Aprilia Dorsoduro 900: Hravá šelma

Kategorie supermoto je dnes vcelku oblíbená disciplína u hodně motorkářů. Není divu, velkou roli totiž hraje vzácná univerzálnost stroje, která je tu vnímána všemi smysly a v podstatě žádná jiná kategorie jí nesahá ani po kotníky. Jenže stejně největším lákadlem, proč si pořídit motocykl tohoto typu, je dokonalý přísun endorfinů s pečlivě naředěnou dávkou adrenalinu. Tohle chemické spojení vryje do paměti i to, co byste zapomněli v druhé zatáčce. Nám do redakce přistála Aprilia Dorsoduro 900 a věřte, že v její společnosti omládnete o pár let.

Aprilia Dorsoduro 900: Hravá šelma

Kapitoly článku

Tenhle kousek z italské Noale byl poprvé představen právě na domácí půdě v Miláně, kde probíhal 74. ročník motocyklové výstavy Eicma. Všichni víme, že se nejedná o převratný zázrak, nýbrž o logický krok továrny Aprilia, představit inovovaný model Dorsodura reflektující Euro normu s číslem čtyři. Historie Aprilie Dorsoduro 750, ze které vychází tahle devítistovka, sahá do roku 2008 a přestože se mi líbí nestárnoucí design, musím se pozastavit nad tím, že za uplynulou dobu se, ve své podstatě, s jejím vzhledem neudělalo vůbec nic. Jako kdyby se v oblasti Veneto zastavil čas nebo tu dobu Italové tak trochu protancovali.

Na druhou stranu nelze Dorsoduru upřít jeho osobitý vzhled, který sdílí se svojí silnější sestrou Dorso 1200 a mezi jinými stroji zkrátka nezapadne. Při pohledu na přední světlomet je jasně vidět dřímající čertík, kterého když popíchnete, začne přikládat pod kotlem a vařit všem dobře známou dvouválcovou písníčku.

Přední maska také skrývá nový, dostatečně čitelný, digitální TFT displej. Pravdou je, že více téhle mašině seděl analogový otáčkoměr, ale netrvá to dlouho a na tuhle moderní krabičku si zvyknete velmi rychle. S příchodem nových Euro nařízení totiž přichází i propracovaná technologie elektronických bezpečnostních asistentů a vměstnat všechny nezbytné informace do téhle vymodelované krabičky se spousty blikajících kontrolek je momentálně hračka pro tříletého motorkáře. Tahle přístrojovka se skutečně povedla, jak po designové stránce, tak z pohledu jejího užívání.

Poměrně štíhlá linie téměř motokrosového speciálu přechází přes dvanácti litrovou palivovou nádrž a jednolitou fošnu, na které je radost posedět. Ani spolujezdec zde nezažije velká muka a zakotví své nohy vcelku pohodlně bez kolenou za ušima. Palivová nádrž bude ovšem noční můrou každého majitele. Připravte se na to, že budete kvůli dvouválcovému apetitu často tankovat a cestování v tomto směru může někdy lézt na nervy. Projektování většího objemu palivové nádrže byl asi velký hlavolam, který se nedal při zachování stávajících supermoto rozměrů vyluštit ani s nápovědou. Pamatuji si, že tento problém jsem v praxi řešil především s Dorsoduro 1200, kde se spotřeba ještě vyšplhala o kousek výš. Sváteční jezdci by mohli pokořit vzdálenost dvou set kilometrů na jednu nádrž bez větších potíží.

Zadní část motocyklu nabírá na šířce jenom díky výfukovému tlumiči. Osobně bych ho raději viděl někde u země, aby se ještě více zlepšila ovladatelnost, ale kdo v dnešní době má pod sedlem dvojici tlumivek, že? Já rozhodně vidím u koncového světla namísto ocelového strašidla, dvojici karbonových koncovek, které pěkně doplní výstroj Dorsodura a hlavně ji zbaví přebytečných kil z velmi citlivých míst.

Na Dorsu se sedí opravdu pohodlně a prsty v tom má dokonalá ergonomie stroje. Ono je to vcelku všechno tak trochu přirozené. Rovná řídítka dodají lepší pocit, jistotu a kontrolu nad tímto energickým strojem, jehož zápal pro agresivní sportovní jízdu je cítit na sto míle daleko. V čem jsem si ale nebyl jistý vůbec, byl neustálý boj s přepínačem směrovek. Tenhle černý puntík má v imaginárním notýsku Aprilia už řadu let, tedy alespoň u mě. Není nic příjemnějšího, když se nedostaví takovéto kliknutí na myšku při vypínání směrovky. To pak člověk neví na čem je a musí to zpětně zkontrolovat s palubním počítačem. V provozu je to skutečně nepříjemné, i když chápu, že v Itálii se až tak na směrovky nehraje.

Aprilia má pořád stejný základ. Je postavená na ocelovém trubkovém rámu s bočními segmenty z hliníkové slitiny. Červená barva trubek dodává stroji šmrncovní charakter a černá zase eleganci, která propojuje ostatní části motocyklu. Nestárnoucí je i design sportovních ráfků. Lehké, hubené paprsky kol nikdy nevyjdou z módy a tak v tomto případě nebylo nutné nic měnit. Tlumení celého motocyklu má na starosti přední plně stavitelná upside-down vidlice a zadní postranní tlumič s možností nastavení předpětí a útlumu.

Nová Aprilia Dorsoduro nabízí skvělou ovladatelnost v provozu a ráda si nechá povolit uzdu i na nezpevněné cestě. Na silnici to je skutečně jiná písnička. Za ideálních podmínek máte v sedle pocit, jako kdyby fyzikální zákony přestaly na chvíli fungovat. Dorsoduro má neskutečnou výhodu v tom, že se jedná o dokonale čitelný stroj a v tom osobně vidím velký potenciál. Každá jízda v sedle téhle devítistovky je skvělý trénink, protože vždy něčím překvapí, naučí, poradí a v tom je její síla.

Nový model má oproti Dorsu 1200 i kratší rozvor. Ten oceníte hlavně během rychlé změny směru jízdy, nebo právě v lehčím terénu. Tam je Dorso klidnější a kontrola nad ním má najednou jiný rozměr. Svou jistotou mě překvapil i v oblasti rychlých průjezdů zatáčkami, kde je vyvíjen větší tlak na zadní pérování. Musím říci, že jsem motocykl nečekal tak stabilní a v kombinaci s brzdovým účinkem ve mně zanechal pocit, že i když udělám největší jezdeckou botu, postará se o mě jako o miminko.

Hnacím agregátem Aprilie je véčkový dvouválec o zdvihovém objemu 896,1 ccm. Samotný základ pohonné jednotky je totožný s předchozí sedmsetpadesátkou, jen zdvih pístů byl prodloužen o několik milimetrů. V zásadě tato změna přinesla lepší odezvu ve středním pásmu otáček, kde je motor pružnější a hravější. Zdá se, že maximální točivý moment 90Nm při 6500 otáček za minutu je dostatečnou cifrou jak pro začátečníka, tak pro zkušeného motorkáře.

Více než údaje, však řekne o motoru vlastní jízda. Ve městě se Aprilia chová kultivovaně a jen tak si mezi auty ševelí až do té doby, než ji polechtáte na chodidle a sklepnete o jeden rychlostní stupeň dolu. Motor rychle nabírá obrátky už od spodní hranice a velmi snadno se vytočí do maxima. Temperamentní agregát ale není třeba nijak zvlášť přetáčet a je dobré ho nechat úřadovat ve středním pásmu, kde se cítí jako doma.

Musím pochválit práci hydraulicky ovládané spojky, která spíná citlivě a dokáže jezdci ledacos odpustit. ABS a kontrola trakce. To jsou věci, které už přichází tak nějak přirozeně, ale k motocyklu tohoto ražení to zkrátka nepatří. Zde můžeme případné zájemce jen a jen potěšit. Vše se dá vypnout v menu a směle se můžete oddávat supermotárdovým radovánkám.

Aprilia Dorsoduro 900 je zbraň, která není vhodná pro žádné motousedlíky. Tenhle kousek Vás naučí jezdit a nadále prohlubovat vaše jezdecké dovednosti, navíc za myslím zajímavou cenovku 258.900,- Kč.

Informace o redaktorovi

Tomáš Mikšovský - Výška testovacího jezdce: 174 cm

Klady a zápory

+ Pružnost motoru
+ Možnost vypnutí ABS a trakce
+ Ergonomie
+ Ovladatelnost


- Necitlivý přepínač směrovek
- Malá kapacita palivové nádrže


POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Autoři článku obdrželi prémie 8 Kč od 5 uživatelů. Prémie jsou již uzavřené, děkujeme.

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 0.00
Známkováno: 0x

Motokatalog.cz

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



hsq_rijen
Objednat reklamu
TOPlist