Ducati Diavel 1260 S vs. Harley-Davidson FXDR 114: Dva pohledy na sportovní cruiser

Text: Jan Rameš , Lukáš Růžička | Foto: Jiří Jevický | Video: Honza Zajíček | Zveřejněno: 1.1.2020 | Zobrazeno: 18 378x

Kapitoly článku

Myslím, že Honzis to vystihl docela trefně i technicky obsáhle, já se tak vymezím především na kratší hodnocení z pohledu druhého jezdce. O obou motocyklech toho bylo napsáno za poslední rok nespočet, a to je taky důvod, proč jsme si je i my postavili pěkně proti sobě. Ano, srovnávat se dá dnes snad opravdu všechno a já jsem si zprvu říkal sakra proč? Odpověď je jasná, jednoduše právě proto, že to řada lidí chtěla, a když máš příležitost, tak zkrátka musíš :). Přiznám se, že po těch letech dám hodně na první dojem a v osobních preferencích motocyklů mi to posledních pár let docela vychází. Tohle zavedené pravidlo se mi však u této dvojice zhroutilo hned při příchodu do garáže. V každé kapse jeden klíček a vyber si! To je na první pohled na tyto dva krasavce opravdová výzva. Člověk by bral jasně hned obě motorky, ale pěkně popořadě.

Zatímco Ducati nám s tímto typem motocyklu čeří razantně jinak dost zavedenou převážně sportovní produkci již od roku 2011, tak naproti tomu stojí FXDR od H-D, který se snaží ve své produkci najít opět sportovnějšího ducha. V nabídce je od loňského podzimu, a tak je skutečnou novinkou letošní sezóny. V mém osobním historickém pohledu na H-D se tak hledá technicky tento motocykl někde na pomezí jejich velice slušně obratného modelu XR 1200, který je jakoby však notně zkřížen a ovlivněn VRSCR Streed Rod z roku 2005. Vzhledově z toho doslova sálá při té robustní stavbě a délce především respekt a příslib nespoutané hrubé síly.

V přítmí a šedi garáže se doslova rýsuje v bílém provedení jeho dlouhá bílá silueta, která bude schopna vyrazit právě tady a teď, vždy a za všech okolností. Musím být ale spravedlivý, podobně je na tom tak trochu i druhý testovaný Diavel 1260 S, který dostal letos motor Testastretta DVT 1262 podobně jako dříve XDiavel a nový rám s jinou geometrií. Navíc v testované S verzi tady máme i několik vychytávek navíc v podobě odpružení Öhlins, frézovaná kola, lepší brzdy nebo denní svícení. Za příplatek potom multimediální modul na spojení s app a slušný quickshifter.

Samozřejmostí je nespočet možností nastavení a spousty elektroniky. Je to radost pohledět. I přes nesporné impozantní rozměry působí H-D naproti tomu obratnějším a lehčím dojmem. Jak stojí motorky vedle sebe, řekl bych o Ducati, že je skoro velkoobjemový naháč, ale je jasné, že jen v rámci kategorie. Vše ostatní v porovnání s tímto motocyklem působí jako stavba od dietologa. Konec imaginace a rozjímání, já si musím vybrat, a tak sázím na horkou novinku z Milwaukee. Již na první usednutí a vrknutí je patrná mohutná síla 114 motoru.

Není to tu sice tak noblesní a vyšperkované jako třeba na motocyklu Breakout, ale o to více vnímáte surovost a hrubý charakter. Tenhle motocykl je zatraceně dlouhý a všemu tomu dění dodává větší grády ještě plné zadní 18“ kolo a 240 balón. To má tedy šířkou obutí hodně podobné s Ducati, ale zde je vše posazeno ještě o chlup níže a robustněji. Usazení jezdce je na FXDR hodně na dlouho, menší postavy můžou mít trochu problém pohodlně se usadit, ale při mých 182 cm mi padlo vše tak akorát. Nemohu si stěžovat.

Naproti tomu Diavel S je opravdu spíše takový sportovnější naháč robustnějších tvarů a velkého zadního kola. Motocykl působí při bezprostředním přesednutí hned na první dojem výrazně kratší stavbou a hbitější, co se reakcí týče. Koneckonců v absolutních číslech nižší hmotnost a o poznání vyšší výkon. Motorka je výrazně točivější a podle zvolené palivové mapy je reakce na plynovou rukojeť okamžitá. Pokud chcete, můžete zde řešit spousty parametrů, což má samozřejmě vliv na samotný požitek z jízdy, ale na pomalé ježdění spíše zapomeňte. Tenhle motocykl – to je šelma, která vždy a za všech okolností umí vyrazit na kořist v podobě ubíhajícího asfaltu. Člověk se musí opravdu dost krotit a držet se zpátky, protože případný malér může dorazit nečekaně rychle. Navíc s velkým zadním kolem a většími proporcemi to chce přeci jen jistou předvídavost. Naštěstí jsou zde vždy a všude bezchybné brzdy, které vás dokáží opravdu podržet. V tomto ohledu je zde oproti H-D asi větší jistota.

FXDR točí o několik řádů níže a i papírový výkon velkého motoru o objemu 1868 ccm je podstatně nižší než na Diavelu. Nicméně zásadním parametrem tohoto motocyklu je především hrubá síla pěkně od spodu. Tomu se jen tak něco nevyrovná. Na 2 až 3 rychlostní stupeň plápoláte ve větru jak fáborek zarytého soudruha na prvomájovém průvodu. Motocykl s vámi šije a cloumá i díky minimální ochraně proti větru.

Oproti Diavel je zde jen nezbytné minimum základních ukazatelů podobně jako třeba na Breakout, ale zde je přeci jen vše schováno za menší kapličkou překrývající světlo. Z hlediska výbavy zažitý standard aktuální produkce H-D. Nechybí samozřejmě bezklíčkové zapalování stejně jako na Ducati. Co je zde zásadní, je hmotnost a délka. Bavíme se zde na poměry H-D na docela slušných 303 kg hmotnosti, ale vše je umocněno právě délkou a šířkou zadního kola. Vzhledem k délce a širokému zadnímu kolu, to chce před každou zatáčkou pěkně s rozvahou. Na druhou stranu motocykl drží velice dobře stopu a pobere až překvapivě hodně nerovností. Každopádně je to pořádná výzva. Co zkrátka nedáš na první, tak už neukecáš ani nezachráníš. Zde se chyby příliš neodpouští. Brzdy fungují obstojně. Oproti těm na Ducati a vzhledem k rozdílu hmotnosti se mají ale co ohánět. Intenzita brždění jde tak v krizovějších situacích více do plných hlavně s přihlédnutím k druhému testovanému Diavelu, kde je reakce až mrazivě okamžitá.

FXDR je pocitově jako vyhraněné náčiní ze staré školy. Minimum technických vymožeností oproti Ducati. Vše si zde musíte odpracovat a zasloužit, ale ten pocit, přímočará odměna a jízda za to určitě stojí. Zkrátka vyhraněné náčiní pro všechny opravdové fajnšmekry. S tímto motocyklem se určitě nudit nebudete a emoce s vámi budou cloumat možná více než samotný motocykl. Oproti tomu zde stojí technicky vyšperkovaný Diavel. Ten nezapře svůj sportovní rodokmen. I přes mohutnou stavbu dokáže Ducati za pomoci špičkových komponent a moře elektroniky vtisknout svému stroji větší pohodlí a maximální pocit bezpečí a ovladatelnosti. Možná i proto je tolik jiný. Na druhou stranu okamžitá reakce a spousty výkonu na požádání jsou velice zrádné až opojné. Oproti H-D se s tím musí každý jezdec poprat především v hlavě, protože chyby se zde díky velikosti a hmotě rovněž neodpouští, ale mohou přijít velice rychle. Pořád to má jen dvě kola.