Aprilia SR Max 300: nestárnoucí rychlík

Když jsme SR MAX 300 testovali jako novinku před pěti lety, všimli jsme si dvou zásadních věcí. Zaprvé byla Aprilia důsledkem politiky Piaggia de facto jen rebrandingovanou verzí své koncernové příbuzné, léty prověřené a oblíbené Gilery Nexus. To však samo o sobě nebylo žádné nactiutrhující stigma – designově prostě zůstalo kromě nových barev a loga na kapotě vše při starém-dobrém (dle Nexuse 500 z r. 2006) a v útrobách se objevil podařený třístovkový čtyřventil Quasar (v Nexusu od r. 2008). Zadruhé zaujala kombinace sportovních jízdních vlastností, ryze účelného komfortu a solidního úložného prostoru, který ze SR MAXe (a paralelně též Nexuse) dělal tehdy zřejmě nejzábavnější, nejakčnější a přitom praktickou třístovku.

Jenže to bylo v roce 2011. Léta mezitím míjela a smečka konkurenčních středněobjemových sportovně orientovaných maxiskútrů utěšeně rostla, což dokládají i naše redakční testy. Jak si stojí SR MAX v dnešní konkurenci? Úvod už naznačil, že velmi dobře, a proč konkrétně? Za mnohé může už vzpomínaný design. Ten se v průběhu let svou nadčasovostí ukázal jako jednoznačně povedený. Italové dokazují, že vizuál prostě umí, všechna čest. Ostře řezané tvary masky ne náhodně připomínající superbike RSV4, agresivní linie a hrany bočních kapot, podlahy středového tunelu a podsedlovky, dynamicky působící kombinace černých a bílých dílů – z toho všeho i po letech přímo čiší sportovní duše skútru. Navíc ve srovnání s nynější konkurencí, která se často snaží šokovat komplikovanými futuristickými tvary, působí lehce rozlišitelné tradiční linie SR MAXe o poznání jednodušeji a přehledněji. I to může být pro mnohé skútraře důležitý faktor rozhodování.

Zdaleka nejdůležitější je však to, jak vám skútr padne do ruky. Při uvážení základních parametrů SR MAX 300 – výška sedla 815 mm, rozvor 1515 mm, provozní hmotnost 188 kg – je nasnadě, že podměreční liliputáni tu vítáni nebudou, ba naopak; ovšem i bezmála dvoumetrovému dlouhánovi nabídne pomyslný ergonomický trojúhelník rozpínající se mezi sedlem, podlahou a řídítky příjemný komfort. Prostornost stupňovitého sedla, vpředu ergonomicky zúženého a vzadu naopak náležitě širokého, ocení nejen řidič, ale i spolujezdec, jemuž bez problémů poslouží krátká úzká madla a vyklápěcí stupačky s gumovými nášlapy. Na podlaze je i přes středový tunel dostatek místa do délky i šířky, tudíž vhodnou polohu nohou musí najít každý. Sešikmené zvýšené plochy přijdou vhod zejména na delších trasách, byť jsou kratší a tak na ně lze zapřít jen přední část boty. Gumové protiskluzové nášlapy podlahy jsou sice příjemně měkké a tlumí jakýkoliv náznak zřídka se objevujících vibrací, rychle se ale botami ošoupou a v případě testovaného stroje navíc tu a tam vrzaly; každopádně šlo o jedinou mouchu na jinak bezproblémovém (byť u Aprilie často diskutovaném) dílenském provedení, které rozhodně patří k tomu lepšímu, co lze dnes v kategorii slabších maxiskútrů vidět.

Už tradiční pochvalu zaslouží užitná stránka SR MAXe, která je z hlediska sportovních skútrů skutečně nebývalá. Vedle komfortní ergonomie nabízí skútr i velkorysou ochranu jezdce a solidní úložný prostor. Široká maska, aerodynamicky tvarované boční deflektory a vysoký plexištít (šrouby stavitelný do tří poloh) působí skoro dojmem cestovní motorky, jak dobře kryjí před rozmary počasí. Na středovém tunelu nechybí typické gilerácké výdechy horkého vzduchu od chladiče, které nedovolí nohám prokřehnout. Sedlo je nejen pohodlné, ale díky vyššímu podvozku ukrývá také velký úložný, žárovkou osvětlovaný prostor, který v pohodě slupne dvě přilby a kupu drobností k tomu, navíc v něm lze díky vestavěné zásuvce dobíjet osobní elektroniku. Neuzamykatelnou přihrádku na příruční nezbytnosti pak najdeme vlevo vedle přístrojovky.

Přístrojovka je řešena v tradičním přehledném duchu – budíkům analogového otáčkoměru a tachometru sekunduje malý, ale dobře čitelný a ukecaný displej, který kromě údajů o teplotě chlazení, hladině paliva, čase a ujeté vzdálenosti zvěstuje též pikantnosti typu aktuální a průměrná spotřeba paliva, dojezd na nádrž nebo napětí akumulátoru. Dobře dosažitelné ovladače na rukojetích ničím nepřekvapí, snad až na tradičně zvláštní umístění kontrolek dálkových světel a blinkrů mimo přístrojovku, na můstek řídítek. Pochvalu zaslouží zdánlivě malá, ale vhodně umístěná a přehledná zrcátka, stejně jako světlomet, který nejen hezky vypadá, ale na své mžouravé rozměry taky až nečekaně slušně osvětluje.

Přiměřeně zvednutá řídítka, na nichž ruce spočívají zcela uvolněně, nechávají i přes relativně vysokou podlahu dostatek místa nad koleny. Disponují velkým rejdem usnadňujícím manipulaci na místě, která je vzhledem k vyššímu těžišti a větším kolům (přední 15“, zadní 14“), typicky maxiskútrová – tedy poněkud těžkopádnější a nemotornější, než u skútrů s menšími koly a rovnou podlahou (což však neplatí i o ladném zhoupnutí na hlavní stojan). Stačí ale SR MAXE při městských pojezdech a proplétání se mezi kolonami jen trochu víc rozpohybovat, aby skútr poodhalil, čím pak naplno exceluje ve vysokých rychlostech: totiž neochvějnou stabilitou podvozku, přesnou ovladatelností a neutrálním chováním v zatáčkách.

Na sportovně tužším charakteru podvozku a precizní odezvě řízení mají velkou zásluhu samozřejmě i kvalitní tlumiče. Přední 35 mm vidlice a zadní dvojice tlumičů s pětistupňovou regulací předpětí jsou spíše tvrdšího ražení. Při sólo-jízdě městskými výmoly se prostřední předpětí zadku zdá možná až moc tvrdé, ale ve vyšších rychlostech drží kola jak přibitá a suverénně sledují stopu, aniž by vám do řídítek a sedla vysílala jakékoliv signály nejistoty. Tradičně dobrý dojem zanechaly též sériové gumy Michelin City Grip. Charakterem podvozku a chováním ve vyšších rychlostech se SR MAX jednoznačně řadí mezi elitu v kategorii středněobjemových skútrů.

A že právě rychlost je doménou SR MAXe, to dokazuje hlavně osvědčený kapalinový čtyřventilový jednoválec 278 ccm disponující hodnotami 22 k (16 kW při 7250 ot./min.) a 23 Nm (6000 ot.). V nejrůznějších modelech koncernu Piaggio je Quasar už osm let oceňován zejména pro svůj hladký kultivovaný chod a nízkou spotřebu, což zpola platí i u Aprilie SR MAX – klidný a téměř nevibrující projev tu máme (navíc doplněný sympatickým bručením koncovky výfuku), spotřeba zde však mezi nejnižší nepatří. Může za to sportovní ladění variátoru hodně „do rychla“. Plyn má na začátku chodu nepatrnou vůli, to snad abyste se napoprvé nelekli – z nuly na padesátce jste doslova za pár vteřin a po městě se tam musíte v legálních limitech neustále hlídat. Aprilia totiž se stejnou vervou zrychluje i dál, zhruba do stovky. Právě rovnoměrná akcelerace daná okamžitým zátahem kdykoliv v rozmezí 0-100 km/h je královskou disciplínou, v níž MAX ve své kategorii jen těžko hledá srovnání. Provozní hmotnost ani rozměry skútru tu překvapivě nehrají žádnou zápornou úlohu. Stejně dynamicky a se sportovním nádechem se MAX dokáže pohybovat jak v nižších rychlostech v přecpaných ulicích či na klikatých venkovských okreskách, tak i na rychlejších městských obchvatech a meziměstských státovkách, kopec nekopec. Po překročení stovky sice agresivní projev už poněkud opadá, přesto se ale skútr bez větších obtíží vyhecuje na stabilní dálniční stotřicítku, a ještě fous rezervy zbyde. Maximálka pak podle tachometru atakovala 160 km/h (byť tolerance 10% je nasnadě).

Naznačená spotřeba je daní za neustále vytočený motor, potažmo se odvíjí od vámi preferované jízdní dynamiky. Pokud se po městě vyvarujete svůdného a chytlavě zábavného stylu plyn-brzda, ale naopak polechtáte pravou rukojeť s rozvážným citem, dokáže SR MAX jezdit za 3 litry. Při trochu ostřejší, radostiplné jízdě v legálních limitech mimoměstských silnic jsme pak naměřili o necelý litr víc a během dlouhé dálniční štreky vyžahla rozběsněná třístovka přibližně 4,6 L/100 km – i tak ale je ale minimální dojezd na 15,5l nádrž hodně přes 300 kilometrů. Rozkolísanou spotřebu, na jejíž výši má zásadní vliv právě jízdní styl, nakonec potvrzují i statistiky letitých majitelů tohoto skútru. Přesto ale Aprilia svou dlouhodobě průměrnou žíznivostí nijak nevybočuje ze standardu této kategorie.

Když už neustále vzýváme SR MAXovu sportovní jízdní dynamiku, musíme taky přiznat, že ta není zcela bez vady. Ano, asi tušíte, ještě jsme nenakousli brzdy. Do předního 260 mm i zadního 240 mm kotouče se zde zakusují dvoupístky. Brzdy disponují nezáludně pozvolným nástupem a průměrnou, byť zcela dostačující účinností, jejich mdlý projev však za akčním laděním podvozku a motoru znatelně zaostává. Při rychlé agresivní jízdě je tak nezbytné používat v součinnosti obě brzdy, spoléhat se jen na předek neradno. ABS tu nehledejte.

Právě trochu nevýrazné brzdy jsou však snad jediný prvek, v němž se SR MAX nemůže řadit mezi ty úplně nejlepší stroje své kategorie. Pokud uvažujete o středněobjemovém maxi-skútru, rozhodně byste neměli Aprilii vyřadit z listiny kandidátů (ostatně i cenovka 119 900 Kč je v rámci současné konkurence poměrně lichotivá). Nenechte se přitom zmást jejím křiklavě sportovním laděním – ano, tato neposedná třístovka dokáže lítat jako drak, ale ve své podstatě je to hlavně pohodlný, praktický a široce použitelný skútr, který nedělá kompromisy ve městě, na dlouhých cestách ani při ostřejším svezení jen tak pro radost. Letitý SR MAX 300 ani ve světle po léta přibývající konkurence neztratil nic ze svého lesku a právem mu tak dál patří místo na výsluní. 

Informace o redaktorovi

Jan Krajíček (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 188 cm
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)

Klady a zápory

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE