hsq_listopad




Yuki 125i Vox: Jako Ducati Scrambler

Když se na tuhle motorku podíváte, je to první věc, která vás napadne. Scrambler od Ducati. Ale počkejte, vždyť je to nějaké moc malé. Aha, a co ten motor, to není dvouválcová osmistovka Desmodue! Tohle totiž není Ducati, nýbrž čínská stopětadvacítka, která s Ducati nemá pranic společného. Splní očekávání daná svým vzhledem?

Není zapnut JavaScript. Tento text má být nahrazen přehrávačem.

Kapitoly článku

Hodně kontroverzní stroj, co se designu týče. V zásadě se objevují tři druhy reakcí. První: Je super, že si můžu pořídit Scramblera i takhle maličkého a levného. Druhá: To je tak sprostá kopírka, že bych si ji v životě nekoupil. A třetí: Je mi naprosto buřt, jestli to něco připomíná, mně se to líbí a zajímá mě, jak motorka jezdí. Tak si pojďme Voxe proklepnout tou třetí cestou. Porovnávání s Ducati se ovšem nevyhneme. To prostě nejde.

Porovnávač fotek

Ovládání - nemazat

 

Stopětadvacítky obecně nebývají velké motocykly a Vox je navíc v rámci osminek spíše ta menší motorka. Čili měříte-li dva metry, je celkem pravděpodobné, že pod vámi zmizí. Na mých 174 cm je tak akorát. Není to Honda Monkey, kola jsou velká sedmnáctipalcová, takže Vox o díry nezakopává, ale prostě to není žádný obr. Ovšem to Scrambler taky ne.

Moc nevím, jestli nějak hlouběji popisovat typické designové znaky Voxe, protože ty jsou úplně stejné jako u Ducati. Prošívané sedlo. Krátká prdelka s nosičem značky na kyvce. Zadní tlumič uložený po straně. Vpředu USD vidlice s radiálně uloženým brzdovým třmenem. Kulaté LED světlo vpředu a dokonce i skoro stejný kulatý, asymetricky umístěný budík! Být boční panely na nádrži větší (tady jsou navíc jen formou samolepky, jak cenovka napoví), měli byste na delší vzdálenost možná problém poznat, jestli je před vámi Ducati nebo Yuki.

Ale pár odlišností tady samozřejmě je. Rám je sice trubkový, ovšem s naprosto odlišným tvarem, a jiná je taky kývačka, kterou má Ducati litou a Yuki trubkovou. Ale pozor, moc pěknou trubkovou! Rozdíly najdete v držácích stupaček, výrazně jiný je podsedlový rám, který je u Yuki hodně výrazný, ale ne nevhodně. No a potom samozřejmě motor – z jednoválcové stopětadvacítky dvouválcovou osmistovku neudělá dokonce ani vynalézavý Číňan. Potěšitelné je, že na rozdíl od základního Scrambleru Icon má Yuki vyplétané ráfky, ty vypadají fešně, a praktickou vychytávkou decentní trubkový nosič za sedlem. Zpracování samozřejmě není jako u Ducati, ale bavíme se jen o drobnostech a ničem zásadním. Celkově Yuki Vox působí velmi dobře.

Kdo si někdy sedl na Scramblera, musí se začít usmívat, když přehodí nohu přes sedátko v příjemných 770 mm. I tohle je tak podobné, i když samozřejmě podstatně titěrnější. Já jsem kdysi na prvním Scrambleru strávil celou sezónu, takže ten pohled dopředu znám velmi dobře. Dokonce jsem se musel podívat na fotky, co je na tom digitálním budíku jinak proti Ducati. Ukazuje toho dost, kromě rychlosti a otáček (spodem zprava doleva) vám prozradí i napětí na baterce, stav paliva v nádrži a zařazený kvalt. Řídítka jsou možná ještě přirozeněji tvarovaná než na Iconu, kde jsou poměrně dost natažená dozadu a musíte si na to zvyknout. Potěší kvalitní ovladače i pěkná závažíčka, nastavitelné páčky však v téhle cenové kategorii hledat nemůžeme.

Sedlo vypadá velmi pěkně a ani vaše pozadí nebude mít při kratších jízdách, pro něž je Vox dělaný, moc příležitostí ke stížnostem. Ergonomický trojúhelník doplňují stupačky umístěné přesně tam, kde je chcete mít, aby se vám dobře sedělo, ale i stálo, když s Voxem vyrazíte na polňačky – je to přeci scrambler! To znamená, že to není pravověrné enduro, ale musím říct, že navzdory nižším řídítkům se mi na Yuki jezdilo vestoje lépe než na Ducati.

Stupačky na testovaném stroji měly ovšem i jedno negativum, a sice že byly kovové. Běžně prodávané Voxy už mají stupačky s vyjímatelnou gumou, a to pro řidiče i spolujezdce. Ty kovové jsou sice sportovní a třeba do terénu lepší varianta, jenže špatně tlumí vibrace. A to je potřeba víc. Vox totiž používá stejný motor jako offroadová dvojčata SR/SG i kafáč Manxcafe, tedy licenci Suzuki DR125, a tenhle jednoválec je známý tím, že krocení vibrací není jeho silná stránka. Na volnoběh a v nižších až středních otáčkách je to v pohodě. Budete-li se s Voxem pohybovat ve městě při rychlostech do 60 km/h na pětku, nebudete vědět, o čem mluvím. Nad touto hranicí se ale dostaví jak vibrace, tak ne zrovna pěkný zvukový projev, a trvá to až do osmdesátky, kdy už je jednováleček tak rozhulákaný, že se zase zklidní. Abych byl korektní, ty vibrace nejsou tak hrozné, že by vám sundávaly ruce ze řídítek, nohy ze stupaček a dívky by blaženě poposedávaly blíž k plechové nádrži, ale znát jsou a dost. Zejména když víte, o kolik kultivovanější je honďácký motor použitý v adventuře XTR.

Ale vibrace samozřejmě nejsou jedinou věcí, která se dá o motoru Yuki Vox říct. Jeho 11 koní a necelých 10 newtonmetrů na pohon 136 kg lehkého motocyklu naprosto dostačují, je to prostě osminka a k jako takové k ní musíte přistupovat. Bez otáček není pohyb, každé přibrzdění zhatí vaši předchozí snahu. Doménou Voxe je město, a tam je motor naprosto v pohodě, zmínit musím velmi příjemné řazení a lehkou spojku. Za městem už musíte začít jednoválec trochu ždímat, mezi 80-90 km/h po rovině byste se ale měli pohybovat vždy. Dovozcem avizované maximálce 105 km/h jsem se však nepřiblížil, nejvíce jsem na budíku viděl pětadevadesát a nezdálo se mi, že by to mělo někam pokračovat. Ale podmínky nebyly ideální a já asi nebyl dosti statečný.

Co dále podporuje Voxovu městskou náturu, je podvozek. Tahle motorka je tak hbitá! Sice váží 136 kg, což je v této třídě standard, ale pocitově byste řekli, že nemá snad ani metrák. To je to nízké sedlo a s ním související nízké těžiště, plus samozřejmě štíhlá stavba. Manévrování na místě je dětsky jednoduché, je-li potřeba motocykl otočit, prostě ho čapnete „do teplejch“ a je to. Jakýpak copak. Stejně jako u XTR mě potěšila funkce tlumičů, které ničím nepřipomínají betonově tuhé prvky starších Číňanů. U XTR jsou možná tlumiče ještě lepší, ale Vox je rozhodně na svou cenovou úroveň velmi dobrý.

Motocykl jsem vyzkoušel jak se sériově montovanými pneumatikami Timsun, tak později s Michelinkami a asi nemusím zdůrazňovat, čemu bych dal přednost… I když jsou gumy poměrně široké (100 a 120 mm), na nějaké ultra rychlé protahováky to není ani na těch pryžích panáčka Bibenduma. Jak je lehoučká a obratná a maličká, tak tohle už není oblast, kde by byla zrovna silná v kramflecích. Ale takhle je to vždycky, něco za něco.

Stejně tak u brzd, kde výrobci stojí před dilematem, jestli namontovat ABS, které je drahé, nebo propojený brzdový systém, jenž je podstatně levnější, ale ne tak sofistikovaný. Yuki má vzhledem ke své ceně samozřejmě brzdy propojené a je to trochu škoda, protože u scrambleru byste chtěli mít zadní brzdu odděleně, abyste si mohli na polňačkách zkoušet hodit zadek bokem bez obavy z toho, že přebrzdíte předek. Na druhou stranu na silnici tyhle brzdy fungují opravdu moc pěkně a patří mezi hlavní klady Voxe. Aby ne, když vpředu je velký kotouč a radiálně montovaný třmen dokonce se šesticí pístků – čtyři ovládá přední páčka, dva zadní. Také zadní brzda je kotoučová.

Splnila tedy Yuki Vox očekávání? Záleží na tom, co jste očekávali. Jako Ducati Scrambler určitě nejezdí, ale to těžko někoho překvapí. Jako stopětadvacítkový scrambler ovšem ano a příjemně. Škoda vibrujícího motoru, ale ten prostě takovýhle je, jinak podvozek je v cajku, brzdy dokonce velmi dobré a do města je to parádní stylovka. Za šestapadesát tisíc je to dost muziky. Jestli jste ze vzhledu kopírujícího Ducati Scrambler nadšení, zhnusení anebo je vám to ukradené, to už si musíte v hlavě přebrat každý sám.

Informace o redaktorovi

Jan Rameš - Výška redaktora: 174 cm

Klady a zápory

+ design jako Ducati Scrambler
+ obratnost
+ brzdy
+ cena


- design jako Ducati Scrambler
- vibrace


POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Autoři článku obdrželi prémie 81 Kč od 9 uživatelů. Prémie jsou již uzavřené, děkujeme.
Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (0x):
Motokatalog.cz



TOPlist