První jízda na nové Husqvarně 701

Text: Martin Hakl | Foto: Husqvarna | Zveřejněno: 16.11.2015 | Zobrazeno: 21 744x

Kapitoly článku

Husqvarna 701 enduro

Jako první jsme měli k dispozici offroadovou verzi téhle žluto-modro-bílé novinky a zhruba stovka kilometrů po „okresních“ silnicích nás provedla městem, rozbitými a záplatovanými silnicemi do zamračených a mlhavých hor a dále štěrkovými, kamenitými a písečnými cestičkami až ke skalnatému pobřeží nekonečného oceánu.

Městská prověrka sloužila spíše k prohřátí studeného motoru, ale také potvrdila to, že pro městský provoz je podobné enduro pravděpodobně nejlepší jednostopou volbou. Jasně, namítnete, že se skútrem se po městě lítá ještě líp, ale žádný skútr vám nenabídne to, co sedm-nula-jednička ve chvíli, kdy minete značku „konec obce“! Je jí úplně jedno, jestli je asfalt fungl nový, nebo už jej „opravili“ tamní (či místní) silničáři. Užijete si všude a výjimku tvoří jen dálnice, kde vysoká kola na obutá na špalkách byla při rychlostech nad 130 km/h už poměrně nervózní. Jinak ale pneumatiky Continental TKC zasluhují pochvalu. Vypadají sice, jako kdyby je navrhoval milovník zemědělské techniky, ale poskytují naprosto skvělý grip jak na suchém, tak i mokrém asfaltu a neztratí se ani v terénu – opravdu univerzál!

Naši průvodci znali tamní silničky skvěle a vůbec nás nešetřili, takže když jsme vyjeli po oslizkých silničkách do hor, s radostí jsem uvítal pomocníka v podobě ABS. Nikdy jsem nepatřil k velkým fanouškům téhle vymoženosti, ale „antiblok“od firmy Bosch na Husqvaně 701 dostává jedničku s hvězdičkou. Nekecá do řízení přespříliš ani na mokré silnici, a když asfalt oschne, není problém jej zcela vypnout a vsadit pouze na svoje umění. K jízdě na asfaltu mě nenapadá jediná výtka – výkon motoru, odpružení, brzdy, pneumatiky i ergonomie jsou prostě skvělé.

Pro druhou část dopolední vyjížďky jsme v horách odbočili z asfaltu a po překonání brodu jsme vyrazili na offroadovou část dopoledního tripu. Ve stupačkách Husqvarny 701 jsme ujeli nějakých 30 kiláků a stejně jako na asfaltu nás tamní průvodci zrovna nešetřili. Nejednalo se o žádný extrém - na to mají u Husqvarny samozřejmě určené jiné modely, ale i tak jsme se na šotolinových lesních cestách plných kaluží vyřádili ažaž. V rychlostech kolem 100 km/h byla ideální trojka, v utaženějších zatáčkách přišla na řadu dvojka, se kterou se není problém i rozjíždět a mně nedá si nevzpomenout na Jackyho Martense, který před nějakými dvěma dekádami v motokrosovém mistrovství světa vodíval „dvoukvaltovou“ Husqvarnu 610. Dva rychlostní stupně fakt na poklidné ježdění bohatě stačí, tím spíš, že hydraulická spojka je sametová a její ovládání vás neunaví, ani když si pro ni vyhradíte pouze jeden prst.

Pokud bych měl tenhle kousek v garáži, určitě by dostala pár podložek pod řídítka, která byla na můj vkus pro jízdu vestoje poměrně nízko – ale to je samozřejmě běžná úprava pro individuální potřeby každého ridera. Mysl všech enduristů se upíná k jedné otázce – jak moc se 701ka liší od KTM 690? Bude zajímavý srovnávací test s jejími konkurentkami, ale mám pocit, že 701ka bude někde na pomezí mezi modely KTM 690 a 690R. Má stejně vysoký podvozek jako ostré „erko“, ale připadla mi „civilnější“ a pohodovější nežli její koncernová sestra. Má o fous širší sedlo, na kterém jezdcovo pozadí vydrží bez újmy pár set kiláků, i když jeho potah byl na textilní endurooblečení poměrně kluzký. Husqvarna má ve svojí nabídce také poměrně velké množství doplňků, které z tohohle hbitého endura snadno udělají mašinu v duchu Husqvarny LT 610 E, vhodnou i pro delší cesty, na kterých určitě oceníte větší nádrž, vyšší ochranný štít nebo stylové kufry.

Husqvarna 701 Supermoto

S motárdovým provedením Husqvarna 701 Supermoto jsme od hotelu vyrazili stejným směrem, tedy přes zamračené a propršené hory, zvolili jsme však kvalitnější asfalt a cíl naší cesty nebyl na pobřeží oceánu, ale na autodromu v Portimau. Nevynechali jsme ani dálnici a na ní skvěle vyniknul rozdíl mezi vysokými offroadovými koly a motárdovými sedmnáctkami. Sice dálniční přesun rozhodně nebyl žádný extra požitek, avšak bylo tomu tak hlavně díky větru, který se do nás při maximálce díky malé ochraně opíral. Ale i při ní (a to se na „tacháku“ objevilo i 185 km/h) se podvozek nehnul ani o píď jak na rovince, tak v táhlých dálničních obloucích. Pro jízdu na dálnici si ale motárda určitě nekoupíte, takže jsme hleděli z ní co nejrychleji vypadnout - nejlíp na nějaké pořádně zakroucené klikatice!

Pořadatelé celou trasu vybrali skvěle, ale počasí si nějak postavilo hlavu a v místě „photopointů“ byl mokrý asfalt kluzký jak led. Na druhou stranu, aspoň jsme měli možnost vyzkoušet si jízdu s ABSkem a opět musím přiznat, že jsem za něj byl hodně vděčný - asi i díky téhle zkušenosti pomalu a nenápadně ustoupím z pozice „hardcore“ pozéra, ze zásady odmítajícího jakékoliv elektronické pomocníky! Po překonání zamlženého horského sedla jsme už vyrazili k autodromu a oschlý asfalt na širších silnicích konečně přestal klouzat. Opět jsem musel ocenit velmi dobrý motor, který vašim touhám vždy vyjde vstříc. Pokud máte zádumčivou náladu, můžete jet na „pohodové“ otáčky na pětku či šestku, ale stejně nakonec zjistíte, že jedete v podstatě stejným tempem, jako když jej chtiví adrenalinu točíte až do bezvědomí.

Jak kilometry ubíhaly, čím dál víc mě při střídání rychlých zatáček a krátkých rovinek bavily právě nižší kvalty s vyššími otáčkami a nejvíc kilometrů úřadovala trojka rozmotaná až k omezovači (což bylo kolem 135 km/h). Konečně jsme dojeli na místo, na které jsme se těšili všichni určitě nejvíc - na autodrom Portimao. Samozřejmě ne na „velký“ okruh (i když ani na něm by to se 701kou nebylo špatné), ale na motokárovou trať, vždyť právě pro tyhle účely se supermoto vyrábí! Při motárdovém řádění samozřejmě nemá ABS na zadním kole co dělat, takže jsem tady vyzkoušel variantu, kdy pomocí konektoru byl rozpojen obvod „antibloku“ mezi i nadále hlídaným předním kolem a tím zadním, které mohlo lehkým sklouznutím pomáhat během nájezdů do zatáček, při nichž skvěle asistuje i antihoppingová spojka. Předek se ani s ABS nebrání „stoppie“ a musím se přiznat, že při jednom z nich jsem to měl hodně těsné… To byla ale spíš moje chyba, protože jinak čtyřpístkové Brembo odvádí svoji práci na jedničku jak v síle zákusu, tak v jeho dávkování.

Bezmála hodinové řádění na trati bylo doslova ódou na radost a vyvrcholením celé předváděčky - nenapadá mě jediná výtka, kterou bych tady 701ce udělil. Asfalt ještě nebyl všude úplně oschlý, takže varianta „půleného“ ABS opět dostává pochvalu - a i když jsem nikde jeho zásah ani jednou nepocítil, tak bez něj bych se určitě tak neodvázal. Ovladatelnost mašiny je super, a pokud chcete pochopit zásady, podle kterých by se na mašině mělo jezdit, tak motárdová Husqvarna vám při těchhle lekcích bude tím nejlepším asistentem. Řízení „pohledem“ a přenášením váhy na stupačkách, kontrování řídítky - je jen na vás, jestli věci děláte tak jak máte a pokud ano, 701ka vám v tom určitě nebude bránit - naopak bude velmi ráda nápomocna!

Na autodromu jsem využíval vlastně jen dva kvalty - dvojku a trojku a občas jsem se nechal při štěkání motoru těsně před zásahem omezovače unášet pocity, které s Moto3kou zažívá Kuba Kornfeil (no dobře, ten ještě o „pár“ tisíc otáček výše…). Mašina se nebrání ani streetfighterským radovánkám a pokud bych si měl nějakou mašinu vybrat pro trénování jízdy po zadním či předním kole (a že bych to potřeboval!), nebo na spálení několika přebytečných pneumatik, byla by to nejspíš právě Husqvarna 701 Supermoto.