Představení Bridgestone Battlax S20 v Portugalsku

Sedíme v autobusu a vyrážíme na dvacet kilometrů vzdálený okruh Portimao Circuit. Protože je pod mrakem a silnice místy mokrá, navzájem se uklidňujeme, že se stoprocentně vyčasí a nenaskytne se tak příležitost otestovat umění „es dvacítky“ na vodě. Jasně, S20 je podle inženýrů Bridgestone oproti BT-016 mnohem lepším vodníkem, ale my bychom horskou dráhu v Portimau rádi dostávali pod kůži za sucha. Zatím to naštěstí vypadá slibně, takže rychle do kombošky a obsadit některou z netrpělivě čekajících supersportovních dračic na pit-line.
Do pneumatik Bridgestone Battlax Hypersport S20 je nazut celý japonský čtyřlístek ve všech možných kubaturách, ale i evropské supersporty, jako třeba KTM 1190 RC8R, BMW S1000RR nebo Triumph Daytona 675R. Všechny mašiny jsou nastaveny na váhu 75-85 kilo a nafoukány na 2,3 (předek) a 2,1 (zadek) barů. Ještě než skočíme do sedel a vyrazíme drtit záludný okruh, dostáváme drahocenné rady od bývalého MotoGP závodníka a hlavně velikého sympaťáka Jeremy McWilliamse. Klade nám na srdce, že okruh v Portimau není zrovna jednoduchý a svou charakteristikou patří mezi technicky náročné. Nachází se zde hodně rychlé zatáčky, pomalé vracečky, ale i slepé horizonty, kde je potřeba se neustále maximálně soustředit. Prostě pořádné asfaltové ródeo, které bez slitování prověří jezdce, motocykl a ani pneumatikám nedá chvilku klidu.

První rundu si beru Suzuki GSX-R 750, která mi ze všech superbiků od jak živa sedí asi nejlépe. Na potykání si s neznámým okruhem je asi tím nejlepším náčiním, protože není potřeba neustále držet pod krkem jako menší šestku a naopak se člověk nemusí bát vzít za heft jako u litru. První kolo nás vede Jeremy. Při nájezdu na cílovku však okruh opouští a nechává nás osudu. Musím přiznat, že mi na okruhu pokaždé trvá o něco déle, než pneumatiky zahřeji a získám v ně důvěru. Proto jsem příjemně překvapen gripem, kterým S20 disponují už v prvním okruhu. Sůza velice jistě drží stopu při ostrém brzdění po cílové rovince a ochotně se sklápí do dvojité pravé. Problém nenastává ani při průjezdech všech pomalých vinglů na okruhu a následné prudké akceleraci. Už tato první jízda ukazuje, že S20, ač není ryze racingovou gumou, odvádí hodně dobrou práci a dodává jezdci na jistotě.
Proto už se těším na Triumph Daytona 675R, který mě dost zajímá od té doby, co si odbyl světovou premiéru. Na okruhu se za jeho hefty cítím ještě o něco lépe, než na předchozím čtyřválcovém sedmpade. Angličan nazutý do japonských pryží disponuje úžasnou ovladatelností, v sakra vysokých rychlostech se výborně protahuje rychlými zatáčkami a s ledovým klidem zvládá agresivní brzdění po cílovce. Jeho zvuk je v tuto chvíli nejdrzejším provokatérem na světě, který chraplavým hláskem neustále hecuje a nutí pořádně tahat za plynovou rukojeť.
Tříválci nechybí výkon v celém spektru otáček a ochotně se sbírá hned od nízkých otáček, což se hodí hlavně na výjezdech ze zatáček. Když se budu snažit za každou cenu najít alespoň nějakou pihu na kráse, bude to průjezd dvou nejpomalejších vinglů, kdy odezva od předního kola není úplně stoprocentní, ale řekněme pětadevadesáti procentní. Bude to nejspíš tím, že mi váha u 675R připadá pocitově hodně na přední kolo, a tím se utažené zatáčky o špetku hůř projíždějí. Každopádně Daytona ve spojení s Bridgestone S20 funguje opravdu skvěle a jezdci dodává důležitou jistotu a klid při stahování drahocenných sekund na tak náročném závodním okruhu.

Angličana střídá japonský superbike Honda Fireblade, který byl nedávno představen právě na tomto okruhu. Fireblade obouvá Bridgestone Battlax Hypersport S20 už v prvovýrobě. Další okruhy za řidítky CBR1000RR mi potvrzují, že v Hondě opravdu dobře vědí, co dělají. Fároš je jediný litr, který v Portimau jezdím a nedisponuje kontrolou trakcí. Nicméně funguje naprosto čitelně a motor tahá velice lineárně v celém použitelné rozsahu. Nový podvozek dvanáctkového CBR1000RR v kombinaci s „es dvacítkou“ nemá chybu a s ledovým klidem se popasuje s technicky náročnou tratí. Mašina působí velice klidně při ostrém brzdění, perfektně se protahuje rychlými i pomalými zatáčkami a dává výbornou zpětnou vazbu od předního kola. Zhruba při třetím kole cítím, jak mi dýchá na záda kolega David, a tak na výjezdu z pomalé zatáčky dávám zbrkle hodně plynu a okamžitě cítím jak mi ujíždí zadek. Myslím, že David má po mé taneční show ještě dneska pusu od ucha k uchu. Každopádně mě gumy podržely a fároše vracím na pit-line bez ztráty kytičky. Závěrem musím pochválit novou přehlednou přístrojovku, která konečně nabízí signalizaci zařazené rychlosti!

Po Hondě přichází na řadu zelená Kawasaki ZX-10R, kterou se u nás pod zadek nepodaří jen tak dostat. Kawa má v sérii kontrolu trakce a jelikož s ní nemám jedinou zkušenost, nastavuji si ji na zlatý střed. Po stránce ovladačů působí mašina o něco tužším dojmem a mě pár okruhů trvá, něž ji přicházím na chuť. Pak se však zelenou jízdou nemůžu nasytit, a tajně doufám, že ten Portugalec se šachovnicí v ruce zamává o něco déle než jindy. Je fakt, že motor ZX-10R nemá takový spodek a střed jako předchozí Honda a vůbec ostatní japonské litry, ale naproti tomu ve vysokých otáčkách Kawa letí jak splašená. Opět na pneumatiky Bridgestone Battlax S20 nemůžu říct jediného křivého slova. Motorka je s nimi velice klidná, perfektně ovladatelná a jezdci dodávající pocit jistoty. Výborně drží stopu na výjezdech pod plným plynem a zrovna tak se ochotně pokládá do pomalých vraceček. I při jízdě na ZX-10R stojí za zmínku rychlost zahřátí pneumatiky do ideální teploty, kdy se už po pár chvílích není třeba obávat nedostatečného gripu.
Poslední dvacetiminutovku na okruhu Portimao strávím na hrbu YZF-R1. Musím se přiznat, že s R1 nové generace jsem ještě nepřišel do kontaktu, a proto se na jízdu těším dvojnásob. K dispozici je model jedenáct bez kontroly trakce, ale i úplně nový dvanáctkový model s kontrolou trakce, který navíc dostal svody a výfukové koncovky od Akrapa. Ta paráda, co se line koncovek pod sedlem se jen stěží dá popsat… Yamaha se zapnutou kontrolou trakce na střední úrovni mi neskutečně padá do ruky a jízdu si od samého začátku maximálně užívám. Jediným nedostatkem je citlivá plynová rukojeť, která reaguje na každé nechtěné pootočení a nepříjemně škube v před. Nicméně opět výborný pocit z nazutých S20, které mi dávají velikou jistotu na tak náročném okruhu, jako je Portimao. Opravdu nemůžu říct na pryže Bridgestone jediného křivého slůvka. Mašina skvěle zatáčí, ochotně padá do zatáček a jistě drží požadovanou stopu. Problém není ani při fázi zahřívání, která je opět nečekaně rychlá.
I přes fakt, že Bridgestone Battlax Hypersport S20 není výhradně okruhovou pneumatikou jako třeba BT003 Racing Street či dokonce Battlax Racing R10, dokazuje, že to na okruhu myslí opravdu vážně. Disponuje výbornými jízdními vlastnostmi, jezdci dává dobrou zpětnou vazbu. Spolehlivě zaručí jistotu při průjezdu zatáček, klid při ostrém brzdění, ale i rychlé změně směru. Je překvapivé, jak rychle se S20 dostává do ideální teploty bez použití nahříváků. Jezdec je proto schopen téměř okamžitě využívat plného potenciálu, který S20 nabízí. O dobrém gripu svědčí i skutečnost, že během testování došlo jen k jednomu pádu.
Pneumatiky Bridgestone Battlax máme šanci vyzkoušet i na běžných silničkách obuté na naháčích. Mě se do rukou dostává Ducati Hypermotard, KTM 690 Duke a na chvilku CB1000R. Jízda už není tak agresivní jak na okruhu, a proto pneumatiky mají velkou výkonnostní rezervu. Opět se ukazují v nejlepším světle a nikdy mě nenechávají na holičkách. Důležitým faktorem určitě bude životnost a zachování výkonnosti během celé životnosti pneumatiky. To ale nebylo v mých silách během dvou dnů zjistit. Pokud však bude na stejně vysoké úrovni, jako jsou jízdní vlastnosti, mají se všichni sporťáci na co těšit.