Husqvarna představila Svartpilen 801 v sériové podobě
Text: Honza Zajíček | Foto: Husqvarna | Zveřejněno: 20.3.2024 | Zobrazeno: 9 290x
Tohle představení jsme avizovali před 14 dny, kdy původně švédská značka z rakouského holdingu ukázala akční video a fotky s maskovanou novinkou. Dnes už známe její sériovou podobu a chtělo by se říct i zbytek podrobností, jenže ono už bylo v podstatě vše důležité řečeno.
Kapitoly článku
Když se člověk nad původem techniky zamyslí, řekne si: „Proč to trvalo Husqvarně tak dlouho?“ Vždyť přece jenom vzali dvouválcového Duka od KTM a navlékli na něj stylově dost odlišné plasty a k nim kulaté přední světlo. Jak moc to je s technikou jedna ku jedné, se dozvíme až za měsíc na novinářské premiéře, protože na detaily je úvodní představení hodně skoupé. Třeba případné změny na rámu můžeme pouze odhadovat z technických dat, kde má Svartpilen o půl stupně tupější úhel hlavy řízení. Jisté ale je, že Husqvarna dostala „vysluhující“ techniku z Duka 790, což se na podvozku projevuje například zadní kyvkou s přiznanými výztuhami, o kterou nový Duke 990 přišel. Stejně jako u vévody vypadá i rám, rozdíl je v podsedláku, který je sice také litý a i tady má v sobě díry pro přívod vzduchu do airboxu, ale tvarově je jinde. Zajímavě jsou přitom řešená sedla, když je jezdcovo a případné spolujezdcovo oddělené kusem posedlového odlitku. Prdelka motorky každopádně vypadá kompaktně, útle a ani ji moc nekazí držák SPZ, který Husqvarna možná trochu překvapivě dala na klasické místo a ne za zadní kolo. Když už jsme v zadní části, tak zmíníme výfuk s normálním tvarem a doplníme data. Jezdcovo sedlo je ve výšce 820 mm, což je o 5 mm níž než u 790 Duke.
Po cestě směrem vpřed potkáme zadní centrální tlumič WP Apex se zdvihem 150 mm, to je stejné jako u Duka, jenže novinka má něco málo navíc v ohledu nastavitelnosti, když k předpětí přidává i útlum. Rovnou teď přeskočíme k předku, kde to je podobná písnička. Řada WP Apex s otevřenou cartridgí a zdvih 140 mm kopíruje Duka, oproti němu je tu ale zase možné ladit, a to jak na útlumu, tak i na kompresi. 300mm kotouče na 17“ráfku s radiálními čtyřpístky J.Juan také nejsou žádnou neznámou specialitou, jediný rozdíl proti KTM je logo. Svartpilen na třmenech má logicky hlaveň s mířidly a písmeno H, typický znak Husqvarny. Na druhém konci vidlic je to proti nahatému sportovci dost odlišné. Tady dostanete do rukou široká a hlavně vysoká řídítka s hrazdičkou a s novými koncernovými ovladači, které jsme prvně prozkoumali na Duke 390 a Duke 990. V podobné linii jede i 5“ TFT přístrojovka. Je to s největší pravděpodobností stejný panel, jako mají sesterské streetfightery od 390 po 1390, jen je tady dedikovaná grafika Husqvarna. Pro pravidelné čtenáře ale nebude ani tohle žádná velká novinka, protože se s tím mohli seznámit při vláďově prvním svezení na inovovaných čtyřstovkách. Fajn je, že konektivita s turn-by-turn navigací je ve standardu.
Znalce nepřekvapí ani elektronická výbava. Ta opět vychází z té oranžové, takže v základu nabídne tři jízdní režimy Sport, Street a Rain, na které je navázané náklonové ABS a kontrola trakce. Pozitivní je, že už v základu funguje u Svartpilena oboustranný quickshifter, negativní naopak je, že se nikde nepíše o Supermoto ABS, tedy možnosti vypnout ABS na zadním kole. Dokonce ani v rámci příplatkového balíčky Dynamic. Doufejme, že to jenom marketingové oddělení nepovažuje za důležité a že to na motorkách nakonec bude. V příplatkové elektronice jinak nebude chybět nastavitelná kontrola trakce, nastavitelné anti-wheelie a tempomat.
No a co že bude elektronika krotit? 105 koní a 87 newtonmetru z řadového dvouválce s objemem 799 kubíků. Přesně tohle jsme ale věděli už z doby představení konceptu. Tenhle motor s hutným krouťákem bude každopádně Svartpilenu slušet, tím spíš, když bude hýbat se 181 kilogramů těžkým strojem. To tedy počítáme bez paliva. Do nádrže v typickém „pilením“ designu se vejde 14 litrů benzínu, ts pohotovostní hmotností se hravě vejdeme do 200 kilogramů.
Tohle bude určitě nejen stylová, ale také ohromně zábavná a hravá motorka, za kterou budete muset z prkenice vytáhnout o něco víc, než u konkurence. Tedy pokud Svartpilen bereme jako nahatou motorku. Tam je rozdíl proti japonským strojům, ale i konkurenci z vlastní stáje, poměrně velký. Na druhou stranu je těch 274 990 korun přesně na úrovni Scramblera od Ducati, což je asi nejpřímější soupeř. Proti němu je Svartpilen sice o kousek těžší, ale má také výkonnější motor. Slabší, zato levnější a výrazně víc orientované na terén je Caballero 700 od Fanticu, naopak slabší ale dražší je Scrambler 900 od Triumphu. Ten bude ale mířit na trochu jinou klientelu, takže to vypadá, že se Husqvarně povedlo najít si na trhu malou díru. Jestli si na něm najde i své pevné místo, to ukáže až čas.
