AJS Cadwell 125 & AJS Tempest Scrambler 125: Malá levná Anglie

Text: Jan Rameš , Honza Zajíček | Foto: Honza Zajíček | Video: Honza Zajíček | Zveřejněno: 27.1.2020 | Zobrazeno: 19 923x

Kapitoly článku

I pro mě byl tenhle test prvním setkáním s legendární britskou značkou AJS. Tedy, jak už Zajoch prozradil, ono to s tou Anglií nemá mnoho společného, ale taková je prostě dnešní situace v globálním světě. A nebýt historie britské výroby AJS, tyhle stroje by vzniknout ani nemohly, protože by neměly na co odkazovat. A určitě by anglické vedení nevědělo tak dobře, co si u Číňanů při výrobě hlídat. My jsme si na test vzali hned dva modely, kafáč Cadwell a šotolinový Tempest Scrambler, což je přesně polovička nabídky klasiků od AJS. Cadwell má ještě přísnější verzi Clubman, naháč Tempest Roadster zase posloužil jako základ pro scramblera. Kromě toho si můžete s logem AJS na nádrži pořídit teď nově cruiser Highway Star, v Británii má centrála v nabídce ještě stroj nazvaný Isaba, který u nás velice dobře známe pod názvem Yuki Vox.

Co hned na první pohled praští do očí, jak jsou to pěkně udělané motorky. Fakt že jo. Působí bytelně, nic titěrného, mají masivní rámy i kyvky, přední vidle jsou silné. Jsou to sice 125, což poznáte i z celkově drobné stavby, ale tváří se dospěle. A když vedle nich nestojíte, abyste viděli jejich skutečné rozměry, a na fotkách nemáte měřítko, klidně byste řekli, že máte co do činění s pětistovkami. Navíc rozhodně neřvou do světa, že je vyrobili v Číně. Z některých motorek to poznáte na deset metrů, tady ne. Kdykoli jsme někde zastavili, říkali jsme si se Zajochem, jak jsou to hezké motorky. Jen tak jsme stáli opodál a koukali. To se nám často nestává a u motorek z Číny už vůbec ne. Scrambler takový fajn drsňák a Cadwell prostě nádherné kafíčko. Výše zmíněná verze Clubman (dražší o 5000 Kč) má řídítka na vidli, USD vidlicí, zadní tlumiče s vyrovnávacími nádržkami, boční číselné tabulky a sedlo bez plastového krytu, ale mně standardní Cadwell přijde tak akorát stylovka do 70. let. I tady jsou dvojdílná řídítka, ale uchycená nad horními brýlemi, které mají nalepený kryt s logem AJS a vypadá to pěkně. Jsou tady pěkné gripy, parádní zrcátka, která mají úchyty naprosto standardně v objímkách páček, ale drží na chromovaných ohnutých stopkách, a hezké bílé budíky. A hezká světla a hezký – prostě je to fakt hezká motorka od začátku do konce, hodná jména značky. Nečekal jsem od AJS mnoho, čínská motorka prodávaná pod starou evropskou značkou, takových už jsme viděli, ovšem už po chvíli jsem musel uznat, že tohle bude trochu jiný příběh.

Jak už bylo řečeno, jde jednoznačně o motocykly kubatury 125 cm³. O hlavu větší Zajoch si automaticky vzal Scramblera, protože kafíčko je prcek a mým 174 cm sedí samozřejmě lépe. Vidíte ty prolisy v nádrži? Tak na ty zapomeňte, kolena máte při běžném sezení a rovnojízdě až před nimi. Ovšem co jsem tak koukal na fotky, v zatáčkách při lehkém vysednutí už mám kolena právě v těch prolisech, takže tam asi tak úplně pro srandu králíkům nejsou. Ale jelikož jsou tyhle motocykly určeny zejména buď začínajícím teenagerům se zálibou v retru, anebo artritickým starým pardálům, kteří tenhle design pamatují ještě z doby, kdy se o něm mluvilo jako o moderním, jsou ty subtilní rozměry naprosto v pořádku. Že dosáhnete v pohodě oběma pokrčenýma nohama na zem, ocení obě zmiňované zákaznické skupiny.

Důvody, proč bych nemusel nižší řídítka, jsou dva. Zaprvé tahle jsou prostě fajn umístěná. Dokážete jezdit celý den a nic vás z nich nebolí, přitom už jsou dostatečně kafíčkovská. A zadruhé stupačky jsou docela vepředu a už bych si nechtěl víc mačkat břicho. Ale takhle to dřív bylo, kafáče byly z naháčů, které stupačky vzadu rozhodně neměly. Takhle normální, je to kafíčko, ne moderní supersport s vychytanou ergonomií a mají to tak mnohé café racery velkých objemů od věhlasných světových značek.

Posledním bodem ergonomického trojúhelníku je sedlo a jak vypadá pěkně, tak za jízdy až tolik radosti neposkytuje. Že je tvrdé, to se dá přežít, není to tragické, ale problém je v přechodu na nádrž a vlastně i v nádrži samotné. Ta má na obou stranách dvě citelné hranky, viditelné i okem, není to plynulé tvarování a ve stehnech to poznáte. Když si sednete víc dozadu, tak to není tak zlé, ale prostě víte, že tam něco tlačí. Nicméně tohle dokáží udělat i velcí hráči - když si vzpomenu, jak mě tlačily hrany na sedle první FZ1…

Podvozek má dvě roviny. První, je přesný a pevný, to se mu fakt nemůže upřít. Nestane se vám, že byste to pustili do vinglu, motorka se zakroutila a vyjeli jste ven o metr jinde, než jste předpokládali. To mě na AJS hodně baví, zatáčky s dobrým povrchem jsou prostě paráda. Ale ta druhá rovina je, že je to právě odpružení, které nezapře, že se jedná o čínskou motorku. Je tvrdé, přední vidlice nemá prakticky žádnou negativní dráhu a je to celé takové zamrzlé, tuhé, jak na dvoumetrákový kolos namísto lehoučké stopětadvacítky. Škoda přeškoda, taková Yuki ukazuje, že už i v Číně dokáží udělat fungující tlumiče a k takhle hezké distingované (a v rámci země výroby ne zrovna levné) motorce by se prostě hodilo, kdyby podvozek dělal, co má. AJS má v nabídce i jiné zadní tlumiče, které by rozhodně stály za vyzkoušení, přední vidli ale "poléčí" akorát servisní zásah a kdoví, jestli tam něco vymyslíte.

Zejména když motor je tááák příjemný. Tohle jádro původně z Yamahy YBR125 má vyvažovací hřídel a kvalita svezení je hodně vysoká. Krásně zní z toho kónického výfuku, který je zvednutý nahoru (u Scramblera je nepochopitelně puštěný dolů, tady mi záměr tvůrců fakt unikl), blafe si, jde pohodově nastartovat pákou a hlavně skoro vůbec nevibruje. Fakt super. Jestli máte pocit, že jednoválcové dvouventilové vzducháče všech čínských motorek jsou stejné, tak to teda nejsou a tohle je šlechtic mezi nimi.

Co se dynamiky týče, musíte brát samozřejmě v potaz, že je to právě dvouventilová, vzduchem chlazená stopětadvacítka s výkonem necelých 10 koní, takže to nikdy nebude dělo, ale točivý moment je pěkně rozložený, agregát moc příjemně řadí a hlavně ten kultivovaný projev, ten je nad všechny koně. Za brzdu provozu však nebudete. Devadesát Cadwell upaluje naprosto v pohodě a s prstem v nose, přes kilo se dostanete taky lehce, jenže se dostáváme k otázce, proč byste to měli dělat. Možná při přesunu po státovkách, kdy si řeknete, že prostě protrpíte ty nekonečné (ze sedla 125) roviny a hustý provoz, abyste se dostali někam, kde se konečně pěkně povozíte. Jinak si to frčíte klidně jen sedm, osm pětek, kocháte se a je vám na světě dobře. Spotřeba do tří litrů je paráda a ve spojení s více než 11litrovou nádrží znamená, že výlety budou přerušovány jen zastávkami na sváču někde v přírodě a nepůjde o sprinty mezi benzínkami.

Sedmdesát tisíc za čínskou stopětadvacítku není málo peněz, na druhou stranu u AJS tu "Čínu" dostanete jen ve velmi omezeném množství. AJS Cadwell 125 je pěkná a pěkně postavená motorka, bytelná, kultivovaná. Škoda jen příliš tvrdého podvozku a té záležitosti se sedlem, potažmo nádrží. Vzhledem k ceně by se mělo jednat o prémiovku, tyhle dvě věci celkový dojem ale zbytečně kazí. A vlastně to platí i pro brzdy – námi testovaný kousek sice brzdil, ale dost u toho vrzal, což ovšem bylo destičkami, protože Scrambler se choval úplně jinak, měkce a tiše. Ale co, ony ty staré britské motorky taky nebyly bez chyb a tohle AJS je takový britský gentleman s čínskými kořeny.