Aprilia SR GT 125 Replica vs. Honda Forza 125: Když to vypadá, že dva dělají totéž
Text: Jan Rameš | Foto: Jan Altner | Video: Jan Rameš | Střih: Jan Hrubeš | Zveřejněno: 22.8.2024 | Zobrazeno: 14 678x
Staré pořekadlo praví, že když dva dělají totéž, není to vždy totéž. V případě velkých skútrů od Aprilie a Hondy by se ale hodilo upravit začátek na „když to vypadá, že dva dělají totéž“. Protože podle fotek a trochu i technických údajů můžete nabýt dojmu, že se jedná o přímé konkurenty, městské maxiskútry. Stačí je ale postavit vedle sebe, pár metrů se svézt a nepřestanete kroutit hlavou, jak vás taková hloupost mohla vůbec napadnout.
Kapitoly článku
K městské mobilitě se v jedné stopě bez šlapek dá přistupovat všelijak. Někdo nedá dopustit na motorku, ale miliony uživatelů po celém světě dávají zapravdu spíše názoru, že do města je nejlepší skútr. My v redakci s tím také souzníme. A i vzhledem k naší platné legislativě je to skútr o objemu 125 kubíků, protože v drtivé většině případů akceleruje tak, že vám z křižovatky stačí leda nějaké Ferrari, navíc jeho koupi snadno obhájíte před manželkou, protože přeci když bude chtít, může na něm s béčkovým řidičákem jezdit také. Jenomže jaký vybrat? Racionální hledisko říká jasně „kup nějaký levný praktický potrh, co se všude vejde a dáš do něj aspoň malý nákup“, jenomže potom tady máme emoce a touhu po společenské prestiži, komfortu a prostě všech těch zbytných věcech, které si člověk chce dopřát, když si je může dovolit. To se potom výběr větví v zásadě do dvou směrů. Ten první se jmenuje „Vespa a její klony“ a druhý „maxiskútr“, tedy bohatě kapotovaný skútr s pohodlným sezením, velkým úložným prostorem a pokud možno nejsilnějším možným, tedy 15koňovým motorem. A kdo kouká po maxiskútru, určitě do svého výběru zahrne Forzu od Hondy a Xmaxe od Yamahy. Poslední dva roky jim ovšem podle fotek a technických parametrů je velkou konkurencí Aprilia SR GT. Tak že by to bylo „dva se perou, třetí se směje“?
Když koukáte po drahých stopětadvacítkách, chcete buď Vespu, nebo jednoho z dua Yamaha Xmax/Honda Forza. Co s tím udělá Aprilia SR GT?
Kde se vzaly
Honda Forza 125 kroutí svou desátou sezónu, přičemž už od té první patří do absolutní špičky kategorie stopětadvacítkových maxiskútrů. Jejím největším soupeřem je ještě o pár let starší Yamaha Xmax 125, tihle dva si to rozdávají na evropském trhu opravdu nemilosrdně, ovšem co se českých reálií týče, Forzu v našich velkoměstech potkáte častěji. Jak mě před pár lety překvapovalo, že v Praze je to samá Vespa, tak poslední rok či dva mám zase dojem, že půlka skútrů, které potkávám, jsou Forzy. Ani v jednom případě přitom nejde zrovna o levnou záležitost, naopak to skoro nejdražší, co si v téhle kategorii můžete pořídit. V případě Hondy se bavíme konkrétně o 143 900 Kč, a to včetně 45litrového Smart vrchního kufru s elektrickým ovládáním zámku. Dříve se Forza dala koupit i bez kufru, chování zákazníků ovšem jasně ukázalo, že si ho stejně všichni berou. Jediným způsobem, jak si letos koupit Forzu 125 bez kufru, je pořízení loňské verze Special Edition ze skladových zásob, ta stojí 138 900 Kč a od standardu se liší barvami (šedá s červenými koly a prošíváním sedla). Upřímně mě ale nenapadá, proč bych měl chtít Forzu bez kufru… Za dekádu své existence prošla Forza samozřejmě několika facelifty, ale šlo vždy jenom o drobnosti a uživatelské příjemnosti – vlastně tou největší změnou byl v roce 2018 přechod z manuálního na elektrické ovládání plexi. Technický základ je pořád stejný, stejně jako celkový koncept, což jenom potvrzuje, že se Honda s Forzou trefila do černého.
Forza první a poslední generace. Hlavní rozdíly jsou hlavně v designu
Aprilia coby italský výrobce má samozřejmě se skútry všeho druhu bohaté zkušenosti, a když přišla na trh Forza, značka z Noale už pár let nabízela model SR Max 125. Ovšem už dlouho předtím tenhle skútr existoval coby Gilera Nexus, a to jak ve verzi 125, tak 300. Poté, co koncern Piaggio značku Gilera „uložil ke spánku“, přešel prodej tohoto maxiskútru na Aprilii. Jenomže zanedlouho kohosi z manažerů napadlo, že z Aprilie udělá čistě motocyklový brand, protože na skútry mají značky Piaggio a Vespa, a pár let jsme měli u Aprilie s variátory utrum. Pak se ale ukázalo, že tohle rozhodnutí nebylo zrovna šťastné, a tak se skútry zase v alespoň omezené míře k téhle značce vrátily. Před dvěma lety Aprilia představila model SR GT, který pořádně otřásl světem variátorových jednostopých vozidel. Typický italský sportovní šmrnc s nezaměnitelnou trojokou maskou připomínající supersporty RS/RSV, plnotučný 15koňový motor, s možností natáhnout si nohy dopředu a ještě k tomu ho Aprilia postavila v čím dál populárnějším „adventure“ provedení s trubkovými řídítky a skutečně i vyššími zdvihy odpružení, než je v kategorii zvykem. A k tomu ta cena! Základní SR GT s kombinovaným brzdovým systémem vychází na 87 900 Kč, varianta Sport vybavená ABS je o desítku dražší a my jsme si na test vzali to nejdražší provedení označené jako SR GT Replica 125, které se od Sportu odlišuje vlastně jenom MotoGP, a ani to nepřekročí bájnou hranici 100 tisíc korun, když za něj dáte 99 900 Kč. Honda je téměř o půlku dražší, není to jasný šach-mat?
Při své premiéře se Forza utkávala s Aprilií SR Max 125, dnes proti ní stojí model SR GT postavený podle jiných pravidel a pro jinou klientelu
První dojem a výbava
Hezky jsme si ty skútry na fotkách a v technických údajích porovnali, jenže potom jsme je postavili vedle sebe a spadla nám brada – jak nás vůbec mohlo napadnout, že tohle budou přímí konkurenti? Inu, kouzlo srovnávacích testů zbavené „růžových brýlí“, které vám občas nasadí oficiální fotografie od výrobců. Ono kdybychom se místo motoru víc soustředili na porovnání podvozku, především rozvoru, bylo by nám to jasnější – rozdíl propastných 15,5 centimetru! Prostě když tyhle dva skútry postavíte bok po boku, vidíte opulentní luxus rozlehlé nízké Hondy a proti němu atletickou Aprilii, vysokou a hubenou. Teď už najednou jako maxiskútr moc nevypadá, spíš takové PCX na vysokých nohách.
Pojďme si oba stroje důkladně prohlédnout, ještě než na ně nasedneme. Z Hondy čiší, že jde o drahý skútr, vypadá prémiově, za čímž stojí i lesklé dvoubarevné lakování, propracované tvarování (i světel) a vynikající zpracování. Všechno působí tak hodnotně, zejména v prostoru kokpitu, ať už se bavíme o ovladačích na řídítkách, jednoduše sklopných zrcátkách s blinkry nebo přístrojové desce jak z luxusního auta – dva kruhové budíky rozdělené informačně nabitým displejem s inverzním zobrazením, jehož údaje si přepínáte z levého řídítka, odkud také ovládáte elektricky posuvné plexi. Vlevo před řídítky najdete „klikací“ uzavíratelnou (a se zamčením skútru také uzamykatelnou) schránku s USB-C zásuvkou, držákem na mobil a schopností spolknout bez problémů 0,75litrovou láhev, pod řídítky potom je přepínač bezklíčkového zapalování. Pod ním se nachází tlačítko na odjištění podsedlového prostoru, který patří mezi ty největší, jaké jsem kdy u skútrů viděl. Dvě integrálky sem dáte v pohodě a ještě mezi sebou mají spoustu místa, je tady i oddělující přepážka a další drobnosti (vercajk, lékárničku) dáte do vnitřní boční kapsy. No pokud by vám tahle kapacita nestačila, máte vzadu 47litrový kufr s elektrickým odemykáním tlačítkem zespodu, kam dáte další dvě integrálky. Forza je prostě takový fešácký stěhovák.
Z SR GT jasně cítíte, že pochází od Aprilie, protože už z dálky na vás křičí: „Já chci sportovat!“ Zejména v tomhle MotoGP zbarvení. Já osobně nejsem fanouškem matné černé, byť tady je doplněna o jakési falešné karbonové prvky, a ty nezalakované lesklé samolepky tady poměrně kontrastně vystupují vpřed. Asi to byl i záměr, nicméně při bližším setkání s tímhle skútrem nemůžete nevidět, že ta nižší cena proti Hondě není náhodná, třeba kvalita plastů a vůbec celkového zpracování má do toho na japonském stroji daleko. Tedy japonského, ale vyrobeného v Itálii, zatímco Aprilia je italská, avšak vyrobená ve Vietnamu. Proto ale taky ta cena, vždycky je to něco za něco… Kokpit SR GT je střízlivější než na Hondě, trubková řídítka s obyčejnými zrcátky a nepřehlédnutelnými nádobkami brzdové kapaliny ukazují na sportovní zaměření, stejně jako velký LCD displej s inverzním zobrazením, který už (ale s klasickým zobrazením) známe z městské štiky Piaggio Medley. Údajů tady není tolik co na Hondě, avšak informační nedostatečností rozhodně nestrádáte, čtení je jasné a přehledné a ještě tenhle displej umí propojení s telefonem. I na Aprilii najdete vlevo pod řídítky schránku s USB zdířkou, ovšem jenom maličkou, telefon se do ní nevejde, ten si budete muset dát na držák. Zapalování je klasicky na klíček, vedle něj najdete elektrické odemykání podsedlového prostoru. Ten svou velikostí „drží basu“ s přihrádkou pod řídítky, Aprilii se o přepravních kapacitách Hondy ani nezdá. Na integrálku zapomeňte, naštěstí otevřenou „džetku“ sem dostanete bez problémů a ještě vám za ní zbyde spousta místa na rukavice, nepromok a kdoví co ještě. Jestliže u Hondy je vrchní kufr možná až zhýralostí, u Aprilie je naopak spíše povinností.
Za řídítky
A totálně rozdílné charaktery obou skútrů definitivně potvrdí okamžik, kdy se na ně posadíte. U Hondy přehodíte nohu přes sedlo a uvelebíte se na bohatě polstrovaném gauči, nohy si pohodlně natáhnete a ruce vám spočinou na poměrně nízko, ale komfortně umístěných řídítkách. Výška sedla sice papírově činí jenom 780 mm, avšak sedlo je široké, takže menší postavy přeci jenom budou mít trochu problémy dosáhnout na zem a budou si muset sednout až na přední část. I tak je ale Honda proti Aprilii nízká a má hlavně nízké těžiště, a to navzdory topcasu, takže vám ani nijak nevadí, že je výrazně těžší – v tiskových materiálech se dočtete 162 kg, v techničáku 166 kg, které jsme navážili i my. Ovšem bez kufru, s ním to je 172 kg. Na stopětadvacítku už celkem porce, ale za jízdy byste řekli, že má o 20 kilo méně. A to i při manipulaci na místě. Co se mi líbí, je velká variabilita pozice nohou, od natažených po hodně pokrčené pod sebou, a moc dobře je na tom také spolujezdec – širokánské sedlo, výklopné stupačky, mohutná madla, rozvalený na kufru s opěrkou… Ochrana proti povětří je bezprecedentní, nohy vám kryje mohutná kapotáž a vršek těla zase plynule nastavitelné elektrické plexi s obrovským rozsahem 18 cm.
Sportovní Aprilia takový komfort poskytnout nemůže. Její napevno uchycené maličké plexi plní spíše dekorativní funkci, i když aspoň nějaké zásluhy za směrování vzduchu nad vaše břicho mu upřít nelze, a ani nohy kdovíjak přikryté nemáte. Co se ochrany týče, nebude na tom SR GT o moc lépe než Piaggio Medley. Na druhou stranu, v sedle Aprilie máte vyloženě chuť se pustit i do těch nejužších mezer při dopravních zácpách, a může za to právě ta její štíhlost dohromady se sportovním sezením. Jestli z Forzy máte dojem, že je nízká a dlouhá, tak v sedle SR GT je to úplně naopak – jste na krátkém a vysokém skútru. Do sedla se musíte vyškrábat, já se svými 174 cm to mám na špičky, řekli byste, že je o dost výš než papírových 1,9 cm, a taky je o dost tužší, kratší a celkově sportovnější a méně pohodlné než u Hondy. Spolujezdec se také bude lépe cítit na Japonce, na druhou stranu i Italka mu nabídne slušná madla a výklopné, dokonce větší stupačky. Takže vyloženě persona non grata tady není. Zpátky za řídítka, ta jsou jednodílná trubková a sice širší než na Hondě, ale pořád docela úzká, navíc citelně blíže k vašemu tělu. Jízdní pozice je tak hodně kompaktní a ta možnost natáhnout si nohy je tady pro vyšší postavy spíše teoretická, my prckové to máme tak akorát, abychom ještě neměli moc ohnutá chodidla vzhůru. Tedy takhle, abyste to nepochopili špatně – rozhodně tady máte více místa na nohy než na Medley, ale o dost méně než na Forze. Ani Aprilia není v otázce udávání hmotnosti úplně přesná, namísto 144 kg jsme navážili 150,5 kg, a zásluhou vyššího těžiště tady není pocitový rozdíl proti Hondě tak výrazný, jak byste čekali.
Ve víru velkoměsta
Zatímco u sportovních motorek vás v případě podvozků zajímá, jak jsou pevné, u skútrů sledujete hlavně to, jak to na jejich palubě drncá, nějaká přesnost při sportovní jízdě po hladkém povrchu je podružná. A v téhle oblasti je vítěz jasný a je jím Honda. Přestože Aprilia disponuje vyššími zdvihy odpružení, a to o nemalých 20 mm vpředu i vzadu, což znamená 20-25 %, Honda ty svoje dokáže lépe využít. Hodně udělají také o palec větší kola, vpředu 15“ a vzadu 14“, ale je to především měkký začátek a progresivní chod tlumičů, co způsobuje, že se Honda přes hrboly přenáší o dost ladněji než Aprilia. Díky nízkému těžišti ji nerozhodí ani díry, které trefíte v náklonu, a mezi klady musíte přidat i silné a předvídatelné brzdy. Díky svému rozvoru je to ale takový trochu náklaďáček, v jehož sedle se necháte ukolébat a ve finále v hustém městském provozu ani nepojedete tak ostře, jak by Forza zvládla.
Aprilii můžeme charakterizovat jako „Honda naopak“. Takovou agilitu jsem od 150kilového a poměrně vysokého skútru, který se na obrázku tváří jako maxík, fakt nečekal. SR GT je hbité a obratné, což je ale do značné míry dané malými koly (14“ a 13“) a o dost tvrdším nastavením tlumičů než na Hondě. Přitom oba výrobci používají dvojici zadních tlumičů s možností nastavení předpětí pružin, ale v Itálii to prostě mají rádi tužší. Ty vyšší zdvihy přijdou ke slovu zřejmě až při nějakém skákání z obrubníků, nebo pokud by se snad někdo nechal unést pocity a vyrazil na polní cestu. Brzdy jsou ještě silnější, ale trpí nevyrovnaným chodem, přední zabírá jinde než zadní, navíc ABS je tu pouze na předním kole. Opět jsme u té ceny…
15 koní ve dvou podáních
Jak Hondu, tak Aprilii pohání čtyřventilový, kapalinou chlazený jednovačkový čtyřtakt o plném výkonu 15 koní, dokonce při shodných otáčkách. Tedy takhle, Aprilia píše 11 kW a Honda 10,7 kW, pokud to pro vás je důležité, a u krouťáku to je zase naopak, Italka 12 Nm a Japonka 12,3 Nm. Jenže u skútrů jsou tohle spíše takové zajímavosti, tady záleží nejvíce na naladění variátorů a rozjezdových spojek. A tady nemůžu ani jednomu skútru nic vytknout, převody jsou s motory sladěny na jedničku, je znát, že obě značky mají se skútry desítky let zkušeností. Velice podobná je i spotřeba paliva, v reálném životě bude zřejmě trochu úspornější Honda, která dokáže jezdit ještě za méně, než co říká výrobce, přičemž u obou pár kapek benzínu ušetří také start-stop systém, jehož fungování se mi více líbí u Aprilie, ta motor zhasíná dříve, oba agregáty potom startují neslyšně a velmi rychle. U Hondy potěší přítomnost kontroly trakce, která vám dokáže zachránit plasty třeba při odbočování v dešti přes přechod pro chodce...
Ač na papíře stejné, za jízdy rozdíl mezi oběma motory poznáte. Aprilia z rozjezdu dokáže zužitkovat svou nižší hmotnost, odšťuch na semaforu má takový živější a celkově motor působí jadrněji, živočišněji. Jenomže potom se podíváte vedle sebe a zjistíte, že tam máte kolegu na Hondě. Jak je u japonské značky zvykem, motor tady je kultivovaný a tichý a člověku se na první dobrou může zdát, že ani moc nejede. Jenomže to je jenom zdání, ve skutečnosti je dynamika obou strojů naprosto srovnatelná, což při 20kilové nadváze Hondy docela překvapuje. Oukej, v nižších rychlostech, když někde potřebujete vystřelit, je o něco akčnější Aprilia, na druhou stranu do táhlých kopců na plný plyn o něco rychleji vyběhne Honda. Ta také disponuje vyšší maximálkou (99 vs. 108 km/h), navíc je jízda po magistrále nebo případně po dálnici díky jemnému motoru příjemnější, Aprilia ve vysokých otáčkách působí lehce nevrle.
Dva různé světy
Pokud jste si, stejně jako na začátku my, mysleli, že Aprilia SR GT je o dost levnější a o něco terénnější alternativou k maxiskútrové šlechtě zastupované Hondou Forza, tak po přečtení (a zhlédnutí) tohoto testu vám už je jasné, že jsme se všichni kolektivně dost zmýlili. Aprilia SR GT je zajímavý skútr do města, který nabídne stejný silný 15koňový motor a k němu více prostoru na nohy než Piaggio Medley ze stejné stáje, navíc v atraktivním „adventure“ balení, to vše za velmi příjemnou cenovku. Bohužel vyšší zdvihy odpružení nedokáže přetavit v komfortnější jízdu a ani dojem z kvality zpracování a použitých materiálů není zrovna prémiový. Ve finále tak cenovka vypadá jako přiměřená než výjimečná. Proti tomu Honda jasně ukazuje, že za požadované peníze stojí – je to špičkový maxiskútr s obrovskou přepravní kapacitou, jemným motorem a takovou mírou pohodlí, že si za to rádi připlatíte. Ve finále si pro oba skútry dokážu představit zcela odlišného zákazníka: pro Aprilii si půjde mladý člověk s dynamickým přístupem k životu i jízdě po městě, zatímco po Hondě sáhne muž nebo i žena spíše středního věku s vyřešeným živobytím, kteří se rádi nechávají rozmazlovat.
Informace o redaktorovi
Jan Rameš (Odebírat články autora) - Výška redaktora: 174 cm
Jan Altner - (Odebírat články autora)
Jan Hrubeš - (Odebírat články autora)
Klady a zápory
Aprilia
+ cena
+ obratnost ve městě
+ sportovní nátura
Honda
+ komfort
+ přepravní kapacita
+ navzdory vyšší hmotnosti shodná dynamika
Aprilia
- lacině působící zpracování
- tvrdý podvozek i sedlo
Honda
- vyšší, i když oprávněná cena
Hlasování
Kapitoly článku
Prémie jsou již uzavřené, děkujeme.