Yamaha 700 Ténéré - návrat starých dobrých časů

Také máte pocit, že v poslední době světu vládnul trend "mít všeho víc"? Mít co nejvybavenější domácnosti plné nepotřebných spotřebičů, každé dva roky vyměnit automobil, vlastnit co nejchytřejší mobily s nepřeberným množstvím (většinou zcela nevyužívaných) funkcí... Pokud zůstaneme ve světě jedné stopy, tak se stále zvyšoval objem motorek i jejich výkon, který pak bylo nutné hlídat velkým počtem elektronických pomocníků, rostl počet nejrůznějších doplňků a příslušenství, s tím samozřejmě souvisel nárůst hmotnosti… Motocykloví staromilci pak často vzpomínali na "staré dobré časy", kdy stačilo na mašinu sednout, jet, a neřešit to, jestli jejich cesty vedou po asfaltu nebo šotolině, jestli je sucho, mokro, nebo jak těžkou mají sbalenou bagáž. Před pár lety tak začala mizet jednoválcová šestikilová endura typu Yamaha TT, Honda XR, Kawasaki KLX, dvouválcové SuperTénéréky či boxerská GS pak přibraly natolik, že o vážnějším cestování v terénu nemohlo být ani pomyšlení. Stále tu sice byli Advíci od KTM, BMW nabízelo menší řadové GéeSo a přibyly skvělé Africy, ale i v těchhle případech se jedná spíš o CESTOVNÍ enduro, nežli cestovní ENDURO a nic na tom nemění ani to, že na světě existuje pár bombarďáků, kteří i tyhle stroje dovedou i opravdu těžkým terénem protáhnout v hodně ostrém tempu. Ne každý je totiž Chris Birch či Míra Lisý, takže většina majitelů těchhle strojů stejně cestuje po asfaltových silnicích, a když se jejich kola dotknou šotoliny, jedná se spíš o nouzové přejezdy po lesních nebo polních cestách. Naštěstí se snad ale začalo blýskat na lepší časy, motocykloví marketéři si všimli téhle díry na trhu a podobné stroje se začínají opět objevovat na pultech prodejen. V jednoválcových strojích přišla Honda s modelem CRF 450L, KTM reinkarnovalo 690 Enduro R, Husqvarna nabízí jejího sourozence 701 Enduro, AJP pak 630 PR7. Nezůstalo však pouze u jednoválců a milovníci dvojhrnků se už dlouhou dobu těšili na avizovanou Yamahy 700 Ténéré, která podle všech papírových předpokladů měla splnit jejich touhy o skvělém cestovním enduru, jenž bude schopné splnit nejenom jejich asfaltové sny, ale také nabídnout skvělý zážitek v náročném terénu.

Yamaha však svoje příznivce celkem dlouho napínala, vždyť první zmínky o tomhle modelu přišly už v roce 2016, ale první svezení koupěchtivým zájemcům nabídla až o tři roky později. Jenže určitě věděla, proč si dala načas - nechtěla se prostě unáhlit a hodlala představit odpovídajícího nástupce legendárního stroje XT600Z Ténéré. Ten světlo světa spatřil už v roce 1983 a jen minimálně se odlišoval od vítězného stroje Francouze Cyrila Neveua, který s modelem Yamaha XT 500 opanoval první dva ročníky (1979 a 1980) legendární dakarské rally. Proto se také označoval Ténéré, a to podle názvu části Sahary a přírodní rezervace v Nigeru. Na tato vítězství pak v devadesátých letech navázal jeho legendární krajan Stéphané Petrehansel a také Ital Edi Orioli s YZE 750(850)T, a na základě tohoto stroje se začala psát další kapitola s názvem Superténéré. V tomhle případě se sice jednalo už o dvouválcový stroj, ale protože v té době ještě nepanovala světem zmíněná potřeba "mít všeho víc", tak i s tímhle dvouválcem bylo v případě dávky umu, zkušeností a odvahy možné cestovat i hodně náročným terénem. Ze SuperTénerky se však stala ryze cestovní mašina XT1200Z, se kterou by se do terénu vydal jen opravdový odvážlivec. Přestože na první pohled může být zmínka o modelu Superténéré zbytečná, není tomu tak, protože v tomhle případě se jedná o dvouválcový stroj, a i když jednoválcová XT 660 Ténéré byla v portfoliu Yamahy ještě do roku 2016, tak právě v tomhle roce byl představen koncept T7, z něhož se vyklubala dvouválcová Yamaha 700 Ténéré.

Během dlouhých tří let se s touhle Yamahou proháněli nejenom testovací jezdci, ale při marketingových akcích programu Ténéré 700 World Raid i ambasadoři značky „tří ladiček“ v čele se Stéphanem Peterhanselem, aby všechny zájemce nejenom pořádně naladili, ale také dokázali, že tentokrát nebude možnost využití jenom reklamním mottem, ale realitou. Pro svoji cestu ve stopách legendární Rally Paříž - Dakar si ji vybral i známý dobrodruh Nick Sanders, stejně jako pro své jednostopé toulky vandrák Honza Révai. Mezi prvními tuzemskými motorkáři, kteří se mohli s tímhle endurem svézt, byl redakční kolega Vláďa, který vám už v tomhle článku přinesl první dojmy ze španělského testování.

První svezení všem nedočkavým fanouškům připravilo tuzemské zastoupení Yamahy na akci Ténéré Tour 2019, kterou situovalo na česko-slovenské pomezí a okolí Makovského sedla v Beskydech. V pátek byly bezmála dvě desítky „Té-sedmiček“ připravené pro novináře, o víkendu pak pro všechny (předem zaregistrované) zájemce.

Yamahu 700 Ténéré jsem nafasoval v černo/modrém barevném provedení Ceramic Ice, i když musím přiznat, že jsem spíše pošilhával po bílo/červeném Competition White, které mi z nabízeného barevného z trojlístku (třetím je Power Black) připadá zdaleka nejatraktivnější. Před jejím osedláním a prvními kilometry jsem musel mašinu samozřejmě nejprve obhlédnout a vše si osahat „nasucho“. První, co mě na první pohled zaujalo, byla její vysoká a štíhlá stavba – není to rozhodně žádný rozkynutý cvalík, který by si na enduro jenom hrál. Tenhle dojem se potvrdil i poté, co jsem se vyhoupnul do sedla, které skvěle vyhovuje jak pro jízdu vsedě, tak vestoje. Její štíhlost i ergonomický trojúhelník – řídítka, stupačky, sedlo – sliboval dynamickou jízdu s pocity, které při zdolávání nekonečných afrických plání kdysi míval legendární Stéphané Peterhansel.

Ténerka je jednou z mála motorek, kde mi výška, šířka i vzdálenost řídítek sedla hned naprosto přesně, doslova jak pověstná zadnice na hrnec. "Dakarský" dojem umocňoval i kokpit chráněný transparentním aerodynamickým štítem, kde umístěný přístrojový panel s digitálním displejem upřednostňuje účelnost nad elegancí, ale proč ne – moderní TFT displeje jsou sice mnohem hezčí a přehlednější, ale Ténerce jde hlavně o funkčnost, že? Za štítkem se nachází také držák GPS navigace a 12V zásuvka. Plastové bastery sice nejsou zpevněné kovovou výztuží, ale jsou uchycené na dvou místech a spojují tak nevýhody obou koncepcí – sice neochrání ovládací páčky při pádu, ale zato při něm mohou nebezpečně podržet a zranit ruce. Takže já bych určitě volil jiné - buď ty otevřené, nebo naopak uzavřené, ale s kovovou výztuhou. Radost udělají široké stupačky se snadno odnímatelnou gumovou výstelkou, stejně jako sklopná řadička a páka zadní brzdy.

Sameťák – to bylo první slovo, co mě po úvodních kilometrech napadlo. Jakkoliv by mohla vizáž Ténerky vyvolávat dojem, že se jedná o hardcore mašinu pro tvrdé a ještě tvrdší chlapy, tak jízda na ní je opravdu sametově uhlazená. Jak motor, tak podvozek, brzdy – vše je kamarádské a nezáludné. Dvouválcový pracant s objemem 689 kubíků disponuje výkonem 54 kilowattů, které poskytuje při 9000 otáček, a nejvyšším točivým momentem 68 newtonmetrů disponuje při 6500 otáček, ale rozhodně jsem neměl pocit, že by se motor musel nějak výrazně točit, protože i při daleko nižších otáčkách odváděl svoji práci naprosto spolehlivě. Dalo se s ním jezdit jak „na pohodu“ v nízkém pásmu otáček, od kterých až ke stropu tahal naprosto vyrovnaně, bez jakýchkoliv kopanců či prodlev až k omezovači. Rozhodně to ale není žádný trhač rukou a nad jeho koupí může uvažovat i méně zkušený jezdec. Sice jsem neměl zatím možnost osedlat dvouválcovou KTM 790, se kterou bude asi nejčastěji srovnávaná, ale řekl bych, že její jednoválcová konkurentka AJP 630 PR7 je i přes nižší objem o něco ostřejší, o Husqvarně 701 Enduro ani nemluvě. Ténéré je sice letošní novinka, ale protože její motor vychází s koncernového sourozence MT07, který je v dlouhodobých testech renomovaného časopisu Motorrad nejvýše hodnocený motocykl s bezproblémově najetými 100.000 km, dá se očekávat, že bude i v terénním podvozku patřit do kategorie nesmrtelných. Šestikvaltová převodovka i mechanicky ovládaná spojka jsou zcela v duchu motoru – sametové, bezproblémové, nekonfliktní.

Podvozek je zcela nový (dvojitý kolébkový rám z ocelových trubek) a vpředu je opatřený "otočenou" USD vidlicí s průměrem 43 mm a zdvihem 210 mm. Zadní kolo je umístěné ve hliníkové kyvce s přepáčkem a zdvihem 200 milimetrů, a je pravda, že tyhle zdvihy jsou spíš na rozmezí kategorií soft enduro/enduro (pro porovnání: Husqvarna 701 Enduro má 275 mm, KTM 690 Enduro 250 mm a AJP PR7 dokonce 300/280 mm). Během šedesátikilometrové vyjížďky, při které jsme většinou jeli po asfaltu spolu s krátkými šotolinovými přejezdy, odpružení plně vyhovovalo bez toho, že bychom museli jakkoliv upravovat jeho nastavení. Pro náročnější terén není problém jej přizpůsobit, předek i zadek je plně nastavitelný, včetně velmi snadného nastavení předpětí pružiny zadního tlumiče. U brzd (vpředu dva kotouče s průměrem 282 mm, zadní má průměr 245 mm) lze zcela deaktivovat ABS. Já bych uvítal i možnost, kdy se ABS vypíná pouze u zadního kola - tenhle systém, kdy mám stabilizované přední kolo, zatímco zadním můžu smýkat dle libosti, mi skvěle vyhovuje a myslím, že tomu tak je i u drtivé většiny motorkářů. Drátěná kola s tradičními enduráckými rozměry jsou obuta do pneumatik Pirelli Scorpion Rally STR, které jsou velmi rozumnou volbou pro cestovní enduro, (přes svůj vizáž) zaměřenou spíše na asfalt či nezpevněné cesty, byť spíš v podobě šotoliny nežli bahno či louku. Samozřejmě ale není problém jejich výměny dle vkusu a zaměření každého motorkáře, vždyť velikosti kol 18 a 21 palců jsou ty nejtradičnější endurové rozměry.

Stejně tak si každý majitel může svoji Yamahu vytunit nepřebernou řadou doplňků z originálního příslušenství, které si můžete na webových stránkách prodejce navolit podle svých konkrétních požadavků. Cestovatelé určitě neodolají kufrům (top case 42 litrů, boční 2x 37 litrů), centrálnímu stojanu, mlhovkám, nebo vyhřívaným rukojetím. Veškeré doplňky můžete nakupovat buďto po jednotlivých položkách, případně sáhnout po ucelené soupravě Explorer s veškerými cestovatelskými doplňky. Pro střelce, kteří si Ténérku kupují hlavně kvůli dynamickému svezení v terénu, jsou připravené ochranné prvky, jako je padacím rám, účinnější kryt motoru nebo ochrana světlometu, nebo podložky pro zvýšení řídítek, ale zajímavá pro ně bude určitě ucelená souprava Rally, která obsahuje koncovku výfuku Akrapovič, užší jednodílné sedlo s vysoce přilnavými boky, vodítko a kryt řetězu, kryt chladiče, LEDkové směrovky nebo ochranné samolepky nádrže. Motorkářky či rideři menší postavy můžou sáhnout po sedle, sníženém o 20 milimetrů, případně pomocí sady na snížení odpružení dostat sedlo o dalších 18 milimetrů níž.

Kolem Makovského sedla jsme při téhle seznamovačce s Yamahou 700 Ténéré natočili kolem sedmdesáti kilometrů, ale i ty ukázaly, že na tenhle stroj se určitě vyplatilo počkat! Nabídne skvělé svezení pro zkušeného enduráka, který ji může povodit náročným terénem, stejně tak ale nad jeho koupí může uvažovat i jednostopý nováček pro svoji první offroadovou dovolenou. Pokud budete chtít mašinu ověsit jak cikánský povoz, za sebe posadit manželku a vyrazit na Grossglockner, tak sáhněte po její dvanáctkové „SuperSestře“, ale pro kombinované dovolené s dojetím „po ose“ a následným touláním v rumunských, či ukrajinských horách budete jen těžko hledat vhodnější náčiní. Veškeré plusy navíc zvýrazňuje cena, jež nejnižší ze všech jmenovaných přímých konkurentů, takže pro můj přejezd pohořím Atlas je v pořadí žebříčku vhodných kandidátů zatím nejvýš! Pokud máte zájem si Yamahu 700 Ténéré vyzkoušet i vy, máte možnost vyrazit na testovací akci na Touratech Travel Event, konaný v posledním srpnovém víkendu na Slapech.

Informace o redaktorovi

Martin Hakl - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE