BMW R1200GS vs Moto Guzzi Stelvio vs Yamaha SuperTenere

Text: Jan Cihelka , Matěj Oliva , Filip Tichý | Foto: Jiří Jevický | Zveřejněno: 7.9.2010 | Zobrazeno: 94 967x

Kapitoly článku

Matěj ze sedla Moto Guzzi Stelvio 1200 NTX

Po zveřejnění prvních fotek Stelvia se mluvilo o silniční motorce, která si hraje na enduro, po prvním svezení už se názory odborné veřejnosti lišily a po příchodu verze NTX už se dá mluvit o terénním svezení mnohem vážněji. Stelvio je samozřejmě stejně jako BMW a Yamaha především silniční cestovní mašina, o tom není třeba diskutovat. Otázkou tedy je, zda si dokáže poradit s nějakou tou šotolinkou, zabahněným výjezdem z kempu, nebo výletem do Albánie.

Na první pohled působí Stelvio dost nekompaktním dojmem, celé motorce dominují válce obrovského V-twinu a vše ostatní tak nějak zaniká. Jistotu už na první pohled vzbuzují obuté gumy, které by mohly nějakou tu trakci zajistit. Posez je tu hodně cestovní a jezdec sedí jakoby v motorce, celkově je Stelvio na svou kategorii hodně nízké a není sebemenší problém s došlápnutím na zem. To je samozřejmě při popojíždění v terénu s nohama na zemi velké plus. Posez je celkově příjemný, řidítka jsou hodně široká a páčky chrání blastery. Válce a boční plasty jsou chráněné trubkovými padáky s mlhovkami, pro lehké pády ideální. Beru do rukou široká řidítka, mačkám tlačítko ABS a otáčím klíčkem. Vypnutí ABS je rychlé a jednoduché, tady Guzzi boduje. Motor je přeci jen dost divoký a líbí se mu hlavně ve středních otáčkách, má velice citlivou reakci na plyn a na jedničku je jízda hodně ucukaná, pro terénní pasáže jsem raději dal za 2 a používal tužší spojku.

Motorka je při rychlé jízdě velice stabilní a podvozek pobírá statečně všechny nerovnosti. Výhrady bych měl jen k zadnímu tlumiči, který se mi nepodařilo nastavit pro hrubší zacházení. Při přeskočení velkých hrbolů zadek hodně nakopával a nebylo to to pravé. Hodně příjemná je odezva od přední vidlice - přesně víte, co se pod předním kolem děje, je to částečně dáno předsazením osy kola před vidlici. Ani v opravdu pomalých pasážích není se Stelviem velký problém, motorka se chová příkladně a díky nízkému těžišti se nechá příjemně vodit. Při jízdě ve stupačkách mi trochu chybí opora nádrže mezi koleny, ta začíná až více vepředu, ale dá se na to zvyknout. Mnohem víc mi vadí stupačky, které jsou spíš silniční, a jejich guma hlavně za mokra dost klouže. I ve stupačkách jsou všechny ovladače příjemně dostupné a jezdec může bez problémů zařadit, zabrzdit zadkem a ovládat spojku.

Nemám rád sterilní motorky, které oddělují jezdce od řízení a snaží se jezdit tak nějak samy. Tento pocit na Stelviu rozhodně nezažijete. Jakmile si zvyknete na malý, ale přeci jen znatelný klopný efekt podélné kliky a naučíte se motor držet roztočený, jízda v terénu vás bude neskutečně bavit. Motor má dost síly na nekonečné hrabání na šotolinách a podvozek Vás při této zábavě rozhodně podrží. Verze NTX je navíc už v sérii vybavená pro lehký terén a Stelvio přežije i občasný pád. Ale abyste to nepochopili špatně, enduro tahle motorka rozhodně není! Na motokrosové trati si jí taky neužijete, ale pokud potkáte v Alpách pěknou šotolinu, nebo v noci v kempu zaprší, budete v pohodě.

Video

Není zapnut JavaScript. Tento text má být nahrazen přehrávačem.

Video si můžete přepnout na menší kvalitu kliknutím na "HD is ON".

BMW R1200GS Adventure

Géeso si cestu k mému srdci nikdy nenašlo. Vždy mi na něm vadila jeho sterilita a absence zábavnosti. Pro letošek doznal motor mnohých změn a je třeba uznat, že k lepšímu. Boxer sice i nadále zůstal boxerem, ale s tím se nedá nic dělat, tak tedy vzhůru do terénu. V BMW mají hodně rádi elektroniku, je to prima věc, ale do terénu prostě nepatří. Než se mi podařilo vypnout ABS a kontrolu trakce, ostatní už byly dávno pryč. Je to opravdu zbytečně nesmyslná procedura, která je navíc dle mého zbytečná, řešení ala Guzzi by bylo ideální.

GS funguje perfektně na suchém povrchu, pobírá nerovnosti a díky nízko položenému motoru se dá krásně ovládat v malých rychlostech. Hodně mi ale vadí absence odezvy od podvozku. Nesčetněkrát mi ujelo přední kolo, ale bohužel jsem to zjistil vždy moc pozdě. Podvozek udělá hodně za jezdce, ale bohužel nedává včas vědět o ztrátě adheze a pro jezdce, který má něco v terénu najeto. Ne nadarmo si jezdci, kteří to myslí s terénem vážně, dávají na svá GS konvenční vidlice. S naloženým GS se tedy dostanete z kempu na zablácené cestě, nebo dojedete k chatě, ale ruku na srdce, na běžném naháči to zvládnete taky. GS je tedy vynikající motorka na dlouhé cestování, pohodlná, rychlá, s dobrou ochranou, malou spotřebou a dobrým chováním na silnici a rozbitých cestách. Na nějaké terénní radovánky ale rozhodně zapomeňte.

Yamaha Super Téneré 1200

Když přišla nová Super Tenerka na trh, byl jsem dost skeptický - hromada elektroniky, vysoká hmotnost, chladič na boku, to nevěstilo nic dobrého. K tomu všemu motor na výšku a nad ním ještě nádrž, pro těžiště nic dobrého. Motorka je těžká a manipulace v nízké rychlosti není ideální, jakmile ale pružnému motoru trošku naložíte, začíná vše fungovat. Podvozek pobírá nerovnosti a má dobrou odezvu. Jen v brzdění do zatáček si musíte dávat pozor, ABS dokáže přinést nejednu horkou chvilku. Naštěstí alespoň kontrolu trakce je možné vypnout a terén si tak alespoň trochu užít.

Z testovaných motorek měla Yamaha nejlepší ergonomii pro jízdu ve stupačkách - motorka je pocitově úzká a dá se dobře vodit. Příjemný je i plexištít, který na rozdíl od BMW nepřekáží výhledu před přední kolo. Jakmile jsem ale s Tenerkou na univerzálních gumách najel do bahna, byl jsem odsouzen k odšlapování a opatrné manipulaci s plynem. Motor má naštěstí příjemný a citlivý nástup a dá se pěkně dávkovat, v terénu je rozhodně lepší použít nastavení Touring. Na vyjetí z chalupy bude tedy Super Tenere vyhovovat a pokud si jí pořádně obujete, můžete zkusit i nějakou tu cestu na východ.