ktm_srpen




Úprava podvozku Hyperpro aneb ukaž péro

Upravovat motocykl lze různými způsoby. Od výměny původních dílů z katalogu příslušenství po extrémní zásahy zahrnující flexu a svářečku. Zatímco ta první cesta je pro mnohé z nás příjemnější, jelikož je jednoduchá a vratná, k té druhé už je třeba velká dávka umu a zkušeností, jinak je z toho na konci jen halda šrotu. V dnešní rozvaze se budeme věnovat té jednodušší z možných cest.

Není zapnut JavaScript. Tento text má být nahrazen přehrávačem.

Kapitoly článku

Pokud jste jako já a nevydržíte mít svůj motocykl v sériovém stavu, ať už z důvodu praktického či individualistického, jistě se začnete rozhlížet po katalogu doplňků na váš konkrétní stroj. V tu chvíli většinou přijde první rozčarování, jelikož mají katalogy zhruba tolik stran, kolik má „Svatá kniha“. Když si pak napíšete na pytlík od svačiny ceny dílů, které na motorce nutně potřebujete, zjistíte, že se po sečtení všech cifer nepříjemně blížíte hodnotě zakoupeného stroje. Podrbete se za uchem, uznáte že tohle by doma při konzultování rodinného rozpočtu neprošlo, a začnete stanovovat priority.

V tomto bodě se budou naše cesty rozcházet podle vkusu každého soudruha. Praktický člověk bude koukat po vyhřívaných rukojetích, brašnách, držácích mobilu atp. Estéti po karbonových nebo eloxovaných sarapatičkách. Honáci koní v katalogu nalistují na kapitolu sportovní filtry a výfukový systém. Je tu však kapitola, která by si zasloužila být uvedena u všech typů motorkářů rovnou v úvodu, a to je podvozek. Podvozek je totiž to, co kola vašeho pekelného stroje drží přitlačena k povrchu zemskému a pokud nefunguje optimálně, nemůže být ani zážitek z jízdy stoprocentní. 

Asi se nenajde nikdo, kdo by s touto definicí podvozku, resp. tlumičů nesouhlasil. Přesto se v praxi běžně stává, že pokud se někdo vrhne do upgradu svého jednostopého miláčka, tlumiče jsou až to poslední, co řeší (nebo se na ně vyprdne úplně). Pokud vám právě při kritickém zamyšlení nad sebou právě zrudly líce, buďte v klidu. Nepíšu tento článek proto, abych někoho moralizoval. I já mám občas ego větší než pinďoura a tak jsem při cestě povyšování své současné motorky Royal Enfield Trials Works Replica postupoval stejně (blbě). Ruku na srdce, hezky zpracovaný kvalitní laděný výfuk, motorku - po stránce průběhu výkonu - hezky oživí a navíc na ní vypadá fajnově. O bonusu betelného zvukového projevu netřeba diskutovat. To že se motorka v zatáčkách houpe jak „nakopnutej Kačer Donald“ a na nerovnostech drncá jako „mámina skládačka“, to přeci nikdo kolem nás nevidí, že?

Proto jsem i já při zušlechťování svého Enfielda nechal uspokojit nejdříve svoji egoistickou, estetickou a částečně i praktickou stránku, než jsem došel k tomu podstatnému, což to jsou již zmíněné tlumiče. Tyto podvozkové komponenty na Rojálech s oblibou chválí kolega Honzis, když tvrdí, že jsou sice levné, ale dobré. Chtě, nechtě s ním musím souhlasit, v jeho případě má naprostou pravdu. Jenže náš Jenda váží a měří tolik, kolik jsem měl zhruba v páté třídě na základní škole. Se svojí subtilní tělesnou schránkou musí na motorce s tuhým podvozkem skočit minimálně ze střechy dvoupodlažní budovy, aby pružiny zaznamenaly, že na ně z vrchu tlačí nějaké břemeno. S mojí jateční váhou se indické tlumiče dostanou na limit velice rychle. Což by normálně u takto pojatého stroje asi nevadilo. Kdybych si však dovětek ve jméně „Trials“ nevysvětlil jako to, že s tím můžete do terénu, kde pak pod vyžraným „fárou“ rozehrají dorazy nepěknou písničku.

Důležitá otázka na sebe nenechala dlouho čekat, co teď s tím? Dávat na indický kepl zlatý tlumiče, to nedává absolutně smysl. A tak jsem si vzpomněl na dřívější úpravu sériových tlumičů na mém bývalém BMW F 650 CS Scarver. Je to drahno let nazpět, kdy se snažil Bikers Crown prosadit v České kotlině holandskou značku Hyperpro. Zpětně musím uznat, že jeho marketing udělal dobrou práci. Před cca deseti lety uspořádali akci, která se jmenovala „Hyperpro tour“ a v ní na pobočkách po celé zemi nabízeli komponenty této značky za opravdu výhodné ceny a k tomu vám je v ceně i namontovali. No nekupte to! Nechal jsem se zlákat a objednal jsem tzv. „Street box“, ve kterém byly progresivní pružiny jak do předních vidlic, tak i na zadní centrál. Moc jsem si od toho tenkrát nesliboval. Říkal jsem si, že hloupé pružiny nemůžou být až takový zázrak, že bych se z toho posadil na zadek. Ale originální toho měly po letitém provozu stejně dost, tak vlastně proč je tedy nezkusit vyměnit?

     

Nebudu to dále natahovat, výsledek mě tehdy naprosto nadchl. Proto jsem opět vlezl na stránky výrobce a do jejich vyhledávače jsem zadal mého Enfielda. Světe div se, i na tyhle indické hajtry (myšleno v dobrém) dělají pružiny. Oslovil jsem tedy Bikers Crown jako výhradního distributora značky Hyperpro a přišla mi odpověď, že mi jsou schopni set předních a zadních pružin dodat, ale jelikož nejsou na skladě, bude jejich dodání trvat dva měsíce. Buďme realisti, doba, kdy jste si něco na druhém konci zeměkoule objednali a ještě ten týden jste to měli na stole, je ta tam. Tudíž jsem z toho nedělal vědu a svoji objednávku potvrdil. A skutečně za dva měsíce mi volá paní z Bikersu, že jsou péra na krámě.

Na ponku v garáži mi tedy leží úhledný balíček z Holandska a jak dál? Uznal jsem, že nejsem ani tak šikovný a už vůbec ne tak vybavený, abych si to vyměnil sám. Proto jsem oslovil dole pod kopcem pana Horu z Moto Hora, který se specializuje na terénní motorky a tlumiče jsou jeho denním chlebem. Za dva dny už na mě Trial čeká. Na první pohled žádná změna, jen chrom na zadních pružinách vystřídal černý lak. Už při usednutí do sedla je však znát rozdíl. Předek je tuhý, nikoliv však tvrdý. Zadek je o fous měkčí, jelikož je předpětí nastaveno na minimum. Tak to půjdeme vyzkoušet na vesnické rozflákané trojky. A opravdu výsledek je proti té indické měkkotě propastný. Předek krásně žehlí nerovnosti rázovitého charakteru. Typickým příkladem jsou výtluky na silnici, kdy vám kolo v momentě zahučí do díry, aby pak následně při výjezdu narazilo na hranu asfaltu. V tu chvíli to vždycky byla do řídítek rána jak do piana. Teď si to motorka hezky přejede, aniž byste měli pocit, že jste zrovna vystřelili ze čtyřiačtyřicítky magnum. Víte samozřejmě o každém hrbolu, ale tak hezky tlumeně (od toho je slovo tlumič, že?). Progresivní vinutí pružin odvádí svoji práci na výbornou. Zadek se mi zdál v tomto duchu trochu nevyvážený, tak jsem ho doma ještě přitáhl o dvě pozice a je to tip-ťop.

Musím uznat, že si tu změnu náramně užívám. Na hrbolatých silnicích už motorka neposkakuje jak dítě, kterému se chce na malou. Jen se tak hezky pohupuje, což to je super. V terénu je pak daleko větší jistota, kola neodskakují a drží stopu. Zvonkohra dorazů se po výměně rovněž nekoná. Mňamina jsou pak utažené zatáčky s dobrým asfaltem, kde se dá na motorku mnohem více tlačit. Ta se nerozhoupe jak pouťová atrakce, ale vykrouží poloměr vintu s radostí a elánem. Samozřejmě si jsem vědom toho, že jsem prostou výměnou pružin neudělal z indické klasiky Ducati Streetfighter, ani „erkovou KáTéeMku“. Ale ten rozdíl bych přál zažít každému z vás. Je to velice příjemná záležitost a není jediný logický důvod, proč by i takhle klasická motorka nemohla trochu fungovat. 

Závěrem bych chtěl dodat, že jsem tímto článkem rozhodně nechtěl v nikom vzbudit dojem, že všechny levné podvozky stojí za houno. Nebo že značka Hyperpro je ta jediná správná cesta k tlumičové nirváně. Chtěl jsem jen ukázat cestu, kudy se za rozumné peníze vydat, pokud nejste s podvozkem na své motorce úplně spokojeni. Ať už z důvodu toho, že vážíte podstatně víc než průměrný asijský motorkář, nebo už toho mají za ta léta pružiny na vašem motocyklu prostě dost. Určitě se najdou i jiní výrobci, kteří na váš stroj svedou vyrobit pružiny dle vašich požadavků. Já jsem zvolil Hyperpro kvůli širokému portfoliu, ale hlavně díky velice dobré předchozí zkušenosti. Celá tahle legrace mě i s instalací stála bratru 8700 Kč. Jestli je to hodně nebo málo, nechám na každém z vás. Ale pro srovnání, minulý víkend jsem vzal dceru na pouť a za hodinu ze mě vypadlo patnáct stováků, ani jsem u toho nestihl zakoktat. Až pro kolotoče dozraje i synátor, budou to rovné tři litry. V kontextu s tím mi velikost investice do tlumení přijde naprosto adekvátní. Musím uznat, že tahle změna měla být na mém seznamu hned za vyhřívanými rukojetěmi. Bohužel jsem se nechal opět unést svým egem a odsunul toto řešení za hromadu chujovinek, které by zcela určitě snesly odkladu. No, snad to u příštího stroje konečně vyjde a duch tentokráte zvítězí nad hmotou.

Informace o redaktorovi

Roman Bureš - (Odebírat články autora)
Honza Zajíček - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Autoři článku obdrželi prémie 60 Kč od 3 uživatelů. Prémie jsou již uzavřené, děkujeme.
Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (0x):



TOPlist