Beta Alp 4.0: Všestranný kamzík

Beta dobře ví, že offroadový svět není jenom o závodních mašinách, a přesvědčuje ji o tom neutuchající zájem o velice jednoduchý terénní stroj Alp 200, kterému ale komplikují život nemilosrdné evropské normy. Proto se Italové rozhodli postavit o něco větší a vybavenější stroje, které budou věrny filozofii modelů Alp, ovšem dovolí vyrazit i na delší výlety plné zábavy. Jde o třistapadesátkové modely 4.0 a X, přičemž model X s kulatým světlem na menších kolech 19“/17“ lze považovat za scrambler a model 4.0 na větších offroaodvých kolech kombinace 21“/18“ brát za hodné civilní enduro pro každý den.

S troškou nadsázky se dá říct, že oba jsou v základu kříženci endura a trialové motorky. Nám se koncem sezony dostal do redakce červený Alp 4.0, který platí za pohodové lehké enduro s mírným motorem a jsem si jist, že ho dokáže krotit i začátečník bez větších terénních zkušeností. Přesně na takové jezdce čtyřkový Alp cílí a je fuk, jestli jde o motorkáře, co se budou vozit pro zábavu, nebo o uživatele, co ho budou používat v rámci své profese. Uplatnění totiž najde také na hájovnách nebo statcích či farmách.  

Základem Bety Alp 4.0 je čtyřtaktní jednoválec, který má původ u čínského Zontesu, resp. jeho mateřské značky Tayo, a Italové si ho dál upravili pro potřeby civilního endura. Kapalinou chlazený jednoválec o objemu 348 cm³ dokáže vyprodukovat zhruba 35 koní při 9500 ot./min a tím splňuje kritéria řidičáků A2. Jak už zaznělo, jde o velice jednoduchý terénní stroj, nicméně i přesto nabízí dva jízdní módy, konkrétně režim silniční a režim offroadový, který pro terénní hrátky dovolí vypnout ABS na zadním kole. Převodovka je šestistupňová, spojka se ovládá klasickým lankem, přičemž spojková páčka není stavitelná. To ale není případ páčky přední brzdy od Nissinu, kterou lze nastavit, ovšem bude potřeba do ruky vzít nářadí. Pérování nedává prostor pro vlastní nastavení, nepočítám-li předpětí zadního centrálu, a zdvihy pérování poukazují na civilní zaměření. Na předku lze počítat se zdvihem 185 mm a na zadku se zdvihem 195 mm. Světlá výška Bety Alp 4.0 je 270 mm, do nádrže se vejde 11 litrů a sedlo leží ve výšce 865 mm nad zemí. Suchý čtyřkový Alp váží 140 kg a připraven vyrazit do akce ještě zhruba o deset kilo více.

Samozřejmostí je elektrický startér a také jednoduchý displej, který zobrazuje nejnutnější informace včetně zvoleného jízdního režimu, vypnutého ABS na zadním kole nebo zařazené rychlosti. Celkem obyčejné jsou ovladače a musím se přiznat, že mě celkem rozesmál zastaralý kolébkový přepínač blinkrů. Také na vypínač motoru mi na začátku nepřipadal logický a musel jsem si na něj zvykat, protože symbol zapnutí a vypnutí je zobrazován opačně, než bych čekal. Naopak pochvalu musím vystřihnout sériově montovanému větráku na chladiči, ledkovým světlům a blinkrům, atraktivnímu designu plastů nebo vkusné červeno-černé kombinaci, která k Betě patří a Alpu 4.0 dodává dravý sportovní vzhled. Pravda, velké nadšení ve mně nevzbuzuje držák značky připevněný ke kyvce, ale ani obyčejný plastový chránič motoru. Jistou útěchou pro mě může být nově nabízený poctivý kovový chránič pod motor a držák značky a blinkrů, který se přimontuje přímo na podsedlovku. Na druhou stranu, musím se na čtyřkového Alpa dívat jako na lehké enduro bez větších terénních ambicí a tím pádem bych neměl tyto detaily až tak prožívat.

Lepší bude vyrazit na projížďku a Alp 4.0 protáhnout po městě, silnicích a v lehčím terénu. Když mu usedám za řídítka, tak je mi okamžitě jasný, s kým mám tu čest. Ano, je to civilní enduro se vším všudy a vlastně musím vyzdvihnout nižší stavbu, širší pohodlné sedlo nebo stupačky opatřené gumou, kterou ale dávám pryč a je dobře, že to jde bez použití nářadí. Na místě cítím celkem lehkou váhu, díky které se s Alpem dobře manévruje a už na první ťuk je mi jasné, že pérování je měkčí, tak jak tomu u lehkých civilních endur bývá. Mám teď v plánu vyrazit ven z Prahy a svézt se v běžném terénu, jako jsou polní cesty a na chvíli se zastavit na menším plácku, kde se dá kroužit a Alpa si vyzkoušet na lehčích výjezdech, skocích a také v členitém terénu, kde je to o nízké rychlosti a práci s rovnováhou.

První asfaltové kilometry říkají, že Alp 4.0 je hlavně teréňákem, který má více offroadových genů a na silnici to je víceméně o pohodovém svezení a výletnickém tempu. Svezení ovlivňují jak zubaté pneumatiky, tak hodně komfortně naladěné pérování se zdvihy těšně pod dvaceti centimetry. Proto cítím, že v zatáčkách se musím trošku snažit, a když chci přichvátnout, musím si víc pomáhat tělem. I tak mě to na okreskách baví a na pohodu proplouvám zatáčkami, kdy se pohybuji v rychlostech mezi sedmdesátkou a devadesátkou. To vnímám jako rozumné tempo a vlastně nemám potřebu nic hrotit a zbytečně tlačit na pilu, protože potom už je znát měkčí pérování a dostávám signály o jistých limitech chlupatých pneumatik.

Nemůžu říct, že by třistapadesátkový čtyřtaktní jednoválec byl neurvalým výtržníkem, to vůbec ne, naopak působí jako s hladkým a učesaným výkonem, který bude vyhovovat i méně vyježděním motorkářům. I přesto je motor hezky pružný a velice kultivovaně reaguje na přidání plynu a musím ho pochválit za naprosto čistý projev bez náznaku nervozity a je úplně jedno, jestli ho jen lehce cukruji při průjezdu vesnice padesátkou, nebo mu naopak dávám za uši při svižnějším průjezdu menších okresek. Nebudu lhát a říkám, že jsem čekal také větší vibrace a dá se říct, že tu víceméně žádné nejsou, a pokud přeci jen nějaké registruji, tak jsou to ty zdravé, co mi nikterak nevadí a k jednoválci patří. Alpík působí jako traktůrek, který neohromí temperamentem, ale spíš hladkým průběhem motoru.

Také brzdy nejsou ostřejší sportovní záležitostí, ale naprosto odpovídají zaměření a cenové kategorii motorky. Nikdy mě ale nenechávají ve štychu a nedávají mi prostor je zkritizovat za horší brzdný účinek nebo dávkování. Beta Alp 4.0 nelze považovat za cestovní enduro, které bude ideálním společníkem na delších silničních výletech a svižných přejezdech po rychlejších silnicích. Takové ambice nemá a mnohem více radosti rozdá ne menších silničkách, kde není povrch 1A a potěší také ve městě, kde dokáže plnit roli parťáka, který se ber remcání dojede na nákupy, do práce nebo na kafe. Zkrátka pracant se smyslem pro zábavu, jak má být.  

Za pracanta lze považovat také v terénu, ovšem to neznamená, že by mi nedokázal naservírovat pár pěkných offroadových okamžiků. Samozřejmě, že to není o adrenalinu jako na ostrém enduru, ale to po něm ani nechci a chtít nemůžu. Projížďka je především o pohodě a užívání si okolí, kudy zrovna jedu, a také o poznávání nových míst. Alp mě baví pohodovým projevem, lineárním průběhem motoru a příjemnou ovladatelností. Jízdy ve stupačkách mi přijde naprosto samozřejmá, a pokud bych měl najít něco, co bych mohl zdrbnout, byl by snad jen chránič výfukového svodu pod pravou patou. Jinak s ničím nebojuji a cítím se ve stupačkách opravdu dobře. Zkrátka Alp na mě dělá dojem kamzíka, který je v lehkém terénu jako doma.

Pocitově měkké pérování bez problémů zvládá běžné výletnické tempo a vlastně splňuje to, co má. Stejně mi to nedá a na chvíli tahám trošku temperamentněji, a když to rozmotám na rozbité rovince, tak cítím, že stabilita ve vyšších rychlostech už není ideální. Měkčí podvozek má své limity a přes to vlak nejede. O to víc mě Alp překvapuje na lehčím skoku, kdy po dopadu pérování dává přistání velice zdatně a o kus lépe, než bych od obyčejného nenastavitelného podvozku čekal, takže se o tom s chutí ještě několikrát radši přesvědčuji. Motor se vyznačuje docela plochou charakteristikou a opět jsem u toho, že takhle to u civilního endura má být. Ve stupačkách Alpa zvládám zdolat i prudší výjezdy, přizvednout si přední kolo a sem tam obě kola odlepit od země a skočit.

Jak už jsem zmínil, motor působí pěkně hladce, a proto není problém projíždět i členitý terén rychlostí chůze, a na tom se podílí také dobře dávkovatelná spojka či zadní brzda nebo pocitově nižší váha. V terénu jezdím výhradně na offroadový režim, který dovolí vypnout ABS na zadním kole, což je důležité. Je ale škoda, že se ABS v režimu offroad vždycky po vypnutí motorky klíčkem opět aktivuje a není deaktivováno na stálo. Co se výkonu týče, tak žádný rozdíl mezi režimy nepozoruji a je tedy otázka, jestli jsou nezbytné a nestačilo by pouze tlačítko pro vypnutí ábéeska. V terénu se nakonec dobře bavím, a když od Alpa 4.0 nechci něco, pro co nebyl vyroben, tak je nám oběma fajn.

Beta Alp 4.0 je jasným civilním endurem, které bylo vyrobeno pro zábavu a svezení v terénu bez jakýchkoliv závodních ambicí. Je to takový kamzík, který se rád potuluje v neznámém terénu a s chutí vyrazí prozkoumat místa, kde ještě nikdy předtím nebyl. Hladkým motorem s lineárním výkonem bude vyhovovat i méně zkušeným jezdcům, kteří na terénní motorce teprve začínají, ale také lidem, kteří ho budou brát pouze jako pracovní nástroj. Takových motorek pro každodenní použití tu moc není a Italové poslali na trh stroj, který je třeba. Navíc za něj chtějí docela rozumné peníze, protože se prodává za 159 900 korun a je na výběr ze dvou barevných variant, tedy této červené nebo bílé. Je bez diskuze, že počínání Alpa 4.0 na asfaltu či v terénu dost zásadně ovlivní nazuté pneumatiky a záleží tedy na každém majiteli, zda ho obuje do terénních bačkor, jako má tento testovací kousek z výroby, nebo mu nadělí nějaké hladší pryže a vytěží z nich víc na silnici. Na silnici se určitě bude cítit o něco lépe „vyvoněná“ verze X na menších kolech, která se prodává za úplně stejné peníze.                 

Informace o redaktorovi

Vláďa Novotný (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 173 cm
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)
Honza Zajíček - (Odebírat články autora)

Klady a zápory

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE