Husqvarna Nuda - první dojmy

Těšili jsme se na ni od chvíle, kdy se na svět dostaly první obrázky a parametry. Cifry 105 koní, 100 Nm a 175 kilo suché váhy vypadaly zajímavě už na papíře. Když pak přišly první dva kousky do Čech, hned jsme je šli do prodejny Motoprestige okukovat naživo. Venku tehdy zrovna napadl čerstvý sníh...A dneska konečně došlo na první krátké rande naživo!
Jedna z prvních věcí, která v přímém kontaktu s realitou zaujme, je že působí úplně jiným dojmem. Když Nudu vytáhnete za salónu na ulici, najednou před vámi místo nafintěné a trochu odtažité modelky z luxusního katalogu se spodním prádlem, stojí docela normální a příjemná holka. Sportovní typ, ale žádná steroidová kulturistka. Spíš atletická, ale přitom sexy figura, které na atraktivitě přidává minimalistické pojetí oděvu. A navíc jí z očí kouká tisíc rarachů -  tomu se nedá jen tak odolat.
Motorka je drobná a krátká, ale sedlo má pocitově dost vysoko, 87 centimetrů není žádný rekord třídy, tvrdé odpružení ho však po zasednutí pustí jen nepatrně dolů. Přední kolo se schovává pod světlem a bílou tabulkou, a podvědomě nutí zaujmout polohu co nejblíž k nádrži. Šířka řídítek dává šanci na důstojné uchopení i mnohem větším ramenáčům, a přes tvrdé hefty se do řízení dostane hodně citu. Tedy, ne že by bylo nutné se nějak extra soustředit na práci rukou - motorka jede prakticky sama tam, kam se podíváte - stačí jenom mírně přenášet váhu.
Jistou dávku opatrnosti však vyžaduje pohybování pravým zápěstím, protože příliš razantní přidání plynu ve chvíli, kdy je Nuda v náklonu, se může snadno stát zdrojem nepříjemností. To ale mluvíme o plynu vyťatém naplno, přiměřeným dávkováním lze naopak dosáhnout opojného pocitu, kdy se odstředivá síla při průjezdu zatáčkou plynule zvyšuje, a hladina adrenalinu v žilách roste úměrně s ní. Takhle nějak určitě vypadá jedna z podob absolutního štěstí, a nejlepší na ní je, že se nikdy neomrzí. Můžete vrkat plynem od rána do večera, a ten surový zátah vás bude bavit pokaždé stejně. Jasně, hodně tomu přidává zvuk laděné koncovky, ale odlepování předního kola od země při každém zaroštování pod kotlem, to je zásluha jen a pouze převrtaného dvouválce od BMW. Přesazená klika dodala motoru ten správný drsňácký drajf, a víc než stopět kobylek takhle malou motka vážně nepotřebuje.
Snadné změny směru jízdy má na svědomí kromě jiných parametrů také krátká stopa, ale protože nic není zadarmo, kvůli ní trochu trpí jízdní stabilita v přímém směru. To je však jediný malý nedostatek, který se během dvou stovek kilometrů ukázal. A koho by vlastně bavilo s takovou motorkou jezdit rovně? Kolona trvalé bydliště by v techničáku každé Nudy mohla být už předtištěna heslem zatáčky, a možná klidně i okruh. Konkrétně trať Sosnová nás napadla hned po prvních pár metrech za řídítky jako ideální prostředí, kde se Nuda muže legálně naplno vyřádit.
Myšlenky na závodní okruh nejsou nijak nahodilé - Husqvarna Nuda je totiž vybavená  vesměs sportovními komponenty. Jednoduchá přístrojovka ukazuje jen ty nejnutnější údaje, a stejně ji za jízdy nijak často není nutné sledovat. Otáčky motoru nahlas oznamuje koncovka výfuku, rychlost se dá celkem přesně odhadnout podle náporu větru, takže stačí občas zkontrolovat jestli nesvítí hladové oko. Třináctilitrová nádrž se ale hned tak nevyjezdí, devítistovka není žádný otesánek.
Čtyřpístková Bremba i v základní verzi dokážou solidně flekovat, a popravdě si moc neumím představit,  jak brzdí monobloky, kterými je vylepšena Nuda R. K seřizování podvozku nebyl důvod, takže absence plného nastavení na přední vidlici Sachs vůbec nevadila. Za čtyřicetitisícový příplatek by ale Nuda R s plně nastavitelným podvozkem, zadním Öhlinsem a zmíněnými monobloky Brembo asi stála. Ale ani s "obyčejnou" Nudou se rozhodně nudit nebudete. Nám se jí tedy vracet vůbec nechtělo.