačky. Z tohoto pohledu je všechno v lati a rozhodně nevnímám nic, co by bylo překážkou pro delší silniční přejezdy. Jak už zaznělo, drobnější a dopředu posazený plexi štítek je jasným odkazem na rally mašiny a od toho se odvíjí jeho funkce a odvádění při cestování vsedě po silnicích. Za mě je to adekvátní a jsem si vědom, že jde o rozumný kompromis mezi silnicí a terénem, kde je naopak jeho pozice i velikost ku prospěchu věci. Úplným opakem jsou bástry, jež fungují při silničním jezdění úplně v pohodě, ale v terénu jasně říkají, že by potřebovaly výrazně pochlapit, a tím mám na mysli jejich pevnost.

Mám za sebou první svezení na zásadní novince italské značky Ducati a jsem moc rád, že jsem si mohl udělat obrázek. Nemá cenu opakovat všechno, co zaznělo v článku, ale říkám, že jsem za nový přírůstek kategorie cestovních endur s apetitem do terénu moc rád a všem ho doporučuji vyzkoušet. Kromě toho, že vypadá naprosto božsky, je s ním velká legrace v terénu i na silnici. Má svoje mouchy, ale když to vezmu kolem a kolem, tak na mě DesertX udělal hodně dobrý dojem a myslím, že se u něj podařilo namixovat ideální poměr terén/silnice. Ducati DesertX je už u prodejců a v základu se prodává za necelých čtyři sta tisíc Korun. Cena to je vyšší, ale opět nutno dodat, že korespondující se značkou Ducati, která si potrpí na exkluzivitu a jedinečnosti.

Informace o redaktorovi

Vláďa Novotný (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 173 cm
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)
Jan Hrubeš - (Odebírat články autora)

Klady a zápory

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE