Beta Endura RR 2017: jak málo stačí

Ochutnávka horkých novinek je rozdělena do několika částí. Ráno si bereme kompletní modelovou řadu na poměrně rychlý prašný okruh, kde se lítá po kamenech, tvrdém hliněném povrchu a zabrat nám dávají také kořeny či hlubší koleje. Motorky jdou z ruky do ruky a naskýtá se tak příležitost bezprostředního porovnání všech sedmnáctkových modelů. Další zastávkou je trialové údolí, které je hlavně o rovnováze, citování plynu a poskakování po šutrech. Opravdu pecka a být zde den, dva, člověk by se hodně naučil.

Po trialových hrátkách vyráží naše mezinárodní parta, ve které nechybí třeba Izraelec, Mexičan, Chorvat, Kanaďan nebo Švéd, na umělé enduro překážky. Tady je rozhodně o zábavu postaráno, stejně jako o pár dramatických okamžiků. Gumy, kameny i klády s námi nemají slitování a je jim úplně fuk, že v tropickém horku meleme z posledního. Po nabrání sil ve stínu stromů se vydáváme zhruba na čtyřicetikilometrový vejlet po okolí. Zpočátku se upaluje pořádným kvapíkem po širokých šotolinových pistách, které se s rostoucí nadmořskou výškou mění v docela úzké enduro stezky. Poměrně často se musím pořádně skrčit, aby mě nějaká větev nekompromisně nesundala. Prostě komplexní terén a prostředí, které v extrémním vedru prověřuje nás, stejně jako křiklavě červené italské hadimršky.

RR 4T 350 a 390

Dalo by se říct, že tyhle dvě mašiny budou hodně podobné a rozdíl nebude větší, než napovídá jejich označení. Jenže opak je pravdou. Rozdíl je opravdu citelný a každá jako by byla z jiného soudku. Třipade působí hodně sametově a zakládá si na velice mírumilovném spodku, hladkém přechodu do středního pásma a slušném vršku. To vše mi hraje do not a rozježdění včetně obhlídky namotané trati je o kus jednodušší. Když se dobře a včas řadí, jízda je krásně plynulá a čistá. Je fajn, že třipade člověka nepotahá a šetří mu síly. Od prvního okamžiku vnímám dobře fungující přední vidlici, která mi loni připadla až moc měkká.

U sedmnáctky je naprosto v lati a funguje jak se sluší a patří. Všeobecně podvozek působí kompaktním dojmem a nezbývá než uznat, že drobné změny udělaly velké věci. Nejmenší čtyřtaktní Betka se velice příjemně ovládá a celkově působí jako jemná a nezáludná kočička.
Přesednutí na větší třistadevadesát servíruje poměrně velký kontrast. Mašina reaguje daleko ostřeji na plyn a je u ní cítit celkem mohutný spodek. Musím přiznat, že tak velký rozdíl bych nečekal.

Celkově se ale nedá se říct, ze by třistadevadesátka byla po stránce motoru nějaký nevychovaný agresor. Naopak je fajn, že se výkon nechá hezky dávkovat a je použitelný v celém rozsahu včetně hodně solidního vršku. Každopádně mi sedí její spodek a rychlejší odezva na plynovou rukojeť. Daleko lépe se mi plynem přizvedává přední kolo na nerovnostech a zrovna tak se pěkně akceleruje ze zatáček.

V těžších trialových pasážích si nechá líbit nízké otáčky a bez známek cukání nebo jiných nervózních projevů je baští jako by se nechumelilo. Jelikož všechny sedmnáctkové Bety dostaly v sérii přepínač map na řidítkách, zkouším Betku na klidnější „mráček“. Pocitově mi hodně připomíná předchozí třipade a klidnější nástup výkonu vítám hlavně v těžších úsecích a na kluzkém kamenitém povrchu. Je hodně zajímavé, že také pérování je pocitově jiné, protože třipade působí o něco měkčeji, než o chlup větší třistadevadesátka. Nevydržím to a prásknu to už teď, třistadevadesátka to u mě vyhrála na plné čáře a byla by to ona, kterou bych si nejradši ustájil v garáži.

RR 4T 430 a 480

Překvapením dne se stala čtyřistaosmdesátka. Ne že by byla mou vyvolenou, ale získala si mě díky své lidskosti. Takhle vysoký objem budí už na papíře respekt a podobná kubatura konkurence jasně dokazuje, že tak tomu není náhodou. Možná proto mě Beta překvapuje velice použitelným motorem, který nepůsobí jako nekompromisní kladivo, ale naopak se dá výkon docela slušně dávkovat. Bez sevřené zadnice proklouznu těžšími pasážemi a zdolávám také umělé enduro překážky.

Spojka se ovládá poměrně lehce a také díky tomu se dá dobře nakládat s výkonem a jeho přenosem na zadní kolo. V terénu, kdy se jezdí téměř krokem na první dva kvalty, celkem lituji, že velké čtyřtakty nemají v sérii ventilátor na chladiče. To by se pak další plusové body jen sypaly. Body naopak zajišťuje elektrický startér v kombinaci s kick startem. Ať si říká kdo chce, co chce, tak by to u endura mělo být i za cenu nějakého kila na vrch.

Čtyřistaosmdesátka mě hodně baví hlavně během odpoledního výletu po okolí, kdy se jede spíše „expediční“ jízda a kocháme se rozmanitou krajinou Tosklánska. Proto se často jede pěkně pijánko a motor se jen převaluje v nízkých otáčkách. Přijde-li však nějaký problém, či nečekaná překážka, stačí vše vyřešit plynem a bez nutnosti cvaknutí kvaltu-dvou dolu jde čtyřistaosmdesátka do otáček.

Beta RR 4T 430 je prostě dobrou volbou a nejspíš sedne hodně širokému spektru jezdců, ale i nejrůznějším terénům. Je to tím, že nabízí velice čitelný a neagresivní motor, který si nechá líbit nízké otáčky a skrz velice použitelné střední pásmo letí do své špičky. Prostě se na ní sveze každý a ani jezdec s nějakým tím kilíčkem na vrch nebude mít problém. Oproti větší čtyřistaosmdesátce je na spodku jemnější a má ráda především střední pásmo otáček. Tak i tak nemá problém se špatně zařazeným kvaltem a v klidu se vždycky rozmotá. U všech čtyřtaktů se mi líbí hezky dávkovatelná zadní brzda a jedinkrát se mi nestává, že bych si je nechtěně zašlápl. Opět musím zmínit pérování a hlavně přední vidlici, která odvádí velice dobrou práci a oproti loňsku není tak měkká. Když se trošku zatlačí na pilu, motorka působí klidně a hezky drží stopu.

RR 2T 250 a 300

Dvoutakty toskánského výrobce mi vždycky sedly a zejména dvěstěpadesátka je mou vyvolenou. Líbí se mi jejich vyhlazený motor a použitelnost v nízkých otáčkách. Beta holt trialové zkušenosti nezapře. Oproti čtyřtaktům je jízda daleko temperamentnější a žádá si své. Motorky jsou příjemně lehké a skvěle ovladatelné. Výborně pracuje podvozek, který bez problémů filtruje nerovnosti a ví si rady s rychlejšími průjezdy hodně rozbitých kamenitých pasáží. Tovární nastavení mi fakt vyhovuje a líbí se mi, jak funguje také v krkolomném terénu, kde se jezdí krokem. Oproti čtyřtaktům působí dvoutakty o chlup tvrdším dojmem. Je to prý jinou geometrií a trošku jiným nastavením.

Nejprve mám pod zadkem tříkilo a musím přiznat, že mi víc než jedno kolo trvá, než se s ním sžívám. V první chvíli ho zbytečně točím a nekompromisně od něj dostávám co proto. Tříkilo má výkonu opravdu hodně a když mu podráždím vršek, mám co dělat, abych ho v náročném kamenitém terénu ukočíroval. Teprve pak přestávám bláznit, dávám o kvalt, dva výše a pohybuji se ve spodních a středních otáčkách.

V tu chvíli je jízda mnohem plynulejší, čistější a tím pádem i rychlejší. Díky tomu nemám vytahané ruce jako švihadla a síly neubývají rychlostí blesku. Tříkilo se hezky chová v těžším terénu, kdy je potřeba plyn jen cukrovat a pracovat se spojkou. Motorka je potom hezky čitelná a plynulá. Jen je nutné dát si pozor na nechtěné vrknutí plynem, protože to je potom velkej sekec mazec. Příjemná je mírnější mapa, která zaručuje o něco mírnější reakci na plynovou rukojeť.

Bezprostředně po třístovce si beru do parády dvěpade, na kterou se moc těším. Dvěpade je pocitově o kus mírnější a nedisponuje tak mohutným spodkem. Nevím čím to je, ale sedmnáctkový model mi připadá o něco ostřejší a agresivnější na plyn, než tomu bylo loni. Zrovna tohle mi tolik nesedí a musím se s dvěstěpadesátko chvíli otrkávat. Dvěpade má ostřejší přechod z nízkých otáček do středního pásma, ovšem se středu do vršku už je to o něco plynulejší.

I tak se na ní dá hezky svézt a užít si skvělou ovladatelnost a moc povedený podvozek. Zvědavost mi nedovolí a zkouším mírnější mapu schovávající se pod symbolem mráčku. Reakce na plyn je v první fázi o něco jemnější, ovšem pak opět přichází rychlý nástup výkonu. Právě tento okamžik by mohl být o něco plynulejší.

Dvoutakty mají oproti čtyřtaktům trošku jiné přepínače a ty by určitě potěšily mého kámoše Gase přítomností přepínače světla, na kterém je možné světlo úplně vypnout. Přítomnost elektrického startéru v kombinaci s kick startem je už normálka a tak to má prostě být. Pokud budu pes, musím dvoutakty trošíčku zdrbnout za vibrace, které jsou oproti sedmnáctkové konkurenci o chloupek citelnější. Ano, není to vůbec nic dramatického, ale konkurence ukázala, že to lze ještě o něco málo redukovat.

I když modelový rok 2017 není plný radikálních změn, endura Beta opět předvedla, že i malé změny dokáží motorky posunout o další krok dál. Betky zaslouží pochvalu za výbornou ovladatelnost, ale i za hezky čitelné a plynulé motory. Určitou vizitkou je počínání továrního týmu, který působí poměrně skromně, ovšem pouze po stránce zázemí. Výsledky na trati a první místa Steve Holcombeho a Johnnyho Auberta v klasifikaci šampionátu třídy E3 jsou skvělou vizitkou. Ve třídě A2 si potom nevede vůbec špatně Alex Salvini. Na prodejnách by se měly objevit na přelomu července a srpna a podle informací během prezentace, by ceny měly zůstat stejné jako u šestnáctek.

Informace o redaktorovi

Vláďa Novotný (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 173 cm

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE